OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Love in the Darkness 12. kapitola

30.07.2010 (17:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 912×

Liin pohled:
Osprchovala jsem se, převlékla jsem se a vydala jsem se za Lionelem. Lionel je opravdu zvláštní upír. Přijel za mnou, když se dozvěděl, že mě Alric pokousal a chtěl mi pomoct. Nikdy bych mu nevěřila, ale to že jsem poloupír způsobilo, že poznám, když někdo lže, ale Lionel myslí vše vážně. Navíc Alric říkal, že je Lionel do mě zamilovaný, ale nechápu to. Jak se upír mohl zamilovat do lovkyně? Je to prostě nemožné. Musím Lionela vyzpovídat. Šla jsem do pokoje vedle mého, který podle všeho měl být Lionelův. Lionel seděl na posteli, jakmile mě spatřil, usmál se.

„V pořádku?" zeptal se.

„V naprostém. Tak co myslíš si, že mi Alric uvěřil?"

„Nevím, před chvílí tu byl a říkal, že jestli něco chystáme, tak se nám to nepodaří, prý nás bude hlídat na každém kroku, ale neboj, zvládneme to, tvoje poloupíří schopnosti dokážou Alrica zmást."

„Snad máš pravdu."

Sedla jsem si vedle Lionela na postel. A podívala jsem se mu do očí. Jeho oči jsou tak krásné, tak upřímné.

„Jak dlouho?" zeptala jsem se.

„Jak dlouho co?"

„Jak dlouho už mě miluješ?"

Lionel sklopil oči.

„Prosím, podívej se mi do očí a odpověz mi, prosím Lioneli."

Lionel se mi podíval do očí a usmál se.

„Já přesně nevím, jak je to dlouho, ale třičtvrtě roku určitě. Jednou jsem tě viděl a na první pohled jsem se do tebe zamiloval."

„Tak dlouho už mě miluješ?"

„Ano. Ani nevíš, jak jsem trpěl. Zamiloval jsem se do svého nepřítele. A navíc jsem se ti ze svý citů nemohl vyznat, protože bys mi nevěřila a zabila bys mě. Když mi ale Alric řekl, že tě kousl, tak jsem to už nevydržel a musel jsem za tebou, riskoval jsem život, ale musel jsem za tebou. Promiň že to řeknu, ale na jednu stranu jsem rád, že tě Alric kousl, protože tohle mě donutilo jednat."

„Takže jsi vlastně rád, že mě Alric kousl?"

„Já vím, zní to hrozně, ale je to tak. Díky Alricovi tě mám tady a také jsem se ti mohl vyznat ze svý citů."

„Lioneli já... já nevím co říct. Je toho na mě moc. Proměna v poloupíra a navíc se dozvím, že mě miluje upír."

Panebože, co se to s mým životem stalo? Ze dne na den se všechno otočilo o tři sta šedesát stupňů.V jedné chvíli jsem lovkyně upírů a v druhé chvíli mezi upíry patřím a žiju s nimi v jejich domě.

„Lio, já tě chápu, je to pro tebe těžké, ale když budeš potřebovat pomoct, jsem tady pro tebe."

„Díky, Lioneli."

Někdo zaklepal na dveře.

„Dále," řekl Lionel.

Do dveří vstoupila krásná černovlasá dívka, vlastně upírka. Její kurdnaté vlasy ji sahaly na ramena. Měla na sobě krásné fialové šaty, vypadala jako princezna. Vůbec se mi ale nelíbilo, jak se na mě dívá. Její zelené oči mě doslova propalovaly.

„Co chceš, Claudie?" zeptal se Lionel. Nebyl vůbec z přítomnosti krásné upírky nadšený. Zřejmě ji nemá moc v lásce.
„Posílá mě, Alric. Máš s ní přijít do hlavního sálu," řekla a ukázala na mě.

„Ona má jméno, Claudie, je to Lia."

„Já sakra vím, jak se jmenuje. Vím, že je to ta Lia, kvůli které mě odmítáš. Vůbec nevím, co na ni vidíš," zakřičela Claudie a utekla z Lionelova pokoje.

Lionel odmítal Claudii kvůli mě? Odmítal tak překrásnou upírku, protože byl zamilovaný do člověka a ještě ke všemu do lovkyně? Lionel je opravdu zvláštní. Vždycky jsem si myslela, že upíři jsou jen bezcitné nestvůry, ale teď vidím, že všichni takoví nejsou, tedy alespoň Lionel ne.

„Omlouvám se za ten její výstup," řekl Lionel a usmál se.

„To nic. Zřejmě na mě žárlí."

„Nechápu ji, už několikrát jsem ji říkal, že ji nechci, ale ona mě pořád otravuje."

„Takže budu ještě muset čelit žárlivé upírce?"

„Neboj, promluvím si s ní a ona tě nechá na pokoji. Pojď musíme jít za Alricem."

Vstali jsme z postele. Nevím proč, ale uchopila jsem Lionela za ruku. Ani protože jsem chtěla mít pocit, že nejsem sama, že je tu někdo se mnou a že se nemusím bát. Lionel byl překvapený, ale stejně moji ruku stiskl. Vyšli jsme z pokoje a šli jsem čelit našemu nepříteli. Lionel mě vedl spletitými chodbami domu. Tenhle dům mi připadá jako bludiště. Ale když v tomto bludišti zabloudíte, může vás to stát život.

Přisli jsme před ty velké černé dveře, do kterých jsem vstupovali už před tím, Lionel je otevřel a ruku v ruce jsem vešli dovnitř. Alric opět seděl na velkém zlatům trůnu. Po jeho levici stála ta krásná upírka Claudie a po jeho pravici stáli tři upíři. Byly to muži, velici statní muži, měli velké svaly a byli vysocí.

„Lio, tolik ti to sluší, ovšem to oblečení, které bylo zapatlané od krve také nebylo špatné, krásně vonělo. Úplně se mi sbíhaly sliny," řekl Alric a olízl si rty, bože jak je odporný.

„Ano, Alricu, ta vůně byla nadherná, ale není vhodné, abych se tu producírovala ve špinavých šatech."

„Ty jsi krásná ve všem, Lio. Už jsem zařídil, aby jsme ti přivezli nějaké nové věci, zatím by ti mohla něco půjčit, Claudie. Viď, Claudie, že půjčíš Lie nějaké oblečení?"

Claudie zaťala pěsti a rozlobeně se na mě podívala. Po chvilce se oslnivě usmála a řekla: „Jistě pane, ráda půjčím Lie nějaké oblečení."

„Není třeba," ozvala jsem se. Nechci nosit Claudiiny věci. Stačí mi, že si myslí, že ji kradu kluka, ještě si bude myslet, že ji kradu oblečení.

„No dobře, ale kdybys potřebovala tak se klidně na Claudii obrať," řekl Alric.

To určitě, půjdu se Claudie zeptat, jestli mi něco nepůjčí a ona mi utrhne hlavu. To radši budu chodit nahá.

Alric si mě se zájmem prohlížel. Znejistila jsem, začala jsem se třást. Alric mě určitě prokoukl. Lionel mi stiskl ruku. Podívala jsem se na něj. Lionel se smál, to mi dodalo odvahu. Když se Lionel nebojí, tak já taky ne.

„Když se na tebe tak dívám Lio, tak si uvědomuju že jsi hodně podobná své matce. Tvoje matka byla velmi krásná. A její krev byla tak vynikající, chutnala po ostružinách. Škoda, že jsem ji zabil. Tvoji rodiče měli na výběr, buď se přidají ke mě, nebo zemřou, ale tvoji tvrdohlaví rodiče si vybrali smrt. Chápeš to? Radši smrt, než věčný život. Škoda. víš, ještě teď někdy slyším křik tvé matky, jak prosila o život..."

Už jsem to nemohla dál poslouchat. Ve mě to vřelo. Měla jsem na Arica takový vztek. Ty jeho řeči, panebože. Jak může takhle vyprávět o smrti mých rodičů. Už jsem to nevydržela. Vytrhla jsem ruku z Lionelovy dlaně a skočila jsem na Alrica.

Bonus: Vzhled hlavních postav. Lia, Lionel, Alric, Claudie, Nick

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love in the Darkness 12. kapitola: