OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nepřehlížej To! – 17. kapitola

22.01.2015 (20:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 821×

Konečně jsem viděla osobu, která mi chyběla. Usmála jsem se a vydala se k ní. Usměv mi vrátila, a když jsem byla u ní, objala mě. Jako bych byla její dcera a dlouho jsme se neviděly.

„Moc ráda tě vidím, Alex,“ usmívala se, když mě pustila.

„I já tebe, Clare, stýskalo se mi."

Objala mě kolem ramen a vydala se se mnou k profesorům. Stále mě držela u sebe, jako dceru, kterou někomu představuje, musela jsem si přiznat, že mi to bylo příjemné, připadala jsem si zase jako doma. Byla seznámena i s Radkou, která se na mě stále mračila a já jí to oplácela zářivým úsměvem. Uložené tašky v kufru, Radka na zadním sedadle a mohlo se konečně jet, byla jsem čím dál tím víc nervózní, v tom dobrém slova smyslu.

„Tak povídej, Alex, jak se máš, co je nového?“ rozpoutala Clare konverzaci.

„Mám se skvěle hlavně proto, že jsem tady. Nevím, jestli to Rob říkal, ale budu mít sourozence. Jinak se nic závažného neděje,“ usmála jsem se na ni a rozhlížela se po cestě, jako bych sem jela poprvé. Clare vyprávěla, jak zaučuje Victorii u sebe v práci, modelové agentuře.

Vyskočila jsem z auta jako namydlený blesk, sotva Clare zaparkovala, a nedočkavě se dívala na ten bílý domek. Popadla jsem svou tašku a nevšímala si šklebů od Radky.

„Jsem doma a vedu hosty!“ křikla Clare do útrob domu.

„Alex!“ ozvalo se nazpět.

Zbavila jsem se svých bot a chtěla jít do obýváku pozdravit, ale zůstala jsem v chodbě, když jsem se srazila s překážkou. Čtvery ruce se okolo mě omotaly a zabránily mi v pádu na zem, jak jsem to nečekala. Lizzie a Victorie. Záplava blond mi to potvrdila.

„Ahoj, holky,“ rozesmála jsem se a ony se mnou. Zaslechla jsem dusání, jak někdo běží po schodech dolů a hodně rychle. Neviděla jsem, kdo to přesně je, byla jsem ke schodům zády a ony mě nechtěly stále pustit. Za mými zády se ozvalo decentní odkašlání a holky mě silněji stiskly, až jsem překvapeně sykla, už to bylo jako ve svěráku.

„Máš smůlu, viděly jsme ji první.“ Chovaly se jako puberťačky víc než já!

„Holky, prosím, klidně vám ji pak půjčím,“ pokoušel se je umluvit.

„Dobře, v pátek si ji berem na nákupy,“ usmály se na něj a pustily mě. Opravdu bylo zajímavý, jak se mnou obchodovaly, jako bych byla nějaké zboží. Zatřepala jsem hlavou nad podobnými úvahami a rychle se otočila o jeden mini krok a už jsem mu visela kolem krku. Ruce pevně semknuté za jeho krkem, jeho paže na mém pase a nohy mi visely ve vzduchu.

„Jak dojemné,“ ozvala se Lizzie a Vicky se uchechtla. Otočila jsem se k nim obličejem a vyplázla na ně jazyk. Poté jsem se vrátila pohledem k Robovi a všimla si jisté změny.

„Co ty vlasy?“  Jeho vlasy byly o hodně delší, padaly mu do očí a vypadly hrozně.

„Nebavilo mě si je nechat stříhat,“ pokrčil rameny a tím mě i trochu nadzvedl, stále mě držel.

„Tak to ne, máte tu nůžky, ostříhán tě,“ řekla jsem rázně a naštvaně. Konečně mě postavil na zem.

Richard se měl objevit až večer, zatímco Clare ukazovala dům Radce, já odvedla Roba do patra a poté, co jsem odhodila svou tašku do pokoje, jeho jsem vstrčila do koupelny.

Podal mi nůžky a bez slova se posadil na kraj vany, začala jsem ho stříhat s jasnou představou tak, jak se mi nejvíc líbil a jak to měl i v HP. Mlčeli jsme a on si mě obezřetně prohlížel. Jakmile jsem zaslechla z chodby hlas Clare a Radky, povzdechla jsem si. Ona mi prostě bude kazit i ten kousek toho pěkného místa, co jsem měla.

„Tak jo, co se děje?“ ozval se a trochu mě odstrčil od sebe. Asi poznal, že se budu trochu rozčilovat, což by s kombinací nůžek v mé ruce a u jeho hlavy nemuselo dobře dopadnout. Nikdo by nechtěl jednouchého Roba.

„S Radkou se nemáme rády. Ani nevím, jak to vzniklo, ale je to tak. Zatímco se já pokouším si jí nevšímat, ona mi naopak dělá naschvály a tak dále. A pak nás uviděla u školy, už když jsi tam byl poprvé, říkala mi, že spolu něco máme, jinak by ses se mnou nezahazoval. No a pak když jsme se loučili… prostě začala vykřikovat, že spolu spíme. Pokoušela jsem se jí to vymluvit, jenže její sestra dělá recepční v hotelu, kde jsi byl a ona nás viděla. Takže to roznesla a já se chtěla nějak bránit a vrátit jí to, tak jsem vlastně souhlasila a něco řekla,“ povzdechla jsem si a čekala na jeho reakci.

„Takže si myslí, že spolu chodíme?“ ověřoval si svou domněnku, kterou z mého vyprávění vyvodil. Bohužel se přesně trefil do černého.

„Trošku,“ přiznala jsem barvu. „Ale jestli ti to vadí v pohodě, já to nějak s ní pak zvládnu.“

„Alex, nenechám tě v tom, když za to můžu vlastně i já, užijeme si trochu srandy a musíme to říct i ostatním.“ Podívala jsem se na něj, jestli si nedělá srandu, ale on se na mě usmíval a myslela to vážně. Objala jsem ho.

„Děkuju.“

„Není zač, teď mě dostříhej,“ přikázal a já se do toho pustila.

„A co říkáš na Radku, kdybys ode mě nic neslyšel?“ Jsem prostě zvědavka, musel si toho za ten rok všimnout a jeho pobavený úsměv o tom přesvědčil, znal mě.

„No, na první pohled je to obyčejná holka a vypadá v pohodě jako všichni. Tady by šlo spíš, kdybych ji trochu znal, tak se mě zeptej za pár dní,“ doporučil mi. Zamračila jsem se, jestli si myslí, že se dobrovolně budu bavit o ní, tak se šeredně pletl.

Dostříhala jsem ho, konečně měl délku vlasů jako v Potterovi. S úsměvem jsem ho propustila ze svých spáru a uklidila. Ještě než jsme vyšli z koupelny, se na mě otočil.

„Vydržíš to s ní vůbec v jednom pokoji?“

„Snad ano, když tak si lehnu do obýváku,“ přikývla jsem, zasmál se, přitáhl si mě k sobě a objal kolem ramen.

„V tom případě si vybereš, buď budeš u mě, nebo u holek,“ dal mi instrukce. Vydali jsme se dolů za ostatními. Seděli v obýváku a povídali si s Radkou, která koktala anglicky a hrozně. Jen co jsme vešli, všichni se na nás otočili a Rob mi rozcuchal vlasy. Bouchla jsem ho a všichni se začali smát.

„Vítám tě, Alex,“ promluvil Richard, postavil se a přešel ke mně blíž, aby mě mohl obejmout na uvítanou. Konečně jsem se přivítala se všemi.

Clare začala být opět pečovatelská a skákala okolo mě i Radky. Tahle její stránka byla milá, ale jen v určité míře. Vicky se vytratila někam ven. Richard po chvíli zmizel s telefonem u ucha, známka toho, že pracuje. Všimla jsem si toho, jak Rob promlouval s ostatními členy rodiny sám a potichu. Tušila jsem, o co jde, ale nevěděla, jak přesně to on interpretuje dál. Až přišel narušitel toho a rovnou v podobě té nejhorší varianty.

„Ahoj, rodinko,“ usmíval se nadšeně. Změřil si mě pohledem, až jsem se nepříjemně zavrtěla a zamračila se na něj. „Přišel jsem vyzvednout Roba ven. Ovšem, když je tu Alex, byl by hřích nevzít ji sebou pro zábavu. A tak mě napadá, Lizzie, jdeš taky a vezmeš novou kamarádku?“ mrknul směrem k Radce, zmateně se po nás koukala.

„Musíš se zeptat hlavy rodiny,“ připomněl mu Rob a ukázal prstem na Clare. Zamračila se na oba dva, ale dala souhlas.

„Hele, Robe, kdes nechal vlasy?“ zasmál se Tom, když si ho při cestě prohlédl.

„Alex,“ pokrčil rameny, jako by moje jméno mělo všechno vysvětlovat.

„Já to říkal,“ vesele se na něj zazubil a napřáhl k Robovi ruku, ten mu do ní dal pár bankovek. To si dělaj srandu, oni se vsadili! Stála jsem mezi nimi, a tak toho využila, oba jsem šťouchla loktem do břicha a oni se oba najednou ohnuli a chytli za něj, nezapomněli ani překvapeně heknout. Byli jako dvojčata.

Jenže jsem nepočítala s jejich reakcí. Oba mě čapli kolem krku paží a přitáhli si mě k sobě blíž, byla jsem uvězněna mezi jejich těly. A začali mi rozcuchávat vlasy. Pokoušela jsem se bránit, ale moc to nešlo. Když mě pustili, začali se mi smát a já si rychle upravovat vlasy. Nezapomněla jsem při tom využít můj peprný slovník, který mě oni naučili.

Nešlo se do baru, ale na diskotéku. Trochu nečekaná změna zrovna u nich, neviděla jsem je jako typ, co rádi trsaj na rychlou muziku.

Tom se věnoval Radce, pořád se jí na něco ptal a ona mu koktavě odpovídala, jen se tomu usmíval. A jediný věrný Rob byl se mnou a povídal si. Dokonce mi dovolil od něj pít pivo.

Rob se rozhodl vyzkoušet můj um v tanci, takže mě vytáhnul na parket, i když jsem se opravdu bránila a hledala nejlepší výmluvu od bolesti břicha po skoro nejlepší výmluvu, že budu mít asi zlomenou nohu, neuspěla jsem. Tom podle Robova příkladu vzal zase Radku, ale Rob se k Radce nepřiblížil, to raději utekl, že musí pro pití.

Asi až zasněně jsem se koukala na parket, když byl ploužák. O něco později mě bez slova Rob popadl a odtáhl znovu na to hrozné místo uprostřed, kde se tančilo ve chvíli, kdy začal další ploužák. Přitáhl si mě k sobě.

„Co?“ zmateně jsem po něm hodila pohled.

„Co myslíš, že dělá celý večer? Sleduje naše chování. Pokud máme podpořit její domněnku o nás, bylo by zvláštní, kdybych s tebou teď netančil.“

„Aha, a co Tom?“ švihla jsem pohledem ke stolu, kde ti dva seděli.

„Už byl informován. Jak ho znám, nedá si pokoj a bude jí vyprávět, jak žhavý a milostný to je vztah,“ protočil se smíchem oči a já se k němu přidala.

„Ach ne, vždyť jí může nakecat takové věci, že to bude jak z filmu! Nebo rovnou, že jsi mě požádal o ruku,“ vyhrkla jsem trochu zděšeně. Rob se na mě podíval taky trochu vyděšeně a pak se rozesmál a já se přidala. Dala jsem mu ruce za krk a tam je spojila. Tím jsem se k němu trochu víc přimáčkla, nebylo to ani trochu nepříjemné, popravdě se mi to líbilo, to, jak byly jeho ruce na mých zádech.

Připadala jsem si tak mnohem jistější než za celý večer. Spokojeně jsem se culila a zvedla k němu obličej. Taky se zrovna netvářil, že by mu to nějak vadilo. Trochu pohnul rukama nejdřív nahoru a pak dolů.  Až obě jeho ruce zakotvily na mých hýždích. Možná jsem se na něj měla podívat káravě nebo vyděšeně, ale ani z toho se nestalo. Znovu jsem k němu zvedla pohled.

„Samozřejmě, že to děláš kvůli Radce.“

„Jistě, jak jinak,“ zaculil se.

„Mám si taky hrát?“ ověřovala jsem. Přikývl. Rozpojila jsem ruce, zatím co jedna se stále držela jeho krku, ta druhá se přesunula do čerstvě ostříhaných vlasů.

„Vážně jsi v tom dlouhém vypadal hrozně. Nemusíš mi dělat ostudu.“

„Budeš muset jezdit častěji, nikdo jiný mě nedonutí ke stříhání.“ Znovu pohnul rukama trochu nahoru, ale opět se vrátily na věrnou pozici. Měla jsme zvláštní pocit, popravdě se mě moc takhle kluci nedotýkali, spíš vůbec.

Spustila jsem ruce po jeho ramenou dolů, až jsem se dostala k pasu a objala ho tak, že jsem se k němu plně přitulila. Hlavu jsem si zabořila do jeho hrudníku, aby neviděl, jak se usmívám.

„Asi tu bude výbuch,“ zašeptal mi do ucha. „Tom má co dělat, aby nebouchla,“ smál se tiše a já se přidala. Uměla jsem si to živě představit. Neodolala jsem a podívala se. Opravdu krásný pohled. Abych se nesmála na celý parket, znovu jsem zabořila hlavu do jeho trika a smála se.

Ty čtyři minuty, po které byla písnička, jsem si připadala jako ve svém osobním ráji, a ani za to tolik nemohl načuřený obličej Radky jako spíš Rob.

£££

Pohnula jsem do kroku při sbíhání schodů. Stál už na podlaze a já byla připravena na předposledním schodě, až jsem byla vysoká jako on. Tím jsem měla jistou výhodu. Neváhala jsem a skočila mu na záda. Objala jsem ho kolem krku a nohy se mi usídlily obtočené kolem jeho pasu. Nečekal to, udělal dva rychle kroky dopředu a prohnul se i se mnou dozadu. V kolenou se trochu přikrčil. Nakonec se chytil zábradlí u schodiště a postavil se rovně.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Robe,“ zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář.

„Málem jsi mě zabila na moje narozeniny,“ prohodil naoko naštvaně.

„Promiň, ale chtěla jsem ti jako první popřát,“ omluvila jsem se mu. Chytil mě za stehna a trochu mě tím nadhodil, vesele se zasmál a vydal se i se mnou do jídelny. Otočila jsem se na Radku, která šla mlčky za námi a pečlivě nás pozorovala. V jídelně byla jen Clare, na stole byly připraveny věci k snídani. Otočila se na nás a začala se smát, když mě uviděla na Robových zádech.

„Ahoj, děti,“ řekla nakonec a my jí sborově odpověděli jako poslušné dětičky. Zvedla se a mně bylo jasné, že bude chtít popřát svému synovi, přeci jen ona věděla nejlíp, jak se dostal na svět. Spustila jsem tedy nohy z jeho boků a pomalu se po jeho zádech spustila k zemi. Trochu se zaklonil dozadu, aby mi pomohl.

„Všechno nejlepší, Roberte. Táta přijede až večer, a tak ti mám popřát za něj.“ Objala ho a dala pusu na tvář, ale tu druhou než já. Clare se rozloučila, že musí do práce a odešla. Radka si sedla naproti nám a pustila se do snídaně. Kousla jsem si do toustového chleba, který jsem si předtím namazala máslem a džemem. Vrátila jsem ho na talíř a točila se čelem k Robovi a začala mu rukou sundávat rtěnku, která tam zůstala po Clare. Tvář měl krásně teplou a jemnou, asi se před chvílí holil. Holky se přiřítily jako tornáda. Vrhly na svého mladšího bratra a popřály mu s tím, že dárek dostane večer.

Vracela jsem se za oslavencem i s dárkem pro něj, jenže mě překvapil křik, který se rozlehl domem.

„Jak si to představuješ, Roberte!“ křičel neznámý ženský hlas a já šla po schodech dolů. „Kdyby se Tom neprořekl, nic bych o té holce nevěděla!“ křičela dál.

„Nino, o čem mluvíš?“ ptal se zmateně Rob a já konečně došla až dolů pod schodiště. Stáli v síni, kde jsem byla teď i já.

Naproti Robovi stála žena. Byla vysoká, pomalu jako on. Blond dlouhé vlasy lehce zvlněné. Modré oči, ve kterých měla vztek i ve tváři. Na sobě měla samé hezké a módní oblečení. Když se její pohled stočil na mě. Prohlédla si mě do hlavy až k patě a divně se zatvářila.

„Ty jsi Alex?“ zeptala se mě a já překvapeně přikývla. Netušila jsem, co se tu děje.

„To mi jako zahýbáš s ní?! S takovou nickou, myslela jsem, že máš vkus!“ začala křičet na Roba. Otevřela jsme překvapeně pusu a jen zírala, totálně můj mozek nepobíral nic z toho, co se tu dělo.

„Nino, já ti s nikým nezahýbám,“ promluvil v klidu, ale bylo vidět, že je taky zmatený.

„Ne vůbec! Proč jsi tedy před natáčením odjel a řekl mi, že se budeš někde potulovat a přitom jsi byl s ní. Proč jsi mi řekl včera, že nemáš čas, ale něco důležitého, když jsi byl venku s ní a Tomem!“ křičela. „Všechno mi řekl, vytáhla jsem to z něj. Taky mi řekl, jak jste spolu byli na hotelovém pokoji. Raději budeš trávit čas s takovou nickou než s vlastní přítelkyní!“ Vytřeštila jsem oči. Nic mi neřekl o tom, že by měl přítelkyni.

Věděla jsem, že bych tam vůbec neměla být a dát jim prostor, ale její řeč mě přikovala k zemi.

„Cože?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Jsem jeho přítelkyně, to čumíš, co?!“ křikla na mě.

„Je mi jedno, kdo jsi, ale přestaň mě urážet.“ Odfrkla si.

„Můžu vědět, kolik ti je?“ zeptala se.

„Patnáct,“ ozval se za mnou Radčin hlas.

„Patnáct?!“ zasmála se a otočila se na Roba. „Tys mě podvedl s takovým pískletem? Tos klesl tak hluboko?“

„Hele, ty odbarvená náno, je mi jedno, co ti Tom nakecal, ale mezi mnou a Robem nic není. Nebudu se vám plést do hádky, to je vaše věc, ale přestaň mě urážet, nebo se neznám!“

„Tebe a urážet? Já mluvím jenom pravdu. Jsi jenom coura. Nestačí ti kluci ve vaší zemi? Musíš svádět cizince?“ S každým slovem přilévala olej do ohně a mně už stačila jenom kapka a vystartovala bych.

„Doma si o ni neopřou ani kolo,“ zasmála se Radka za mými zády a vykouzlila tak úsměv na tváři i té mrše přede mnou.

A tohle byla přesně ta poslední kapka. Naštvaně jsem se otočila a vykročila k ní, abych jí trochu upravila obličej. Vyděšeně vytřeštila oči a o krok couvla. Jenže další krok už jsem neudělala, protože se mi kolem pasu obmotaly mužské ruce.

„Pusť mě, ať ji můžu zabít!“ cedila jsem skrz zuby. Snažila jsem se jeho sevření povolit, ale tolik síly jsem neměla.

„Alex, uklidni se.“

„Ne, už mi pije krev dlouho, tak tomu udělám přítrž.“

„Alex, prosím!“ Ještě chvíli jsem se s ním prala a nakonec jsem rezignovala.

„Ok, fajn! Jak chceš.“ Pustil mě. Opatrně, ale pustil. A sotva to udělal, udělala jsem další krok k Radce. Bohužel mě stihnul opět chytit. Tentokrát jenom za ruku.

„Alex, nech toho.“ Naštvaně jsem se k němu otočila, ale jeho pohled mi říkal, že bych ho neměla moc provokovat. „Můžete nás tady s Ninou nechat o samotě?“ Váhala jsem, ale nakonec jsem přikývla. „A zkus ji nezabít.“ Tentokrát jsem nepřikývla. Nechtěla jsem mu slibovat něco, co nesplním.

Při odchodu jsem se ještě otočila k té náně.

„Cekneš o mně ještě jedno slovo a budeš si muset nakoupit hodně make-upu, abys zakryla ty modřiny.“

„Už se tě bojím,“ sykla za mnou.

Došla jsem do obýváku a opřela se o pohovku. Radka stála naproti mně a spokojeně se usmívala.

„Tys nevěděla, že má přítelkyni? Celou dobu si s tebou jenom hrál,“ smála se. Zatínala jsem ruce do pěstí a snažila se myslet na to, o co mě prosil Rob. „Není divu. Je rozhodně hezčí než ty. Byl by blbý, kdyby si místo ní nechal tebe. Říkala jsem ti, že tě jenom využívá.“ Smála se, ale když jsem se narovnala a vykročila k ní, zase se tvářila vyděšeně.

„Říkala jsem ti, že máš držet hubu,“ křikla jsem na ni a pořád se k ní přibližovala.

„Nech mě,“ prosila a oči se jí zalily slzami. Byla jsem vyšší než ona a taky rozhodně lépe stavěná, takže nebylo divu, že měla respekt.

„Znepříjemňuješ mi život. Všem! Tak proč bych tě měla nechat? Prokážu tím všem službu. Nikdo se na mě nebude zlobit, věř mi. Nikdo tě totiž nemá rád, víš?“ To už jsem na ni křičela za vzdálenosti pár centimetrů. Byla namáčknutá na zeď a klepala se. Chystala jsem se, že jí něco udělám, ale vyrušil mě Robův hlas.

„Alex, nech ji.“

„Ne, ničí mi život,“ sykla jsem.

„No tak. Chci s tebou mluvit.“ Když jsem dlouho váhala, dodal: „Prosím.“

„Fajn,“ povzdechla jsem si a šla za ním do kuchyně.

Opřel se o linku a já si sedla na židli.

„Nevěděla jsem, že máš přítelkyni.“

„Nemám.“

„To nebyla-?“

„Byla. Ale už není.“

„Aha.“

„Omlouvám se,“ začal se sklopenou hlavou. „Nechápu, co to do ní vjelo. Nikdy dřív takovou scénu neudělala.“

„Hmmm… Asi se jí ani nedivím, jestli jí Tom řekl všechno.“

„Tom,“ odfrknul si. „Asi ho zabiju.“

„Hele, možná to není úplně tak, jak říkala. Možná by ti to měl nejdříve vysvětlit.“ I když jsem na Toma byla naštvaná taky, snažila jsem se to brát s nadhledem.

„Zajdeme dneska do baru? Asi bych to potřeboval zapít.“

„Jasně,“ řekla jsem s mírným úsměvem, a potom můj zrak upoutalo černé tričko na vedlejší židli. Vzala jsem ho do ruky a zvedla se.

„Hmmm… Chtěla jsem ti popřát všechno nejlepší, ale nevím, jestli bys to teď nebral jako provokaci,“ usmála jsem se na něj a podala mu tričko. Váhavě ho rozbalil a pořádně ho prozkoumal a začal se neuvěřitelně smát.

„Děkuju,“ vysoukal ze sebe a objal mě. „A ještě jednou se omlouvám.“

„To je v pohodě,“ ubezpečila jsem ho. „Já se jdu porozhlédnout, jestli není Radka v obýváku, abych se mohla v klidu válet.“

„A já napíšu Tomovi, že se setkáme v sedm v baru.“ Přikývla jsem a odešla.

Zbytek dne jsme spolu prováleli na sedačce u televize a jen se dohadovali, kdo bude chodit pro pití a dobroty. Většinou jsme si střihli a já bohužel prohrávala. Navečer jsme byli tak líní, že se nám nikam nechtělo, ale šlo se.

„Jdete někdo s námi?“ zavolal na ně Rob, když už jsme se obouvali. Holky odmítly a Radka našla svůj pud sebezáchovy, takže raději zůstala s nimi. Udělali jsme si menší procházku, takže chvíli trvalo, než jsme k baru došli.

Tom stál venku s cigaretou v puse a už z dálky na nás mával.

„Já ho uškrtím. Dělá, jako by se nic nestalo,“ kroutil nevěřícně hlavou, a když jsme došli až k němu, ani ho nepozdravil tak, jak byli zvyklí.

„Co je?“ zeptal se se zvednutým obočím.

„Ještě se ptáš? Dneska za mnou byla Nina!“ křikl po něm.

„Hm?“

„Já ho zabiju,“ obrátil se na mě.

„Co jsem zase provedl?“ zeptal se Tom kajícně.

„Řekl jsi jeho slečně, že byl Rob v Čechách, že jsem jednu noc přespala u něho v hotelu a že jste včera byli se mnou a Radkou venku,“ vysvětlila jsem já, protože Rob nebyl schopný mluvit v klidu.

„A sakra!“

„A sakra? Děláš si srandu? Nakráčela tam, začala na mě křičet a obviňovat, že ji podvádím, zburcovala celý dům, a potom nadávala Alex. A ty řekneš A sakra?!“ křičel na něj Rob a nevěřícně u toho vrtěl hlavou.

„Uklidni se, kámo!“ snažil se ho zabrzdit. „Včera jsem šel ještě pít a potkal jsem Ninu. Jenže potom nevím, jak jsem se dostal domů, takže pokud jsem jí něco řekl, omlouvám se, ale nebylo to schválně.“

„Jsi idiot!“ syknul k němu a šel dovnitř.

„Asi jí to nevysvětlil, co?“ zeptal se mě kajícně Tom. Zavrtěla jsem hlavou.

„Rozešli se.“ A jeho reakce mě překvapila.

„Super!“

„Cože?“ vykulila jsem na něj oči.

„Kdybys ji znala, tak to pochopíš,“ zasmál se, přehodil mi ruku přes ramena a dovedl mě dovnitř. Roba jsme našli u jeho stálého stolu. Před sebou už měl sklenici piva a panáka něčeho čirého.

„Teda, a mně jsi nepřinesl?“ rýpla jsem si do něj.

„Promiň. Nevěděl jsem, co si dáš. Pro něco ti skočím,“ řekl omluvně a smutně se na mě podíval.

„Dělala jsem si srandu, zajdu si tam,“ řekla jsem zaraženě a vydala se k baru.

Na klucích bylo vidět, že už mají dost. Sehnala jsem si číslo na taxi, nechtělo se mi s nimi vláčet, na to jsem neměla fyzické síly, ale ani psychické. Obou jsem postupně pomohla do bundy a Tomovi jsem nezapomněla nandat jeho kulicha, ten bez něj snad ani nespí. Vytáhla jsem Robovi z kalhot peněženku a zaplatila za nás. Nechala jsem si ji pro jistotu u sebe, aby se neztratila.

Narvat je oba do taxíku, byl taky nadlidský úkol, sedla jsem si dopředu a řekla adresu, kam nás odvést. Řidič nic neříkal, asi už byl zvyklý na takovéhle výjevy. Rob a Tom se všemu smáli i blbým knoflíkům na palubní desce. Zakroutila jsem hlavou a opřela si čelo o ruku.

Je pravda, že Rob potřeboval zvednout po dnešku náladu a hlavně oslavit svoje narozeniny, takže jsem to brala spíš s úsměvem. Když taxi zastavilo před domem, zaplatila jsem a poté vylezla. Otevřela jsem dveře vzadu a na chodník vypadl Tom a stále se smál. Pomohla jsem mu se zvednout a postavila ho trochu dál doufajíc, že zvládne pár minut stát sám. Rob vystoupil bez pomoci, aspoň někdo.

Tom naštěstí stál tam, kde jsem ho odložila, i když to vypadalo, že se každou chvíli svalí k zemi, podezřele se nakláněl. Prohledala jsem Robovy kapsy, abych našla klíče.

Čapla jsem je za ruce jako malé děti a vedla ke dveřím, nikdy jsem nevěřila, že by mohla být ta cesta tak dlouhá. Opřela jsem je oba vedle dveří a odemkla, dům byl tichý, takže všichni určitě spali.

Popadla jsem ty dva za bundy a navedla do dveří. Rozsvítila a zavřela potichu za sebou dveře. Tom si chtěl sednout na botník, nestihla jsem ho zastavit a on se i s ním propadl a přitom nezapomněl udělat dost hluku. Moje první reakce byla se bouchnout do čela a přidržovat Roba.

Na vrcholku schodiště se objevili všichni obyvatelé domu s Richardem vepředu.

„Omlouvám se, nechtěla jsem vás budit,“ promluvila jsem a volnou rukou zachytila Roba, který se nakláněl moc dopředu, když dozadu nemohl přes mou ruku. Tom se válel na zemi a vesele na všechny s úsměvem mával. Richard zvedl Toma ze země.

„Uložíme ho v obýváku. Alex, odveď, prosím tě, Roba do pokoje,“ usmál se na mě. Přikývla jsem. Všimla jsem si Radky, která na celou scénu koukala. Vysvlékla jsem ještě Roba z bundy a sundala jsem si boty, ty jeho mu nechám do pokoje, jinak by se mohlo ještě něco stát.

„Tak pojď, Robe, půjdeme spinkat,“ usmála jsem se na něj a vedla ho ke schodům. Objal mě jednou rukou kolem ramen a pořádně se o mě zapřel. Naštěstí s ním bylo míň práce než s Tomem. Vedla jsem ho přímo do jeho pokoje a za námi šla Radka, ta zašla o dveře dál a naštvaně s nimi práskla. Neměla jsem na ni náladu ani čas.

V pokoji jsem posadila Roba na postel. Sundala jsem si svoji bundu a mikinu, pod kterou jsem měla jen tílko. V domě bylo teplo a teď ještě budu zápasit s Robem.

Chytla jsem lem jeho mikiny, že mu ji sundám, ale nešlo to, protože mi ani trochu nepomáhal. Nakonec jsem s mikinou trhla vzhůru tak, že ty ruce zvednul. Konečně jsem ho tedy z ní vysvlékla a složila ji a položila na stůl. Sehnula jsem se k zemi a čapla mu jednu nohu, sundala botu, a pak to udělala i na druhé noze. Konečně byl připraven spát.

Postavila jsem Roba ještě jednou a rozestlala mu postel. „Lehni si a spi,“ rozkázala jsem mu a chystala se už odejít, protože to zvládne sám.

„Ne, Já nechci spinkat sám. Já chci spinkat s teboooou,“ zakřičel, jako bych mu trhala nohy, jen jsem protočila oči.

„Ne, budeš spát sám,“ utnula jsem přísně a donutila si ho lehnout. Přehodila jsem přes něj deku a chytala se odejít.

„Ne, to je můj plyšáček,“ vyhrkl najednou, popadl mě za ruku a stáhnul k sobě do postele.

„Robe,“ vyjekla jsem pěkně nahlas. Stáhnul si mě do náruče a pevně držel. Chvíli jsem se s ním pokoušela prát, ale protože mě držel pevně a byla jsem taky unavená, vzdala jsem to a přikryla nás jen, co jsem našla pohodlnou pozici ke spánku.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepřehlížej To! – 17. kapitola: