OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Maškarní...III

06.02.2013 (08:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1248×

Už několik hodin jsem se převalovala v posteli a uvažovala nad tím, co by se stalo, kdybych mu napsala. Musela jsem si připustit, že ta jedna noc mi uvízla v hlavě více, než bych čekala. Strávená noc po jeho boku byla pro mě ojedinělý zážitek a nezapomenutelná zkušenost.

Měla jsem na něj emailovou adresu a mohla mu napsat. Něco, co mě nenechávalo spát. Moje tělo na jeho doteky vzpomínalo s neovladatelnou touhou a pokaždé, když jsem zavřela oči, pohltila mě vlna touhy. Nakonec jsem vstala z postele a pustila notebook, zadala emailovou adresu a začala přemýšlet už nad vhodným předmětem. První jsem chtěla něco poetického, ale začínala jsem se bát, že by ho předmět mohl odradit. Proto jsem se rozhodla o něco výraznějšího, něco, co bude bít do očí.

Komu: Brian@FanOdonel.com

Předmět: Znaménko na zadku maska nezakryje

Datum: 1.11.2012 02:00

Drahý Briane,

občas si připadám naivní, ale svým způsobem doufám, že nikdy nevyjde najevo vznik písní. Jsou krásné.

Pořádně ani nevím, proč ti píši, a zda vůbec ti mail dojde. Možná vtipný předmět zapůsobí a dostanu jednu fanouškovskou zprávu. Ale nebudu naivní. Jedna piha na zadku mě přece tak lehce nedostane k tobě, ne? A pokud ano?

Třeba jednou poznáš, kdo jsem. Pokud opravdu chceš.

Tvá

Tajemná neznámá

Párkrát jsem se nadechla a mail si znova přečetla. S dalším nádechem jsem zmáčkla odeslat. Už jsem mohla pouze čekat.

…

Brnkal jsem si na kytaru, když do místnosti vkročil můj agent s úsměvem. Přestal jsem hrát a přímo se na něj podíval. Na rtech mu pohrával úsměv.

„Tak, co jsem tentokrát provedl?“ ptal jsem se, protože mi bylo jasné, že ten úsměv byl mířený jako můj výsměch.

„Máš na zadku pihu?“ Jeho blbý dotaz mě trochu zarazil, ale měl jsem tam znaménko, takže jsem ho trochu opravil.

„Ne, znaménko.“

„V tom případě od ní máš vzkaz na mailu,“ prohodil skoro nezúčastněně a já málem radostí spadl ze židle. V rychlosti jsem otevřel notebook a přečetl si, co mi napsala. Už z předmětu jsem nabíral trochu nachovou, ale na konci emailu jsem se usmíval. Neodpovědět na něco tak střeleného by byla škoda.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: Všímavá, ačkoliv já neměl žádné extra překvapení na nohou...

Datum: 2.11.2012 16:00

Krásná tajemná neznámá,

i když už tolik neznámá nejsi. Je jméno v emailu pravdivé? Nebo jsem naivní, že sis takovou jednoduchou chybu neuvědomila? Tvůj nick mi připomíná jednu z mých oblíbených postav ze Stargate. Nemýlím-li se?

Jsem moc rád, že jsi mi napsala. Rád bych se opravdu jednou dozvěděl, kdo jsi, a je mi opravdu fuk, že se ke mně dostaneš přes mé znaménko na zadku. No, vlastně by to byla velmi zajímavá písnička, ne? Co to mu říkáš? Mám poslat další hitovku do éteru na tvůj účet? Mám zkušenosti s tím, že se písničky na téma okolo tebe chytají. Budu milionář!

Asi sis domyslela, že jsem si tvůj email přečetl, a doufám, že i když jsem psal velmi otevřeně, ještě mi odpovíš a nezavrhneš mě.

Tvůj

Brian

A bez váhání jsem napsaný email poslal. Byl jsem jako malé dítě, které dostalo dárek. Celý jsem zářil a měl chuť skákat do vzduchu. Ale bylo na čase používat trochu mozek. Sebastian se mezitím, co já odpovídal na mail, uvelebil na baru a čekal, až se přestanu chovat jako puberťák. Uklidnil jsem se a podíval se na něj.

„Chceš, abych pomocí mailové adresy o ní zjistil co nejvíce, co?“

Až tak dobře mě znal. Stačil jediný pohled a věděl, co po něm chci. Staral se o mě od počátku mé kariéry. Věděl o mně skoro všechno. Jen ty pihy na zadku mu byly dosud zatajeny.  

„Prosím.“

„No jo.“ Potom se zvedl a odkráčel pryč. Viděl na mně, že mám chuť hrát, a to pro něj znamenalo další peníze.   

…

Byla jsem nervózní. Skoro každou hodinu jsem kontrolovala email a doufala jsem, že mi odepíše. Vůbec jsem se nechápala. Byla jsem hromádka nervů. Nikdy jsem se předtím tímto způsobem necítila. Zvláštní. Něco bylo špatně.

V práci jsme měla celkem napilno, ale na kontrolu schránky jsem si vždycky chvíli našla. Domluvila jsem s Jane z druhého oddělení a schránku zkontrolovala – byl tam. Moje srdce se rozeběhlo jako o závod. A už při přečtení předmětu mě donutil se stydět. Skoro jsem měla chuť mail smazat, ale za tu pihu mi to asi patřilo. Rozhodla jsem se, že přečtení a odepsání nechám na doma.

…

Otevřela jsem si flašku vína a posadila se k otevřenému notebooku. Bylo na čase odpovědět stejně hravě, jako on napsal mně.

Komu: Brian@Odonel.com

Předmět: Ohol si nohy voskem a potom mi napiš, jestli to stojí za to trápení.

Datum: 2.11.2012 20:00

Drahý Briane,

jen muž může napoprvé uhodnout, kde jsem jméno nabrala. No, a potom ještě nějaká šílená dívčina – dobře, tak zase úplně šílená, ne… Já přece šílená nejsem! Myslím, že už asi usužuješ jinak. Budu doufat, že po Tvém drzém emailu mi to odpustíš a stejně odepíšeš.

Mimoto bych byla ráda, kdybys písničky o mně přestal více zaměřovat na mě. Jinak moje kamarádky budou vědět, že inspirací jsem já, a to rovnou můžeš dát můj obličej do svého klipu. A co si budeme povídat. Nelíbilo by se mi to, ale zneužila bych toho a o vydělané miliony tě obrala – jo, jsem žena, tudíž si mohu hrát na potvoru. Už ti spadla čelist na zem?

Tvá

Tajemná neznámá

…

Dodělával jsem text k nové melodii, když mi blikl nově příchozí email. Po jeho přečtení jsem měl chuť dnešní hudební výtvor zahodit. Zkazila mi radost, proto jsem se rozhodl, že jí hned odepíšu.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: Kdo zná pravdu. Jen my, ne?

Datum: 2.11.2012 20:10

Drahá Tajemná neznámá,

Teď jsi zkazila celodenní práci. Moc děkuju.

Brian

A ihned mi od ní přišla odpověď.

Komu: Brian@Odonel.com

Předmět: Nebudu tě žalovat, ale buď víc anonymní. Vyber si, buď mě jednou potkáš, nebo si budeš pouštět svoje nové songy do éteru na mé konto. Nikdy nebudeš mít obojí.

Datum: 2.11.2012 20:12

Drahý Briane,

nerada ti kazím radost, ale pravdu zná minimálně ten, který čte Tvé fanouškovské emaily.

Tajemná neznámá

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: Je také placený za mlčení.

Datum: 2.11.2012 20:13

Drahá Tajemná neznámá,

peníze jsou od toho, aby se používaly, a já platím dost často lidi za jejich mlčení. Bez toho bych se jinak nemohl dojít ani vyčůrat.

Brian

Asi měla psací náladu, protože mi zase ihned odepsala.

Komu: Brian@Odonel.com

Předmět: Tak proč chceš odhalovat příběhy jiných, když sám se snažíš všechno o sobě tajit?

Datum: 2.11.2012 20:14

Drahý Briane,

je mi líto, že tě fanynky pronásledují i na záchodě. Ale jak tušíš, všechno má svou cenu. Jak chceš mít přátele, když jim nakonec házíš klacky pod nohy?

TN.

Komu: Teyla.Emmagan@gmail.com

Předmět: Lidé z branže jsou zvyklí.

Datum: 2.11.2012 20:15  

Drahá Tajemná neznámá,

moc přátel nemám. Ale ti, které mám, stojí za to!

Je nějaká šance, že tě někdy poznám osobně?

B.     

Komu: Brian@Odonel.com

Předmět: Třeba u soudu? 

Datum: 2.11.2012 20:16

No, minimálně u soudu, pokud se jinak nedomluvíme, tatínku…

Její zprávu jsem si přečetl několikrát. A nemohl uvěřit tomu, co napsala, ale mohl jsem tušit, že tohle je jen začátek. Vůbec ji neznám a teprve budu muset zjistit, co je zač. Čím dřív, tím líp. Blafuje, nebo píše pravdu? Opravdu budu otcem?

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Maškarní...III: