OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 4. kapitola

31.12.2010 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1202×

4. KAPITOLA

„Co bude dál?“ zopakovala po mně teta. „Musíme se vzchopit. Někde začít znovu, a pak porazit ty vlkodlaky.“ Při posledních slovech se trochu zadrhla.

„Měli bychom se spojit,“ přemýšlela jsem nahlas. Všimla jsem si, že Darius s tetou na sebe koukají, pak se oba podívali na mě.

„Musíme ty vlkodlaky zničit,“ pronesla jsem nenávistně. „Spolu budeme silnější.“

Teta s Dariusem se na sebe znovu zadívali. V očích jim hrála nedůvěra, ale pak jsem si všimla, že teta začala přikyvovat.

„Máš pravdu, společně máme alespoň nějakou šanci.“ Teď byla řada na Dariusův názor. Chvíli přemýšlel, pak poraženecky přiznal, že teta má pravdu. Měl však jednu podmínku, zůstaneme v doupěti. S tím jsme já, ani teta neměly problém. Zbylé čarodějky chvilku váhaly, ale nezbylo jim nic jiného, než souhlasit.

„Strávili jsme tu už dost času, jdeme domů,“ zavelel Darius a všichni se za ním odebrali.

Po cestě do doupěte jsem přemýšlela nad svými schopnostmi, vzpomněla jsem si, že jsem nezablokovala schopnost ovládat počasí. Vzhlédla jsem k nebi. Bylo krásně jasné, sluníčko svítilo, jen bílé obláčky ho občas schovávaly.

V doupěti jsem dostala svůj starý pokoj, nic se v něm nezměnilo. Sedla jsem si na postel a začala vzpomínat na staré časy. Zrovna jsem vzpomínala na Colina, když někdo zaklepal na dveře. Vzhlédla jsem a ve dveřích stál Sal.

„Přišel jsem ti říct, že je večeře.“ Usmál se. „Jdeš?“

„Jasně,“ oplatila jsem mu úsměv a začala se zvedat, ale pak jsem se na něj zvědavě zadívala. „Znáš Colina dobře?“

Otázka ho očividně zaskočila. Chvíli přemýšlel, ale pak mi odpověděl.

„No, trochu jsem ho znal, proč se ptáš?“ zajímal se.

„Ale, jen jsem tak vzpomínala na časy, kdy jsem byla na vaší straně. Zajímalo by mě, kde teď Colin je?“ Zamyslela jsem se.

„Víš, s tím bych ti mohl pomoci.“ Posadil se na postel. Sedla jsem si vedle něho a se zájmem si ho prohlížela.

„Taky mám schopnost,“ začal.

Okamžitě jsem ho přerušila: „Ty máš schopnost? Jakou? A proč si mi to neřekl?“ Vyzvídala jsem.

„Nebyl důvod,“ přiznal. „Umím vyhledávat. Když na někoho myslím, většinou vím, kde zrovna je.“

„Zkusíš ho najít?“ prosila jsem. Sal se jenom usmál a zavřel oči. V jeho obličeji bylo vidět soustředění. Chvíli se nic nedělo, ale pak Sal spadl z postele, řval bolestí a chytal se za hlavu.

„Sale, si v pořádku?“ Snažila jsem se ho uklidnit. Trvalo to dlouho, ale pak vstal. Stále se držel za hlavu.

„Někdo mě začal blokovat, už se mi to stalo, je to nesnesitelná bolest,“ vysvětloval. „nenašel jsem ho. Musí být s někým, kdo mě umí blokovat.“

„To je jedno, jsi v pohodě?“ ptala jsem se starostlivě. Sal si konečně sundal ruce z hlavy.

„Jo, klidně můžeme jít na večeři.“ Neprotestovala jsem, ale stále jsem si ho starostlivě prohlížela.

Celou večeři jsem si se Salem povídala. On nejedl, jen se na mě díval a odpovídal na moje otázky. Na Colina jsem si vůbec nevzpomněla.

Po večeři jsem šla zpět do svého pokoje. Když jsem procházela chodbou, něco upoutalo moji pozornost. Byl to obraz, podívala jsem se blíž a všimla si, že to byl Jasonův obraz.

Jason byl mrtvý, proto jsem se rozhodla nechat si ho. Vzala jsem ho do pokoje a hledala vhodné místo. Když jsem ho konečně pověsila, hlavou mi proběhla myšlenka, jak jeden z vlkodlaků zabíjí Jasona. Na tváři se mi objevila slza.

Napadlo mě, že bych se mohla zajít zeptat Dariuse na vlkodlaky a zjistit tak o nich víc.

Vyšla jsem na chodbu a zamířila si to k Dariusově pokoji. Zarazilo mě, že jsem z jeho pokoje zaslechla smích. Nedalo mi to a já se musela podívat. Opatrně jsem otevřela dveře.

Nevěřila jsem vlastním očím. Viděla jsem Dariuse, jak drží v obětí moji tetu.