OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nevinná hra s mafií - 3. kapitola

19.03.2013 (20:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 783×

Prošli jsme dlouhou chodbou, sešli pár schůdků a octli se na balkónu, který po obou stranách měl schody. Pod balkónem a v sálu byla spousta lidí, až se mi z toho motala hlava. Slyšela jsem jejich vzrušený šepot, který se spustil, když jsme se s Nikolaiem objevili. Hlas uvaděče, který oznamoval naše jména, nahradil hlas mého dědečka. Pokývala jsem hlavou a přiměla se vnímat jeho slova.

„Rád bych vás přivítal na tomto maškarním bále. Jak já a moje žena, tak můj syn a má snacha jsme moc rádi, že jste se dostavili v tak hojném počtu.“ Odmlčel se, aby se nadechl. „Rád bych vám také představil svojí překrásnou vnučku Veru, která dnes slaví dvacáté narozeniny.“

Podíval se někam dolů pod schody a mávnul rukou. Po jeho signálu se na schodech a v sále zjevili sluhové s tácy šampaňského. Postupně podávali skleničky rodičům a prarodičům a nakonec dospěli k nám. Opatrně jsem sklenici uchytila za stopku, Nik zopakoval můj pohyb. Jen tak jsem na něj vyplázla jazyk a on se na mě roztomile zazubil. Zasmála jsem se. Můj smích byl tak hlasitý, že se rozlehl celým sálem. Všichni obrátili svou pozornost ke mně.

„Ups,“ zašeptala jsem.

Pohlédla jsem na svého dědu a ten se na mě káravě díval. Omluvně jsem pokrčila ramena a nasadila psí pohled. Hodil na mě poslední zamračený pohled, nasadil na tváři americký úsměv, otočil se směrem k sálu, ve kterém všichni drželi skleničku sektu v ruce, a pokračoval.

„Rád bych pozvedl číši na počest narozenin mé milované vnučky,“ řekl, natočil se na mě a pozvedl skleničku.

„Přeju ti hodně štěstí, zdraví a lásky. Přeji si, abys tu s námi vydržela co nejdéle,“ dopověděl.

Po tváři mi stekla slza, plně dojatá dědovým projevem jsem byla neschopná mluvit. Nik mě vzal kolem ramen a pošeptal mi:

„Měla bys mu nějak odpovědět.“

Neznatelně jsem kývla hlavou, zhluboka se nadechla, zadívala se do dědových očí a pronesla:

„Krásnější gratulaci jsem ještě nikdy nedostala. Děkuju, dědo.“

Když jsem domluvila, poslala jsem dědovi ještě vzdušný polibek. Ten se na mě usmál a pokračoval:

„Myslím, že jsem vám sdělil vše, co jsem chtěl. Přeji vám nádherně prožitý večer a za půl hodiny se těším, až se všichni uvidíme u večeře.“

Lidi v sále mu zatleskali a začali se věnovat svým známým. Hudba se znovu spustila a my s Nikem jsme sešli schody a vmísili se do davu.

Já jsem přišla k nejbližšímu obsluhujícímu, položila prázdnou skleničku v mé ruce na jeho tác a šla směrem k baru, který byl v rohu sálu naproti schodům. Prodírala jsem se proudy lidí, kteří mi podávali ruce a gratulovali mi k narozeninám. Usmívala jsem se na ně, děkovala jim a potřásala jejich rukama.

Když jsem konečně dospěla k baru, oddechla jsem si a znavená lidskou dotěrností jsem klesla na barovou židličku. Mávla jsem na barmana a řekla mu: „Dvojitá whisky, prosím.“

Ten kývnul a pustil se do přípravy mého nápoje.

„Trochu tvrdý pití na tak křehkou dámu,“ poznamenal někdo.

Otočila jsem hlavu na muže po mé pravici a musela jsem se hodně ovládat, abych nezačala slintat. Slovo, které mě při pohledu na něj napadlo, bylo Bůh. Jeho čokoládově hnědé oči byly v souladu s jeho černými krátkými vlasy. Košile měla pár horních knoflíků rozepnutých, takže jsem se mohla pást očima na jeho opáleném svalnatém hrudníku, který byl odhalený. Šedé kalhoty mu obtahovaly vypracovaná stehna a to způsobilo, že má představivost pracovala na plné obrátky.

Potřásla jsem hlavou, abych se vzpamatovala. Barman přede mě položil můj nápoj. Beze slov jsem se po něm natáhla a dopřála jsem si pořádný lok téhle zlatavé tekutiny.

„Dámu? Kde?“ zeptala jsem se ho provokativně.

Na jeho tváři se objevil nádherný pokřivený úsměv s prvky pobavení.

„Dostala jste mě,“ odpověděl mi.

Zasmála jsem se a zase se napila.

„No tak, klidněte se,“ řekl a sebral mi skleničku z ruky.

„Héj!“ vykřikla jsem na protest.

„Promiňte, ale chtěl bych si s vámi zatancovat, než se opijete,“ omluvně pokrčil rameny.

Zvědavě jsem pozvedla pravé obočí a zeptala se ho: „Vy jste mě chtěl požádat o tanec?“

„Směl bych?“ zeptal se mě provokativně.

Já jsem se na něj zkoumavě podívala.

„Netancuju s cizinci.“

„Daniel,“ řekl mi a natáhl ke mně svou pravou ruku.

Váhavě jsem jí potřásla. „Vera.“

„Já vím,“ pověděl mi.

Zmateně jsem se na něj podívala a očekávala jeho reakci.

„Uvaděč… Balkón… Gratulace?“ napověděl mi.

„Jo, aha,“ vyřkla jsem a usmála se na něj. „Takže můžeme?“ zeptala jsem se ho.

„Můžeme co?“ oplatil mi a zamyšleně mě sledoval.

„Tancovat, že by?“ pověděla jsem mu sarkasticky.

„Ó ano,“ odpověděl a nabídl mi své rámě.  

       ********************************************************

Pomalu jsme procházeli úzkou cestou, kterou nám přihlížející vytvořili. Letmo jsem se podíval na Veru a snažil se utišit hlasy v mé hlavě. Ten první mi říkal, abych ji z toho vynechal, ten druhý mi našeptával, abych ji ojel a pak od ní zdrhnul, a ten třetí... Ten třetí přímo křičel, abych ji využil k účelu své pomsty.

Podle toho, co jsem zatím viděl, byla ona slečna nejslabší článek téhle zpropadené rodiny. Ženy jsem využíval každou chvíli, takže by to pro mě neměl být problém, ale opak je pravdou. Jiskru, která se schovává za jejími nádhernýma velkýma čokoládovýma očima, jsem ještě neviděl. Něco na téhle křehké ženě mě nutí cítit, že potřebuje ochránit a já bych měl být ten, kdo to bude dělat. Kdo ji bude chránit.

Zastavili jsme se uprostřed parketu. Sálem se začaly rozléhat tóny skladby. Á, sladké tango. Vera se posunula na mou pravou stranu, aby mi nepřekážela, a společně jsme se vydali vstříc vášnivému tanci. Společně jsme klouzali po prázdném parketu a udržovali oční kontakt. Způsob, jakým se pohybovala, mi bral dech. Jako by měla každý pohyb přesně naplánovaný.

Vášeň, která z ní čišela, mi ničila sebeovládání. Kalhoty mi byly těsnější a na čele mi vyrašily krůpěje potu. Dostal jsem chuť strhnout z ní ty kraťoučké šatičky a pomilovat přímo tady, před očima ostatních, ale ovládl jsem se.

Hudba dohrála a Vera skončila naproti mně se zakloněnou hlavou a pažemi položenými na mých bocích. Zmučeně jsem zasténal a nevědomky se k ní přitiskl. Ona se zasmála, opatrně, aby ji nikdo neviděl, přejela svojí něžnou ručkou po mé chloubě a vyzývavě se na mě podívala.

Na obličeji jsem vykouzlil svůj arogantní výraz, který ženy tolik milovaly, ale s ní to nic nedělalo. Zamračila se a pomalu se ode mě odtáhla.

„To, co jsem udělala. Prostě dělej, že se to nestalo,“ pověděla mi.

Tentokrát jsem se na ni provokativně usmál já. „Odkdy si tykáme, slečno Andreyuskhin?“

Zmučeně si vzdychla. „Ó, promiňte, paneee?“

„DeLeur,“ napověděl jsem jí své příjmení.

„Pane DeLeure.“

Mrknul jsem na ni a rozhlédl se kolem sebe. Mezitím, co jsme hovořili, se kolem nás utvořil velký hlouček lidí. Všichni se na nás dívali. Její otec mě propaloval pohledem na místě a já jsem měl co dělat, abych na něj nevztyčil prostředníček nebo vyplázl jazyk jako nějaký puberťák. Ušklíbl jsem se na něj a dál se věnoval mé krásné společnici.

           *******************************************************

Byla jsem rudá až za ušima. Tanec mě strhl tolik, že jsem se začala chovat jako nějaká děvka. Co když to viděl táta? Doufám, že ne. Podívala jsem se na svého tanečního partnera a nadávala si. Chlap jako on si určitě nebude chtít začít s mafiánskou dceruškou. Vždyť můj táta, děda a dokonce Aleksander mají zabíjení na denním pořádku. Ani nechci pomyslet na to, co by mu udělali. Potlačila jsem nutkání pohladit ho po tváři a poklonila jsem se mu. Naposledy jsem se na něj podívala, otočila se a utekla na své milé místo.

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevinná hra s mafií - 3. kapitola: