OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Love, Gabe: Kapitola třetí



Love, Gabe: Kapitola třetíProč vlastně Mike neřekl Josie celou pravdu? Spolu s Michaelem se ponoříme hlouběji do tajemství Donaghuovic rodu a také se setkáme s jeho starou známou, bez jejíž pomoci se neobejde. Enjoy! :)

Dvě stránky jedné Lucy

Michael šlápnul na plyn, aby mohl zařadit šestku. Měl před sebou dobré tři hodiny cesty, proto zapnul rádio a zkontroloval hodiny na palubní desce. Půl dvanácté, čas na oběd. Bohužel, pauzu na jídlo si v aktuální situaci nemohl dovolit. Pokud se nemýlil – a on se mýlil jen málokdy – u Josie se projevila její magická moc. No konečně! Čekal na to tak dlouho. Všechny skutečnosti tak, jak mu je vylíčila, odpovídaly. Příšerná bolest hlavy byla důkazem o spojení síly s jejím smrtelným tělem. Snažilo se s její mocí popasovat a nezvládlo to jinak než bitím na poplach. Byl si toho vědom, jeho vlastní tělo reagovalo před lety totožně.

Nešlo ale o dlouhodobou záležitost. Bolesti měly odeznít, jen co Josie pochopí a plně přijme svůj dar. Obával se, že poslední zmíněné bude v jejím případě oříšek, ale neměl strach, že to nezvládne. Jediné, k čemu ho potřebovala, bylo postrčení správným směrem. Žádný z jeho bratrů o magii nevěděl a bylo ve hvězdách, zda ji v sobě vůbec měli. Tedy, Gabriel nejspíš něco tušil, proto se už pět let zpátky nechtěl vzdát matčina domu. Bránil tím Michaelovi v přístupu k jejím poznatkům, z čehož nebyl starší z nich nadšen. Teď byl ale pryč… Měl štěstí, v lepší chvíli bratrův únos zkrátka přijít nemohl. 

S výdechem spustil okýnko, poryv větru mu pocuchal světle hnědé lokny. Opřel si loket levé ruky o kožený povrch dveří a dal se do přemítání. Slíbil Joe, že Gabovo zmizení nahlásí na policii, což plánoval dodržet, akorát… ne hned. Potřeboval čas o samotě v matčině – tedy, teď už Gabově – domě.

První důvod byl, že si potřeboval ujasnit, jaké schopnosti byly čarodějné, které zdědil po matce, a jaké byly démonské, které zdědil po otci. Dnes a včera v noci ho šíleně bolela hlava, což znamenalo, že se začala projevovat nová sada magických schopností, jenže on nevěděl, o co přesně šlo. Dokud netušil, jaká síla se v něm v noci probudila, neměl nad svým tělem řádnou kontrolu. To pomyšlení nesnesl. 

Druhý důvod byl, že mu nelezlo do hlavy, proč se jeho magické schopnosti projevily až teď, a ne už v osmnácti, kdy se u něj začaly projevovat ty démonské. A do třetice tu byl Gabův únos, o kterém netušil, proč k němu došlo.

Zkrátka a dobře, měl kupu otázek a věřil, že odpovědi na ně sežene právě v matčině domě.

Jenže to byla utopie. Dům zesnulé členky Rady čarodějů jistě hlídali andělé. Netrpěl nedostatkem sebevědomí, avšak nerad střílel naslepo. Poučen zkušenostmi, nechtěl jít do křížku s okřídlenými, aniž by přesně věděl, s kolika z nich a s jakými druhy bude mít tu čest. Semknul rty v úzkou linku a zabubnoval prsty o kožený potah volantu. Bez pomoci démonů nemohl dělat zhola nic, leda…

Lucy,“ zavolal do neznáma. Počkal pár sekund, a když se nic nedělo, zavolal její jméno znovu, důrazněji. Až pak se, na sedadle spolujezdce ze změti stříbrných jisker zhmotnila štíhlá, tmavovlasá pětatřicátnice. Ani ona v první chvíli netušila, kde se ocitla a proč, nebylo tedy divu, že začala pohledem poplašeně těkat kolem.

„Trvalo ti to zatraceně dlouho, Wallaceová,“ neodpustil si kousavé zhodnocení, „vyšlas ze cviku.“

Tmavovláska se na něj překvapeně otočila. Nadechla se k řeči, ale z jejích úst napoprvé nevyšlo zhola nic. Michael zdvihnul obočí.

„Nemáš slov? To je příjemná změna,“ rýpnul si s rychlým, temným úšklebkem jejím směrem.

„Donaghue,“ zavrčela, jakmile se aspoň trochu rozkoukala. „Co jsi to udělal? Proč jsem tady? Nebo spíš…“ zastavila se v momentě, který považovala za správný.

Michael ji však i přesto dokázal doplnit. „Jak je možné, že moje povolání fungovalo – to je otázka za všechny peníze, viď?

Nenávistně na něj přimhouřila oči.

„Asi nějaká chyba v systému,“ zabručela nevrle, než zavrtěla hlavou. „No, tak jsme se zase shledali – můžeš si gratulovat. Netěší mě, že jsi živ a zdráv, tvůj ksicht mi vůbec nechyběl. Jo, a taky doufám, že ti někdo brzo nakope tu tvoji arogantní, zákeřnou prdel. Teď, když mě omluvíš…“ pokusila se přenést pryč, a nejspíš by se jí to i povedlo, kdyby neřekl něco, o čem věděl, že ji přiměje zůstat.

Taky tě rád vidím, pomyslel si sarkasticky.

„Vidíš, a to jsem si říkal, že by tě mohlo zajímat, že jsem se v pekle setkal s tvým temným já,“ zahučel rádoby nevinně. Jak rychle se Lucy změnila ve stříbrné jiskry, tak rychle se začala zhmotňovat zpátky na místě spolujezdce.

„Cos… cos to řekl?“ vypravila ze sebe, očividně v šoku.

„Slyšelas mě,“ zpražil ji, tentokrát bez jakýchkoli projevů pobavení. „Říkám ti to proto, že vím, žes ji hledala, už když jsme byli spolu. Ale jestli tě to nezajímá, nebudu se vnucovat. Nenech se mnou zdržovat, jen běž.“

„Ty zatracený hajzle…“ zachrčela popuzeně. „Jak jsi ji… ne! Nic mi neříkej, nechci to vědět. Nechci o tobě nic vědět. Abys věděl, já tu totiž vůbec nemusím být!“

„Hm, řekl bych, že tě tu nic nedrží. Tedy, nic jiného než tvoje vlastní touha dozvědět se o víc,“ pravil provokativně.

Lucy zaprskala nějakou nadávku či výhružku, patrně v rodné skotštině, a obdařila Michaela pohledem, jenž doslova řval, aby si nehrál se smrtí. Zacukalo mu v koutcích. Nic se na ní nezměnilo. Pořád to byla ta impulsivní, energická dračice, kterou ještě před pěti lety z celého srdce miloval. Od té doby se však změnila spousta věcí. Už dávno nebyl tím zmateným, sentimentálním klukem, který po smrti matky ze všeho nejvíc potřeboval mít pocit, že je v bezpečí. Takový, který v něm Lucy, coby cherubín – ochránce čarodějů a čarodějek – dokázala vyvolat.

„Co po mně sakra chceš, ty manipulativní zmetku?“ založila si paže na hrudi jako trucující děcko, kterému vzali hračku.

„Nic velkého, jen takovou menší laskavost,“ nechal se slyšet, přičemž zastavil na červené. Vzhledem k tomu, kolik aut před ním stálo, usoudil, že má dost času zabývat se zajímavějšími věcmi než vývojem situace před sebou. A tak si ji poprvé pořádně prohlédnul. Lucyiny šedé oči připomínající nebe před bouřkou ho ostražitě sledovaly. Tmavě hnědé vlasy jí ve vlnách spadaly na ramena, úzké, leč vykrojené světlé rty tiskla k sobě. Měla v puse žvýkačku nebo bonbon, soudě z pohybů její spodní čelisti, což znamenalo, že nezměnila ani své návyky z dřívějška. Oděná byla do černé, což jen vyzdvihovalo její bledou pleť.

„Jakou? Vyklop to, než si to rozmyslím, Donaghue!“ štěkla netrpělivě.

„Chci, aby ses přemístila k domu mojí matky a zjistila, s kolika cheruby budu mít tu čest, až tam dorazím. To je celé.“ Kolona se začala hýbat, tudíž zařadil první rychlostní stupeň a šlápnul na plyn.

„A důvod?“ Lucy na něj podezíravě zamžourala. „Jestli je chceš zabít, Michaele, přísahám Bohu, že-“

Věnoval vozovce před sebou tajemný úsměv. „Ale no tak, děláš, jako bys mě neznala. Nemusím je připravit o život, abych dosáhl svého. Jsou daleko zábavnější způsoby, jak se jich zbavit.“

Výhružně na něj zavrčela. Byl si téměř stoprocentně jistý, že kdyby jí to její titul dovolil, zabila by ho. „Jak víš, že ten dům mají na starost cherubové? Jestli v něm nikdo nežije, nejspíš ho stráží mocnosti nebo síly. Proti těm nepůjdu, to by byla sebevražda.“

„Ne, jsou to cherubové,“ ujistil ji rázně. „V tom baráku žije můj bratr, musí to být oni.“

Vytřeštila na něj oči. „Jo tak…“ vydechla překvapeně. „Promiň, nedošlo mi, že tvoje matka byla čarodějka.“

Nic na to neřekl, jen přeřadil na starou známou šestku. Netrvalo dlouho a byl zpět u sto třiceti kilometrů v hodině. Jako příznivec vysokých rychlostí vítal, že motor jeho Dodge spokojeně vrněl. Ostatně, neměl důvod držet se zpátky – aktuálně jel po zpoplatněné silnici, v dohledu nebyla žádná cedule s rychlostním limitem, ani známka po policejním autě.

Jediný, kdo se netvářil nadšeně z tempa, kterým pádili vstříc Bostonu, byla Lucy. Periferně zaznamenal, že se křečovitě chytla plastového držadla nad okýnkem a ztěžka polkla.

„T-tak jo! Udělám to,“ vyhrkla bezdyšně. „Řeknu ti, kolik jich hlídá, ale ty mi dej své slovo, že už mě nepovoláš. A taky že nezabiješ žádného anděla!“

Sundal nohu z plynu a těknul k ní pobaveným pohledem. O přísahu ho už zatraceně dlouho nikdo nepožádal, v pekle totiž neměla absolutně žádnou váhu. Nepochyboval, že si toho Lucy byla vědoma, přesto mu z nějakého důvodu důvěřovala dost na to, aby jí stačilo jeho slovo.

„S tím můžu souhlasit… máš mé slovo,“ pronesl poněkud obřadně, avšak pro jednou svá slova myslel vážně. V odrazu v čelním skle zaznamenal, že se Lucy bez dalších verbálních projevů změnila ve stříbrné jiskry. I ty nakonec zmizely, což značilo, že byla pryč.

Zkontroloval čas, bylo tři čtvrtě na dvanáct. Teď už mu nezbývalo nic než čekat.

Otočil zesilovačem zvuku na rádiu, protože hráli Knockin‘ on Heaven’s Door od Guns’n’Roses. Opřel si hlavu týlem o opěrku a začal si hvízdat. Ani na moment ho nenapadlo, že by ho mohla podrazit. Lucy byla anděl, tedy bytost dobra. Jako taková měla vryté lidské ctnosti hluboko pod kůží a rozhodovala se značně černobíle.   

Nebyla pryč ani deset minut, když se znovu zhmotnila po Mikeově boku. Už podruhé se natáhnul po zesilovači zvuku, aby učinil přesný opak toho, co udělal předtím.

„Uf, to bylo těsný. Ať si Jimmy Choo říká, co chce, běhání v botách na podpatku je na hovno,“ nechala se slyšet ještě za přemístění, v důsledku čehož Michaelovi zacukaly koutky.

„Co ten barák? Kolik jich tam je?“ připomněl jí uvědoměle.

„Požehnaně! Tři cherubové, dva zelené mozky ze sil a dokonce i jeden z mocností. Tvůj brácha je druhý Martin Luther King, že ho hlídá tolik andělů, nebo co?!“

Tlumeně se uchechtnul, než odpověděl v podobně lehkém duchu. „Hm, víš, že ses i celkem trefila? Gabe je takovej náš mírotvůrce.“

„Ajéje… tak to je přesnej opak tebe.“

„No dovol?“ zaškaredil se Donaghue. „Ale jo, proto mi leze na nervy.

Lucy zafuněla, napůl pobaveně, napůl v nesouhlasu. „Dobře, takže tvůj brácha jednoho dne sjednotí bělochy a černochy už víme… A teď vyklop ten pravý důvod, Donaghue. Proč je Gabův barák střežený jak Pentagon za Vietnamské války?“

Vydechnul z plic přebytečný vzduch, než se dal do zvažování svých možností. Nemohl jí říct úplnou pravdu, ale taky jí nemohl úplně lhát. Riziko odhalení bylo zejména u tohohle anděla příliš vysoké. Jinými slovy, bál se, že by ho prokoukla.

„Nejde jim o Gaba. Fízlují tam proto, že máma měla doma skromný arzenál čarodějnických věcí – lexikony vyšších zaklínadel z různých magických odvětví, seznamy bytostí, schémata andělské i pekelné hierarchie s konkrétními jmény démonů i andělů. Recepty na lektvary, herbáře… Nechci si ani představit, co by se dělo, kdyby se ty věci dostaly do rukou démona.“ Zašklebil se ironicky, zatímco Lucy semkla čelisti.

„No tak, nech si ty hloupé řeči, ty přece nejsi démon,“ odsekla popuzeně v reakci na jeho poslední poznámku. Michael jí oplatil zdviženým obočím. „Teda, ne celý.“

„To má být kompliment nebo urážka?“

„Kompliment, samozřejmě! Vaše krev – tvoje a tvých sourozenců – není stoprocentně čarodějná, ani stoprocentně démonská. Máte na výběr, jakou cestou budete směřovat své kroky,“ věnovala mu významný pohled.

„S tím pláčeš na špatném hrobě, Luce. Já už jsem si cestu vybral.“ Upevnil své sevření na volantu a šlápnul na plyn. V očích mu přitom probleskla pekelná červeň. 

Povzdechla si, přičemž bezcílně hleděla před sebe. „Ale nikdo neříká, že nemůžeš svou volbu ještě změnit. Dobrých čarodějů a čarodějek je na světě málo, a věř, nebo ne, i my, strážní, občas nepohrdneme pomocnou rukou.“

V jejím projevu ho víc než co jiného zaujalo slovo „strážní“. Pamatoval si ji jako cheruba, ochránce čarodějů. To znamenalo, že někde v mezičase mezi tím, co se Mike rozhodl pro využívání svých démonských schopností, tedy se rozloučil s Lucy (jejíchž služeb tak nebylo potřeba) a dnešním dnem, ji museli degradovat. Hm, to byla novinka…

Taková andělská degradace nebyla obvyklá, ještě méně časté pak bylo povýšení. Jejich druh se dělil do kůrů, přičemž cherubíni byli jedni z nejdůležitějších, alespoň co do hierarchie. Naopak, strážní střežili smrtelníky a představovali tak nejnižší z andělských kůrů. V praxi tato andělská hierarchizace znamenala totéž, co ta démoní – čím vyšší kůr (v případě démonů titul), tím větší moc. 

Donaghue si odfrknul, pohlédnuv do okýnka nalevo, tedy na opačnou stranu od spolujezdkyně. „Pro moji rodinu změna může být reálná, já o ni ale nestojím.“

„A proč ne?“ otázala se zamyšleně. Z Michaelova pohledu to vypadalo, že ji jeho názor skutečně zajímá.

„Podívej se kolem,“ doporučil jí, přičemž k ní těknul očima. Volnou rukou (tou, jíž nesvíral volant) máchnul ve vzduchu. „Mám všechno, co jsem kdy chtěl! Žiju život na vysoké noze, jezdím v rychlém autě, vedu vlastní firmu. Bez omezení! Nikdo mi nediktuje, komu můžu pomáhat a komu ne, jestli můžu lidi za službičku zkasírovat, a o kolik peněz si můžu říct. Peklo se na mě nedívá skrz prsty proto, že používám svou démoní moc stejně často jako magii. A nemusím se zodpovídat Radě čarodějů, ani se dívat přes rameno, jestli mě náhodou nechce zabít nějaký pekelník.“

Zjistil, že krčila obočí a tvářila se skepticky. Ve tvářích se jí usídlila lehká růž, přičemž z jejího pronikavého pohledu, jímž na něm nešetřila, bylo jasné, že by mu nejradši řekla svoje. Stará Lucy by to byla udělala, nová se omezila jen na úšklebek a pokrčení rameny.   

„No, jak myslíš,“ prohlásila odtažitě. „Teď ale obraťme list. Splnila jsem svoji část dohody a doufám, že uděláš totéž, Donaghue.“

„Bez obav. Všichni křídlatí budou moct dneska večer žalovat velkému šéfovi,“ ujistil ji, na což Lucy reagovala kývnutím hlavou. Ještě chvíli nerozhodně posedávala na místě spolujezdce – Michaelovo Dodge kvůli ní nepřekročilo devadesátku.

Nastalo několik sekund absolutního ticha.  

„Můžu se tě na něco-“

„Jak ses celé ty roky-“ zřekli se, čemuž se oba po chvíli zazubili.

„Promiň,“ omluvila se tmavovláska.

„Nic se nestalo. Ty první,“ dal jí přednost brunet.

Zhluboka se nadechla, sklopivši pohled k vlastním rukám složeným v klíně. „Říkal jsi, že ses s  setkal… s mojí temnou. Je to pravda, nebo ses mě jenom snažil přimět spolupracovat?“

„Nelhal jsem ti, vážně jsem ji v pekle viděl,“ přikývnul.

Lucy zalapala po dechu a on se už už nadechoval k řeči, aby jí objasnil, za jakých okolností se tak stalo. Neznal její temnou formu ani ze čtvrtky tak dobře jako tu andělskou. Setkali se v baru Lethe v podsvětí, odkud Michaela dostala poté, co se v něm strhla rvačka. Pamatoval si, že říkala něco o honu na múzy, což byl v pekle dost výdělečný byznys. Umělci byli ochotní za hodinu, den, či týden s inspirací platit nestoudně velké peníze.

Múzy lovili zejména hierarchicky významnější démoni – markýzové, vévodové a děkani. Byl to paradox, protože démoni zpravidla nikdy neplýtvali svou mocí, přičemž múzy byly prakticky úplně bezbranné. Přitom musely žít bez ochrany andělů, jelikož jejich moc pramenila z pekelného ohně. Tu a tam nějaká z nich vyhledala pomoc čarodějů, ale často si ji nemohly dovolit. Vzhledem k okolnostem umíraly velmi mladé. Jen tu a tam se pářily se smrtelníky; produktem byli někteří známí, talentovaní umělci, například Mozart, Tolstoj, Picasso, James Cameron či Meryl Streepová.

„Jaká je? Je mi podobná? Pro koho pracuje? Zacházejí s ní dobře? Je zdravá? Je…“ Lucy se zaleskly oči a hlas se jí zadrhnul v hrdle. „Je šťastná?“

„V prvé řadě je drsná… hodně. Jsem si jistý, že nakopala a nakope spoustu andělských zadků.“ Slova nevolil nijak pečlivě, jeho společnice se však i přesto usmála. „Jestli je šťastná, to nevím, ale je jasné, že se o sebe dokáže postarat,“ řekl po pravdě a zaznamenal, že mu Lucy doslova visela na rtech. Právě pro její zájem se odvážil nejen k troufalé nabídce: „Podívej, jestli se s ní pořád chceš setkat, není problém. Stačí říct. Stejně ti dlužím laskavost."

Nasadil jí brouka do hlavy, což poznal nejen ze skutečnosti, že měla oči rozšířené zájmem.

„A-ale j-já nemůžu,“ vykoktala roztržitě a Mike si nebyla jistý, zda ještě pořád mluvila o své temné formě. „Nemůžu se s ní setkat a neměla bych tu s tebou být. Taková jsou pravidla! A… a vůbec, už musím jít, mám spoustu povinností.“

„Dobře… kdybys změnila názor, víš, kde mě hledat.“ Doufal, že tu větu nevztáhne jen na případné setkání se svou temnou formou. „A, Lucy,“ oslovil ji ještě naléhavě, když vycítil, že se co nevidět začne přemisťovat. Narušil tím její soustředěnost, proto na něj tázavě jukla. „Rád jsem tě viděl.“

Stvořila drobný, nervózní úsměv, než se změnila v jiskry. Brzy už po ní nebylo ani památky.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Love, Gabe: Kapitola třetí:

2. Fluffy admin
28.08.2020 [16:55]

FluffyMikeovo mafiánství pokračuje. Emoticon Konečně jsme se tedy potkali s Lucy, jeho první láskou. Nějak mi přijde, že to ti dva mezi sebou (ačkoliv se teda tváří opačně) rozhodně vyřešený ještě nemaj. Emoticon Bude zajímavý pozorovat jejich rozmíšky, jsem si jistá, že tohle ta poslední nebyla. A navíc to, že Lucy jakožto andělská bytost a Mike jakožto čaroděj, co se tedy přiklonil k peklu... to slibuje mnohé. Emoticon Jsem zvědavá, a teda doufám, že se dozvíme, proč je Rafův (matčin) dům tak důležitej, když ho hlídá půlka nebeské stráže. Že nám třeba konečně už poodhalíš původ našich podivně nadpřirozených sourozenců. Emoticon Jsem zvědavá na pokráčko, doufám, že píšeš! A snad ti dají vědět i ostatní čtenáři, protože si to zasloužíš. Emoticon

1. Maya666
27.08.2020 [15:43]

Pěkné pěkné :) Zaujal mě popis múz, protože mě nikdy nenapadlo nad nimi uvažovat jako nad bytostmi.
Těším se na další a jsem napnutá jak kšandy Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!