OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nová naděje - 12. kapitola

19.09.2014 (17:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1150×

Casey na mě nemluvil, možná si myslel, že to bude nějaký druh trestu. Dělala jsem, jako by se nic nedělo a byla klidná. Šla jsem si do obýváku pro vázu s kytkou a cítila jsem, jak mě v zádech pálí Caseyho pohled. Zadržovala jsem smích, byl jako malý kluk a ne jen on, vlastně i Derek, ponoukali se vzájemně.

„Jdu si číst,“ prohodila jsem tiše a klidila se raději pryč. Nebylo to u mě nic neobvyklého, abych si zalezla do pokoje s knihou. Ráda jsem četla, ale potřebovala jsem na to mít svoje soukromí a klid. Vázu jsem si postavila na psací stůl hned naproti posteli a s právě rozečtenou knihou si zalehla do postele.

Vyrušilo mě pípání mého telefonu. Podívala jsem se na hodiny a netušila, kdo by mi skoro v jedenáct večer psal a opět jsem byla vyděšená, jak rychle jsem se do knihy začetla a nevnímala nic okolo, nezvykla jsem si na to ani po tolika letech.

Sladké sny, uvidíme se zítra. D

Culila jsem se na tu zprávu a připadala si jako pitomec, ale ten úsměv prostě nešel zastavit. Prožívala jsem poprvé v životě něco, co všichni okolo mě zažili už na střední škole a já to vždy chtěla okusit a teď jsem to tu měla.

Neodpověděla jsem mu. Nevěděla jsem, co bych mu napsala, aby to nebylo klišé a já si pak neměla chuť nalískat a tak jak jsem byla zvyklá, lepší bylo dělat mrtvého brouka.

***

Zapisovala jsem si do svého bloku jedny z mála poznámek, co nám dělal profesor na tabuli, když do mě Hallie žďuchla, aby si zajistila mou pozornost.

„Co?“ vyhrkal jsem na ni a přitom se mračila na čáru, která vedla napříč mými poznámkami.

„Máš plány na večer?“ zajímala se a tímhle šeptáním přilákala pozornost i poslední kumpánky Megan. Zamyslela jsem se, Derek slíbil, že se dnes uvidíme, ale konkrétně nic nenaplánoval, a pak… co jsem s ním s večírky se tozvrtlo, holky jsem zanedbávala, což nebylo vůči nim fér.

„Měla bych?“ odpověděla jsem klidně a podívala se konečně na ni.

„Neměla. Protože půjdeme ven a budeme se bavit. Tedy já sebou beru i Marka, jestli to nevadí,“ podívala se po mně a Megan. Obě jsme zakroutily hlavou, jako že ne, i kdyby ano, stejně by ho přivedla.

„Můžete taky někoho vzít,“ nabídla, tedy jasně pohledem na Megan ukázala, na koho to platí. Jen jsem se zaculila a zamyslela se, co by dělaly, kdybych si tam přivedl Dereka? Ta představa byla velmi zábavná. Obě by asi umlkly a na dlouho.

„Dobře, kam se tedy půjde?“ strhla jsem opět na sebe pozornost svým dotazem. Hallie se zaculila tak zvláštně, že jsem hned věděla, kam půjdeme. Tam, kde Mark pracuje, určitě tam bude mít nějakou slevu.

„To je pro dnešek vše,“ ukončil profesor dnešní přednášku. Podívala jsem se na hodinky, dnes to ani nenatahoval jako jindy. Začala jsem si balit.

„Jdeš do práce, že?“ ověřovala si Megan.

„Jak jinak,“ přitakala jsem už s batohem přes rameno a čekala na ty dvě loudalky.

„Jdeme s tebou na metro. Musím si koupit nové šaty,“ vysvětlila svůj zájem o mou cestu. Oddychla jsem si, že jdu do práce a nemusím s nimi nikam jít. Ne že bych holky neměla ráda, ale Megan a vybírání šatů je jako, když projdete očistcem. Projdou se všechny obchody, vyzkouší tam snad vše, aby se nakonec rozhodla pro ty první. Absolvovala jsem to několikrát a dnes o to velmi ráda přijdu.

„Co ty, Annie, vezmeš si nějaké šaty?“ zkoušela to Hallie. Ona mě snad nikdy v žádných dobrovolně neviděla.

„To se uvidí,“ mrkla jsem vesele a společně vyšly z budovy. Od rána jsem měla moc dobrou náladu, nezvyk na to jaká byla venku zima, všimly si toho i ony dvě, ale nepodařilo se jim zjistit čím to tak je. Možná za to mohla další SMS-ka která na mě ráno čekala.

„Ty vogo,“ vydechla překvapeně Megan a zaujala tak i nás dvě. Podívala jsem se směrem jako ona, přímo před námi o tři metry dál na kraji chodníku. Stal tam Derek, opíral se o své stříbrné auto a v ruce držel kelímek od Starbucku. „To by mě zajímalo, na koho on čeká,“ vydechla znovu Megan.

„Asi budete muset jet metrem samy,“ připustila jsem tiše a cítila se trochu zahanbeně, asi neuměla jsem to rozpoznat. Všimla jsem si, jak se Derek usmál, co mě zahlédl a to jak si mě ty dvě zvědavě také prohlédly.

„Proč?“ nechápala Hallie.

„On, je tu asi pro mě,“ šeptla jsem tiše a sama si nebyla jistá tím, co říkám.

„Co?“ vykřikla Megan nevěřícně a podívala se na Dereka, který vytrvale stál u svého auta a vyčkával, co udělám. „Asi? Kdo to je? Annie, něco jsi nám neřekla?“ začala se vyptávat po hlubokém nádechu.

„Omlouvám se, ale je to komplikované a vše tak rychlé. Derek je ředitelem Walker Enterprise Holding,“ prozradila jsem jim tiše.

„On je šéf tvého bráchy?“ zajíkla se Hallie a podezřívavě si mě prohlédla.

„Večer vám to vysvětlím, ano?“ pokoušela jsem se jich rychle zbavit, výslech poblíž Dereka zrovna nebyl něco, po čem bych životně prahla.

„Dobře,“ vykoktaly skoro zároveň.

„Můžeš ho vzít sebou,“ dodala ještě Hallie.

„Uvidím. Pa, večer v baru,“ rozloučila jsem se s nimi rychle. Dělala jsem dlouhé a opravdu rychlé kroky, abych byla u něj, co nejdřív.

„Ahoj,“ pozdravil mě vesele a napřáhl ke mně ruku s kelímkem. Vykuleně jsem si ho prohlédla.

„Co tu děláš?“ vydechla jsem celkem důležitou otázku. „Nemáš řídit firmu?“ Vzala jsem si od něj kelímek s horkou tekutinou. Čokoláda, jasně jsem jí cítila při nádechu. „Děkuju.“

„Pauza na oběd. Navíc, večer ani ráno ses mi neozvala, a tak jsem chtěl zjistit, zda se něco neděje,“ vysvětlil mi své jednání. Stále byl opřený o auto a pozoroval mě. Zahanbeně jsem sklopila pohled ke kelímku v ruce.

„Je všechno v pořádku, Annie?“ otázal se a lehkým dotykem ruky pod mou bradou mi zvedl tvář k němu.

Vpíjel svůj sytý modrý pohled do mého a já nemohla najít svůj hlas. Přišla jsem si jako malé děcko, které se má vyzpovídat, proč spolužačce počmáralo obrázek.

„Ano. Omlouvám se… Já. Nevím,“ dostala jsem ze sebe snůšku blbostí, které nedávaly smysl.

„Dobře,“ vydechl a zdál se spokojený. Naklonil se blíž, stále držíc moji bradu, si mě přitáhl k jemnému decentnímu polibku. „Pojedeme někam na oběd?“ zajímal se.

„Musím do práce,“ vzpomínala jsem si na to, kam jsem měla v plánu jít a náhle i na své kamarádky. Uvolnila jsem svou bradu z jeho prstů a lehce se ohlédla přes rameno. Stále tam stály a obě na nás zíraly div, že neměly pusy až u země. Nespokojeně jsem zaúpěla.

„Ale no tak. Jsem tvůj šéf, navíc… čas na jídlo mají všichni zaměstnanci,“ nedal se a otevřel mi dveře od auta. Chtěla jsem vypadnout z téhle ulice, od těch dvou co zíraly a pravda byla, že jsem nic nejedla, bez jakéhokoliv zaváhání jsem nastoupila.

„Na co máš chuť?“ zajímal se.

„Je mi to jedno,“ špitla jsem a usrkávala ze svého kelímku. Odvezl nás k nějaké obyčejné restauraci. Oddychla jsem si už při vstupu, že to není nic extra nóbl. Rozhodně bych neměla vyhovující oděv a o chování se nedalo ani mluvit. Jakmile by po mně chtěl, abych jedla něčím jiným než klasickou vidličkou, nožem a lžící byla bych v háji. Byla jsem vděčná, že se tomu Derek přizpůsobil a nepokoušel se mě hned nahnat do extrému a jeho normálních míst. Posadili jsme se u stolu a objednali si v klidu jídlo.

„Mám tě vyslýchat, proč děláš mrtvého brouka?“ zajímal se nevzrušeně. Ohromeně jsem se na něj podívala od svého pití, do kterého jsem dosud měla plně zabodnutý pohled. Občas mě děsilo, jak to dokázal pojmenovat, jakoby si četl v mém deníčku a věděl vše.

„Neumím to, Dereku. Tohle všechno, ty… je to nové neznámé prostředí a občas mě to děsí a nevím, jak správně zareagovat. Do toho Casey. Bojím se, chápeš. Bojím se udělat nějaký krok, protože nechci…“ rychle jsem umlkla rychleji, než jsem se rozpovídala.

„Co nechceš, Annie?“ ptal se okamžitě. Jeho pohled mě doslova spaloval. Cítila jsem, se jak se mi chvějí ruce a tak jsem si je raději položila do klína.

„Nechci si natlouct,“ připustila jsem tiše. Věděl, že jsem jiná než všechny dívky v tomhle městě. Než všechny, na které byl kdy zvyklý.

„Myslím, že to není v zájmu ani jednoho z nás, aby sis natloukla. Jestli to má fungovat, musíme spolupracovat spolu a ne každý po svém. Ty nevíš, co dělat a popravdě, Annie, já taky nevím, co mám dělat,“ připustil. Trochu se nakláněl přes stůl, aby byl blíž.

„Mluvíš, jako bys vyjednával obchod,“ zašeptala jsem vyčítavě. Byli jsme i na obědě, to se taky dělá při jednávání smluv, ne?

Tiše se začal smát. „Jinak to neumím,“ zamumlal se smíchem. Váhavě jsem mu úsměv vrátila a pořádně se pustila do stydnoucího jídla.

„Máš nějaké plány na večer?“ zajímal se při cestě do firmy. Dívala jsem se před sebe a provinile si kousala ret.

„Slíbila jsem kamarádkám, že s nimi půjdu do klubu,“ šeptala jsem tiše. Bylo mi najednou líto, že jsem to už holkám slíbila a nebudu s ním. „Můžeš jít taky, kdybys chtěl. Hallie si taky přivede přítele,“ dodala jsem honem. Neuměla jsem si ho tam představit, ale vždyť jsme se už v tom samém klubu potkaly. Teď mi došlo, že si holky na něj naštěstí nevzpomněly, tvrdila jsem, že otravuje.

Cítila jsem jeho pohled, a tak jsem k němu natočila hlavu.

„Chceš, abych šel s tebou, nebo se mi bojíš na dnešní večer dát kopačky?“ zeptal se zcela vážně.

„Chci, abys šel,“ odpověděla jsem upřímně. „Navíc, když tam budeš, zbrzdí to holky ve vyptávání a to bych ocenila taky,“ dodala jsem. Už parkoval na svém vyznačeném místě před budovou. Tohle bylo tak… snobské. Jedna z mála věcí, která se mi prostě nelíbila.

„V kolik tě mám vyzvednout?“ zeptal se.

„V půl osmé,“ usmála jsem se spokojeně a vystoupila. „Stačí, když mě prozvoníš a počkáš venku. Nechci, aby to Casey dnes komplikoval,“ dodala jsem ostražitě. Co kdyby se náhodou urazil.

„Dobře,“ odpověděl a nevypadal uraženě ani naštvaně. „Večer,“ dodal tišeji a dal mi ještě pusu, než se jako první vydal do budovy.

Casey si mě jako vzorný bratr nebo dozorce přišel vyzvednout. Vypadal spokojeně, což znamenalo výhody i pro mě. V autě jsem mu oznámila večerní plány, jen jsem vynechala jedno jméno, pro dobro všech. Neprotestoval, s Hallie a Megan mě prostě pustil vždycky, a tak nějak věřil, že mu už nebudu ohledně večírků lhát, což bylo v plánu i z mé stany, a taky jsem mluvila dnes pravdu, opravdu budu s holkami v klubu.

Ve skříni jsem hledala, co bych si na sebe vzala. Vzpomněla jsem si na škádlení s Hallie ohledně šatů nebo sukně. Dlouho jsem se prodírala tím, co mám, ale ani jedny nebyly vhodné do klubu, když jsem je předtím nosila na večírky. Proto jsem se rozhodla pro svoje milované slim džíny jen v černé barvě a volnější trikem, nic extra. Musela jsem se cítit dobře, pokud tam budou holky zkoumající každé mé a Derekovo slovo a ne jen to.

„Přijdu brzy,“ loučila jsem se s Caseym.

„Nezlob,“ volal na mě vesele. Dnes to šlo i bez večerky. S hranou uražeností jsem mlčela a vypadla z bytu. Venku před domem už čekal Derek v zaparkovaném autě. Neomylně jsem šla rovnou k němu a nasedla.

„Ahoj, ty nebudeš pít?“ zajímala jsem se okamžitě. Pobaveně se na mě culil.

„Ahoj,“ natáhl se a políbil mě. „Myslím, že bude lepší dnes alkohol oželet.“ Nastartoval. „Kam vlastně jedeme?“ zeptal se.

„Kde jsme se potkali,“ odpověděla jsem hraně a čekala. Dál se neptal a jel. „Ještě jsem tě neviděla pít. Tedy krom pár sklenic šampaňského. Bože, ty nepiješ viď?“ došlo mi najednou. „Musím ti připadat jako alkoholik,“ vydechla jsem zděšeně. Viděl mě už opilou dvakrátt, a pak jak do sebe bez problému láduju alkohol.

„Zlato, klid. Piju, neboj se. Jen svoje pijácká léta mám v tom nejhorším za sebou. A chci tě odvézt i domů, abych věděl, že se ti nic nestane,“ vysvětloval mi. Vyhledal moji ruku a pevně ji stisknul ve své. Nejistě jsem se na něj usmála a zaplavila mě vlna klidu a uspokojení po jeho slovech. Bylo to tak milé. Stiskla jsem pevně jeho ruku, a pak se ho pustila, aby mohl řídit.

Můj pitomý úsměv nešel dolů, ani když jsem vystupovala u toho správného klubu, věděl kam jet. Vešli jsme dovnitř, najít holky s Markem nebyla žádná práce. Pokoušela jsem se je už na dálku pohledem varovat, aby jim zůstala pusu na tom správném místě a nepokoušeli se tu vtírat.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je všechny a oni mi sborově odpověděli. „Lidi, tohle je Derek. A tohle jsou moje kamarádky Megan, Hallie a její přítel Mark,“ představila jsem je. Podali si navzájem ruce a holky nestále koukaly na mě. Až teď mi došlo, že má na sobě Derek černou košili s vyhrnutými rukávy, byl bez jakéhokoliv saka. Posadila jsem se na druhou stranu stolu, kde byla volná lavice a Derek hned vedle mě.

Objednali jsme si pití. Derek zůstal u své vody a já se rozhodla jen pro jedno Martini, a pak budu jako on. Holky to rozjely do začátku s koktejly.

„Tak, kde jste se poznali?“ začala jako by nic nenuceně Hallie. Měla jsem ji ale prokouknutou. Mohla by si to odpustit. Megan pozorně sledovala mě i Dereka, jako by byla nějaký dálkový detektor lži. Zamračila jsem se na ně a chtěla je odpálkovat.

„Několikrát jsme na sebe narazili v práci,“ pustil se do toho Derek. Ohromeně jsem se na něj podívala, vydal se sám šakalům. „Občas mi přinesla nějaké papíry, já zase Annie zachránil s kopírkou a tak jsme se dali do řeči,“ pokrčil rameny a nechtěl to dál rozpitvávat. Přisunul se ke mně blíž a objal okolo pasu. Ochotně jsem se k němu schoulila jako do skrýše.

„Zajímavé,“ zamumlala si Hallie a pohledem mi dala jasně na srozuměnou, že bude ještě pohovor.

Mark nahodil díky bohu rozhovor s Derekem a já se uklidnila. Hallie nevydrží dlouho sedět na jednom místě, takže odtáhla Marka na parket.

„Co Casey?“ zeptala se nečekaně Megan.

„Megan?“ neodpustila jsem si ten tón.

„Co? Je s ním sranda. Když jsem tu na ocet, mohli jsme být dva,“ bránila se smíchem. „Nic, jdu si někoho najít, abych nevypadala tak blbě,“ zdechla se.

„Líbí se jí Casey?“ začal se hned zajímat Derek a mě dokonale rozesmál.

„To ani ne. Ale celkem si rozumí. Ovšem jak říká Megan, na ní je můj brácha moc chytrej,“ opakovala jsem její slova. Natočila jsem se celá k němu. Když statní odešli, měli jsme soukromí.

„Jsou fajn a mají tě rádi,“ prohlásil nakonec a podíval se k parketu, zda nejsou vidět.

„Jo, mají mě jako štěně, o které se starají,“ souhlasila jsem.

„A mě nemají rády,“ dodal trochu nespokojeně.

„Tak to není, jen o tobě do dnešního poledne nevěděli,“ připustila jsem. „Nezmínila jsem se ani slovem o nějakém Derekovi. Tak jsou obě dost zaskočené,“ hájila jsem je.

„Tajila jsi mě?“ zněl potěšeně a trochu nevěřícně. Protočila jsem oči, nespokojeně si povzdechla a napila se Martini, než jsem se rozhodla to vysvětlit.

„Nejdřív jsem nevěděla, co s tebou a neměla důvod něco říkat. Byl jsi jen šéf, co mě štval. A pak jsem se do toho začala zamotávat a nakonec to rozsekl Casey. Ten toho vlastně ví víc jak ony. Musela jsem řešit vás dva, než holkám vykládat o tobě,“ pokrčila jsem rameny. „Prostě nebyl čas a nevěděla jsem, co přesně jim říct,“ dodala jsem ještě.

Naklonil ke mně nečekaně prudce hlavu a políbil mě. Zmateně jsem se pokusila odtáhnout, ale nedovolil mi to a strhl mě sebou do propasti.

„Půjdeme si zatančit?“ zeptal se, ale už i jednal, zvedal se a vlastně na mou odpověď nečekal. Zamračeně jsem škubla rukou zpět k sobě, aby pochopil moje odmítnutí. Otočil se ke mně.

„Neumím tančit. Já… prostě, ne,“ přiznala jsem se mu zahanbeně. Bože, kolik ještě budu muset přiznat věcí, že jsem nikdy nezkoušela nebo nedělala? A vsadím se, že ho stejně nejvíc dostane, že to co si myslí, že jsem nezkusila, jsem ve skutečnosti provedla. Usmál se na mě, tím svým samolibým úsměvem, jako by říkal – nic jiného jsem ani nečekal. V tu chvíli jsem se pocítila zvláštně uražená.

„Tak se to naučíš,“ odpověděl prostě a zatáhnul za mou ruku tak, aby mě donutil se postavit. Na parket mě skoro vlekl. Držel mě okolo pasu a hrudníkem tlačil dopředu. Hlasitá hudba utichla a spustila tichá.

Derek si mě otočil k sobě čelem a vypadal snad ještě víc spokojeně. „Tohle jsem neplánoval, ale hodí se,“ připustil tiše. Přitáhnul si mě těsně na svoje tělo a objal kolem pasu. Objala jsem ho kolem krku a ztuhla. Jeho prsty na mých zádech mě lehce hladili. „Uvolni se,“ radil mi šeptem do ucha. A tak jsem ho poslechla a nechala vše na něm. Položila jsem si hlavu na jeho hrudník a zavřela spokojeně oči. I přes počáteční nechuť jsem se teď cítila dobře. Pevně mě objímal a vedl naše pohupování.

Musel být spokojen už s tímhle výkonem, a tak po konci písničky, mě vedl zpět ke stolu, nepokoušel se prodlužovat moje utrpení. Megan už seděla také u stolu a popíjela podle všeho další drink.

„Tak Dereku, nemáš bratra?“ zeptala se ho přímo. Tiše jsem se smála a nechala se objímat Derekovou paží.

„Mám,“ připustil. „Ale není jako já,“ dodal ještě posměšně. Mrkla jsem na Megan, která se na něj zaksichtila.

„Jsme tu,“ hlásila se Hallie s Markem. Začala jsem si povídat s holkama, když Mark zaujal zase Dereka. Dobře jsem se bavila neustále s jeho rukou na mých zádech, cítila jsem se náhle jistější. Nepila jsem, krom toho že byla další den škola, jsem se nechtěla opět před Derekem předvést.

Omluvila jsem se a šla  si odskočit, kam mě holky jako ztracená koťata následovala. Počkaly až při vracení zpět.

„Tohle ti neodpustíme. Proč jsi ho tajila? Je fajn, i když sem asi nepatří co?“ začala Hallie.

„Nebyl čas. Navíc jsem dlouho nevěděla, co se mezi námi dělo,“ vysvětlila jsem. „Tak jste ho poznaly teď,“ dodala jsem s pokrčením ramen.

„Taky pravda. Ale ještě nám máš co vyprávět,“ zasmála se Megan při návratu.

„Pojedeme?“ zajímal se Derek. Podívala jsem se na hodinky a už bylo jedenáct pryč.

„Nejvyšší čas,“ souhlasila jsem. Rozloučili jsme se a vydali se do auta. Držela jsem se jeho ruky. S radostí jsem se nadechla čerstvého vzduchu venku. Pocítila jsem i jistou únavu.

„Děkuju,“ zašeptala jsem v autě.

„Rádo se stalo. Byla to zábava,“ připustil a rozjel se ke mně domů. Udělalo mi radost, že to tak viděl a neohrnoval nos nad mými přáteli. Povzdechla jsem si a vzpomněla si na to, jak mi říkal, jak ho vidím já i ostatní. Měla bych si zvyknout, že jedná jinak.

„Tak zítra v práci?“ ověřovala jsem si před domem.

„Mám zítra pracovní oběd, takže až ve firmě,“ souhlasil. Naklonila jsem se k němu a políbila ho jen zlehka.

„Dobrou noc,“ popřála jsem mu spokojeně a vystoupila.

„Dobrou,“ stačil mi vrátit.

Casey na mě čekal a zdvořilostním optáním, jak jsem se s holkama měla, se odebral stejně jako já do postele.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová naděje - 12. kapitola: