Love vs. Disease 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitola. Ples nám končí. Lilly má pocit, že našla novou kamarádku.

15.08.2014 (10:00) • Hopedestiny • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 443×

Seděla jsem na lavičce u altánku společně s Holly. Povídaly jsme si o různých věcech. Například oblíbená barva, jídlo, film, zpěvák, a tak dál. Bylo fajn si po dlouhé době s někým takto popovídat. Když se mě zeptala na něco, na co jsem nechtěla odpovědět, nepitvala se v tom a zeptala se zase na něco jiného. Musela jsem uznat, že jsme měly docela hodně věcí společných.

„Lilly, musím uznat, že jsi fajn holka. Víš, abych pravdu řekla, většina lidí, které znám, se mnou kamarádí jen proto, že moji rodiče jsou bohatí a já jsem se dostala tam, kam jsem se dostala. Je těžké najít někoho, kdo se nezajímá o tvoje peníze nebo kdo jsi, co děláš,“ usmála se na mě Holly.

„Moc děkuju. Jsi první, s kým jsem za hodně dlouhou dobu vůbec takto mluvila,“ řekla jsem. Holly se na mě nechápavě podívala. „Samozřejmě nepočítám rodiče.“

„Nejspíš na tebe koukám jako blbec, ale překvapilo mě to, víš?“ zatřepala hlavou a usmála se.

„To nevadí.“

Holly začal zvonit telefon. „Kdo to zase otravuje?“ podívala se na displej a vydechla. „To je John. Píše, abych se vrátila. Měla bych asi jít.“ Zvedla se, uklidila mobil do kabelky a podívala se na mě. „Půjdeš taky?“

„Nejspíš ne. Udělám si nějaké fotky a půjdu domů,“ odpověděla jsem a stoupla si.

„Ráda jsem tě poznala. Opravdu. Bylo by fajn, kdybychom někam spolu vyrazily. Tady je moje telefoní číslo,“ podala mi malou kartičku. „Můžeš mi kdykoli zavolat.“

Myslela jsem, že mi řekne ahoj a půjde, jako to dělá spousta lidí, ale ona mě objala.

„Tak ahoj,“ řekla, když mě pustila, naposledy se na mě usmála a odcházela.

„Ahoj,“ zavolala jsem na ni.

Měla jsem uděláno něco přes třicet fotografii. Vyfotila jsem si vše, co mi padlo do oka. Když jsem měla hotovo, zašla jsem ještě do sálu oznámit mamce a taťkovi, že půjdu domů. Také jsem se rozloučila. Holly mě ještě přemlouvala, abych zůstala, ale moc se mi nechtělo. Vzala jsem si své věci a odešla.

Ráno mě vzbudil zvuk mobilu. „Ach jo! Kdo to otravuje?“ vzdychla jsem si a se zavřenýma očima jsem ho hledala na nočním stolku. „Mamíííííí!“ zaječela jsem.

Určitě se vám ještě nestalo, aby vám mamka ráno napsala smsku, ve které píše „Vstávat :-D snídaně je na stole.“.

Zezdola jsem slyšela smích. Vyhrabala jsem se z postele a utíkala do koupelny. Hodila jsem rychlou studenou sprchu na probuzení. Musela jsem uznat, že to dokonale zabírá. Hodila jsem na sebe červené rifle, černé tílko, vlasy jsem si jen rozčesala, nemalovala jsem se a vyrazila na tu slavnou snídani.

Hned, jak jsem dorazila do kuchyně, se na mě mamka usmála.

„Mami, dokonalý způsob, jak mě dostat z postele, ale trochu krutý. Nemyslíš?“ zeptala jsem se, sedla ke stolu a pustila se do palačinek se sirupem a pomerančového džusu.

„Krutý? Možná trošíčku,“ ukázala na mě prsty. „Budu to asi praktikovat častěji,“ zasmála se, otočila se zpátky ke kávovaru.

„Taťka je už v práci?“ zamumlala jsem plnou pusou.¨

„Ano. Volali mu, že mají nějaký akutní případ.“

Když měla mamka kávu udělanou, vzala si ho se snídaní ke mně a pustila se do jídla.

„Máš to moc dobré. Nechápu, jak můžeš mít ráno takovou chuť do vaření,“ pochválila jsem jí snídani. Vlastně, mamka byla výborná kuchařka. Ještě jsem nejedla jídlo, které by mi nechutnalo, a to že jsem dost vybíravá.

„Děkuju. Až budeš mít vlastní rodinu, také si na to zvykneš.“

„No…“

Tímto náš rozhovor skončil.

Když jsem dojedla, uklidila jsem si po sobě nádobí a šla do svého pokoje.

„Lilly!“ zavolala na mě mamka, když jsem šla po schodech.

„Ano?“ zastavila jsem se a počkala.

„Chystáš se dneska někam?“ zeptala se mě.

„No, nejspíš ne.“

„Dobře. Za chvilku budu muset vyrazit do práce. Dej na sebe pozor.“

„Mami, nejsem malá. Neboj,“ zasmála jsem se a vydala se ke mně.

Seděla jsem na posteli a prohlížela jsem si včerejší fotografii. Některé byly hezké, ale také některé potřebovaly úpravu na počítači.

Zapnula jsem si rádio, sedla k počítači a pustila se na to. Byla jsem skoro v půlce, když se ozval domovní zvonek.