OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nový nepřítel - 26. kapitola



Nový nepřítel - 26. kapitolaJe po bitvě, Elena zjistí, co jsou zač ty obludy. Podaří se Eleně sjednotit čarodějky a upíry ke společnému boji proti novému nepříteli? Podaří se jí zabránit ve vyhynutí čarodějek a upírů v jejím městě?

26. KAPITOLA

 

 

Vyděšeně jsem na něho koukala a čekala, až padne první rána.

„Bojíš se mě?“ zeptal se překvapeně. Chvíli jsem na něho zírala a hlavou mi prolétala myšlenka na důvody, proč bych se bát neměla, ale nějak mě nic nenapadalo.

„No, ehm...,“ nevěděla jsem, co mu na to říct.

„Nemusíš se mě bát, pokud mě tedy nenaštveš,“ usmál se. „Ale potřebuji si ještě něco zařídit, a až se vrátím, tak spolu půjdeme ven.“

Mlčky jsem přikývla a dívala se na to, jak odchází.

Slyšela jsem, jak cvakly dveře a já vyšla do obýváku. Znovu jsem začala obdivovat tu nádheru, ale po chvilce mě vyrušil zvonek u dveří. Šla jsem otevřít a tam stála černovlasá žena. Měřila jsem si ji pohledem, protože jsem ucítila, že je to upír. Ona se na mě jen usmívala a když se nic jiného nedělo, tak spustila: „Ahoj, hledám Johna,“

„Aha.“ To bylo jediné, co jsem jí odpověděla. Ženin úsměv trochu pohasl a ještě dodala: „Já jsem Petra, čeká na mě.“ A mě konečně svitlo.

„Jé, promiň, ahoj, pojď dál,“ plácala jsem jedno přes druhé. Petřin úsměv se rozšířil a ona prošla kolem mě.

Neušla ani pár kroků a zahryzla jsem se jí do krku. Nečekala to, takže se vůbec nebránila, pro mě byla snadný cíl.

Po chvilce se její hlava válela kousek od jejího těla. Rozhlédla jsem se kolem sebe a doufala, že ji stihnu odtáhnout pryč, než se John vrátí. Musela jsem ji ještě trošku roztrhat, aby se mi vešla do pytle na odpadky.

S pytlem na zádech jsem se vydala před dům, rozhlédla jsem se, ale všude bylo ticho a klid. Jako vítr jsem se rozběhla ke kontejneru, ve kterém už jedno tělo bylo.

Důkladně jsem pytel zavázala a odhodila ho do kontejneru. Na jeho dně teď byla dvě mrtvá těla. Nečekala jsem, až mě tu někdo zahlédne a rozběhla se k Johnovi domů. Netrvalo to dlouho a už jsem vcházela do vchodových dveří.

Ještě jsem se pořádně podívala, jestli na zemi nejsou nějaké Petřiny zbytky. Nebyly, proto jsem si zula boty a namířila si to k televizi. Udělala jsem jen pár kroků a zaslechla cvaknutí dveří. Otočila jsem se a za mnou stál John.

„Jsi připravená? Můžeme jít?“ ptal se netrpělivě. Usmála jsem se na něj a přikývla na souhlas.

Vyšli jsme před dům a on zamkl. Mohli jsme se vydat na cestu. Asi v polovině cestě John spustil: „Víš proč tě sem poslali?“ zeptal se.

„Nejsem si jistá,“ odpověděla jsem popravdě. Podíval se mi do očí.

„To tě sem vážně poslali, aniž ti řekly, co tě tu čeká?“ ptal se John nevěřícně. „No, ale je to jedno, právě jdeme na schůzku mého klanu. Já jsem jejich šéf, to jste určitě měli i u vás ne?“ zasmál se a já tiše přikývla.

„Tak, co se ode mě čeká? Co tu mám dělat?“ zeptala jsem se nedočkavě. Už od malička jsem byla netrpělivý typ.

„Ty, ty budeš něco jako moje pomocnice,“ řekl vesele. To se mi moc nelíbilo, už jsem si odvykla poslouchat něčí rozkazy, ale pak jsem si uvědomila, že jsem mohla dopadnout hůř, mohla jsem skončit jako jeho služka.

John pozoroval moje změny v obličeji a čekal, co mu odpovím. Když usoudil, že mu na to nic neodpoví, začal se vyptávat.

„Chvíli asi budeme spolu, tak se trošku seznámíme... vyprávěj mi třeba o své minulosti,“ rozhodl. Začala jsem se proklínat, že jsem mu raději neodpověděla. Bylo pozdě, musela jsem začít lhát: „Od svého bývalého klanu jsem utekla, ale on už se stejně tak trochu rozpadal. Po tom, co nám zabili vůdce, už nic nebylo jako dřív. Potom jsem se chvíli toulala po světě, poznávala nové lidi a hledala klan, ke kterému bych se přidala. No, až jsem se dostala k tobě,“ zakončila jsem svoji lež. John na mě překvapeně koukal a souhlasně přikyvoval. Asi se mu nelíbila ta část o zabitém vůdci.

„Zajímavé,“ pronesl po chvíli, pak s hlubokým nádechem začal on: „Asi bych ti taky měl něco říct, v tomhle městě nejsme dlouho, přistěhovali jsme se nedávno, protože tu chceme vyhladit všechny upíry a zabrat si to tu sami.“ Na chvíli jsem ho přestala vnímat, on chce vyhladit všechny upíry v okolí, ale jediní upíři, co tu jsou, jsou ti v Dariusově klanu. Ale pak mě napadlo ještě něco, John určitě neví o vlkodlacích, jinak by se určitě o tohle území nepřišel prát.

„Co si o tom myslíš?“ Přerušil moje přemýšlení. Chvíli jsem na něho koukala, a pak ze mě vypadlo:

„Jo, je to dobrý.“

„To je všechno, co na to řekneš?“ divil se a byl trochu zklamaný. Tiše jsem přikývla a čekala, že se rozčílí, ale on místo toho řekl úplně klidným hlasem: „Už tam skoro budeme.“

Zaposlouchala jsem se a uslyšela nějaké hlasy. Po pár krocích jsem zahlédla obrysy postav.

John se okamžitě rozběhl do davu a já ho nesměle následovala. Zastavili jsme se až u jednoho z upírů, kterému jsem byla okamžitě představena.

„To je Marek, můj zástupce,“ řekl pyšně John. Hlavou mi prolétlo, že to musí být skvělí upír, když je na něho John takhle pyšný.

Marek si mě chvíli prohlížel, a pak vážným hlasem pronesl: „Ale já žádnou takovou Petru neznám.“

 


 

 

Věnováno Safiře za její pomoc =)

 

27. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový nepřítel - 26. kapitola:

5. ElisR1 přispěvatel
30.01.2011 [8:35]

ElisR1Barrys: Děkuju Emoticon Emoticon jsem ráda, že se ti líbí :D

4. Barrys přispěvatel
29.01.2011 [22:35]

BarrysVelmi pěkná kapitola... Moc se mi povídky od tebe líbí, někdy se vrhnu i na válku, ale nemam moc času, raději píšu, než čtu, ale ty tvé příběhy jsou úžasné... Moc se těším na další díl!!! Emoticon Emoticon

3. SafiraDarkfire přispěvatel
29.01.2011 [17:55]

SafiraDarkfire:D :D :D Děkuju :D :D :D Konečně se zase zasměju, tak šupej sem rychle další kapču:D

2. ElisR1 přispěvatel
29.01.2011 [17:53]

ElisR1nz, jsem ráda, že jsi mi pomohla, ale jak jsem říkala, byla to zbytečná informace, ale později se tam objeví :D
Nezapomněla, protože ze začátku na to John nepřišel =), to ho rozčílilo, že musí jít pryč =)
ano ano, vaše dohady byly milne, což mě opravdu těší :D
No, zakecá... uvidíš sama =), ale myslím, že se tomu budeš smát nebo tak něco =). A ten konec... nech se překvapit =)
Ps.: Tvůj komentář skvělej jako vždycky Emoticon

1. SafiraDarkfire přispěvatel
29.01.2011 [17:41]

SafiraDarkfireDěkuji za věnování.:) Snažila jsem se, ale stejně si to nepoužila, ale nevadí:) No jako v první chvíli jsem na to koukala a řikala si. Nezapoměla na to jak zakončila tu předchozí kapitolu??? Až potom mi došlo, že to je schávlně a naše odhady byly milne... No jako provalit se to však muselo, že. Ale jak tě znám, ona to nějak zakecá. :) vsadim se že Johna nakonec zabije varuje Dariuse a tak dál a tak dál a tak dál... Jako fakt jsem zvedavá jak to všechno zkončí...:D
Ps. Opět super kapitolka jako vždycky.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!