OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 19. kapitola



Nepřehlížej To! – 19. kapitolaPrudké rozhodování, to zná každý.

„Alex, pohni, jinak nám vše vypijou,“ pokoušel se mě popohnat Tom.

„Neboj, pro tebe mají extra rezervy,“ usmála jsem se na něj a dál šla volnějším tempem.

„Jaké?“ nadzvedl obočí a vyčkával, co pěkného mu povím, to jsem ho zklamat nemohla.

„Na záchodech v mísách,“ vyplázla jsem na něj jazyk. Rob se rozesmál.

„Ty jedna malá potvoro,“ vyhrkl překvapeně a vrhnul se po mně. Rozeběhla jsem se pryč, smála se a kličkovala před ním. Běhali jsme kolem aut a Rob se nám smál.

„No co, Tome, piješ i něco, jako je obyčejná voda?“ optala jsem se.

„Jo,“ odpověděl dotčeně.

„Jasně že jo, vodku,“ vrátila jsem mu zase.

„Já tě chytím a roztrhnu,“ mluvil naštvaně. Vyplázla jsem na něj jazyk a utekla mu za Roba. Když ho chtěl obejít, otáčela jsem celým Robem před sebou jako štít.

„Neschovávej se za něj a buď chlap,“ zabručel na mě.

„Já jsem holka, ty pako, kup si brýle,“ vrátila jsem mu uraženě.

„Tome, nech ji,“ pokoušel se ho zastavit. Já se smála za jeho zády a tím Toma štvala ještě víc. Rob musel zakročit, jako ten nejchytřejší, tak abychom se pohnuli z místa, kde jsme momentálně trčeli. Sklonil se, dal ruce dozadu ke mně a čapl mě za stehna, nečekala jsem to, a tak jsem vyjekla. Zvedl mě a já mu dala hned ruce kolem krku a nohama ho objala. Odnesl mě až do baru a já neprotestovala, lenoch jako já nikdy nebude protestovat, když nemusí chodit nebo dělat nějakou činnost. Tom se usmíval, ale když si všiml, jak se na něj dívám, tak se zamračil.

Nohy jsem mohla používat až v baru, tam už mě odmítal nosit.

„Jedno pivo a koktejl,“ usmála jsem se, když se mi mohl věnovat Peter u baru. Pustil se do práce. Ani ne metr ode mě se zjevila Nina. Dělala jsem, že tam není. Usmívala se na Petera a pokoušela být se miloučká a asi i flirtovat. Já si ovšem té blond osoby vedle sebe nevšímala, ale Peter jo a podle všeho se znali.

„Copak, Nino, že tu jsi tak sama?“ smál se Peter a podal mi pivo. „Robert se s tebou rozešel?“ vysmíval se jí dál a já ho v tu chvíli měla ráda.

„Jo, kvůli tý fuchtli, na kterou se culíš,“ vřískla naštvaně. Peter se na mě překvapeně podíval a začal se víc usmívat.

„Nepovídej! Alex, to bych do tebe neřekl,“ usmíval se a podal mi můj koktejl.

„Ještě na ni buď milý, je jí jen patnáct let. A už se tu děvkaří,“ křičela. Asi už v sobě něco měla, ale to mi nezabránilo udělat to, co jsem udělala. Přistoupila jsem k ní a vrazila jí facku.

„Kdybys za něco stála, vyslechla bys ho a zjistila, že jsme jen přátelé. Nespala jsem s ním a nespím. Ani s ním nechodím. Jenže jsi jen namyšlená nána a myslíš si, že chudinkou jsi ty, ale ne. Koukni, co jsi udělala, urazila jsi nejlepšího kluka, jakého jsem poznala. Nadávala jsi mi, aniž bys mě znala a měla nějaký důvod,“ rozkřičela jsem se na ni. Neměla jsem zábrany. Zaraženě zůstala zírat. Otočila jsem se k baru a vzala si svoje pití. „Stavím se později, až zmije zalezou do díry,“ usmála jsem se na Petera a odkráčela do davu. Byla jsem z ní vytočená… nána jedna. Ale cítila jsem se celkem dobře po té facce.

Pivem jsem práskla o stůl, byla jsem klidnější než předtím, ale ne dost na to, abych byla úplně v pohodě a usměvavá. Tom si mě zkoumavě prohlédl, jen jsem zakroutila hlavou, pochopil a na nic se raději neptal. Posadila jsem se na židli a vnímala, co ostatní říkají. Rob tu nebyl, vtáhl se až po chvíli a vypadal taky naštvaně. Pochopila jsem, sice to chvíli trvalo, ale pochopila, že jeho vztek a nepřátelskost je namířena jen proti mně, podle toho, jak se koukal a co dělal, když jsem se vmísila do rozhovorů.

Ostatní se někam vypařili poté, co mi Tom přinesl další pití. Rozhodla jsem se zjistit, co se stalo.

„Roberte, jsi naštvaný, co se stalo?“ promluvila jsem k němu klidně, pohodlně jsem se opírala, hrála si s brčkem, co jsem měla v koktejlu a pozorovala ho.

„Nic,“ odsekl a napil se znova z flašky. Štěkal jako naštvaný pes i Patty by se před ním v tuhle chvíli stáhla do kouta.

„Jasně. Mluv, proč se na mě mračíš?“ Hodlala jsem to z něj dostat.

„Já nebyl ten, kdo dal Nině facku,“ vyjel na mě najednou. Zaskočilo mě, že o tom ví, ale hned jsem si pochytala myšlenky.

„Dala ti kopačky, byla sprostá, potřebovala srovnat,“ vysvětlila jsem.

„Proč se pořád pereš?“

„Protože mě už nikdy urážet nebude a tebe taky ne.“

„Mohla se ke mně vrátit.“ Překvapeně jsem se na něj podívala a došlo mi, o co šlo. Dělal si naděje, že se k němu vrátí. A tak tím, že jsem jí jednu šoupla, tak to určitě neudělá. Proto byl namíchnutej proti mně.

„Tak promiň, že tě hájím, když ti nadává a uráží. Promiň, že žiju a kazím ti život. Já zase z toho tvého života vypadnu,“ zakřičela jsem na něj ublíženě, až se pár lidí v okolí po nás podívalo.

Zvedla jsem se a odkráčela pryč, bez jediného pohledu na něj, mířila jsem si to rovnou k baru. Nechtěla jsem se s ním hádat, v poslední době jsem měla pak vždy bojovnou, ještě bych mu zase něco udělala.

Posadila jsem se na jednu z barových židlí. Hned jak mě Peter uviděl, vydal se ke mně.

„Copak, že jsi naštvaná?“ zajímal se, když si všiml, jak se tvářím, začal něco míchat, ještěže to nebyly moje nervy.

„Jsem naštvaná. Nina je kráva a odnáším to já.“

„To nic, zasloužila si to,“ uklidňoval mě a postavil přede mě sklenici s nějakým koktejlem. Nic jsem si neobjednala, a tak jsem nadzvedla obočí a podívala se na něj.

„To je tvoje, na můj účet,“ mrkl a začal obsluhovat u baru. Přitáhla jsem si tedy sklenici blíž a začala pomalu usrkávat nápoj brčkem. Vracel se ke mně a neustále se vyptával anebo vyprávěl, až rozmluvil i mě a částečně uklidnil. Staral se o zásobu mého pití, aby mi nedošlo.

Oběhl celý bar jen proto, aby se mě zeptal: „Zatančíš si se mnou?“

Zkoumavě jsem si ho přeměřila pohledem, až jsem se zastavila na usměvavé tváři, která mě přesvědčila. Seskočila jsem z barové židličky a nechala se Peterem odtáhnout na parket, kde zrovna začínala pomalá písnička.

Podívala jsem se na něj a on jen pokrčil výmluvně rameny, což mě donutilo se usmívat. Přitáhl si mě za pas těsně k jeho tělu a ruce pomalu sklouzly na moje pozadí. Objala jsem ho kolem krku a nechala se ploužit po parketu. Bohužel jsme si mohli dovolit jen jednu písničku, protože pak musel můj partner znovu za bar.

Rychle jsem si odskočila a chtěla se vydat znovu k baru. To, že bych se vrátila ke stolu, mě ani trochu nenapadlo. Jen co jsem vyšla ze dveří, popadl mě Rob za ruku a odtáhl kus stranou. Držel mě v šachu mezi jeho tělem a zdí, o kterou se moje záda opírala.

„Co to tu vyvádíš?“ zaútočil na mě rovnou a tím ve mně zvednul už upadající vztek.

„Je to moje věc. Držím se dál, abych ti nedělala problémy,“ prskala jsem jako kočka.

„Alex, nezahrávej si s Peterem,“ dával mi kázání.

„To je moje věc, Roberte.“

„Vrátíš se k našemu stolu,“ přikázal a naběhl si.

„Ne,“ vykřikla jsem a vyrvala mu svoji ruku a vykroutila se od zdi. „Domů přijedu sama, cestu znám,“ ještě jsem doplnila a vydala se pryč.

Rozčílil mě, ale to nebylo to jediné, co jsem cítila. Bylo mi najednou smutno. Posadila jsem se na svou židli u baru, kde bylo stále volno, a hned jsem zase měla před sebou koktejl, neváhala jsem a pustila se do pití. Pořád se mi v hlavě opakovaly dnešní nepěkné zážitky s Ninou i Robem a nakonec Radkou, která tu ani nebyla, což bylo jediné štěstí, dnes bych toho víc nezvládla a už opravdu něco provedla. Peter pečlivě doléval moje pití, a když jsem dost jasně cítila, jak jsou moje nohy jako z rosolu, zastavila jsem ho. Rozhlížela jsem se stále kolem, ale neviděla jsem žádnou známou tvář.

„Co budeme dělat?“ optal se mě a sedl si vedle mě, už skončil a bar se vylidňoval, ale ne úplně.

„Nevím, ale domů nechci a pít už taky ne.“

„Pojď se mnou,“ pobídl mě a já se nechala. Chytil mě za ruku a vedl pryč. Nezajímala jsem se o cíl cesty, stále jsem se něčemu smála a nemohla přestat. Až jsem se ocitla v bytě.

Posadila jsem se na sedačku poté, co mě Peter pobídl, on sám někam odešel. Podívala jsem se po pokoji, byl sice malý, ale pěkně zařízený. Přinesl mi sklenici vody a já se vděčně napila. Vyprávěl akorát o tom, jak se dostal k práci v baru, sundala jsem si mikinu.

Obdařil mě pěkným úsměvem. Všechno jsme vnímala a chápala, co se děje, ale nedokázala jsem uvažovat a domyslet následky toho, co dělám. Možná si moje podvědomí vsugerovalo, že se chci na chvíli zbavit všech zábran a užívat si. Jednala jsem a dál o ničem nepřemýšlela. Ani když přistoupil až ke mně, naklonil se a začal mě líbat. Nebránila jsem se, neměla jsem důvod. Namáčkl mě víc do sedačky a začal mi sundávat triko. Popadl mě za stehna a omotal si moje nohy kolem boků. Byl nedočkavý a šel rovnou na věc. Jeho ruce zkoumaly moje tělo nejdřív ňadra a pak pokračovaly dál a já ho nechala.

£££

„Do prdele,“ vydechla jsem v šoku při zjištění, že jsem v cizím pokoji hlavně v posteli a nahá! „Do prdele,“ vyšlo ze mě po druhé, jen co se mi objevila vzpomínka na noc. Pevně jsem okolo sebe omotala deku a vstala. Začala jsem hledat své oblečení, našla jsem jen kalhotky. Přece se to nepropadlo do země, došlo mi vzápětí, kde bude zbytek. Byla jsem tu sama a moje oblečení se válelo na pohovce.

Sesbírala jsem a co nejrychleji nasoukala na sebe moje věci. Podívala jsem se po prázdném pokoji a všimla si listu na stole.

Musel jsem do práce, večer se stav v baru. Dveře stačí jen zabouchnout. Peter

Překryla jsem si obličej dlaněmi a proklínala se, udělat takovou pitomost, to jsem nebyla ani já. Patřila jsme mezi ty, co kroutili nechápavě hlavou nad tím, jak se mohla nějaká holka vyspat s neznámým klukem po pár hodin známostí a opilá. Od odříkaného chleba největší krajíc, ozvala se mi mámina slova.

Rob bude vyvádět, v tom lepším případě jen on, v tom horším i Clare a ostatní. Nemůžu se tam teď tak najednou objevit u dveří, co bych jim řekla, a co bych hlavně řekla Robovi? On mě varoval. Vytáhla jsem svůj telefon z kapsy a nešťastně zasténala. Patnáct zmeškaných hovorů a pět zpráv. V některých prosil, abych se ozvala a jestli jsem v pořádku, v posledním mi vyhrožoval, že mi nařeže, až se ukážu.

Vypadla jsem co nejrychleji z toho bytu, jen co jsem se přesvědčila, že mám vše, co je moje.

Až při kupování kávy na probrání a koláčku ke snídani mi to došlo. Moje jediná naděje, jak bych se mohla z téhle situace vykroutit a nezklamat Roberta, tak jak jsem udělala.

„Ahoj, Tome, tady Alex. Potřebuju pomoc,“ vyhrkla jsem na něj okamžitě.

„Co se děje?“

„Odcházel jsi z baru společně s Robem?“ Nejpodstatnější věc, co jsem potřebovala vědět, jinak je celý plán k ničemu.

„Ne, šel jsem po něm, proč? Kde jsi, že to nevíš?“

„Super. Řekneš Robovi, až s ním budeš mluvit, že jsem byla s tebou a usnula u tebe.“

„Proč? Kde jsi?“ Konečně jsem ho probudila z jeho otupělosti.

„To není důležitý, Tome, prostě to uděláš. Prosím, je to lepší pro Roba.“

„Alex!“ nedal se a chtěl vysvětlení.

„Jestli jsi jeho kamarád, uděláš to pro jeho dobro.“ Rozhodla jsem se zasáhnout na jeho city a přátelství, co je pojilo.

„Nelíbí se mi to, ale budu ti věřit. Ale, Alex, jestli budeš dělat průšvihy, já tě krýt nebudu. To si Rob nezaslouží.“ Teď hrál na city on mně. Hluboce jsem si povzdechla.

„Já to vím, Tome, věř mi, tohle dělám i kvůli němu. Víc se to opakovat nebude, moc děkuju.“ Rychle jsem ten hovor ukončila, nepotřebovala jsem kázání, stačí, že mi ho dá Rob, až mě uvidí.

Nevěděla jsem, kde se v tom obrovském městě přesně nacházím. Určitě jsem nebyla ale moc daleko od baru, takže bych mohla dojít pěšky i domů, když najdu správnou cestu, ale moje nejdůležitější zastávka byla jiná. Musela jsem do lékárny.

Pořád jsem si opakovala slova mojí mámy i sestry, co opakovaly od doby, kdy mi bylo patnáct let, dokola, takže skoro už celý rok. Vždy jsem strašně vyváděla, když znovu začaly, ale teď jsme opravdu byla ráda, za to že to říkaly tak často, až jsem si pamatovala, co v té lékárně mám koupit.

V lékárně nastala opravdu trapná situace, když jsem vyprávěla, co chci a proč. Ještě že tam byla ženská, kdyby to byl chlap, asi bych to ze sebe nevydolovala. Jen co jsem měla tu úžasnou tabletku v sobě, mohla jsem být klidná a jen řešit blížící hádku s Robem.

Vzdala jsem to a sehnala si taxi, aby mě dovezlo. Nervózně jsem přešlapovala před domem, nechtělo se mi tam a zároveň tak moc chtělo.

Sebrala jsem veškeré odhodlání a zazvonila. Z domu se ozval dusot, který se ozýval pokaždé, když běhal Robert po schodech. Prudké otevření dveří a už mě svíral v objetí, až mě mačkal. Zabořila jsem si obličej do jeho trika a pokojně stála mezi dveřmi. Bylo to mnohem lepší než křik, který jsem čekala.

„Nejraději bych ti dal na zadek,“ promluvil ke mně a dál mě mačkal. „Tohle mi už nedělej. Měl jsem o tebe strach, před chvíli mi volal Tom, že jsi byla u něj.“

„Omlouvám se. Můžeš mi dát zaracha.“ Rozesmála jsem ho. Vtáhl mě do domu a rovnou do svého pokoje. V obýváku jsem zahlédla jen Radku.

Omluvila jsem se ještě jednou a řekla mu svou vymyšlenou historku o dnešní noci.

„Já se taky omlouvám, nevím, co to do mě vjelo, to první uznávám, že bylo neoprávněný. Ale když jsem vyváděl po druhý, dělal jsem si o tebe jen starost.“

„Proč, jen jsem tancovala?“ Nechápala jsem.

„Je důvod, proč tě držím dál od Petera. Nemáme se rádi a může za to i Nina. Chodila s ním, než začala se mnou. Tak trochu se i kvůli mně rozešli. Nechci, aby si myslel jako ostatní, že spolu něco máme a vrátit mi to přes tebe.“

„Necháme to už být,“ chtěla jsem to už uzavřít a víckrát neotvírat.

Zalezla jsem si tak na hodinu do sprchy a klidná. S Robem jsme si zalezli k televizi a celý den strávili jen tím, rozhodně to bylo lepší než večera a než jsem čekala. Před očima jsem měla hádky a pozdější jeho uraženost, naštěstí se mé představy nestaly.

V noci jsem měla neklidný spánek nebo spíš mi nešlo usnout a jen jsem se převalovala.

Podívala jsem se na zem, kde jsem díky trochu světla z venku viděla, jak Rob v klidu spí. Připadala jsem si v té vetší posteli tak divně sama, a to jsem vždy spala sama v posteli. Zvedla jsem se i s peřinou a opatrně přešla k matraci na zemi. Lehla jsem si k Robovi a přikryla se svou peřinou. Přitulila jsem se k jeho boku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!