Love in the Darkness 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další kapitolka. Lionelův pohled. Lia drží Alrica pod krkem a Lionel se ji snaží přemluvit, aby ho pustila.

02.08.2010 (17:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 902×

Lionelův pohled
Ani nevím, jak se to seběhlo, bylo to tak rychlé. Lia vyškubla svou ruku z mé dlaně a skočila na Alrica. Bušila do něj pěstmi a ostatní upíři se ji od něj pokoušeli odtrhnout. Já jsem tak jenom stál a díval jsem se. vím, že jsem měl Lie jít na pomoc, ale ona moji pomoc nepotřebovala. Ano, opravdu si dokázal poradit sama. Upíry, kteří se ji pokoušeli od Alrica odrhnout odhodila na druhý konec místnosti a to podotýkám jenom jednou rukou, protože tou druhou držela Alrica pod krkem. Caludia se pokoušela Alricovi pomoct, ale když viděla, jak dopadli ostatní, raději se vzdálila.
"Lioneli, udělej s ní něco, nebo ji zabiju," řekl Alric. Bylo na něm vidět, že ho Liina síla překvapila.
Pochyboval jsem, že by ji Alric zabil, protože je jasně vidět, že je Lia silnější, ale mohl by Lie ublížit a proto jsem se pokoušel Liu přemluvit, aby Alrica pustila.

"Lio, pust ho. Prosím, nedělej to."

Lia se na mě otočila. Nepoznával jsem ji. Dlouhé bílé špičáky přesahovaly spodní ret a krásné zelené oči překypovaly hněvem.

"Proč bych to neměla dělat Lioneli? Hm, proč bych neměla? Tolik si užívá smrt ostatních, jsem zvědavá, jak si užije tu svojí."

"Lio, prosím. Copak ty to nevidíš, on tě chtěl jenom rozzuřit a ty si se tak snadno nechala. Alric dosáhl svého, copak to nechápeš?"

Liiiny špičáky se začaly zmenšovat. Lia se podívala na Alrica, ten se ďábelsky usmíval. Lia ho pustila.

"Ach bože, " zanaříkala Lia a vrhla se mi do náruče, pevně jsem ji objal.

"To nic," konejšil jsem ji.

Alric se na nás díval a mračil se. Poznal, že je Lia silnější než on, ví, že chybělo kousek a Lia by ho zabila.

Lia se vyvlekla z mého objetí a podívala se na Alrica, čekal jsem, co udělá.

"Omlouvám se," řekla. Cože? Ona se mu omluvila?

"To nic Lio, moje chyba, neměl jsem ti říkat, jak tvoje matka prosila o život, ale nechtěl jsem, aby jsi o tenhle zážitek přišla."

Lia sevřela pěsti. Viděl jsem, jak ji zbělaly klouby a jak své nehty zatíná do svých dlaní. Viděl jsem, jak se přemáhá, aby na něj neskočila znovu a nezabila ho.

"Můžeme už s Lionelem odejít?" zeptal se Lia tiše.

"Ano jistě, vy moji zamilovaní upírci," řekl Alric.

Claudie při jeho poznámce zavrčela. Sakra, copak ona nechápe, že ji nechci, že ji nemiluju? Jistě, Claudie je krásná, ale je stejná jako Alric, zabijí bez svědomí a vyžívá se v lidském utrpení a nikoho takového bych nedokázal milovat, někoho takového dokážu jenom nenávidět, nebo ho aspoň snášet ve své blízkosti.

Lia mě vzala za ruku a kráčeli jsme pryč. Vyšli jsem ze sálu. Lia se na chodbě opřela o zeď a vydechla.

"Viděl jsi to Lioneli, mohla jsem ho zabít. Málem jsem to dokázala. Chybělo tak málo."

"Je dobře, že jsi to neudělala, protože kdyby jsi zabila Alrica, tak by jsi zabila jenom Alrica. Moc dobře víš, že když ho nezabijeme, tak budeme moci zabít víc upírů, protože Alric nám bude říkat, kde jsou krvavé večírky a společenstvo Hunters na ty večírky může vtrhnou a zabít desítky upírů."

"Já vím, ale viděl jsi to? Viděl jsi jeho překvapený pohled? A viděl jsi, jak jsem ty upíry odhodila na druhý konec místnosti?"

"Ano viděl jsem to, jsi vážně vyjímečná. Myslím si, že tě teď Alric už provokovat nebude, ale bude tě respektovat."

"Díky, že jsi mě dokázal přemluvit, jsem ráda, že jsem na tebe dala a nezabila jsem ho."

"Ale že to bylo těžké, musím se přiznat, že jsi mi naháněla strach, ty tvoje špičáky byly opravdu děsivé," řekl jsem s úsměvem.

Lia se zasmála. "Promiň nechtěla jsem ti nahnat strach."

"Pojď, půjdeme nahoru."

"Dobře," souhlasila Lia.

Vydali jsem se na cestu do mého pokoje.