OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » My a celá... mapa! - 17. kapitola - Dnešní den si užiju



My a celá... mapa! - 17. kapitola - Dnešní den si užijuJdeme se chovat jako malí, ale snad se to obejde bez trhání hlav. Hezké čtení, přeje FNikol.

Nora

Bylo poledne - pro mě ještě ráno - a já jsem se poprvé za celý svůj život probudila v Londýně. Nebo spíš - bylo poledne a já jsem se poprvé probudila v Londýně, aniž bych byla celé kilometry nad ním. Rozdíl byl taky v tom, že tentokrát mě nevzbudil Marco, ale dopolední sluníčko, které se prodíralo skrz závěsy. Protřela jsem si oči a podívala se znovu. Nezdálo se mi to. A já žila v naději, že otravná mega žárovka se na mě celý týden nepodívá! Život zkrátka není procházka růžovým sadem.

Odfrkla jsem si a odhrnula si rozcuchané vlasy z obličeje. Podle toho, co jsem si pamatovala, jsem usnula při začátku Kapitána Ameriky, ale jestli to byla jednička, nebo dvojka, jsem už neměla tušení. Ani mi nepomohla Marcova káva, kterou jsem mu ukradla. Jen výjimečně, samozřejmě.

„Budíček!“ zařval hlas z vedlejšího pokoje, až jsem děsem nadskočila. Hned na to se ze své ložnice vyřítil Marco.

„Budíček? Tady nejsi na dětském táboře,“ zaúpěla jsem a padla zpátky na postel.

Slyšela jsem, jak se zasmál a vzápětí zatahal za přikrývku, kterou jsem měla obmotanou kolem těla. „Mám být upřímný? Někdy mi jako dítě připadáš.“

Zvedla jsem hlavu, přimhouřila oči a hodila po něm polštář. „Zmlkni! Víš ty vůbec, kolik je hodin?“

„Tři čtvrtě na jedenáct.“

„No právě. Proč vstávat brzo? Mám dovolenou, krucinál!“

„Protože já jsem vstával před dvěma hodinama, abych sestavil dnešní program. Takže si přestaň stěžovat a pojď se oblíknout. Čeká tě jeden pěkný a zábavný den s Marcem Scarlattim, nejžádanějším mužem na světě!“

S tím nejžádanějším mužem na světě máš pravdu. „To tak,“ odsekla jsem do polštáře.

„Vyliju na tebe vodu z týhle zatracený vázy, jestli okamžitě nevstaneš,“ zašeptal Marco varovně a jeho hlas mi zavrněl přímo u ucha, až rozechvíval každou částičku mého těla. 

Vytáhla jsem ruku zpod přikrývky a nahmatala to první, co mi přišlo do ruky. Jeho svalnaté rameno. Sjela jsem rukou výš, po jeho krku, a zamručela. Jo, opravdu je tak blízko. Vlastně jsem měla pocit, že kdybych mohla otočit hlavu o tři sta šedesát stupňů, měla bych moc pěkný výhled na ty jeho mužná ústa. To by nebylo zas tak špatné.

Má ruka šmátrala dál a já sjela k hedvábným vlasům, sevřela je mezi prsty a zatahala za ně. Což jsem chtěla udělat už od první chvíle, kdy jsem ho uviděla. Jej! Další klišé myšlenka.

Jasně, že bych mohla pokračovat dál, seznámit se s jeho obličejem a ústy do nejpodrobnějších detailů, ale furt mi ještě zůstávala ta špetka rozumu, o kterou jsem se opírala poslední měsíc. Takže jsem se vrátila k jeho ramenu a zabrala s jasným úmyslem ho odstrčit. Žuch, a bylo to. Nepočítala jsem však s tím, že Marco stále svírá přikrývku, která byla obmotaná kolem mého těla. Takže jsem spadla přímo na mého svalnatého kámoše.

„Sakra,“ zaklela jsem. Marco se začal smát. Ušklíbla jsem se. Jak typické, pán se zase baví. Šťouchla jsem ho do žeber a pomalu se odsouvala z jeho hrudníku, stále zamotaná do přikrývky, která se ne a ne rozmotat. „Potřebuju pomoc,“ houkla jsem na tu hordu svalů, co už skoro brečela smíchy.

„Vážně, Noro? Potřebuješ pomoc? S čím pak?“ smál se mi.

Zašklebila jsem se na něj. Potřebovals by nakopat do zadku. „Jsem zamotaná,“ procedila jsem.

Usmál se, postavil se na nohy a koukal na mě z výšky skoro dvou metrů. „Všiml jsem si,“ řekl, ale stále nic nedělal.

Cukla jsem sebou. Bylo to strašně stupidní. Musela jsem vypadat jako žížala, kterou někdo vytáhl z úkrytu. „Tak pomůžeš mi?!“

Rozmýšlel se snad hodinu, než se nakonec sehnul, uchopil okraj přikrývky a já byla za minutku zase volná, bez té látkové klece. Mrkl na mě a hodil přikrývku na postel. „Rádo se stalo.“

Vyplázla jsem na něj jazyk a dostrkala ho zpátky k jeho pokoji. „Jsem ti moc vděčná, ale teď už, prosím, vypadni. Musím se převlíknout.“ Zasmál se. Jak jinak.

 

Přiběhla jsem ke svému modrému zlatíčku, které Marco zaparkoval kousek od hotelu. Kdybych mohla, nastěhovala bych ho k sobě do pokoje, ale copak by mi to hotelový personál dovolil? Pochybuju. Lidi jsou zlí a nemají pochopení pro pravou lásku. Nechápou, že za tím lakem, pneumatikami a nablýskanými předními skly se schovává úžasný a kvalitní motor. Sice to není žádný Bumblebee, ale je to krásné, modré a kvalitní BMW. A teď na celičký týden moje.

„Proč se cítím jako třetí kolo u vozu?“

Otočila jsem se na Marca, který dával tašky do auta, a usmála jsem se. „Protože jím jsi. Takže kšá.“

Odfrkl si. „Nechápu, jak můžeš mít ráda BMW.“

„Já zas nechápu, jak můžeš mít rád Lamborghini.“

„Dobře, budu mlčet.“

„Jasně.“

Zavrtěl hlavou, přistoupil ke mně a jemně mě postrčil k autu. Sám ho pak obešel na stranu řidiče a nasednul. A pak bez veškerých výčitek svědomí strčil klíčky do zapalování, vyjel na silnici a vzápětí se mé krásce snažil spálit gumy.

Ta rychlost mě zavrtala do sedadla. „Marco!“ vykřikla jsem z paniky.

„Co?“

„Mírni se! Nejradši bys spálil tý chudince gumy!“

„To nepopírám,“ zamumlal. Vystrašeně jsem se na něj podívala. Chce jí ublížit? Zachytil můj pohled a usmál se. „Klídek. Tý chudince bych to nikdy neudělal. Ženský rod, jo? To si takhle realizuješ autíčka furt?“

Přikývla jsem. „Od mých třinácti.“

„Carina si v tý době ještě hrála s panenkami. Vlastně mám pocit, že to ještě dělá.“

„Nemůžu za to, že v mém dětství jsem panenkám trhala hlavy a kradla bratrancům autíčka,“ odsekla jsem. Rozesmál se a já se k němu s chutí přidala. Bylo tak snadné se s ním smát, rozčilovat ho a prostě s ním jen být.

„Jsme tady,“ řekl po chvíli.

A hele, ani jsem si nevšimla, že jsme zastavili. „Aha.“

Tady bylo parkoviště vedle obrovského Trafalgarského náměstí. „Takže proslulý Nelsonův pomník, krásné fontány a spousta parazitického ptactva?“ Zazubila jsem se na něj.

Nervózně se zamračil. „Nelíbí se ti to?“

Rychle jsem vystoupila z auta a rozeběhla jsem se na náměstí. „Schválně, kdo tam bude první!“ stačila jsem ještě křiknout přes rameno. Za zády jsem uslyšela jeho smích. Smála jsem se nejspíš úplně stejně, ale bylo mi to jedno. Dnešní den si užiju. Budu jíst, fotit, možná i kreslit a pošlu pár pohlednic mým přátelům a rodině v Čechách. A abych nezapomněla - budu se chovat jako holčička.

Po chvíli mě Marco dohnal a pustili jsme se do opravdového závodu. Jako kdybychom byli malé děti a soutěžili o to, kdo první doběhne svůj stín. Lidi nám uhýbali z cesty a holoubci - kteří rozhodně nevypadali jako ti, co pomáhali Popelce - se rozlétali na všechny strany. Nakonec jsem vyhrála já, ale jen kvůli tomu, že jsem skočila ze schodů, místo abych je seběhla.

„Jsem první!“ vypískla jsem a vystřelila jsem pěstí nad hlavou s pocitem, že jsem vyhrála Nobelovku. No... ne, že bych o tom přemýšlela, ale když už bych obdržela tohle ocenění, nerozpakovala bych se a udělala přesně to, co jsem udělala právě teď v hlavním městě Británie, u fontány na Trafalgarském náměstí, kde mé dětinské chování sledovalo stovky lidí.

„Podvádělas,“ nařkl mě udýchaný Marco.

„Ne, pouze jsem využila gravitaci a přistála na zemi,“ usmála jsem se na něj.

„Ne, tys prostě bez rozpaků podváděla.“

Zavrtěla jsem nad ním hlavou, vytáhla foťák z pouzdra a kývla na Marca hlavou. „Pojď, vyfotím tě.“

Neprotestoval, postavil se před fontánu a usmál se na mě do objektivu. Zachytila jsem ho v tom nejlepším okamžiku, kdy jeho úsměv nebyl předstíraný, ale opravdu si to užíval.

„Hotovo,“ pronesla jsem a chtěla se otočit a pořídit další snímky, ale Marco mě zastavil.

„Určitě se tady musíš taky vyfotit.“

Nervózně jsem sebou zakroutila, napodobila ho a stoupla si před fontánu. Nejdřív jsem prostě provedla svůj fotímse úsměv, ale přesně v ten moment, kdy zmáčkl tlačítko, jsem vyplázla jazyk, vzala mu přístroj dřív, než se objevily fotky, a odhopsala pryč. Přesto mi bylo jasné, že si mého obličeje všiml. Ale co na tom?

Ze všeho ostatního, co se potom dělo, jsem si zapamatovala jen pár vět:

Jé, Marco! Koukni na ty prachy! Vždycky jsem chtěla o půlnoci skočit do tý vody a všechno z těch fontán vybrat.

Nechovej se jako dítě.

Miluju Londýn, ale ještě víc miluju tyhle holoub - je Marco, co to děláš?! Vždyť je zabiješ, chudáčky maličký!

Polezeš se mnou na ty lvy, ať se ti to líbí, nebo ne.

Na ty bronzové lvy jsem s ním skutečně lezla, ale to jenom kvůli tomu, abych dala na Twitter příspěvek: Já a můj Aslan. Společně jsme se na jednom z nich vyfotili a pak se rozhodli rychle vytratit, protože se z nás stávala atrakce pro celý Londýn.

„To bylo úžasný!“ vyhrkl rozesmátě Marco a táhl mě za sebou po chodníku, který prý vedl k St. James Parku.

Byla jsem stejně nadšená Aslanem a veškerým ptactvem jako on. Dobře, musím připustit, že Marco na tom má taky menší podíl, ale holoubci, lvy a drobné ve fontáně na tom byly nejlepší.

„Co je v St. James Parku?“ Popravdě jsem byla zvědavá. Člověk nikdy neví, co ho napadne.

„Je tam pěkně, koupím ti hot dog, natáhneme se na deku a ty si budeš moct psát na notebooku tu knížku, kterou nemáš čas dokončit.“

„Taky si můžeme udělat popcorn, pustit romantickou hudbu pro atmosféru a zalézt si do postele,“ dodala jsem hravě. Ale ticho za mnou mě docela znervóznělo. Na všechno měl přece odpověď, ne? Otočila jsem se přes rameno a zjistila, že Marco stál jak sloup uprostřed chodníku, lidi ho naštvaně probodávali pohledem, ale on je totálně ignoroval a zíral na mě s otevřenou pusou. „Byl to jen vtip,“ vysvětlila jsem.

Netrpělivě kývl hlavou, dohnal mě (skoro předběhl) a já bych snad i přísahala, že se tvářil naštvaně. A pak řekl: „Kéž by nebyl.“

„Co?“

Mrkl na mě, na tváři zase hravý úsměv. „Znáš to. Pro každého chlapa je lepší mít ženskou v posteli, místo toho, aby ji osahával v parku.“

Vybuchla jsem smíchy. „Ty jseš ale... praštěnej!“ Zaklonila jsem hlavu a rozzářeně se podívala na nebe. Dneska bylo modré, s pár bílými chomáčky, které spíš sloužily jen jako ozdoby pěkného dne.

„Je to nádherný, co?“ zeptal vedle mě Marco.

Otočila jsem se k němu. „Co? Co je nádherný?“

Uvědomila jsem si, že měl taky zakloněnou hlavu, obličej ozářený sluncem a zíral směrem nahoru na nebe. Najednou jsem byla moc ráda, že tady ta mega žárovka je. Vypadal úžasně a s jasným náskokem vyhrál soutěž o nejdokonalejší tvář v Londýně. Ale v něčem Marco trumfnout nebe přeci jen nemůže - nikdy tu nebude navěky. Nikdy tu pro mě nebude navěky. Ale nebe jo. A tak aspoň nebe budu obdivovat po celý svůj život. „Jo, je nádherný,“ vydechla jsem a znovu se podívala na oblohu.

„Super, ale radši bych se do parku dostal dřív, než odbije půlnoc,“ zabrblal.

„Ale no tak! Ta tráva neuschne. Prší tu víckrát do roka, než na Antarktidě sněží,“ zaprotestovala jsem.

„Možná. Musíme ale najít dobré místo. Nemíním se v parku procházet půl hodiny mezi lidmi, Noro.“

„Určitě i Londýňané vstávají mnohem déle, než jsi mě ty dneska probudil,“ popíchla jsem ho kousavě.

„Jasně, cokoliv. Jen už zatraceně pojď.“

Zatraceně sakra. Naše dvě nejoblíbenější slova.


 

Moc se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo. Bohužel se musím přiznat, že mě na chvíli napadl spisovatelský blok a já lítala po bytě jak malá a koukala se z oken, jestli mě necvrnkne do nosu nějaká inspirace. Takže snad se kapitola líbila a moc děkuju Fluffy za informace o Londýně. ;)

- FNikol


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My a celá... mapa! - 17. kapitola - Dnešní den si užiju:

4. FantasyNikol přispěvatel
20.11.2014 [17:03]

FantasyNikolSinna: Zabíjet tě? Prosím tě, jako kdybych to já všechno stíhala. Když si to spočítáme, tak mi ještě chybí... ehm, sedm měst? Emoticon Snažím se se zaměřit ne jenom na cestování, ale i na dějový posun. Podaří se mi to? Uvidíme. Emoticon Já osobně doufám, že ano. Emoticon

Představa Marca, jako zamilovaného štěnátka mi nepřipadá správná. Sice Noru miluje, ale stále to je Marco a stále se tak musí chovat. Emoticon A já ho tak prostě žeru. Emoticon Osobně si myslím, že člověk je v těchto věcech natvrdlý, dokud mu to ta osoba nevypálí do obličeje. Uvidíme kdy a jak si to Nora uvědomí. Nebo dozví. Emoticon Ale až se to stane, bude fuška popsat jejich vztah. Zatím se mi to líbí tak, jak to je. Ale stane se to. Určitě aspoň do třicáté kapitoly - jestli se dostanu až tam. Emoticon
Emoticon

I mě se Londýn začal líbit. Emoticon Dneska jsme zrovna koukali o zemáku na dokument o Londýně. Všude tak slušní a civilizovaní lidé... Já jsem si tam představila Noru a Marca, kteří v téhle kapitole tak šaškovali a dostala jsem záchvat smíchu. A pak jsem to musela vystvětlovat. To není zrovna moje nejoblíbenější situace... střed pozornosti. Má šílená reputace jen stoupla v ceně. Emoticon

Sinno, díky moc a další kapitolu se budu snažit přidat ještě tenhle týden. Emoticon

3.
Smazat | Upravit | 20.11.2014 [15:38]

V poslední době nestíhám číst a komentovat. Prosím nezabíj mě. Emoticon Ale stíhám uvažovat (ano i já někdy uvažuji. Jsme u třetího města.. 17 kapitola... ještě asi minimálně pár nám jich zbývá... to musíš teda strašně mít dobře promyšlené nebo se ti zatím daří natahovat to tak, že to není přeplácané a čtenář to nečte jenom kvůli tomu, že chce vědět jak to skončí. Mám nějakou rozebírací náladu... Emoticon

Nora a Marco... jak jinak opakovat, že je prostě žeru. Marco není alespoň jeden z těch zamilovaných štěňat, jak bych ho typovala. Je v takové dobré míře a Nora.. už by si mohla sakra uvědomit, že ho má ráda. -_- Emoticon

Londýn mám ráda, sice je tam na mě moc přelidněno, ale jednou se tam chci podívat. Emoticon
Těším se na pokračování!

2. FantasyNikol přispěvatel
18.11.2014 [16:59]

FantasyNikolFluffy: Inspirace je snad ta největší mrcha vůbec... Kolikrát se večer procházím, nevidím pomalu ani na cestu a najednou dostanu nápad... ale nemám ho kam napsat. Emoticon Asi s sebou budu muset nosit propisku a papír. Emoticon

Nuda? Vůbec, vždy mě to moc potěší. Emoticon Co bych na tvojí chválu řekla? Makám... To především. Emoticon Čtu, učím se od těch nejlepších a samozřejmě zapojuju velkou část své fantazie. To se mi obvykle stává o hodinách chemie. Což není zrovna nejlepší. A známky tomu odpovídaj. Emoticon

Baví mě psát o nich jako o kamarádech. Jsou soutěživí, sarkastičtí, škodolibí a i přesto se by bez sebe nedali ani ránu. A navíc Marco... Uf. Toho prostě miluju. Emoticon Ale samozřejmě nastane i fáze, kdy se jejich vztah posune. Jestli to bude brzy, nebo později? To radši neprásknu... ono je taky lepší z předvídatelného udělat něco nepředvídatelného. Emoticon Emoticon Komu by se zamilovaný Marco nelíbil? Ta scéna byla boží. Nejdřív jsem z toho chtěla udělat něco vážného, ale pak jsem si řekla: ,Proč? Nekaž jim ten pohodovej den. Ať se nejdřív pobaví a problémy nastanou až potom.' Takže jsem ráda, že se ti to líbilo. Emoticon

Díky, díky a naposledy díky. Rozsvítím se jako žárovka - někdy si i zatancuju po pokoji -, když čtu tak výborné komentáře. Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
18.11.2014 [12:36]

FluffyNež na to zapomenu, tak nemáš zač, bylo příjemné vzpomínat - a pak hledat, co všechno jsi použila. Emoticon Mimoto se ti to povedlo opravdu skvěle. Emoticon A za prodlevu se neomlouvej, inspirace je mrcha, přichází si, jak se jí zachce (a většinou je to v děsně nevhodnou chvíli Emoticon), kromě toho sama víš, že já píšu jen ve volných chvílích a podle rychlosti přidávání kapitol je vidět, že jich zas tak moc není. Emoticon Takže já si moc ráda počkám, protože tahle povídka za to stojí. Emoticon A co teprve Marco. Emoticon

Nemám vůbec nic, co bych ti vytkla. Opět opěvovat to, jak ses neuvěřitelně zlepšila ve psaní, musí bejt pro tebe asi už děsná nuda, ale vážně... musím tě hrozně pochválit, jak na sobě pracuješ. Gramaticky, stylisticky, příběhově. Netuším, kde se to tak rychle učíš, protože mně cokoliv se ve psaní naučit trvá měsíce a roky, ale opravdu tě za tyhle posuny moc chválím a fandím ti. Jen tak dál. Emoticon

Celá kapitola se mi líbila, Marcovo a Nořino pošťuchování, blbnutí... každý se občas může chovat jako malé dítě, navíc mě to doopravdy moc pobavilo. Emoticon Nejvíc se mi ale líbila ta část, kdy na Marca Nora klřikla, že by mohli strávit čas v posteli a on se tak krásně zarazil... já tuhle jeho zamilovanou stránku děsně žeru. Emoticon A to, jak ona se ho ráno dotýkala a vlastně si už uvědomovala, jak ji přitahuje... ano, prosím! Fakt je dej dohromady. Je mi jedno kdy, kde a jak, ale hlavně dej. Emoticon

Niky, moc se těším na další. Bylo to doopravdy výborné. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!