Vracím se sem po sto letech :D ( přesněji teda řečeno, jen půl roku :P ) s ohromnou zásobou nově napsaných povídek různých žánrů a dokončených i těch starých (kdyby měl někdo zájem) :)
Kdo zná moje povídky, ví, co v nich čekat.
Začněme od této: Násilí, sexuální hrátky, poučení a mnoho dalšího se skrývá v mysli mladého chlapce. Najít k sobě někoho stejného nejde jen tak lehce. Den ode dne jeho touha opadá, dokud se neobjeví dívka neznámá. Snad nebude litovat, já ho už lituju. xD
Pěkně čtení… :)
18.11.2013 (12:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1523×
«» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «» «»
Prolog:
Slyšeli jste strašidelné příběhy nebo viděli filmy, které se udály podle pravdivých skutečností? Určitě ano. Vždy jde o nějakého psychopata, který unese člověka, kterého absolutně nezná anebo naopak moc dobře zná, zavře ho kdesi ve sklepení a ukájí na něm své úchylné touhy. Takový jsem i já...
Jako každý jsem i já býval normální, alespoň tedy od malička. Měl jsem krásné dětství bohatého děcka. Vždy se ale nějak ta krásná domácí harmonie pokazí a pohled na svět, tak i chování se vám najednou změní.
U nás ji porušil otec.
„Né, prosím!“
Vždy jsem křičel tuto stejnou větu, ale otec nepřestával. Moje máma od něj utekla a já mu byl soudem přidělen. Nikdy jsem jí neodpustil, že mě tu nechala a utekla beze mě. Sralo mě to. Jak jemu, tak i jí jsem se po čase (když jsem vyrostl) pomstil. Od té doby se mi zabíjení lidí začalo líbit. Vzrušoval mě pohled na bezbranné lidi - cítit jejich pach krve, proudící z těla ven. Každý jsme úchylný na něco jiného, neříkejte, že ne. Určitě se i tobě něco zvráceného líbí…
Zatímco vám tu popisuju kratičký začátek mé maličkosti, čeká na mě ve sklepení jedna nádherná kočka s blonďatými vlasy a pevnýma kozama. Narazil jsem na ni včera v jednom z místních barů.
Peníze opravdu ovládají vše, co se nimi nechá manipulovat, takže po pár koupených drincích byla tak namol, že jsem ji lehce naložil do mého auta a přivezl si ji k sobě. Každý muž – zvrhlík, jak ho ostatní označují – by ji přefiknul rovnou už v autě, ale já jsem si měl v plánu jinak s ní hrát. Chtěla jsem něco víc, než jen její tělo. Navíc... blondýnky nesnáším!
Za těch několik hodin, co tu sedí, jsem ji už vypíchnul oko, strhal nehty z prstů, jak na nohou, tak i na rukou, sešívačkou na spisy jí scvakal kůži na krku, ale... nic mi to nedělá... Už to není to, co to bejvávalo. Asi to chce už po těch letech nějakou změnu...
...
„Dám vám peněz, kolik jen chcete!“
„Říkám ti už po sté, že ne. Na!“
Vložil jsem jí do rukou hranatou věc.
„Co to je?“ zeptala se, když na chvíli ztichla.
„Je to jen taková hra. Hodíš prostě kostkou a podle čísla, které padne, tě budu mučit, dokud neumřeš.“
„Cože?“ vzlykla. „Proč?!“
„Co já vím...“ řekl jsem otráveně a stoupl si za ni.
Hodíš číslo jedna, dvě, kosti budou zlámané,
pod trojkou se oheň skrývá, čtverku jehly drží zpříma.
Na pětku nabroušené jsou mé nože, z nich ti nikdo nepomůže.
Co je ale nejlepší, hodit šestku, to věř mi...
„Cože?“ Jako by ožila. „Co je pod šestkou?“
„Svoboda...“ šeptl jsem ji do ouška.
Chvíli jsem čekal. Bála se hodit. Trpělivost mi ale došla.
„Tak hodíš s ní, nebo ne?!“
Lekla se mého výkřiku a upustila kostku.
„Né!“ zakřičela.
Kostka se konečně po chvilce zastavila. „Co-co je tam za číslo?“ zeptala se a více se rozbrečela.
x x x
Je to už týden od mé poslední oběti...
Byl jsem nakonec rád, že hodila pětku, alespoň jsem ji mohl rychleji zabít. Ten její brek mě absolutně vytáčel. Vrazil jsem jí to přímo do srdce a už držela hubu.
Není to už to, co to bývalo. Nevím, jestli bych s tím neměl seknout, najít si děvče a zkusit normálně žít. Ne! Měl bych si najít někoho, kdo by to se mnou dělal.
Nechce to člověka, ale zrůdu!
Následující díl »
Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Majitelka mého těla - Prolog:
Chýbal? Vidím ako, po pol roku konečne opäť stiahnem skype a ty nič ! :D :D XD :D :D :D :D Teba nikde :D :D :D .
Superduper: Tys mě už normálně chlape, chyběl! 
a Alisko: Pokud se bojíš ráda, tak to čti jen večer 
Fakt moc díky lidi! 
Strašně se mi to líbí...
Jenom se tak trochu bojím... :D
Asi není dobrý nápad to číst v noci, sama doma, když se ze sklepa ozývají podivné zvuky :D
Grace, ti to trvalo, normálne mi už chýbalo takéto korenie do života, poriadny masaker tu vieš spraviť asi iba ty, hlavne taký psycho :3. Toto je priam žúžo, už sa teším ako to pôjde ďalej, ten prológ je nenormálne provokatívne krátky :D :D, dúfam že tie kapitoli budú poriadne dlhé :D :D :D. No čo dodať, vždy som bol tvoj fanúšik a s takýmito poviedkami ešte aj dlho budem :D :D :D :D .
Ojojoj! :3 Tak koukám, že se máme na co těšit! 
hihi, super začátek :) davaj DALŠÍ :P
Jsem opravdu nadšená, kolik lidí si to přečetlo. 
O to víc se budu teďka těšit na psaní a na vaše názory, připomínky a další věci s tím spojené. 
Asi som psychopat, ale práve som sa do tejto poviedky zamilovala 
Já sem právěže viděla teďka v jedný nový knížce, že tam byl dokonce 3 stránkový prolog, :O xD tak sem dala do této povídky taky takovej delší.
Jinak děkuju.
Je to velmi zajímavý začátek a velmi čtivé Jenom bych ti mohla vytknout tu délku, ale prology bývají krátké... Já bych neměla co říkat, když můj prolog je snad ještě kratší 
Jinak... jsem vážně moc zvědavá na další kapitolky. Ta hra s kostkama je dobrý napad I když zvrácené :D 
!Nemám co říci! Prostě dokonalost sama! Vážně se dost těším na další díl!! :)
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!