Meet a Celebrities - 4. Pohovor • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak a pro dnešek poslední kapitolka :).. zítra kdyžtak zase další nebo ještě během večera.. Já mám tuhle povídku už hodně dlouho rozepsanou, takže těch kapitol, které mám napsané je víc... Tak přeji příjemné počtení a pls komentík :))

31.10.2009 (16:00) • hanulka • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 835×

Ráno jsem se vzbudila docela brzo, ještě předtím, než mi zvonil budík. Nechtěla jsem se jen tak převalovat v posteli, a tak jsem na nic nečekala a šla si dát horkou sprchu. Pod proudem vody jsem vzpomínala na včerejšek. I vzpomínky stačili k tomu, abych měla hned lepší náladu. Rob mi krásně ozařoval rutinu mých pracovních dnů. Byl takové moje sluníčko. Bez něj byl můj den smutný, jako obloha potažená černými, deštivými mraky, z kterých co nevidět budou padat k zemi veliké kapky. Vylezla jsem ze sprchy velice uvolněná a v dobré náladě. Oblékla jsem se, namalovala a nasnídala. Cestou do práce, jsem si koupila kafe a noviny. Prohlídla jsem je pečlivě, začetla do pár článků, ale nikde jsem nenašla ani zmínku o našem včerejším výletě do kina. To je dobře, alespoň si jeden večer Rob užil, taky jako normální člověk, bez fanynek, které ho neustále obletují a nedovolují mu normálně žít.

V práci se to šíleně vleklo aspoň, že je pátek a celé dva dny do práce nemusím. Moje dobrá nálada se během dne postupně zhoršovala, a když se mě moje kolegyně začaly vyptávat na Roba, klesla pod bod mrazu. Zrovna seděly nad nějakým časopisem a potichu si něco štěbetaly, když na mě Jane zavolala.

„Hele, Liz, viděly jsme ty fotky v novinách. Ty s tím hercem chodíš?“

„Ne nechodím. Jsme kamarádi. Šli jsme spolu jen na večeři.“ Dala jsem jim jasně najevo, že se o tom nehodlám dál bavit. Věděla jsem, že mi nevěří a že jsem je nepřesvědčila, ale upřímně mi to bylo absolutně jedno. Ať si myslí, co chtějí. Já jim jejich názory vyvracet nebudu.

Ve čtyři odpoledne mi zazvonil telefon. Volal mi Rob.

„Ahojky!“

„Ahoj Lizí. Hele, tak jsem mluvil s holkama a klukama a zítra ráno bych tě vyzvedl a seznámil tě s nimi. Tak si připrav návrhy a v devět tě vyzvednu u tebe.“

„Vážně? To je super. Jsi prostě úžasnej. Moc ti děkuju.“

„Ještě mi neděkuj. Hele musím končit. Tak zítra v devět.“

„Jasný, těším se. Ahojky!“

„Ahoj!“

Holky mě celou dobu sledovaly. Vyplázla jsem na ně jazyk. Ta hodina v práci mi najednou hrozně rychle utekla. Možná proto, že se mi má dobrá nálada vrátila a já se na všechny usmívala, jako sluníčko. Plnila jsem všemožná přání, bez mrknutí oka a představovala si, jak zítřek proběhne. Zajímá mě, jak se ke mně budou chovat, jací budou? Budou stejně úžasní a normální, jako Rob? Nebo to budou ty namyšlené hvězdičky, které nad vším ohrnují nosánek? Holky mě celou dobu pozorovaly a mou dobrou náladu si vyložily asi jinak. Myslely si, že mě Rob pozval na rande. Opravovat je nebudu. Už jednou jsem jim říkala, že jsme jen kamarádi.

Večer jsem kreslila nové návrhy. Musela jsem se pochválit. Byly to čtvery nádherné šaty. Líbily se mi, doufám, že se budou líbit i Robovým kolegyním. Přidělala jsem ještě nějaké pánské oblečení a šla si spokojená, plná očekávání a nedočkavá rána lehnout. Ráno jsem nemohla dospat. Převalovala jsem se v posteli snad tři hodinky, než byla konečně rozumná doba vstát. Dlouho jsem si vybírala, co si vezmu na sebe. Přemýšlela jsem, jestli mám jít v něčem slavnostnějším, nebo jen v kraťasech… Ty jsem nakonec zavrhla a zvolila jednoduché bílé šaty s černou mašlí a k nim černé boty na menším podpatku, s dlouhými mašlemi, které se vázaly okolo nohy. Nakonec přišlo obyčejné černé psaníčko, do kterého jsem uložila klíče, telefon a peněženku. Udělala jsem si na hlavě drdol a do ruky vzala desky. Po deváté jsem sešla před dům, kde jsem nervózně stepovala a čekala, než přijede Rob. Uběhlo sotva pět minut a přede mnou parkovalo nádherné auto. Došla jsem k autu a nastoupila.

„Ahoj.“

„Ahoj.“řekla jsem přiškrceně.

„Snad nejsi nervózní?“zeptal se mě.

„Hrozně.“přiznala jsem. „Doufám, že se jim to bude líbit. Přikreslila jsem i nějaké pánské oblečení.“

„Ukaž?“ Rozklepanýma rukama jsem mu podala desky s mými návrhy.

„To je pěkné. No minimálně jednoho zákazníka už máš.“řekl. Hystericky jsem se zasmála.

„Nedělej si ze mě srandu. Jsem z toho vážně na nervy.“

„Srandu si nedělám. Myslím to naprosto vážně. Měli bychom už vyrazit. Připoutej se.“ Poslechla jsem ho a zacvakla pás.

„Kde se vlastně setkáme?“

„U Claire doma. Sama to navrhla. Prý, abychom na to měli klid. Neboj se, budeš se jim líbit. Jsou to skvělí lidé. Všichni.“ Přikývla jsem. Hrozně se mi klepaly ruce. Všiml si toho a chytil mě za ruku.

„Neboj se. Dobře to dopadne.“ Vděčně jsem se na něj usmála. Po půl hodince jízdy jsme dorazili před velký dům. Ten bude asi Claiřin. Vystoupila jsem a šla k Robovi. Zhluboka jsem se nadechla a Rob zazvonil. Po chvíli se otevřeli dveře a v nich stála Claire Poolová v celé své kráse.

„Ahoj Robe. Tohle bude asi Lisa, že?“otočila se na mě. Podala jsem jí ruku.

„Moc mě těší, že vás poznávám. Jsem ráda, že jste si na mě udělala čas.“

„Prosím, tykej mi. Jsem Claire. Tak nestůjte mezi dveřmi a pojďte dál.“ Zasmála se a vedla nás do obývacího pokoje, kde už na nás všichni čekali. Dům byl nádherný, luxusní a přesto vkusně zařízený. Když nás uviděli, pozdravili Roba a šli se semnou seznámit.

„Ahoj Liso, já jsem Gabriella Seeleyová, ale říkej mi Gabi.“Představila se mi menší dívka. Měla krásné dlouhé vlasy. Už na první pohled vypadala velice sympaticky.

„Moc mě těší, Gabi.“ Potřásla jsem si s ní rukou a mile se na ni usmála.

„Já jsem Tay Woods.“ To se mi představil nejmladší z celé party. Měl krátké černé vlasy, tmavé uhrančivé oči a byl snědší než ostatní. Byl velice pěkný.

„Ahoj Tayi.“ Podala jsem mu ruku. On si semnou potřásl a líbnul mě na tvář.

„Ahoj. Já jsem Jason Rooth.“ Jason, vypadal na sympatického kluka. Měl světle hnědé vlasy rozčepýřené na všechny strany. Vypadalo to hrozně roztomile.

„Ahoj. Lisa.“

„Nazdárek Liso, já jsem Kevin Brown. Moc mě těší, že tě poznávám. Rob nám o tobě vyprávěl.“

„Taky tě ráda poznávám.“ Kevin byl asi největší z nich a taky hlavně nejsvalnatější. Potkat ho někde ve tmě tak se asi bojím, ale je velmi příjemný. Správně jsem si tipla, že Jason a Kevin tady tvoří tu vtipnou dvojici, která nezkazí žádnou legraci a vytváří všemožné vtípky a blbosti.

Dál se mi ještě představili, William Bole, který chtěl, abych mu říkala Will, pak Emma Cooperová a nakonec Addison Mooreová. Všichni byli hrozně milí až na Addison, ta se po mně neustále divně dívala, pokaždé když si myslela, že ji nevidím.

„Tak Liso, ukaž, co jsi nám přinesla?“zeptala se Gabi. Holkám jsem podala návrhy s šaty a klukům s obleky a různými možnostmi, co by si mohli vít na „červený koberec“. Rob už vše viděl, a tak stál u mě. Ruce se mi stále klepaly. Rob mě za jednu chytil a dělal mi uklidňující kroužky. Nervózně jsem se na něj podívala a on se na mě povzbudivě usmál. Otočila jsem se zpátky na ostatní a čekala na jejich ortel. Kluci byli hotoví za chvíli.

„Teda Liso, tvoje návrhy jsou úžasné. Myslím, že se určitě dohodneme.“řekl Kevin a ostatní kluci jen přikyvovali. Široce jsem se na ně usmála. Rob mi věnoval pohled, kterým chtěl říct, vidíš, já ti to říkal. Ale já jsem pořád čekala, co tomu řeknou Addison, Emma, Claire a Gabi. Jejich názor pro mě byl přeci jen o něco důležitější, protože na rozdíl od kluků módě rozumí. Klukům jde jen o to, aby se jim to líbilo, jinak nic neřeší. Žádné trendy ani nic takového. Holkám to chvíli ještě trvalo, ale nakonec…

„Je to úžasné, Liso. Naprosto úchvatné. Všechny si necháme nějaké navrhnout a ušít. Myslím, že já už si dokonce vybrala.“prohlásila Gabi. Oddechla jsem si a začala se široce usmívat. Konečně se mi začíná plnit můj sen. Vyjekla jsem a objala Roba.

„Děkuju ti a děkuju vám všem.“ Otočila jsem se na ně a věnovala jim rozzářený úsměv, který se mi rozlil po tváři. Byla jsem tak šťastná.

„Nemáš vůbec zač. A teď pojď sem k nám. Musíme se domluvit. Za tři týdny je předávání Teen Choice. Myslíš, že do té doby by mohly být šaty hotové pro všechny? Samozřejmě švadleny najmeme, ale budeš muset na vše dohlížet. Myslím, že asi máš novou práci. Já tě chci určitě na stálo, jako poradkyni a osobní návrhářku a myslím, že ostatní se mnou budou souhlasit, že?“zeptala se Claire. Všichni přikyvovali. Nemohla jsem tomu uvěřit. Konečně budu moct skončit v obchodě a dělat to, co mě vážně baví. Založím si vlastní značku oblečení. To je splněný sen. S každým jsem si sedla zvlášť a udělala návrh přesně podle jejich představ, u některých jsme jenom poupravili některý z mých starších návrhů. Vzala si na každého telefonní číslo a domluvila se s nimi, že v pondělí odpoledne se sejdeme někde ve městě, kde holky sehnaly švadleny. Od Claire jsme s Robem odcházeli asi v šest večer. Nastoupila jsem do auta, celá rozzářená.

„Jak se ti jenom odvděčím?“

„Nijak, rád jsem to pro tebe udělal. Ber to tak, že jsem splatil dluh, za tvoji záchranu.“

„Mockrát ti děkuju Robe. Je to všechno díky tobě. Moc, moc, moc ti děkuju. Jsem tvůj dlužník nadosmrti.“ Naklonila jsem se a dala mu pusu na tvář. Jen se usmál.

„Nemáš zač. Tak to nějak pořádně oslavíme, ne? Co takhle večeře?“

„Jasný, jedeme.“ Tentokrát jsme, ale nejeli mimo město. Měli jsme hrozný hlad, a tak jsme se dohodli, že riskneme L.A. Rob zastavil, před draze vypadající restaurací. Všiml si mého zkoumavého pohledu.

„Říkal jsem, že se to musí POŘÁDNĚ oslavit a platím já, aby bylo předem jasné.“

„Ale no, tak Robe!“

„Ne, platím, já. To je moje poslední slovo. A už pojď, začínají se sem slétávat komáři.“ Tomu přirovnání jsem se musela zasmát. Přesně to vystihl. Fanoušci jsou stejně otravní jako komáři a taky vám pijí krev. Smála jsem se ještě, když jsme se posadili v restauraci. Každý se na nás díval. Pořád jsem si na to nějak nemohla zvyknout. Rob objednal šampaňské. Když jsme si připili, řekl.

„Doufám, že je ti jasný, že se mě teď jen tak nezbavíš? Jsi naše osobní poradkyně a já toho budu zneužívat, to si piš.“ Zasmál se uličnicky.

„Páni, už teď se bojím, co si na mě vymyslíš.“řekla jsem a propukla jsem v hrozný smích.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by si na to předávání cen nechtěla jít se mnou, jako doprovod. Samozřejmě, jako kamarádka.“

„Vážně? Půjdu moc ráda.“ Tak, to mi přibyli ještě jedny šaty.

„Dobře. Bude to skvělé, ale připrav se na nenávistné pohledy fanynek.“varoval mě.

Podívala jsem se prosklenou stěnou ven, kde postávalo asi třicet fanynek.

„Už jsem si na to poměrně zvykla.“ušklíbla jsem se a pohodila hlavou, aby pochopil, jak to myslím. Otočil se a dav venku začal šílet. Začala jsem se hrozně smát a Rob se mnou. Zbytek večeře jsme si už jenom povídali. Odvezl mě pak domů. V neděli jsem pracovala na návrhách a v pondělí došla dát oficiální výpověď. Se všemi jsem se rozloučila. Sice jsem v práci neměla nějak dobré kamarádky, ale i tak mi bylo líto, že odcházím a možná už je ani neuvidím. Pak jsem se vydala na místo, kde holky objevily nějakou šicí dílnu a najaly švadleny. Byl to starý ateliér, který ale s trochou fantazie, trochu penězi a dobrou vůlí může začít fungovat během týdne, jako dokonalé pracovní místo a sídlo firmy. Pomohly mi zařídit mou vlastní značku. Jmenuje se EG-fashion. Díky penězům, které jsem zdědila po prarodičích, jsem mohla firmu rozjet. Gabi s Claire se staly mými obchodními partnerkami. Během těch pár týdnů se mezi námi vytvořilo poměrně pevné přátelství. Byly jsme najednou nerozlučná trojka. Propagovaly jsme firmu, kde jsme mohly. Kupodivu se vše dobře rozjelo. Navrhla jsem kolekci všedního oblečení a společenských šatů. Týden po Teen Choice bude moje první velká přehlídka. Holky pozvaly snad všechny známé celebrity. Teď už se jen šije a zkouší.

Tři týdny utekly jako voda a oblečení na předávání Teen Choice byly hotové. Jelikož, to jsou ceny, které udělují mladí lidé, svým hlasováním na internetu, není potřeba, nějakých dlouhých a elegantních rób. To si schováme třeba na Oscary. Jela jsem do ateliéru, kde měla proběhnout poslední zkouška. Emma si zvolila krátké, modré šaty, bez zad, na jedno rameno s flitrami a drobnými kamínky, které zdobily výstřih. Claire, hnědo-zlaté šaty po kolena, které krásně obepínají její postavu, na ramínka s velice zvláštním, čtvercovým výstřihem. Gabi měla krátké, oranžové šaty po kolena s balónovou sukní a růžovou mašlí v pase. Addison měla také krátké modré šaty, bez ramínek. Šaty byly saténové a přiléhavé. Od prsou dolů byla černá prošívaná látka, která na šatech vytvářela vzory. Moje šaty, byli opravdu krátké. Byli světle modré, s velikou kytkou pod prsama a vršek byl vysázen kamínky a flitry. Spodek tvořila šifónová sukně. Myslím, že všechny šaty se opravdu povedly. Klukům jsem zvolila opravdu lehký styl. Rob měl tmavé džíny a k nim košili, bez kravaty. Tay měl také tmavé džíny, košili, ale přes to měl ještě vestičku. Byli oblečení podle toho, jak si přáli a vypadali dost podobně. Poslední zkouška proběhla naprosto v pořádku a všichni jsme si odvezli oblečení domů. Byla jsem domluvená s Robem, že mě zítra v sedm vyzvedne.

V den předávání cen jsem si v klidu po obědě došla ke kadeřnici, která mi na hlavě vytvořila velice složitý, ale nádherný účes. Namalovat se zvládnu sama, to mi totiž na rozdíl od česání jde. Doma jsem se v klidu namalovala a oblékla. Měla jsem to akorát. Do psaníčka jsem si dala potřebné věci a čekala. Po pěti minutách čekání se ozval zvonek.

„Už jdu.“zahlásila jsem do sluchátka. Rychle jsem se obula a šla dolů, kde už na mě čekal Rob. Vyšla jsem ze dveří a vyvalila oči.

Autor: hanulka (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování