OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Meet a Celebrities - 7. Přehlídka

01.12.2009 (19:00) • hanulka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 995×

Zbytek týdne hrozně utekl. Zařizovala jsem poslední věci, ohledně sobotní přehlídky. Než jsem se nadála, byla sobota ráno. Vstala jsem, oblékla si džíny a triko, připravila jsem si šaty na večer a vyrazila na místo, kde se měla konat přehlídka. Přehlídka se koná v parku uprostřed Los Angeles. Vše už tam bylo připraveno. Molo, sezení, raut i zákulisí. Všude bylo spousta lidí. Zamířila jsem do zákulisí, kde už byly modelky i Gabi s Claire.

„Ahoj Liso. Vypadá to nádherně, že?“ řekla Gabi.

„Ahojky. Jo, je to krásné. Tak se dáme do generálky?“ zeptala jsem se a otočila se na choreografa celé přehlídky.

„Jasný, jdeme na to. Děvčata, běžte se převléknout.“ Nechala jsem všeho být a šla se podívat, jak to bude vypadat. Po skončení generálky jsem jim musela zatleskat.

„Vypadá to nádherně. Bude to super.“

„To bude, ale hlavně díky tobě a tvému oblečení.“ Usmála se na mě jedna z modelek.

„Děkuji. Takže holky. Běžte dozadu, čekají tam na vás kadeřnice a maskérky. Nechte se upravit. V pět hodin začíná přehlídka, tak ať nemáme skluz.“

Všichni mě poslechli a odešly se nechat upravit. Odpoledne uteklo hrozně rychle. Když byly všechna děvčata učesaná a namalovaná, vzaly si maskérky na starost mě. Prý musím dnes zářit. Krásně mě namalovaly a učesaly. Pak jsem si oblékla šaty, které jsem si pro dnešní večer ušila. Okolo čtvrté hodiny se začali scházet hosté a já šla do toho víru, abych se s nimi mohla pozdravit. Hned ze začátku jsem narazila na Kevina a Jasona. Hlučně jsme se pozdravili, až se lidi otáčeli. Popřála jsem jim, ať se jim přehlídka líbí a oni mě na oplátku štěstí. Potkala jsem ještě Taye a spousty dalších lidí. Prodírala jsem se dál davem, až jsem uviděla….?

„Mami? Tati? Co tady děláte? Já myslela, že nepřijedete.“ Oba dva jsem je obejmula.

„Je tady i Chris a Jenny?“

„Ahoj holčičko. Jo jsou tady, ale někde se nám v tom davu ztratili. Moc ti to sluší.“ řekla máma a prohlédla si mě.

„Díky mami, tobě taky. Jsem tak ráda, že jste přijeli. Dlouho jsem vás neviděla. Jak dlouho tady zůstanete?“

„Já s tátou a Chrisem musíme odletět zítra domů, ale pokud by ti to nevadilo, tak Jenny by tady s tebou tak týden zůstala.“

„Vážně?“ S Jenny jsme vždycky byly nejlepší kamarádky a Chris ten nikdy nezkazí žádnou srandu.

„Liso.“ ozvalo se za mnou.

„Jenny?! Ahoj.“ pevně jsem svou sestru objala. „Ahoj brácho!“ řekla jsem Chrisovi a taky ho objala.

„Tak se ti splnil sen.“ skákala radostí Jenny a já s ní.

„Já vím, díky Robovi. Budu tě s ním muset seznámit.“

„No já jsem o tom četla. Ty s ním chodíš? Viděla jsem ty fotky! Ty začneš chodit s celebritou a ani o tom své sestře neřekneš?“ řekla uraženě.

„Ale já s ním přeci nechodím. Jsme kamarádi a hlavně díky němu jsme dneska tady. Budu vám ho muset všem představit a taky moje obchodní partnerky.“ mrkla jsem na bráchu.

„Ale bude to muset počkat až po přehlídce. Za chvíli začínáme a já musím zpátky do zákulisí. Tak mi držte pěstičky.“

„Hodně štěstí Lizí.“ popřáli mi všichni sborově. Usmála jsem se a začala se prodírat zpátky. Cestou jsem do někoho vrazila.

„Je, ahoj Robe.“ řekla jsem, stoupla si na špičky a dala mu pusu na tvář.

„Ahojky Liso. Tak, co si nervózní?“

„Hrozně, ale zrovna teď jsem na to úplně zapomněla. Přijela totiž celá moje rodina. Pak tě budu muset představit, protože to díky tobě jsem dneska tady.“

„Ne Liz, díky svému talentu seš tu, já jen zatahal za nitky.“

„To nevadí, nikdy ti nepřestanu být vděčná, ale už musím jít a ty by ses měl jít posadit, za chvíli začínáme.“

„Tak hodně štěstí.“ sklonil se a dal mi pusu na tvář.

„Děkuju, dnes ho budu potřebovat. Šťastná budu, když se ozve alespoň potlesk.“

„Já budu tleskat nejvíc.“ zasmál se.

„Dobře, budu tě pozorovat, ale teď už vážně musím. Zatím ahoj. Uvidíme se potom.“

„Ahoj.“ Rozběhla jsem se  Myslela jsemsi, že to nestihnu, ale opak se sral pravdou. Vše bylo v nejlepším pořádku. Přesně v pět vstoupil na molo moderátor a řekl něco o mě, naší firmě a následující kolekci. Pak už přehlídka začala. Stála jsem vzadu, šíleně nervózní. Každou modelku jsem před vstupem na molo vždy zkontrolovala. Vždy se ozval potlesk. Schválně jsem se podívala mezi diváky a hledala Roba. Nakonec jsem ho našla, a jak slíbil, tleskal, co mohl. Musela jsem se zasmát. Vsadím se, že ho pak budou pořádně bolet ruce. Kupodivu se ani nezdál znuděný. Přišlo na defilé. Nakonec jsem musela jít na molo taky. Přišla pro mě Gabi. Vzala mě za ruku a vedla mě na molo. Zprvu mě reflektory oslepily, ale hned jsem si zvykla. Gabi mě pustila a já došla doprostřed mola, kde jsem se uklonila. Odevšud se ozval bouřlivý potlesk. Narovnala jsem se a Gabi s Claire už stály vedle mě a podávaly mi květiny.

„Děkuju.“ naznačila jsem ústy. Znovu jsem se uklonila a odešla z mola. Za mými zády pořád zněl hlasitý potlesk. Přehlídka měla úspěch. V zákulisí jsem to rozdýchávala. Pak za mnou přišla Gabi s Claire.
„Liso, bylo to úžasné. Moc gratuluju.“ křičela Gabi.

„Já taky, všem se to moc líbilo. Slyšela si ten hlasitý potlesk? Ode dneška se jen tak nezastavíš.“ řekla Claire.

„Děkuju. Byly jste úžasné. Vy všechny jste byly úžasné. Moc vám děkuji.“ otočila jsem se na zbytek našich modelek. Po tvářích mi tekly slzy štěstí. Do zákulisí za mnou přišel Rob. Pořád jsem plakala, když mě obejmul.

„Neplakej. Měla jsi úspěch. Proč brečíš?“ přinutil mě se na něj podívat.

„Já jsem jen tak šťastná.“ vzlykala jsem. Rob se začal smát.

„Já se lekl, co se stalo a ty tady takhle vyvádíš, protože si šťastná. Já se z tebe jednou pominu.“ Pevně mě objal.

„Robe vážně za vše moc děkuji.“ Podívala jsem se mu do očí a on svůj pohled upíral do mých. Najednou, jako bych neviděla nic jiného než jeho obličej. Nikdy jsem si nevšimla, jak moc je krásný. V jeho čokoládových očích jsem se topila. Svoje hnědé vlasy, měl upravené, neupravené. Vypadalo to hrozně roztomile. Chtěla jsem, aby mě políbil. Rob to asi cítil stejně. Začal se ke mně sklánět.

„Liso?! Liso?“ ozvalo se za mými zády. Ač jsem nechtěla, musela jsem se otočit. Poskakovala tam radostí Jenny.

„Liso, bylo to úžasné. Jé, já vás vyrušila, že?“

„Ne, to je dobrý. Jsem ráda, že se ti to líbilo.“ řekla jsem a objala ji. Když jsem se od ní odtrhla, podívala se mi za záda. Rob. Úplně jsem zapomněla.

„Jenny, ráda bych ti představila Roba. Robe, tohle je moje nejmilovanější sestřička Jenny.“ Podali si ruce.

„Moc mě těší, Jenny.“

„Mě taky.“

„Kde je máma s tátou a Chrisem?“

„Zůstali vepředu, mám za úkol tě přivést.“

„Omluvíš mě na chvíli?“ otočila jsem se na Roba.

„Jo, určitě se tady ještě potkáme.“

„Dobře, hezky se bav.“ zavolala jsem na něj, protože Jenny už mě táhla pryč.

„Neříkej mi, že jste jenom kamarádi. Takhle se kamarádi rozhodně neobímají.“

„Jen mě utěšoval. Plakala jsem.“

„Keci, keci, keci.“ zasmála se Jenny.

„Mlč už, nebo budeš spát na gauči.“ vyhrožovala jsem jí.

„Dobře, už mlčim.“ Už jsme byli u našich.

„Liso, bylo to úžasné, jsme na tebe tak pyšní.“ řekla máma a objala mě.

„Děkuju, mami, jsem ráda, že jste tu dneska byli.“

„Holčičko, jsem na tebe tolik hrdý.“ řekl táta. Objala jsem ho a dala mu pusu.

„Děkuju ti, tati.“ otočila jsem se na Chrise, který ještě nic neřekl.

„No, znáš mojí nechuť k módě, ale musím říct, že to bylo vážně skvělé. Tolik hezkých holek pohromadě.“ zasmál se. Praštila jsem ho do ramene a smála se s ním.

„Omluvíte mě na chvíli. Musím se dojít pozdravit s hosty. Dojděte se pro něco dobrého. Já vás pak najdu.“

„Dobře Lizi.“ řekla máma. Otočila jsem se a šla mezi lidi. Všude se ke mně natahovaly ruce, že jsem si s nimi nestačila ani potřásat. Všichni mou přehlídku chválili a prorokovali mi slibnou budoucnost. Musela jsem udělat pár rozhovorů pro televizi a nějaké pro noviny. Brzy už jsem toho měla dost. Párkrát se mě ptali i na můj vztah s Robem. Vždy jsem se jim snažila vysvětlit, jak to mezi námi je, ale nikdo mi asi nevěřil. Po dvou hodinách jsem se dostala zpátky ke své rodině. Musela jsem se jim chvíli věnovat. Ptala jsem se, co je nového, slíbila, že za nimi brzy přijedu. Představila jsem Roba i své mamince a tatínkovi.

„Liso, ten tvůj kamarád,“ slovo kamarád zdůraznila, „je vážně moc milý. Trávíš s ním hodně času, že? Jsi do něj zamilovaná?“

„Já nevím mami, je to kamarád, trávím s ním vážně hodně času, ale nevím, jestli k němu cítím něco víc. Prosím tě nevěř všemu, co se píše v novinách, jo?“

„Dobře, ale udělej si jasno, v tom, co k němu cítíš. Viděla jsem ten pohled, jak se na něj díváš.“ Podívala jsem se na ni. „Dobře, už to nebudeme rozebírat.“ Vděčně jsem se na ni usmála.

„Díky mami.“

Zbytek večera proběhl už docela klidně. Moje rodina zamířila do hotelu, protože u mě by se neměli, kde vyspat. Sice jsem měla jeden pokoj pro hosty, ale nevyspali by se tam všichni. Byla jsem s nimi domluvená, že za mnou zítra přijdou a pak je s Jenny doprovodíme na letiště. Domluvila jsem se totiž s Gabi a Claire, že zítra dojdou na všechno dohlídnout ony, prý abych si užila rodinu. Za to jsem jim byla moc vděčná.

 Domů jsem přišla naprosto unavená a vyčerpaná. Rychle jsem se umyla, převlékla a lehla si do postele. Přemýšlela jsem nad celým večerem. Nad tím, co mě čeká, protože za celý večer jsem rozdala snad tisícovku vizitek. Přemýšlela jsem nad tím, co se málo stalo mezi mnou a Robem. Přemýšlela jsem nad tím, co k němu vlastně cítím. Na nic jsem nepřišla, protože jsem po chvilce usnula. Ráno mě probral hrozný zvuk. Budík, pomyslela jsem si, ale i potom, co jsem si myslela, že jsem ho vypnula, zvonil hravě dál. Po chvíli mi došlo, že to není budík, ale zvonek. Vstala jsem a došla k mikrofonu.

„Kdo je tam?“ zívla jsem.

„Liso, tady táta. Pustíš nás?“

„Jo, pojďte.“ Zmáčkla jsem tlačítko a odemknula jim. Pak jsem otevřela dveře a čekala, až přijdou.

„Teda Liso, ty si ještě spala?“ podívala jsem se na hodiny, bylo deset.

„Jo, spala jsem. Včera to bylo náročné. Pojďte dál.“ řekla jsem a ustoupila ze dveří. Dovedla jsem je do kuchyně.

„Dáte si někdo kávu?“ Všichni chtěli, tak jsem ji dala vařit a šla se obléknout. Přišla jsem akorát, když se kafe dovařilo. Rozlila jsem ho do pěti hrníčků a každému jeden podala. Povídali jsme si o včerejšku a rozhodli se, že si zajdeme někam na oběd. Došla jsem se tedy převléknout do něčeho, v čem můžu mezi lidi, a vyrazili jsme. Zavedla jsem je do jedné menší restaurace, poblíž domu. Když jsme se naobědvali, vrátili jsme se ke mně do bytu pro tašky rodičů a Chrise. Objednala jsem dva taxíky, které nás dovezou na letiště. Na letišti, jsme se rozloučili a s Jenny jsme se vrátily ke mně domů. Rozhodly jsme se, že dneska si uděláme holčičí den. Nalakovaly jsme si navzájem nehty, k tomu si pustily film a povídaly si o všem možném. Dohodly jsme se, že si zítra uděláme dámskou jízdu a vyrazíme do nějakého baru. Moc jsme se za ten večer nasmály.

„Jsem tak, ráda, že tu si. Hrozně mi tyhle naše večery chybí.“

„Jo, to mě taky. S Chrisem to vážně nejde.“ začaly jsme se smát a představovaly si našeho bráchu, jak si lakuje nehty a povídá si s námi o klukách. Tomu jsme se smály asi půl hodiny. Pak mi ale zazvonil telefon. Tay.

„Ahoj Tayi.“

„Ahoj Liso. Včera ta přehlídka byla vážně úžasná, chci ti pogratulovat a pozvat tě na večeři. Mohli bychom to oslavit.“

„Víš, já tenhle týden nemůžu. Mám tady sestru a chci být s ní.“

„Aha.“ ozvalo se smutně.

„Ale ten další týden bych mohla.“ vyhrkla jsem. Kruci.

„Vážně?“ zněl trochu veseleji. Vážně? Povzdechla jsem si.

„Jo. Zavoláš mi tedy? Abychom se mohli domluvit?“

„Dobře. Tak já se ozvu.“

„Dobře, budu se těšit.“

„Já taky, tak ahoj Liso.“

„Ahoj Tayi.“ Rozloučila jsem se a položila telefon.

„Kdo to byl?“ zeptala se Jenny.

„Tay.“

„Jaký Tay? Tay Woods? Děláš si srandu?“

„Ne, nedělám.“

„A ty si ho odmítla?“ zhrozila se.

„Ne, jen jsem se s ním domluvila na příští týden.“ Tím jsem dala jasně najevo, že už se o tom nechci bavit.

Celý týden jsme si s Jenny náležitě užily. Každý den jsem musela alespoň na chvíli do práce, ale Jenny šla vždy se mnou. A večer jsme vyrážely do Los Angelský barů a klubů. Od té přehlídky jsem nemluvila s Robem, budu mu muset zavolat. V sobotu odpoledne jsem Jenny dovezla na letiště.

„Bylo to vážně skvělé.“ řekla Jenny.

„To bylo, doufám, že se zase brzy uvidíme.“

„Musíme. Tak se měj krásně Liz.“

„Ty taky Jen, ahoj a všechny pozdravuj.“

„Určitě budu. Ahoj.“ Rychle mě objala a utíkala na letadlo, které jí odlétalo za patnáct minut. Dívala jsem se za ní, dokud mi nezmizela z dohledu. Pak jsem si odchytla taxi a vrátila se zpátky, do najednou opuštěného bytu. Během toho týdne jsem si uvědomila, že mi hrozně chybí, když nejsem s Robem, a že ho mám ráda víc, než kamaráda. Chtěla jsem za ním zajít, ale mé plány mi překazilo zazvonění telefonu.

Autor: hanulka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Meet a Celebrities - 7. Přehlídka: