OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Meadow 1

03.12.2014 (18:00) • caa • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 904×

Z dětství si toho pamatuje málo, pár barevných záblesků. Jsou protkané sluncem a krásou. Máminy ruce, jeho hlas, rozpálený písek, šlágry, které už nikdo nepamatuje, horký arizonský vítr. Světlo, které je všudypřítomné. Potrhané záclonky v oknech. Samota, osamělost. Podivní lidé, kteří přicházeli od silnice. Slzy.

Když prší, vidí před sebou jeho oči.

Myslela si, že už dávno zapomněla na ta léta po tom. Že už dokázala vymazat tu nenávist, kterou tam venku cítila na každém kroku. Že v sobě nenese to utíkání do pouště, kdy jí vítr cuchal vlasy. Že zapomněla teplo jeho náruče.

Máma jí říkala, že to nic není. Že si v sobě musí vybudovat pevný štít, aby nikdo neprošel do jejího srdce. Aby jí nemohly ublížit slova.

Nikdy to nedokázala. Vzpomínala si na omamnou chuť té cukrovinky, co tenkrát přivezl ten člověk ve svém jeepu. Stejně jemný a prodyšný zůstával i její štít. Jako cukrová vata.

A tak každou noc polykala slzy. Skoro se zapomněla smát. Do pouště křičela, jak moc chce být obyčejná, normální. To jméno jí rozhodně nepomáhalo.

Ví, že to byla máma, která to tak vymyslela, ta, která jí každý večer vyprávěla o stříbrném svitu měsíce, stéblech zelené trávy, kapičkách rosy, tajuplné vůni hořců. V parném vedru pouště bylo těžké uvěřit sametovému hlasu té krásné tajemné ženy, jakou se v tu chvíli stávala. Uvěřit, že daleko za oceánem leží země, kde jsou večery takové, že tam její máma kdysi žila. Až mnohem později pochopila. Ona byla tou spojitostí, která ji přiměla nezapomenout.

Ona, Meadow. Jako ta nádherná louka ztracená v horách s vysokými lesy.

***

Nebyla jako všichni ostatní. A lidi to poznali. Stranili se Meadow, cítili, že k nim nepatří. A tak utekla.

Říká, že jí Matyáš tenkrát zachránil život. Potkala ho na amsterdamským letišti, když tam zmrzlá přemítala co dál. Choulila se na plastové lavičce ve svých odrbaných džínových šortkách a vytahaným svetru. Povídá se, že to byla nejhorší zima za asi sto let. Sněžilo, ta předvánoční atmosféra byla prostě dokonalá. Přišel k ní, ten cizinec s jeho zvláštní tváří, a usmál se. Už si nepamatuje, co tenkrát řekl. A Meadow popadla svůj pruhovaný batůžek a s úsměvem na rtech ho následovala do pekla.

Jeho ateliér byl v Berlíně. Jak se tam dostali, se vždycky zdráhala vyprávět, vím jen, že to bylo něco o stopování a omrzlých lýtkách.

Bylo to doupě. Tři místnosti. V jedné pracoval, v druhé spal a ta třetí? Prostě jen tak. A tam se zabydlela ona. Uklízela, vařila mu. Pak onemocněla. Byl to zápal plic. Nějak ji z toho dokázal vykřesat, ale těch pár měsíců má zvláštně zamlžených. Že ani nechce vědět, co jí to tenkrát dával.

Poznávala Berlín. Strašlivě se jí stýskalo, pořád slyšela šumět trávu v pouštním větru. Ale žila a byla pryč. Byla šťastná.

Když už jí bylo líp, tak mu seděla. Maloval ji několik týdnů. Jak se měnila, jak se ztrácely tmavé kruhy pod očima, nazelenalá barva pleti. Někdy tam začla kouřit, Matyáš ji to naučil. Říká, že jinak by mu nikdy nevydržela sedět tak dlouho a já jí dávám za pravdu. Je fakt děsně neposedná.

Když pak vyšla její výstava a někdo ty obrazy dokonce koupil, poprvé v životě zkusila žábu. Teda žabí jed. Vypráví, že viděla všechno. Že to byly naprosto šílené dny, mísila se tam budoucnost, minulost i přítomnost. Prý viděla všechno. Slzy svojí mámy, úšklebky těch, co říkali, že to vždycky říkali, že někdo jako ona nemůže vydržet na takovém místě. Matyáše, všechny ty formy vztahů mezi nimi. Na základě jednotlivých rozhodnutí. Nikdy jsem nenašla odvahu se zeptat, jestli viděla i mě.

Matyáš tam byl, když se probrala. Najednou o ně byl všude zájem. Nóbl restaurace, debaty  s odborníky. Matyáš šílel, nenáviděl to. Říkal, že za něj mají mluvit jeho obrazy. Vydržel to týden. Pak dva. Nakonec tak strávili ještě půl roku. Oba zničený, deformovaný. Ona jím.

A najednou věděla, že to nepočká. Že už je tu ta chvíle. Musela utýct. Sbalili se někdy nad ránem. Poslední lahev vína v kabele, jeho ruku ve své.

Bylo jí šestnáct a byla zamilovaná. Co může malá holka vědět o světě?

Autor: caa, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Meadow 1: