OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 35. kapitola + Epilog

19.02.2011 (10:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1510×

„Co?“ Na nic jiného jsem se nezmohla, protože u Johna stáli tři Dariusovi upíři. Dva drželi Johna za ruce a třetí se mu právě chystal utrhnout hlavu.

35. KAPITOLA

„Dost!“ zařvala jsem na ně. Upíři se na mě překvapeně podívali, ale Johna pustili.

„Johne, jsi v pořádku?“ Dál jsem si těch upírů už nevšímala.

„Jo,“ odpověděl a přešel ke mně.

„Dariusi, tohle je John,“ představila jsem je. Darius nebyl moc nadšený, ale potřásl si s Johnem rukou.

„Ehm, Johne, co kdybys seznámil Dariuse se svým příběhem? Já zatím půjdu pomoci tetě,“ rozhodla jsem, ještě jsem slyšela, jak John začal vyprávět, ale moc jsem si toho nevšímala.

Opatrně jsem zaklepala na dveře tetina pokoje a vešla dovnitř. Zahlédla jsem, jak teta sedí před zrcadlem v nádherných šatech.

„Páni, teto, tobě to sluší.“ Musela jsem ji pochválit.

„Děkuji.“ Vstala a chytla mě za ruce. „Já se tak strašně těším,“ začala se rozplývat. Neubránila jsem se úsměvu. Ještě jednou jsem si prohlédla její šaty a najednou jsem se zarazila.

„Teto, ale já tu nemám žádné šaty ve kterých bych ti mohla jít na svatbu,“ zhrozila jsem se, ale teta se na mě jen usmívala.

Pustila mé ruce a vydala se ke své skříni. Zvědavě jsem ji pozorovala, když mi do rukou vrazila něco hebkého. Okamžitě jsem si to začala prohlížet, byly to šaty béžové barvy. Byly téměř tak dokonalé, jako ty tetiny. Překvapeně jsem se podívala na tetu.

„Tak nějak jsem si myslela, že nebudeš mít žádný šaty, tak jsem ti radši nějaké sehnala.“ Sklopila hlavu, ale pak ji najednou zase zvedla. „Nelíbí se ti?“

„Cože? Ne, jsou perfektní.“ Chtěla jsem ji obejmout, ale ona mě zarazila.

„Pomačkala bys mi šaty,“ usmála se. Úsměv jsem jí oplatila a teta se znovu posadila před zrcadlo. Vzala jsem do ruky hřeben a začala rozčesávat její dlouhé blonďaté vlasy. Vypadala nádherně a hlavně, byla šťastná.

Když jsem tetě vytvořila účes, začala mě vyhánět do mého pokoje, abych se mohla sama připravit. Dneska bude všechno dokonalé, pomyslela jsem si, ale pak jsem si vzpomněla na Sala.

Bylo by mi líto, kdybych nestihla tetinu svatbu, ale jemu se žení otec, jak mu asi bude, když na něho nepočkali. Věděla jsem, že za ním nemůžu, že mu nemůžu pomoc a přivést ho sem.

Začala jsem se převlékat do svých šatů a když se mi konečně podařilo zapnout zip, ozvalo se lehké klepání na dveře.

„Vstupte!“ zavolala jsem a do pokoje vstoupil Colin. Měl na sobě černé sako a vypadal naprosto úžasně.

Chvíli na mě zíral, a pak začal koktat: „Ty, no páni,... ty, vypadáš úžasně.“

Musela jsem se usmát a podívala jsem se na sebe, měl pravdu, vypadala jsem úžasně.

„Tobě to taky sluší,“ musela jsem přiznat. Nic víc jsem nestihla říct, protože mě Colin chytil do pevného sevření.

Nebránila jsem se, ani když mě něžně políbil. Jeho polibky jsem mu vracela stále vášnivěji, všimla jsem si, že se posunujeme k posteli. Pár kroků od postele jsem se zastavila. Colin se na mě nechápavě podíval.

„Nechci si zničit šaty,“ vysvětlila jsem mu a kousek ho od sebe odstrčila. On mě stále pozoroval.

„Vypadáš dokonale,“ řekl mi, ale já si všimla, že mám trochu pomačkané šaty. Přesunula jsem se k zrcadlu a snažila jsem se to trochu opravit. Najednou mě Colin zezadu chytil do obětí.

„Opravdu jsi perfektní,“ přesvědčoval mě. Usmála jsem se na něho a otočila se na něho.

„Dnešek musí být dokonalý, už kvůli tetě.“ Letmo jsem ho políbila, ale hned jsem se zase odtrhla.

„Dlouho jsem neměla žádnou krev a už se nestihnu jít napít,“ vystrašila jsem se. Cítila jsem pálení v krku.

Colin se na mě lišácky usmál a odněkud vytáhl dva balíčky dárcovské krve.

„Sebral jsem je u Johna, když se nedíval,“ vysvětlil mi a jednu mi podal. Vypila jsem celý balíček, potom jsem vzala Colina za ruku a vydali jsme se na louku, kde měl proběhnout obřad.

Když jsme dorazili na louku, oněměla jsem úžasem, všem to moc slušelo a všechno vypadalo naprosto dokonale.

„Jako z pohádky,“ vydechla jsem. Dorazili jsme právě včas, obřad právě začínal.

Rozezněla se hudba a všichni se postavili. Uličkou kráčela teta, na nikoho se nezapomněla usmát, ale ten nejzářivější úsměv věnovala Dariusovi.

Když došla pod svatební oblouk, kněz začal úvodní řeč. Byla jsem šťastná spolu s tetou.

Zrovna když měli pronést ano, změnil se vzduch. Všude okolo nás začaly křupat větvičky a byl slyšet hrozný dusot.

Zaostřila jsem na jedno místo. První vlk dorazil na louku, hnal se přímo na tetu a Dariuse.

Chtěla jsem zakročit, ale všimla jsem si, že se ze všech stran sbíhají vlci. Začali všechno ničit a než někdo stihl zakročit, už se hnali pryč.

Byla jsem na ně strašně naštvaná a nechtěla jsem to nechat jen tak, proto jsem se za nimi rozběhla. Pravda, v těch šatech a botách na podpatku se běželo hůř, ale doháněla jsem je.

Byla jsem si stoprocentně jistá, že těch pár vlků zvládnu. Doběhla jsem na nějakou louku, zastavila jsem se, protože jsem byla úplně sama.

Chvíli jsem čekala, a pak si všimla, že ke mně kráčí jeden vlk. Vražedně jsem se usmála, ale ten smích mě okamžitě přešel, protože ke mně mířilo asi třicet vlků.

Trochu jsem znervózněla, všimla jsem si, že jeden z vlků se na mě rozběhl, proto jsem mu začala věnovat plnou pozornost. Vzápětí jsem si uvědomila, že to byla chyba, protože někdo přese mě přehodil síť. Chtěla jsem se začít bránit a síť roztrhat, ale nešlo to.

Najednou jsem ucítila tu omamnou vůni. Věděla jsem, že už nejsem schopná bránit se.

Nějaké ruce mě zvedly do výšky a cítila jsem, že mě píchli nějakou injekci. Celé mé tělo bylo v křečích, neměla jsem sílu ani na to, abych otočila hlavou.

Jediné, co jsem vnímala bylo, že mě vlkodlaci někam odnášeli. Po chvíli jsem nevnímala ani to, protože jsem usnula.

Začala jsem se probírat, vlkodlaci mě stále nesli. Mé tělo už nebylo v takových křečích.

Najednou jsem dopadla na tvrdou zem. Otočila jsem se a všimla si, že se ke mně blíží nějaký muž. Byl mi povědomý a jak promluvil, vzpomněla jsem si odkud ho znám, ze svého snu.

„Konečně se setkáváme sestřičko,“ usmál se na mě. „Ale, nevypadáš moc dobře,“ zasmál se mi. Nemohla jsem ani otevřít pusu, v jakém jsem byla šoku.

„Dneska si asi moc nepokecáme co?“ Díval se mi do očí, pak zvedl hlavu a na někoho zavolal: „Odneste ji do jejího stanu,“

Poslední, co jsem vnímala bylo, jak jsem dopadla na měkkou postel. Cítím, že další kapitola mého života právě skončila...

EPILOG

Stalo se mi už hodně hrozných věcí, ale tahle je nejhorší. Svět se mi pomalu hroutí před očima. Už nedoufám, že bude líp. Život mi podrazil obě nohy a já už nemám sílu vstát.

Vím, jsem upír, jsem vyvolená, ale opustila mě víra. Přišla jsem o všechno o rodinu, o přátele a o Colina.

A jako by toho nebylo málo, šéf vlkodlaků mě nazývá svou sestrou.

Vždy jsem chtěla bratra, ale tomuhle nevěřím, prostě nemůžu. On nemůže být můj bratr. On je můj nepřítel.

Teď tu před ním doslova klečím a bojím se o svůj život.

Tohle se nemělo stát...

Tak a tohle byla poslední kapitola Nového nepřítele. Děkuju moc adminům za jejich trpělivost, všem čtenářům, co tohle četli a ze všeho nejvíc těm, kteří mi psali komenty a tím mě podporovali v dalším psaní.

Takže tuhle kapitolu bych ráda věnovala:

Safiře, Eris, Barrysovi, Nikol18, Texi, MirrorGirl454, Lili, ajeje.

Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla.

PS.: MOC VÁM VŠEM DĚKUJI, ŽE JSTE VYDRŽELI AŽ DO KONCE =).

Shrnutí

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 35. kapitola + Epilog: