Nevinná hra s mafií - 17. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dozvíte se kdo křičel na Veru a Daniela při jejich dokazování lásky, Vera si připraví horkou lázeň, Daniel dostane vyhrůžku smrti, Viktor dostane informaci, která se mu vůbec nelíbí, Carly je s brekem schoulená na své posteli, Vera jde na snídani, čin, který rozpálí Viktora Andreyuskhina do bíla a důležitá nevyřčená věta. :) Doufám, že se vám kapitola bude líbit.
TeresaK :)

24.08.2013 (18:00) • TeresaK • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 542×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Přitiskla jsem své rty na ty jeho a vyžádala si dlouhý vláčný polibek, když v tom někdo zakřičel. Ten někdo byla má nejlepší kamarádka Carly a ptáte se, co na nás zakřičela?

Tak to bylo tohle: „Nechte si to cucání na jindy!“ a k tomu všemu po nás hodila polštář.

S Danielem jsme se zasmály a daly si ještě jednu pusu. On si pak šel pro své věci do auta a já jsem šla navštívit svou skříň. Vybrala jsem si oblečení, které se skládalo z šedých tepláků s bílými proužky a růžovými tkaničkami kolem pasu a lemováním na kapsách stejné barvy, šedou mikinu s nápisem Hudson and Rose opět v růžové barvě, také na ní byl nějaký znak a číslo devětašedesát a spodním prádlem. Věci na sebe jsem si položila na postel, která ještě nebyla ustlaná a z mini botníku jsem vytáhla růžové válenky. Podívala jsem se na Carly, jestli nemá v plánu navštívit koupelnu, ale ona se pořád válela v posteli, a tak jsem jí oznámila: „Jdu se umýt,“ a s věcmi z postele jsem se zavřela v koupelně. Zamkla jsem se, oblečení položila menší skříňku, která byla položená vedle rohové vany.

Zastrčila jsem špunt do odtokového kanálku ve vaně, otočila kohoutkem s horkou vodou a nechala si napustit vanu. Mezitím jsem se svlékla ze svého spacího úboru, do koupele nalila bylinné oleje a pěnu a hřebenem si rozčesala své po lopatky dlouhé hnědé vlasy. Když jsem byla se svými vlasy spokojená, otočila jsem se k vaně a zjistila, že je napuštěná. Vypnula jsem vodu, vstoupila jsem do vody, lehla si a po bradu ponořená jsem relaxovala. Vědomí, že mám jenom půl hodiny mě zanechávalo chladnou.

* * *

Schody vedoucí k hlavním dveřím jsem bral po dvou a přemýšlel jsem, jestli jsem sem měl vůbec jezdit. Vera mi chyběla a to hodně, ale stojí nějaká ženská za prozrazení mé pravé identity? Nevím a to je ten problém. Musím přijít na to, jak pomstít Liama a zároveň neztratit Veru. Když konečně dospěji k hlavnímu vchodu, oddychnu si a s přímo primitivní radostí je otevřu. Vyjdu ven na slunce a v tu chvíli spatřím Viktora, jak se s cigaretou v jedné ruce a mobilem v druhé ruce opírá o mé auto. Naštvaně zatnu čelisti, ale když si uvědomím, že mě pozorně sleduje, tak se uvolním a usměji se na něj.

„Dobré ráno,“ pozdravím ho mile a odemknu své auto.

On si mě nedůvěřivě přeměřil pohledem a pak vypustil z úst větu, po které jsem zkoprněl strachem.

„Já tě odněkud znám,“ řekl.

Nervózně jsem polkl a dalším falešným úsměvem jsem se ho snažil přesvědčit, že se mu to jenom zdá.

„Je to možné, byl jsem na narozeninové oslavě vaší dcery.“ snažil jsem se mu vetřít jedinou možnou odpověď.

„Nedělej ze mě blbce, až zjistím, kdo jsi a nebude se mi to líbit, tak tě zabiju!“ odpověděl mi mrazivým tónem, který mi ježil vlasy v zátylku.

„To byste ublížil svojí dceři?“ optal jsem se ho zbytečně.

On pokrčil rameny a popotáhl z cigarety. „Jsi ještě moc mladý, na to, abys to pochopil, Danieli. Udělám všechno, abych ochránil svou dceru, i když s tím někdy nebude souhlasit.“

Vydechl kouř, hodil cigaretu na zem, zašlápl jí a odešel dovnitř.

* * *

Viktorův pohled:

Telefon zazvonil a já jsem ho bez zbytečných okolků zvedl, protože jsem věděl, kdo to je.

„Andreyuskhin,“ ohlásil jsem se.

„To jsem já synu,“ ozvalo se v telefonním mobilu.

„Už je stanovený datum, čas a místo?“ zeptal jsem se ho.

„Ano, vše je stanoveno. Můj otec, Ivan, a já jsme se dohodli na přítomnosti pěti lidí. Mezi něž patříš ty, já, Romano, Oleg, Romanův syn a poslední osoba je pořád v jednání, ale měl bys se připravit na možnost, že ta pátá osoba bude Vera. Mlč a poslouchej. Potřebuji, abyste všichni v pondělí dorazili domů, protože musím ještě pár věcí zařídit a tebe u toho potřebuji. Mezitím bys měl Veru připravit. Víš, jak to myslím. Dej jí nějaké základy, jak zacházet se zbraní, nožem a pěstmi.“

Nasraně jsem zavrčel do telefonu a zakřičel na něj: „To snad nemyslíš vážně?!“ , ale v tom se ozvalo otravné pípání, které oznamovalo konec hovoru. Zhluboka se nadechnu, snažíc se uklidnit, vydechnu a s chutí někoho zabít vyběhnu na zahradu pod dům. Zpod trička vytáhnu revolver a vystřelím do nejbližšího stromu. Pořád chci někoho zabít, ale tohle mi aspoň trochu pomůže odfiltrovat vztek.

* * *

Veřin pohled:

Vykoupaná a oblečená do čistého oblečení zaklepu na dveře ložnice, která patří mým rodičům. Dveře se otevřou a za nimi stojí máma s přívětivým úsměvem na tváři a vlhkými vlasy, zřejmě si je umyla. Zelený top, který měla na sobě, pevně obtahoval její přednosti a černé společenské kalhoty prodlužovaly její dlouhé a hubené nohy. Na nohách měla nasazené černé balerínky.

„Přeješ si něco, zlatíčko?“ zeptala se mě přívětivě.

Přikývla jsem a svým nejroztomilejším pohledem jsem jí položila otázku. „Ano, prosím. Řekneš mi, prosím, kde má Daniel pokoj?“

Máma se rozesmála. „Věděla jsem, že se mě na to zeptáš. Jeho pokoj je naproti pokoji, kde pobývá Nik s Adrianem.“ prozradila mi nesmírně tajnou informaci.

„Děkuji!“ vypískla jsem radostně, objala jí a pádila jsem do svého pokoje.

Rozrazila jsem dveře od svého pokoje a tam na posteli do klubíčka stočená ležela Carly. Její tělo se otřásalo pod náporem hlasitých vzlyků. Vystrašeně jsem k ní přešla, sedla si k ní a bez přemýšlení jí objala. Ona se zprvu lekla a snažila se odtáhnout, ale poté, co se otočila a spatřila můj obličej, zabořila hlavu do žlábku mezi ramenem a krkem a rukama mě objala kolem pasu. Já jsem jí pevně sevřela ve své náručí a do vlasů jí šeptala utěšující slůvka. Nikdy v životě jsem ji takhle neviděla. Smutnou, zlomenou. Vždy byla plná elánu, radosti, sarkasmu a optimismu. Jestli má tohle, co do činění s mým bratrem, tak ho čeká pomalá a bolestivá smrt!

„Co se stalo, zlatíčko?“ zeptala jsem se jí starostlivě.

Ona unaveným, pláčem oslabeným hlasem zaskřehotala: „Jdi na snídani a něco mi přines. Vše ti potom vysvětlím,“

Pochybovačně jsem si jí změřila pohledem, ale to ona neviděla, jelikož zase zabořila hlavu do prohlubně u mého krku.

„Dobře,“ řekla jsem.

Odtáhla se od ní, dala jí pusu na tvář, pohladila jí po vlasech a podala jí svého medvídka. Ona se nakřáplým hlasem rozesmála, popadla ho a společně s ním se zavrtala pod peřinu. Zalezla jsem do koupelny, kde jsem si nanesla mascaru a vlasy si stáhla do drdolu. Plně připravená jsem sešla do jídelny, kde už všichni seděli na svých židlích. Jediná volná židle byla mezi Nikem a Danielem, tak jsem si tam sedla.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem všechny a prohlédla si jídlo, které máma připravila k snídani.

Uprostřed stolu ležely talíře se slaninou, volskými oky, párečky a fazolemi. Vedle něj byly naskládané opečené toasty, u kterých byly připraveny tři druhy marmelády a nuttela. Cornflakes a různé cereálie. Lívance, u kterých byl připravený javorový sirup. Konvice s kávou a s čajem byly položené vedle sebe. Ve skleněném džbáně byl nalitý pomerančový džus. Na prázdný talíř, který byl položený přede mnou, jsem si nandala dva kousky slaniny, toust a volské oko. Vedle svého talíře jsem měla připravenou skleničku a hrneček. Do hrnečku jsem si nalila čaj a do sklenice džus.

Znenadání mi zakručelo v břiše a já jsem se při smíchu ostatních pustila do jídla.

* * *

Snídaně skončila, tak rychle jako začala a táta si nás svolal na menší rodinnou poradu a dokonce, dovolil Danielovi se jí zúčastnit, což jsem pokládala za velký úspěch. Vypadá to, že si táta na něj pomalu zvyká. Takže teď všichni sedíme v obývacím pokoji. Většina z nás je posazená na sedačce a křeslech, ale na zrovna na mě nevyšlo místo, a tak sedím na Danielově klíně. Táta nás pozoruje s vražedným pohledem v očích, ale to je mi jedno. Můj drahý otec si musí uvědomit, že už jsem dospěla, tedy skoro. Daniel mi obtočil ruce kolem pasu a položil hlavu na mé rameno. Do tátova oka se dostal nepřirozený tik.

S pohledem upřeným na nás začal mluvit. „Takže, všichni jsme se tady sešli, abych vám sdělil jednu zásadní zprávu, ohledně našeho výletu sem. Před snídaní jsem mluvil se svým otcem a ten mi řekl, že je barák strašně prázdný a byl by rád, kdybychom se vrátili do pondělního večera domů. Chci se jenom ujistit, že v pondělí brzo ráno budete všichni připraveni k odjezdu. To je všechno, už můžete jít.“ propustil táta osoby, které ho poslouchali.

Zvedla jsem se a myšlenkou, že Danielovi ukážu jezero a zahradu okolo domu, ale táta mě zastavil. „Vero, prosím, mohla bys na chvíli zůstat. Musím ti říct něco důležitého,“

Zastavila jsem se a Daniel také.

Otec se na něj mrazivě podíval a řekl: „Chci mluvit se svou dcerou. Počkej na ní ve svém pokoji.“

Daniel se na mě tázavě zadíval, ale to už ho máma vedla k jeho pokoji. Drze jsem se podívala na tátu a čekala na tu hodně důležitou věc, kterou mi chce povědět.

Autor: TeresaK (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování