OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Naprosto (ne)hříšné místo - 9. kapitola - Pochybnosti

29.06.2012 (13:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 720×

Každý den jsem vzdorovala většímu a většímu pokušení vrátit se do pekla. Už to tam nahoře nebylo tak bezproblémové. Ani Samuel již nebyl tak dokonalý.

Bylo pozdě večer a já dodělávala rajčatovou omáčku na druhý den. Bylo opravdu pozdě a já tu vaření prodlužovala. Samuel šel do kina s kámošem a já čekala, až se vrátí. Měl tu být před hodinou. Nervózně jsem švihala vařečkou v pánvi a pokukovala po dveřích. Dva týdny... Už dva týdny každý večer povídá, jak ho bolí hlava a jak je unavený. Dále, že Zadkiel nespí, že On by to mohl vidět a že Uriel to určitě slyší. To je možná pravda, ale musí chápat zas mě!!! Zařídili jsme si pěknou, útulnou domácnost, já se naučila vařit, prát, pracuji a on se mnou ani pod deku nevleze! Denně makám, lítám na zem, oddávám v kapličkách lásky a ani sex za to nemám! Dveře se s rachotem otevřely.

„No, to je pěkný... To ses musel tak ožrat?" zeptala jsem se. Stál u zdi a vypadal, jak malý kluk načapaný při nějaké lumpárně.

„Lucinko... Já to nemyslel zle," řekl.

„Dobře. No... To mi to alespoň usnadníš. Dnes spíš na gauči," řekla jsem a konečně vypnula sporák. Dnes jsem na TO už ani neměla chuť. Tak se ožrat!

„Ale Lucielko, prosím. Já chci do postýlky..." šišlal a mátoživým krokem se ke mně vydal.

„Jasně, kdo by nechtěl, ale ty se ožereš, jako prase!"
„No, jo no... Ale ty vůbec nepiješ, tak s kým mám pít?"

„Já, že nepiju? Proč bych neměla pít?! To ty bys neměl pít, když jsi archanděl!"
„Lucielko..."

„Víš co? Já jdu!" řekla jsem, zahodila utěrku a za horečného přemlouvání opustila byt. Došla jsem na můstek, roztáhla křídla, naposled se ohlédla a vzlétla. Poprvé jsem se odvážila na let bez cizí pomoci. Na samostatné přistání. A vydařilo se. Znovu to hrozné pokušení jít do pekla, ale zamítla jsem to. Chtěla jsem se ožrat. Jako Samuel. Jít do nějakýho baru a vypít toho víc, než za celý život.

„Franto, ještě jednoho Ferneta!" křikla jsem za bar a kopla do sebe další slivovici.

„Tady máš," řekl vysmátý, zavalitý chlapík a sklenka ťukla o dřevený bar.

„Franto,  tady máš tisícovku, zbytek si nech a já jdu..." drmolila jsem a položila na pultík tisícovku. Potom jsem se vypotácela z baru. Najednou se mi rozeznělo v hlavě šeptání:

„Pojď do pekla, pojď... Pojď do pekla. Už se na tebe těšíme..." To tolikrát zažité šeptání s sebou přineslo další vlnu pokušení zaklepat na ohnivou skálu a vejít do ráje ohně a utrpení. V hlavě se mi znovu ozývaly exploze a znovu jsem cítila bolest. Ne velkou, ale stejnou, jako když jsem bojovala na hraně hříchu. V uších mi hrála hlasitá hudba a já se chtěla vrátit na místo mého početí a znovuzrození. Jedna část mě přemlouvala, že to je cesta zla a že už se nikdy nebudu moci vrátit. Druhá ji ovšem setřela tím, že je to pravda, ale že pokud tam půjdu dobrovolně, nikdy mi to nebude vadit. Pokud anděl padne dobrovolně je zlý, hříšný, ale spokojený. Nebylo mi to rozpoložení nepříjemné... nebyla mi ta hádka v mém nitru nepříjemná. Cítila jsem se silná... hrozně silná. Zkazíš život sama sobě!! Křičela jedna půlka. Ovšem bylo už pozdě. Pokušení bylo tak silné a já byla rozhodnuta. Byla taktéž přesvědčena o správnosti tohoto rozhodnutí....

Rozhodla jsem se jít do pekla. Za každou cenu! Poslední kapka té andělské mysli zmizela v nedohlednu a já šla za jistým padnutím. Zatím jsem hřích nespáchala. Jen jsem hříšně myslela a to Ten nahoře ignoroval. Do pekla byli tři vchody. Jeden nepohodlnější, než druhý. První byl ten, kterým jsme vešli. V Polsku. Vchod schovaný v ohnivé skále. Druhý je na vrcholu Mount Everestu. Ten je nebezpečný obrovskou teplotní změnou. Z minus osmnáct na plus dvacet. Poslední a nejpohodlnější (bez Kerberose a teplotních extrémů)se nácházel v casinu v centru Prahy. Za jedním z automatů. Ten jsem si vybrala...

Budou prázdniny, takže pozastavuji všechny moje povídky, až na Moje malá bachařka. Po prázdninách bude následovat Lucčina cesta do pekla, setkání s otcem, padnutí a spokojený život ve spárech zla.

Díky,

Vaše Alisabeth.

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naprosto (ne)hříšné místo - 9. kapitola - Pochybnosti: