Nevinná Hra s Mafií - 18. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Vera povede dlouhý rozhovor se svým otcem, vymyslí plány na celý den, poprosí svou matku o připravení pikniku a Daniela čeká velké překvapení. :) Doufám, že se bude líbit.
TeresaK

08.09.2013 (18:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 538×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

„Mluvil jsem s tvým dědou, mým otcem.“ řekl táta a napjatě sledoval mou reakci.

Nechápavě jsem na něj pokrčila rameny, založila si ruce na prsou a se smíšenými pocity jsem pozorovala svého otce. Bez vysvětlení vstal chytl mě za ruku a táhl mě pryč z domu. Vyšly jsme na zahradu a po ostrůvkách z kamenů, které tvořily cestu, mě vedl na neznámé místo. Zvedla jsem hlavu a pořádně se rozhlédla kolem. Po chvilce plné tápání jsem si díky povědomému stromu vzpomněla. Na tohle místo táta chodil, když měl těžké chvíle nebo prostě potřeboval odpočívat Malý plácek, ze kterého se schází přímo do jezera. Tenhle plácek je obklopený pěticí mohutných stromů, mezi jejichž kmeny byla uzoučká cestička, jediná cesta, kterou se sem můžete dostat.

Tlusté kořený dvou stromů se spletly a vytvořily něco, co se vzdáleně podobá lavičce. Pod touhle, rádoby lavičkou, se nachází kobereček ze zátek od piv nebo limonád. Vzpomínky do mě narazily silou parního válce a já se pod jejich náporem prostě musela usmát. Vyklouzla jsem z otcova sevření, klesla na kolena a rukou přejela po zátkách. V hlavě se mi vyobrazil ten den, kdy jsme dokončily obdélníkvý tvar našeho výtvoru.

„Tatí!“ smála jsem se, když mě postříkal vodou z jezera.

Pokývala jsem hlavou ze strany na stranu a napřáhla jsem k němu ruku, ve které jsem držela skleněnou láhev limonády.

„Prosím, otevřeš mi jí?“ zeptala jsem se ho a uculila se, přičmež jsem mu ukázala všechny zuby.

On se zasmál, mokré dlaně si otřel do kalhot a vzal si ode mě limonádu. Slunce si prodralo cestu skrze koruny stromů a světlo zalilo naše místo. Táta otevřel limonádu zubama a zátku mi hodil. Já jsem spokojeně vtlačila poslední kousek naší skládačky do země.

„No vidíš, jak jsme šikovný!“ řekl táta, sednul si ke mně a zabalil mě do své náručí.

Zavrtěla jsem hlavou a s úsměvem si lehla na zem, i když jsem věděla, že budu mít písek všude. Svůj pohled jsem zabodla do tátových modrých duhovek a čekala na vysvětlení.

„Tak, co se děje?“ zeptala jsem se netrpělivě.

Táta si sednul naproti mně, při jeho velké postavě byste si mohli myslet, že bude působit neohrabaně a vtipně, ale opak je pravdou. Elegatně si sednul do tureckého sedu a já přemýšlela, jak se mu to povedlo. Povzdechl si, rukou si pročísl vlasy a otevřel ústa.

„Jak, už jsem řekl, mluvil jsem s tvým dědou a ten mi pověděl znepokojující zprávu.Víš Vero, důvod, proč jedeme tak brzo domů je, že v pátek bude probíhat jedna akce. Máme várku speciálních zbraní a máme i kupce. To je ta akce. Tvůj praděda, můj děda, se rozhodl, že bys ses měla zapojit do aktivit své rodiny a vyžádal si tvou přítomnost na této události.“

Nadechla jsem se, abych mu odporovala, ale on mě přerušil mávnutím ruky.

„Neskákej mi do řeči, Vero! Nejpozději v pondělí večer se musíme dostat domů. Do pátečního večera tě musím naučit se bránit, samozřejmě budeš mít ochránce, ale je tam taky možnost, že se něco zvrtne a proto musíš umět používat zbraň, zacházet s nožem a při nejhorším se musíš umět obránit rukama. Po večeři se sejdeme v tělocvičně a začneme trénovat.Vím, že Daniel přijel, aby jste spolu trávily nějaký čas, takže máš volné odpoledne. Seberte se a odjeďte do města, ale do večeře, ať jste zpátky!“

Zaraženě jsem se postavila a s otevřenou pusou jsem zírala na tátu.

„Takže, proč se musím zůčastnit?“ zeptala jsem se slabým hlasem, protože mi docházelo, čeho budu svědkem.

Zoufale odpověděl: „Já nevím,“

Kývla jsem hlavou a přijala jeho odpověď, on by mi totiž nikdy nelhal. „Věřím ti, tati. Nebudu dělat žádné scény, protože nechci, aby se ti něco stalo. Tati, já vím, že se ti Daniel nelíbí a taky vím, že po tobě nemůžu chtít, abys ho měl rád, ale já ho mám ráda. Děkuji ti, že se snažíš být hodný, moc to pro mě znamená.“

Řekla jsem a objala jsem ho. On mi objetí oplatil a když jsem se od něj odtahovala políbil mě na čelo.

„Mám tě rád, Vero a nechci, aby se ti něco stalo, proto si s sebou do města vezmi jednoho bodyguarda.“ pověděl mi.

S vědomím, že nemá cenu mu odporovat, jsem se vrátila zpátky do domu a namířila jsem si to rovnou k Danielovi.

* * *

Opatrně jsem zaklepala na dveře Danielova pokoje a čekala na, až je otevře. Po chvílí, která trvala snad věčnost se dveře otevřeli a Daniel mě rychle vtáhnul dovnitř. Zabouchnul dveře, následně mě na ně přimáčkl a své rty přitiskl na ty mé. Jeho jazyk se snažil probojovat dovnitř, ale to jsem mu nechtěla dovolit, protože by nás tahle zprvu nevinná pusa mohla dostat do postele, což se, ale nemohlo stát, jelikož už mám plány na dnešní den a postel v nich není.

„Ne, ne, ne, ne a ne, Danieli.“ řekla jsem, když jsem se od něj odtáhla.

On se zamračil. „Chápu, vedla si vážný rozhovor s tatínkem a ten tě přesvědčil, že pro tebe nejsem dobrá partie.“

Hlasitě jsem se zasmála, obě své dlaně přitiskla na jeho tváře a věnovala mu procítěný polibek. Daniel se konečně usmál.

„Neboj, mě se tak snadno nezbavíš. Napadlo mě, jestli by jsi nechtěl vyrazit na piknik do Moccasion Creek Park a poté se jít podívat na Hemlockovi vodopády.“ odhalila jsem mu své plány a modlila se, aby souhlasil.

Daniel se radostně usmál. „Super, kdy vyrazíme?“

Pokrčila jsem rameny. „Třeba hned, ale nejdřív musím říct mámě, aby připravila piknik a poté se musím převléct.“

„Tak si pospěš už se nemůžu dočkat, až strávím dopoledne se svou nádhernou přítelkyní.“

Nad tímhle pojmenováním jsem se spokojeně uculila, políbila ho na tvář a šla jsem hledat mamku.

* * *

Mámu jsem hledala po celém domě a nakonec jsem ji zcela znavená našla, kde jinde než v kuchyni. Spolu s jedním pomocníkem připravovali oběd. Stála tam s bílo-růžovou zástěrou ovázanou tenkými pásky okolo břicha, oblečení měla stejné jako na snídani. Nasadila jsem štěněčí pohled a zezadu jsem ji objala. Ona překvapeně nadskočila, odtáhla se ode mě a otočila se.

„Mami, mám na tebe prosbu.“ oznámila jsem jí prosebným tónem.

„Povídej,“ vyzvala mě zvědavě.

„No, napadlo mě, že bychom si s Danielem udělaly menší piknik v Moccasion Creek Parku, a tak jsem se chtěla zeptat, jestli bys nám nepřipravila pár sendvičů, nějakou zeleninu a ovoce a pití.“

„Neboj se, připravím to.“ odpověděla mi.

Na nic jsem nečekala a skočila jí kolem krku. „Děkuji, děkuji, děkuji.“ opakovala jsem pořád dokola.

„Nemáš za co,“ odpověděla mi mamka a pohladila mě po vlasech.

„Půjdete se podívat i na Hemlockovy vodopády?“ zeptala se mě a narovnala se, aby mi viděla do očí.

Kývla jsem. „Chtěla bych se tam podívat, takže ano, půjdeme.“ Mamka se podívala na hodiny nad kuchyňskou linkou, které visely na zdi. „Za půl hodiny tu budeš mít připravený koš i s dekou, jediné o co se musíš postarat je, abys vypadala jako princezna.“

Ještě jednou jsem ji vděčně objala a políbila na tvář. „Děkuji,“

Z pultu v kuchyni jsem vzala tác se snídaní pro Carly a s posledním pohledem na svou milující matku jsem vyšla vstříc našemu pokoji.

* * *

Otevřu dveře od pokoje a s tácem v jedné ruce vbalancuji do pokoje. Místo toho, abych našla Carly schoulenou a brečící našla jsem ji v objetí mého bratra. Jen tak tam leželi na její posteli a objímali se. Nevěřícně jsem nad tím pokývala hlavou a tác jsem jí položila na noční stolek. Oba zaslechli mé kroky. Na bráchovo tvář zdobí šťastný úsměv a stejný je i na Carlyině tváři.

„Jestli jí ublížíš, zabiji tě!“ vyřkla jsem k němu výhružně, on na mě jen kývl hlavou.

Dál jsem si jich nevšímala a vydala jsem se do skříně, z které jsem si vytáhla černé obtažené džíny, béžový svetřík, který má poměrně velký výstřih a je přepásaný černým saténovým páskem. K tomu jsem si vyndala černé boty na jehlovém podpatku. Zašla jsem do koupelny se převléknout a hned na to jsem slyšela bouchnutí dveří od pokoje. Plně připravená jsem nakoukla,co se děje. To jen Carly a můj bratr odešli pryč. Zapnula jsem si žehličku na vlasy, ale ta se rozhodla pro dnešek stávkovat, takže mám smůlu. Na oční víčka jsem nanesla černé stíny a řasy jsem přejela mascarou.

V pokoji jsem si vzala velkou černou tašku a do ní jsem dala peněženku, obal s mobilem, bílé tílko a černé conversky. Nevíte, kdy se budou hodit. Přešla jsem k menší komodě, na které byla položená krabička potažená červeným sametem. Otevřela jsem jí a baletka tančící na neznámou, ale přesto nádhernou melodii, spatřila paprsky letního slunce. Tuhle kouzelnou krabičku jsem dostala před pěti lety k narozeninám, myslím, že od prarodičů z máminy strany. Vyndala jsem z něj zlatý řetízek, na kterém byl navlečený přívěsek v podobě srdce, které bylo posázené černými drahými kameny. Zapnula jsem si ho kolem krku a konečně jsem byla hotová. Vyšla jsem z pokoje, bouchla za sebou dveřmi a svižným krokem jsem se vydala do kuchyně, kde už na mě určitě čekal Daniel, jelikož mám asi pěti-minutové zpoždění. Když jsem se tam konečně dostala, zahlédla jsem Daniela a mámu sedící na barových židlích u pultu v kuchyni. Na pultíku stál piknikový koš s dekou. Mamka se zrovna zasmála něčemu, co Daniel řekl. Nevěřícně jsem nad tím zatřásla hlavou a pak jsem si hlasitě odkašlala.

„Doufám, že neruším.“ řekla jsem.

Oba dva se na mě otočili a usmáli.

„Ne, nerušíš. Právě naopak, musím připravit oběd. Tak děti, dobře si to užijte a přijeďte do sedmi na večeři.“ pověděla máma.

Souhlasně jsem přikývla. Daniel se zvedl, vzal košík do rukou a chytnul mě za ruku.

„Nashledanou,“ rozloučil se s mámou a už mě táhl k hlavním dveřím.

„Počkej!“ zastavila jsem ho.

On se prudce zastavil, tak že jsem to nevybrala a narazila do jeho zad.

„Au,“ vykřikla jsem se a bouchla ho do zad.

Daniel se otočil směrem ke mně. „Co se děje?“ zeptal se nechápavě.

„Mám pro tebe překvapení.“ řekla jsem mu a vedla ho do místnosti, která schovává, již zmíněné překvapení.

Pomalým krokem jsme došly k železným dveřím a otevřela jsem je.

„Pááni,“ vyřkl Daniel s jiskřičkama v očích.