OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 31. kapitola



Nepřehlížej To! – 31. kapitolaAlex ve velkém světě.

 

Sušila jsem si vlasy ručníkem a sama byla zabalené do velké osušky. Chodila jsem po obýváku, vždy jsem u sušení vlasů pochodovala, když jsem nebyla v koupelně. Tam byl momentálně Rob. Poté co jsem se sotva zabalila do osušky, mě vystrčil z koupelny se slovy, že je teď jeho. Prý tam bude jen chvíli, už tam byl půl hodiny. Byla jsem připravená, mu začít nadávat i přes dveře, ale neměla jsem odvahu vstoupit do koupelny, když tam byl, aby si dal sprchu.

Zazvonil zvonek, automaticky jsem se vydala ke dveřím. Čekalo mě tam překvapení o něco vyšší muž než já snědé pleti, zelených očí a žena s krátkými blond vlasy. Oba byli ve společenském oblečení.

„Přejete si?“ zeptala jsem se zmateně, protože jsem ani jednoho neznala. Oba se na mě zkoumavě a nedůvěřivě koukali. Jejich pohled se mi ani trochu nelíbil, a tak jsem se trochu schovala za dveře.

„Kdo jste?“ reagoval muž na mou otázku rovnou svoji otázkou.

„Alex a vy?“ odpověděla jsem trochu drze, ale vážně se mi nelíbily jejich pohledy.

„Jsme Robovi známí.“ Jen co to dořekl, vecpal se mi do dveří. Nějak jsem mu ani nebránila, neměla jsem moc možností, hlavně, když jsem byla polonahá. Mířil si to rovnou na sedačku v obýváku a tu ženu měl v závěsu. Sama jsem je následovala do místnosti a prohlížela si je. Stejně jako oni mě.

Od vzájemného okukování nás vytrhlo otevření dveří. Ani jsem nepostřehla, kdy proběhl z koupelny do ložnice. Už oblečený v kalhotách a košili. Otočila jsem se k němu se zvednutým obočím a s rukama pevně založenýma na hrudi jsem čekala na vysvětlení.

„Alex, tohle je moje agentka Stephanie Ritz a Nick Frenkel, můj manažer. A tohle je Alexandra Freyová.“ Představil nás. Lehce jsem na ně mávla rukou.

„Jdu se obléknout.“ Špitla jsem, a co nejrychleji to šlo, jsem zapadla do ložnice. Ze skříně jsem vytáhla všechny vaky a hledala šaty. Pro první večer jsem zvolila s ramínky, která byla k dekoraci mimo ramena, po kolena.

Jestli je vybíral jen Rob tak má na chlapa opravdu dobrý vkus.

„Pěkné,“ pochválil můj vzhled Rob, když jsem se vrátila k nim do obýváku. Popadla mě Stephenie a posadila na židli. Začala mě líčit a česat. Na hlavě udělala pěkný drdol a lehce nalíčila.

„Večer se o mě budeš starat.“ Nakázala jsem Robovi předem.

„Co jsem zase udělal?“ Jeho nechápavý výraz byl rozkošný.

„Ty boty. Večer nebudu cítit nohy ani schopná chodit,“ poučila jsem ho a ukázal na svoje botičky. Jen se zasmál mému trochu zoufalému výrazu a poručil, abych si vzala náhradní oblečení, které dal hned Nickovi. Na to jsem se koukala trochu zkoumavě, to si tu chtěli moje oblečeni přehazovat jako horký brambor. Vypadalo to tak.

 

Davy fanynek byly na míle daleko a to jsem ani nepřeháněla. Opravdu jich tam stály tisíce a čekaly na příjezd Roba a ostatních. Opravdu jsem se jich bála a to mi stačil jen pohled na jejich množství.

Nick vyskočil z místa spolujezdce hned, jak auto zastavilo, a otevřel naše zadní dveře. Jako první vyskočil Rob a v tu chvíli jsem si hodně moc přála, abych měla špunty do uší, jak začaly holky pištět, křičet a nevím co ještě. Natáhl ke mně ruku a pomohl mi vystoupit. Nejistě jsem stála na těch podpatcích a držela se jeho paže, abych nespadla. Rozešel se a já šla s ním. Blesky začaly blikat ještě víc, když nás uviděli.

Držela jsem se ho jako klíště anebo stála opodál, abych nepřekážela. Dělal rozhovory, fotil se a to mně vždy nadával, když jsem vytáhla foťák. Zezačátku jsem byla jako v křeči a nejistě okolo sebe koukala, ale netrvalo dlouho a uvolnění se dostavilo, nebylo to žádné mučení.

Novináři nezklamali a každý z nich se zeptal na mou osobu. Rob mu vždy slušně odpověděl a prozradil jen moje křestní jméno. Nezdálo se, že by s odpovědí – rodinná přítelkyně nebo známá – byli spokojeni.

Moji už nabouranou náladu zbourala hlavní hrdinka filmu - Kristen, která k nám došla. Vesele se usmívala na Roba.

Nebyla mi sympatická ani na fotkách natož teď. Byla o něco vyšší než já a to jen díky podpatkům, které měla o dost vyšší. Červené šaty přes jedno rameno a elegantně vyčesané vlasy nahoru.

Po mně se jen zvláštně podívala, a pak si odvedla Roba na focení a další rozhovory. A já zůstala jen s Nickem a Stephanie po zbytek červeného koberce. Trvalo to hodinu a moje nohy mi už odumíraly na těch botách.

Proto jsem byla velmi ráda, když se k nám Rob vrátil, popadl mě za ruku a vedl rovnou do kina a na naše místa v první řadě. I když já osobně ji nemám ráda, ale nic jiného mi nezbývalo. Vedle nás ze strany od Roba seděla Kristen.

A ve chvíli, kdy film skončil, čekali další a další věci, které musel Rob udělat. Dnešní večer bude hodně dlouhý.

Tisková konference byla taky něco přes hodinu. Já ten čas využila na Robovu radu a šla se převléct do normálního oblečení a hlavně normálních bot a kalhot.

Na párty jsem se pořádně najedla a potají pila od Roba pivo. Také jsem se seznámila s většinou herců. Byla s nimi zábava, ale Kristen jsem se vyhýbala.

Jenže Rob měl na to vše jiný názor. A tak mě k ní pomalu až dotáhnul, aby nás představil. Pozdravily jsme se a obě řekly pár vět a jen co to šlo, jsem zmizela zase k někomu jinému.

Vážně jsem se těšila večer do postele. Nohy mě bolely a z toho všeho jsem byla dost utahaná. Usnula jsem v autě jako utahané kotě.

£££

„Ty se asi vracíš domu, že?“ zajímala se Kristen, když jsme čekali na letišti na náš spoj.

„Ne, pojedu s vámi i do Francie a Německa.“ Podívala se na mě zkoumavě a pak na Roba. Otočila se k němu a myslela, že ji neuslyším nebo co, všímala jsem si mnohem víc Nikki Reed, která se na mě nepřátelsky už od premiéry dívá a teď mě rozhodně probodla ošklivým pohledem.

„Ty jsi podpantoflák,“ vysmívala se mu.  Zamračila jsem se na koberec na podlaze a pokoušela se neříct, co si myslím.

„Nejsem. Já přemluvil Alex, aby jela,“ vysvětlil jí. Zamračila se, ale nějak dál to nekomentovala. Jen se na sebe s tou Nikki tak divně podívaly. Slyšela jsem, že jsou kamarádky. Catharine a Rachelle a manažeři všech herců nás jen tiše pozorovali.

Nikdy bych nevěřila, kolik práce mají herci okolo jednoho filmu, ale poté co jsem slyšela, co vše je v plánu, jsem tomu dokonale věřila.

Probudila jsem se zvláštně, vezmu-li v úvahu, že jsem byla v letadle. Nějak moc jsem se roztahovala a skoro jsem až ležela. Jako pokaždé, když jsem usnula v přítomnosti Roba, jsem okolo sebe měla jeho mikinu jako bundu. Spokojeně jsem se usmála a opatrně se posadila, abych ho neprobudila a přikryla ho mikinou.

„Je za námi něco přes polovinu letu, klidně spi dál.“ Překvapeně jsem se otočila přes uličku na Kristen.

„To je dobrý. Probudila bych Roba. Ty jsi spala?“ byla to spíš zdvořilostní otázka. Navíc jsem tušila, že se budu nudit a tak chvilka zvláštního rozhovoru s ní by mě mohla zabavit. Všimla jsem si, že Nikki vedle ní taky spala a vlastně skoro celé letadlo. Na dlouhých cestách se to ani jinak nedalo.

„Chvíli. Ale Nikki do mě vždy nevědomky bouchala, a tak jsem to asi před půl hodinou vzdala.“ Pokrčila rameny a přátelsky se na mě usmála. Zadívala jsem se na knihu, kterou měla v ruce a celkem byla překvapena.

„Ty čteš Ďáblova slza od Jefferyho Deavera?“ zeptala jsem se, i když jsem ji viděla.

„Jo, je moje nejoblíbenější.“ Pokrčila nevinně rameny.

„Moje taky.“

Začalo to, zábrany se zbouraly a my si začaly povídat. Byla úplně jiná, zábavnější. Měla podobné názory jako já anebo si ty svoje uměla bravurně obhájit.

Zádrhel nastal v hotelu a mým umístěním tam. Ve chvíli, kdy Rob odpověděl, že máme jeden pokoj, jsem se za něj málem musela schovat, jak nebezpečný byl podhled od Nikki Reed. Netušila jsem, co jsem jí provedla a kouká tak na mě, nebo je takhle milá ke všem?

Po prohlídce našeho velkého pokoje jsem se konečně odvážila. Nehodlala jsem si nechat to chování líbit, ale zároveň jsem nechtěla dělat dusno.

„Co je stou Nikki?“ vypálila jsem otázku. Jen co jsem zmínila její jméno, zbystřil a zvedl hlavu, aby se na mě mohl podívat.

„Co by s ní bylo? Nechápavě pokrčil rameny.

„No… když pomineš, že mě pohledem chce zavraždit každou vteřinu, kdy jsem v její přítomnosti. Tak je celkem milá.“ Podle jeho výrazu slyšel tu dávku ironie.

„A po mě chceš co?“ Posadil se na posteli a zadíval se na mě.

„Třeba důvod proč tomu tak je? Já sama jsem jí nic neudělala. Takže to musí souviset s tebou.“ Ukázala jsem na něj prstem, abych ještě víc potvrdila a zdůraznila svoje slova.

„Možná trochu.“ Neochotně připustil a začal se tvářit jako neviňátko, to se mi ani trochu nelíbilo.

„Trochu? Vyklop to, Roberte! Chci tohle přežít, tak o co jde?“ podívala jsem se na něj přísně a doufala jsem, že bych mohla být jako Nikki v tuhle chvíli a zabíjet pohledem.

„Asi jsem ti to měl říct dřív… tedy ono to není tak dlouho.“ Začal pomalu a to mě vytáčelo.

„Robe!“ napomenula jsem ho, aby přidal na tempu vysvětlování.

„No zkrátka pár dní předtím než jsi sem přijela za mnou  jsme to… no.“

„Bože vyklop to!“ nevydržela jsem to, lezlo to z něj hůř jak z chlupaté deky.

„Začal jsem chodit s Nikki.“ Vychrlil najednou tak rychle, že jsem musela zamrkat. Než jsem se z toho vzpamatovala.

„Začal? A nepřestal?“ zeptala jsem se jako ten největší blbec na zemi.

„Nepřestal.“ Přikývl opatrně a očekával mou další reakci.

„Sakra, a to mi povíš až teď? To se nedivím, že mě chce každou vteřinu zabít, když jsem tu s tebou a musí poslouchat a vidět to vše okolo. Ty jsi tele, Roberte!“

„Nebyla vhodná příležitost, abych ti to řekl.“ Výmluvně pokrčil rameny.

„Na tohle je vždy vhodná příležitost. Robe, tys chtěl, aby mě zabila, přiznej se!“ zaútočila jsem na něj ale už vesele. Nechápavě se na mě koukal, než pochopil a lehce se usmál, takže našpulil rty, a pak hned úsměv schoval.

„To ne, tu práci bych si odbyl sám, abych z toho měl aspoň nějakou radost.“ Usmál se na mě tajemně a oči se mu smály.

„Ty jeden.“ Lehce jsem ho bouchal do ramene a svalila se vedle něj na postel.

„Tohle bude zajímavých několik dní.“ Povzdechla jsem si.

„Měli bychom jít spát, je pozdě a zítra máme lítačku.“

 

Po prvním velkém tažení ohledně povinností s rozhovory, focením a dalším se zakotvilo v jedné restauraci na pořádné jídlo.

„Mají tu čokoládový dort, ten si určitě dáš.“ Mrknul na mě a jemně do mě strčil.

„A ty mi ho koupíš.“ Vrátila jsem mu šťouchanec a pokoušela se nevnímat ten nepřátelský pohled od Nikki proti mně.

Bylo mi jasné, proč si tak sedla proti mně a Robovi. Měla nás takhle pěkně pod dohledem a vedle ní seděla Kristen. Ta se na mě přátelsky usmívala.

Spokojeně jsem si nabírala vidličkou to dobré jídlo a byla spokojená. Rozhovor nestál ani u jídla a já se občas přidala. Rob zrovna znovu vyprávěl jeden z dalších jeho vtipů a my se začali všichni smát.

„Robe, Alex!“ vidlička s dalším kouskem jídla se mi zastavila kousek od úst.  Otočila jsem hlavu za tou osobou stejně jako Robert vedle mě. Lizzie, která se na nás usmívala a šla co nejrychleji naším směrem. Upustila jsem vidličku z ruky, s cinkotem narazila do talíře. Naštěstí dopadla do něj a já neudělala nepořádek na stole.

„Taky jsi mohl něco říct, brácha.“  Zamračila se na něj a mě pevně objala.

„Ty dva roky byly dlouhé,“ povzdechla si a odtáhla se na délku paží, aby si mě mohla prohlednout. „Zkrásněla jsi.“ Mrkla na mě a ještě jednou mě objala.

„Taky jsi mi chyběla, Lizzie.“ Otočila svou pozornost na svého bratra, který se postavil vedle nás.

„Doufám, že se o ni podělíš.“ Dala mu pusu na tvář.

„Na vánoce si ji můžeš rezervovat.“ Moje ruka po jeho slovech automaticky vystřelila a já ho loktem šťouchla do žeber. Překvapeně vypustil vzduch z plic, a pak se na mě zašklebil.

Lizzie se rozesmála. „Koukám u vás dvou vše při starém.“ Na to jsme oba pokrčili rameny.

Přidala se k nám ke stolu poté, co ji Rob všem představil. Moje veškerá pozornost se otočila hlavně na ni.

„Těším se na nákupy, Vicky půjde určitě taky. Máma bude nadšená… pořád o tobě mluví. Moc nepočítala s tím, že bys mohla letos přijet.“ Po slovech Lizzie se rychle zvedla od stolu a odkráčela s uraženým výrazem Nikki. Musela jsem si povzdechnout, když jsem ji viděla.

Ta holka mě musí nenávidět. Určitě netouží po ničem jiném, než mi urvat hlavu a zatančit si na ni oslavný taneček.

Lizzie se na mě podívala nechápavě, ale já se otočila na Roba s naštvaným pohledem.

„Nechci ti do toho kecat, zlato. Ale jdi jí to vysvětlit. Jinak mi do pití nalije arzenik,“ Můj hlas byl dost jízlivý, ale tahle situace se mi ani trochu nelíbila. Chvíli se na mě zadíval, než kývl a odešel.

Lizzie se jen pohledem dožadovala vysvětlení. Ale já jí pokývala záporně hlavou. Neměla jsem právo na to někomu to říct ani jeho sestře.

„No tak,“ napomenula mě.

„Prostě mě nemá ráda,“ řekla jsem rychle a napila se ze skleničky Roba, protože on měl pivo a já džus.

Ti dva se nenápadně vrátili po sobě. Nikki zasedla na svoje místo a podívala se na mě. Pořád měla tvrdý výraz, ale už to bylo lepší, nevraždila mě.

„Tak co, Robe, dlouho jsme se neviděli, povídej, jak se máš?“ Něco mě v jejím výrazu varovalo.

„Jak vidíš, jsem v pohodě. Mám tu i Alex, takže vše při starém.“ Pustil se i on do jídla. Podívala se na mě a zašklebila se, pila jsem jeho pivo. Usmála jsem se a jako poslušná holčička jsem vrátila sklenici na místo.

„Jo, jenže s ní nechodíš. Máš vůbec už holku? Tuhle jsem potkala Ninu.“ Jen co vyslovila tu větu a hlavně jméno jsem se zatřásla. Tak dlouho jsem o ní neslyšela a jak krásný život jsem měla.

„Jak se má?“ Nevnímal tu část otázky, na kterou dávala Lizzy důraz.

„Slyšela jsem, že je zase s Peterem.“ Pokrčila rameny a já se zakuckala. Tohle jsem opravdu vědět nechtěla.

„Jak nečekané,“ zamumlal naštvaně.

Lizzy chtěla být dotěrná, ale já jsem raději hodila do éteru jinou otázku a téma.

Londýn bylo chladné místo, takže jsem tady použila ty nejdelší šaty, co jsem měla a kabát. Tmavě modrá barva, korzetové s ramínky a světlejší modré sloužily spíše na ozdobu. Průhledná látka stejné barvy jako šaty elegantně našitá přes celá ramena, která je zakrývala. Dosahovaly až k zemi i přes podpatky.

Samé blesky od fotografů, otázky, křičící fanynky, zima. Bylo to stejně jako v Americe, ale pak i v Německu a Francii. Měla jsem pocit, že neuvidím, jak nás pořád fotili a ne jen na koberci, ale všude.

Byla jsem jen v pozadí, a byla za to ráda, stejně mi to přišlo únavné.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 31. kapitola:

1. zuzka
23.08.2015 [12:50]

Krásná povídka už se těším na pokračování. Mohla by být na BEZ HRANIC. Tam se mi čte líp :)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!