OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost of the Love - 21. kapitola



Lost of the Love - 21. kapitolaJared ve svém podnapilém stavu pomůže Nerii připomenout spoustu důležitých věcí, které ji svým způsobem ovlivní. Jenže jak? Přeji příjemné čtení, marSabienna

NERIA

Chytila jsem Jareda za ramena a na délku svých paží jsem ho od sebe odklonila. Šlo to téměř samo, protože on sám svoje pohyby koordinoval tak napůl, takže se nechal. Jamie vedle něj stál a normálně se tomu Jaradově prohlášení, které mělo patřit pouze mým uším, což se mu ale nějak zvrtlo, protože to slyšeli v okolí dvou metrů naprosto všichni, nahlas zasmál. Jared na mě pro změnu koukal s očekáváním toho, až se k tomu vyjádřím. Jenomže já jsem absolutně neměla slov. Asi bych nebyla tolik zaskočená ohledně jeho výroku s tím, že přijímá moji již dávno prošlou nabídku k sexu, kdyby vedle mě nestál můj aktuální nápadník, který byl evidentně v šoku.

„Co to má jako znamenat, Nerio?!“ ozval se Fabio vyloženě naštvaně a jako hlídací pes si stoupnul přede mě, aby si mě před Jaredem mohl bránit, kdyby se ještě o něco pokoušel a aby se mnou mohl nějak obstojně komunikovat. Ne že bych o to zrovna stála.

„To je můj spolubydlící,“ představila jsem mu ho opravdu neosobně a nehodlala jsem to ani nijak víc rozvádět. Jared Fabia již znal, ale momentálně se tvářil, jako by tu Fabio ani nebyl. Definitivně pochopil, že pro mě Fabio nemá sebemenší hodnotu, takže si s ním nemusí dělat starosti. No, nějakou hodnotu pro mě asi má, když jsem tady a s ním. Mohla jsem přece zajít za Diegem a sedět s ním u něj na baru, což by taky nebyl špatný plán, ale já šla za Fabiem. Hm, tak jo, na rovinu, bylo to na truc Jaredovi, který si z toho očividně vůbec nic nedělá. Moc dobře si uvědomuje, že se všechno beztak motá kolem něj.

„Ty se moc neřehni, Jamie! Já toho ožralu na pokoji nechci!“ křikla jsem na Jamieho příkře a vrhla jsem na něj jeden nekompromisní pohled, aby nesmlouval o tom, že pro dnešní noc si ještě užijí ve společnosti naší celosvětové hvězdy. Heh, ten smích ho fakt přešel…

„Vy spolu něco máte?“ upozornil na sebe Fabio, který mi připadal čím dál netrpělivější a rozčilenější. Těkal temnýma očima ze mě na Jareda, které se mu pomalu ztrácely pod hutně podmračeným obočím.

„Je to m-moje holka!“ zamumlal Jared panovačně a udělal nejistý krok vstříc mně, jak si mě chtěl nejspíš přivlastnit k sobě. Fabio mu v tom ale pohotově zamezil. A tak se ti dva kohouti zaměřili jeden na druhého, z čehož nekoukalo nic dobrého. I Jamiemu to docvaklo, takže přiskočil k Jaredovi a vyčkával na nějaký rozhodující podnět. A mně se v tu chvíli udělalo decentně nevolno. Celá tahle momentka byla krajně nepříjemná a neskutečně napjatá.

„Jarede, přestaň! Jsi pořádně opilý a nevíš, co říkáš ani děláš, tak toho nech, než se něco stane,“ klidnila jsem ho ještě jednou tolik přísně, než Jamieho. Jared mě pochopitelně nebral absolutně v úvahu, jelikož si s Fabiem vyměňoval drsňácké výrazy, se kterými se nejspíš snažili vzájemně zastrašit. Jenomže oběma kolovalo v krvi nepopiratelné množství etanolu, takže se oba mylně a naivně domnívali, jací to nejsou rváči a že jsou pravděpodobně nezničitelní. Dios mío…

„Co to mele?“ dožadoval se objasnění Fabio, zatímco zrakem propaloval Jaye skrz na skrz, který se urputně snažil o totéž, akorát že v jeho jednou tak podnapilém stavu to nepůsobilo nijak dvakrát výhružně, spíš jakože směšně. Každopádně jsem vskutku nestála o to, aby si ti dva pitomci něco udělali…

„Jamie, odveď Jareda na pokoj, pro favor,“ požádala jsem Jamieho naléhavě, abychom tomuhle nemilému setkání udělali přítrž. On mi to poslušně odkýval, načež začal do Jareda polohlasně hustit, aby si dal říct a šel. Fabio tam nadále postával jako hradní stráž a pro teď měl v hledáčku i Jamieho. Mierda, to jsem zas jednou natrefila na blbce. A kde je vlastně Babu?!

„Já b-bez tebe ni-kam nej-jdu,“ zahlásal Jared důrazně a postavil se takovým stylem, který jasně demonstroval, že se odtud beze mě nemíní pohnout ani o píď. Al fierno!

„Můžeš mi to nějak vysvětlit?“ upozorňoval na sebe zatvrzele Fabio a zdálo se mi, že za chvíli bezmála bouchne. Obdivuhodně se ovládal na to, že Jared v něm ten vztek a majetnický pud pouze podněcoval a já jsem ho v podstatě přehlížela, a když už si moji pozornost vynutil, ledabyle jsem ho odbyla, stejně jako následovně: „Je to můj kamarád, Fabio! Mohl bys ze mě přestat dělat svoji trofej a nechat mě to vyřešit?!“

„Takže ty jedeš po něm! Fajn, Nerio. Já ze sebe kreténa dělat nenechám. Sice nechápu, cos teda potom chtěla po mně, když tu máš tohohle frajera, ale se mnou už nepočítej! Mám na víc, než škemrat o tvoji pozornost a skákat podle toho, jak ty pískáš. Takových holek, jako ty, je tu tucet! Sbohem,“ došla mu trpělivost a s dramatickým proslovem se hrdě odporoučel pryč. Jen tak tak jsem se ovládla, abych mu na to něco kousavého nenamítla, ale měla jsem tu na starost toho opilého potížistu, takže jsem se zaměřila zase na něj. Takovýhle nešťastný konec našeho fiktivního vztahu rozhodně unesu.

„No to… s-sem rád, že koneč-ně vys-mah-hnul,“ blábolil Jared opilecky, což ve spojení s tou snahou být za drsňáka, který právě nesporně kontumačně zvítězil, byl prostě vtipný. Je dobře, že pije tak málo… Jak by ho pak člověk mohl brát vážně, že?

„Kde je Babu?“ pátrala jsem po tom třetím tydýtovi, načež jsem se obezřetně rozhlédla kolem sebe. Našla jsem ho opírajícího se o bar, kde se bavil s nějakou slečnou. Má smůlu, chlapec, Jared je jejich problém…

„Jamie, zajdi za Robem, já se zatím o Jareda postarám,“ poslala jsem Jamieho za Robem, abych předešla dalším Jaredovým výlevům s tím, že beze mě nikam nepůjde a já zase bez něj. Raději jsem tam s ním zůstala stát a nechala jsem ho na mě přiblble civět. Nebude to dlouho trvat a Jared odpadne.

„A j-jak se o mě… p-postar-áš?“ vyzvídal Jared v dvojsmyslu, kterého si nešlo nepovšimnout, avšak i já už jsem měla něco málo upito. Nasadila jsem mrzutý výraz, což bylo opravdu snadné, protože mě tou svojí scénou, kterou tu předvedl, docela rozčílil. Počínala bych si ale neskonale sobecky, kdybych ho poslala do háje, protože tehdy v Paříži pro mě bezmyšlenkovitě riskoval svůj život, jen aby mi pomohl. Co bych to pak byla za kamarádku… Ne! Co bych to pak byla za člověka, kdybych ho kvůli našemu nynějšímu vztahu poslala do háje?! Takhle mě maminka rozhodně nevychovala…

Z úvah o tom, jak se k Jaredovi následovně zachovám, mě vytrhl on samotný tím, že ke mně přistoupil, velice blízko, a položil mi ruce na boky. „Zavedu tě na pokoj a půjdeš spát,“ vynesla jsem verdikt i nad ním a nemínila jsem z něj slevit. Sundala jsem rychlým pohybem ze sebe jeho ruce a ustoupila jsem od něj do bezpečné vzdálenosti. Jaredovi se nijak dvakrát nezamlouvalo jednak, že jsem smetla jeho naivní naděje, a také, že jsem si od něj držela odstup, takže se na mě začal nesouhlasně a pohoršeně ksichtit

„Jáeště ne-nechci j-ít spát,“ pletl se mu řádně jazyk, když si stavěl si hlavu jako malé dítě, no, a já měla co dělat, abych se nezačala smát. Připadal mi čím dál roztomilejší. „Jedině s tebou,“ vracel se pořád k jednomu a tomu samému, jak byl nejspíš silně přesvědčený tím, že jeho opileckému šarmu neodolám.

„Co je? Všechno v pohodě?“ přidal se k nám Babu v nepřeslechnutelném nástupu, až jsem se ho lekla.

„Nap-rosto,“ žblebtnul Jared podivně, jako by se mu udělalo špatně.

„Přijde ti snad Jared v pohodě?“ opáčila jsem jízlivě a bezděčně jsem k Jaredovi pohodila rukou. Ten se neustále pral na místě se svojí dysfunkční rovnováhou, ale jakožto picí amatér si vedl docela hrdinně.

„Se z toho vyspí,“ pokrčil nad ním Babu rameny a sám na tom byl dost podobně jako jeho nevlastní bratříček. Tak tomuhle se říká bratři, jak se patří! Vsadila bych se, že kdyby si Shannon nevychutnával intimní chvilky s jeho věrnou obdivovatelkou, vypadal by stejně jako tady Jared a Robert. No, ani Jamiemu k jejich stavu tolik nezbývalo…

„Nejsem si jistá, jestli o tom víte, hoši, ale zítra nás čeká celý den na lodi,“ srozuměla jsem je všechny tři s náležitým pokáráním nejen verbálním, ale i neverbálním.

„To zmáknem,“ vkládal svoji důvěru do jejich schopností, o kterých jsem alespoň v Jaredově případě oprávněně pochybovala. Zato on se tvářil maximálně suverénně, že ho to jako vůbec netrápí. Já chci teda zítra vidět, jak se bude takhle nepřemožitelně usmívat na nepřetržitém vodním vlnění, na žhnoucím sluníčku a v horku. U toho být fakt nechci. Anebo možná chci…

„Jestli i Jared, se uvidí až zítra,“ zakončila jsem naši potměšilou debatu pěkně sarkastickým komentářem a vzala jsem Jareda kolem pasu, abych ho bez újmy dovedla do našeho apartmá a tam ho uložila. Jestli mu nedlužím alespoň tohle, tak už nejspíš nic. Jared beztak pomalu přestával vnímat, takže nastal ten nejvyšší čas.

„My ho tam dovedeme, Nerio,“ nabídl se Babu i za Jamieho, který mu to záhy svorně odkýval.

„Díky, kluci, ale já to zvládnu. Nohy za sebou zatím netahá, i když je to evidentně jen otázka času,“ odmítla jsem zdvořile jeho nabídku jakožto samostatná a emancipovaná žena, která jednoho nadraného chlapa dovede přivést do pokoje a postarat se o něj. Jared sice již postupně odpadával, ale podvědomě nám neustále naslouchal. Akorát již nezvládal srozumitelně komunikovat, takže si cosi neidentifikovatelného mrmlal doslova do vousů.

„Abys věděla, tak to kvůli tobě se takhle zřídil,“ neodpustil si Jamie svůj závratný postřeh a nijak se neskrýval tím, že mně za tenhle Jaredův stav dával vinu. Vtom se Jared jakoby probral a o něco hlasitěji si opět pro sebe něco zamumlal. Roberta se mě i Jareda zželelo a tak vzal Jareda z druhé strany, aby se mi nepletl pod nohy a neskončili jsme proto zarytou pusou v písku oba dva.

„Neria zas naoko randí s nějakým cápkem, což taky dělá kvůli Jaredovi,“ navázal na něj Robert a skoro to znělo, jako že se mě zastával. Hm, zvláštní, řekla bych, že bude stát nezdolně na straně svého bráchy.

„Proč myslíš, že naoko? Nevypadala nadšeně, když jsme na sebe narazili,“ vyvracel mu Jamie snaživě.

„Halo, vy dva chytráci, já jsem přímo tady!“ vzkřikla jsem pobouřeně, když mě tu zasvěceně probírali za mojí přítomnosti a absolutně jim to nečinilo sebemenší problém.

„No a není to pravda?“ hájil svůj názor Jamie a snad by se kvůli tomu i hádal. Trochu mě to rozhodilo, ale na druhou stranu měl můj obdiv za to, jak je k Jaredovi loajální. Doufám, že Jared slyší, jak za ním jeho dobrý, velmi dobrý kamarád stojí. A taky tu druhou stranu mince podanou jeho nevlastním sourozencem.

„No a co kdybys to rozebíral, až u toho nebudu svědkem?!“ osočila jsem přímo na Jamieho, což si ode mě během krátké chvíle schytal už podruhé. Podívala jsem se na něj s přimhouřenými víčky, a to na něj zabralo.

„My stejně víme, jak to je, Nerio,“ odvážil se přiznat Babu a provinile na mě koukal, jak ode mě očekával nějakou nespoutanou smršť plnou španělských nadávek a přízvisek. Jenomže já jsem si pouze bezradně povzdechla a nechala jsem si dlouhou pauzu na přemýšlení, co důvtipného na to odpovím.

„Je to tak, jak to je, a nikdo z vás do toho nemá co kecat,“ usadila jsem i Roberta, protože také on se do té debaty zapojil stejným dílem jako Jamie, avšak že se jaksi přikláněl ke mně.

„Tak promiň, madam, že nesedim tiše na zadku a nepřihlížim tomu, jak se můj kámoš nechává cupovat na kousky malou umanutou Mexikánkou!“ pustil se do mě Jamie bojovně a doslova mě propichoval vyčítavým pohledem, který mě nefalšovaně vyvedl z míry. Znám ho jenom jako pohodového, bezstarostného a vtipného kluka a s těmihle vystrčenými růžky jsem ho zažila teprve teď.

„Jsem Španělka, Jamie! Heh, je to od tebe sice hezký, Jamie, že se takhle angažuješ, ale taky jsi trochu přebral... A pokud vím, Jared je dávno dospělý, takže si s těmihle věcmi dokáže poradit sám.“ Tím nejslušnějším způsobem jsem ho znovu poslala někam a počítala jsem s tím, že to pochopí a dá pokoj. Nikoliv…

„To je fuk, odkud jsi. Já nepochybuju o tom, že to dokáže, ale i tak si přeci nemůžeš jen tak s někým zahrávat! Měla by ses nad sebou zamyslet,“ soudil mě viditelně radikálně jako tu špatnou a zahrnoval mě čím dál ošklivějšími pohledy.

„Vete al infierno! Usted no tiene nada que decir al respecto, así que sea tranquila por favor!“ vztekala jsem se na něj svojí ohnivou mateřštinou, což bylo to jediné, co ho dokázalo umlčet. Nevědomost toho, co říkám.

„Přestaňte s tím,“ napomenul nás Rob, když už měl našeho dohadování po krk.

„Proč se taky nezastaneš Jareda, vždyť je to tvůj brácha, ne můj!“ pustil se i do Roberta, protože mu zjevně rozum nebral, že se k jeho ostrým výtkám nepřidal taky.

„Protože Babu chápe, že tohle se týká pouze mě a Jareda!“ odpověděla jsem za Roba, který zaváhal a nechal tak prostor mně, abych ho nějak vyplnila, a já samozřejmě ihned věděla, jak mám pokračovat v téhle podlé výměně názorů, kterou svévolně načal Jamie.

„Vždyť já nemluvím o tom, co…“

„M-mohli byste to-ho nechat?! Je to n-naše věc,“ probudil se Jared opět k životu a nemálo halasně. On tu tiše vyčkával, dokud takhle svérázně nezasáhne, a že to jako všechny srovnalo do latě. Použil totiž natolik asertivní tón hlasu, že nikdo z nás ani nemukl.

„Už se těším na to, až ti řeknu – já ti to říkal!“ zasyčel popuzeně a ublíženě Jamie, načež se od nás odtrhl a vydal se svojí cestou někam do neznáma. Jared se ho tím svým okřiknutím bezpochyby dotknul, ale odporovat jeho přání se již neodvážil.

„J-je to můj ži-život,“ zabručel Jared otráveně a trochu přidal do kroku, aby tuhle rozmíšku ještě o něco víc zdramatizoval. No jo, herec každým coulem!

„Omlouvám se, Rio, i za Jamieho,“ urovnával to Babu snaživě, jen co se situace docela uklidnila.

„To nemusíš. Je to jeho názor a já to vlastně chápu, ale pochybuju o tom, že on chápe, co se doopravdy děje. A víc už se o tom nebudu bavit,“ zakončila jsem s konečnou tuhle nepěknou debatu, který vypukla na popud Jamieho sklonu ke starosti o své blízké podnícený o značné množství alkoholu.

„Děj-je se to-toho hod-ně,“ poznamenal naprosto trefně Jared, který začal znovu jevit zájem o svoje okolí, což byl jasný náznak toho, že neupadne do alkoholického kóma. Aspoň něco pozitivního…

„Jo, Jared má pravdu. Hele, to je dobrý, já už ho na pokoj dovedu. Docela se teďka vzchopil. Díky ti, Robe.“ Usmyslela jsem si, že to vezmu do vlastních rukou, a s pohozením hlavy jsem Roberta poslala pryč. Robert se vzápětí dovtípil, proč jsem jeho pomoc najednou vzala zpátky, a když zkontroloval, že se Jared víceméně drží sám na svých, tak se ho pustil a dal se směrem ke svému pokoji. Tak to by bylo. Teď se jen vypořádat tady s panem velkolepě ožralým…

 

„Ta-k co b-bude?“ rozpovídal se Jared, jakmile jsme notnou chvilkou mlčení nechali vyplynout ten předešlý rozhovor, který se spíše podobal spontánní roztržce. Abych pravdu řekla, tak mě tím Jamie kapku hnul žlučí. Netvrdím, že Jareda bránil neprávem, protože já plně chápu, jak ostatním přihlížejícím náš komplikovaný vztah musí připadat, ale přesto si to měl nechat pro sebe. Jamie zajisté nezná veškeré důvody, které k tomuhle stavu věcí přispěly. Jared si to pravděpodobně uvědomoval také, když zasáhl a naši hádku ukončil. Netuším, kolik toho komu pověděl, obzvlášť když se takhle rozpil, ale ani kvůli Jamieho výtkám svoje stanovisko nezměním. Konečně vím, co chci a nechci. Přesně řečeno, co si můžu dovolit a co ne…

„Však už jsem ti to říkala, Jarede. Svoji šanci jsi propásl. Byla to jednorázová nabídka. Až přijdeme na pokoj, tak zalehneš do postele a půjdeš spát, jasné?!“ domlouvala jsem mu s co nejráznějším hlasem, aby mě přestal zahrnovat těmi nevhodnými a nevítanými nabídkami. Beztak jsem měla co dělat, abych se nerozesmála, protože Jared byl takhle moc opilý nebývale komický…

„Blbo-ost,“ zhodnotil to jediným termínem, který byl ale za to vskutku trefný. Tuhle bezvýznamnou konverzaci jsme přerušili v ten moment, kdy se před námi objevily dveře od apartmá. Jared při nastěhování obdržel taky kartu ode dveří, takže jsme na sobě byli v tomhle případě zcela nezávislí. Jared měl tu svoji dozajista někde v té svojí módní ledvince, ale šacovat jsem ho teda nemínila. Otevřela jsem dveře svojí kartou a nechala jsem Jareda vpustit dovnitř. Kupodivu docela vyrovnaně doklopýtal ke stolu a tam se s žuchnutím usadil. Ještě několik sekund zapracoval na tom, aby seděl plus mínus rovně, a pak se na mě tak vážně zadíval, až jsem se zalekla, s čím na mě zase vyrukuje.

„Ne-nezlob se na Ja-mieho,“ omlouval za sebe Jamieho, což bylo částečně šlechetné, ale Jared za Jamieho chování určitě nezodpovídá. A navíc, důvodem toho jeho chování jsem zejména já. Jared není ani náhodou nějak zodpověděný. A i kdyby byl, asi bych se na něj nedokázala zlobit, když právě vypadá takhle. A taky potom, co jsem mu byla nucena dnes sdělit…

„Vypadám snad, jako že se zlobím?“ odpověděla jsem s řečnickou otázkou, nad kterou se následně řádně zamyslel.

„Těžko ří-říct,“ posoudil zmateně a pokrčil rameny na náznak momentálního nezájmu to řešit. Záhy jsem pochopila proč. „Mu-musím do kou-pelny.“ Ukvapeně se zvednul ze židle a pospíchal do koupelny, kde za sebou s bouchnutím zavřel. Mierde, tohle je jak nějaké deja vu, či co. Až na to, že jsme si to protentokrát vyměnili. Uběhlo dost času od našeho pobytu v Paříži, kde jsem se předvedla v podobném světle. Jenomže tenkrát jsme na tom v našem vztahu byli podstatně líp. Dozvěděla jsem se tehdy od Jareda, že patřím k tomu málu lidí, kteří pro něj znamenají úplně vše. Taky mi to názorně ukázal tím, když za mnou přelezl přes římsu hotelu, abych si já sama neublížila, když jsem se opilecky motala na balkóně. Věřím tomu, že nikdo tenhle důkaz lásky nepřekoná. Je to maximálně pravděpodobné… Málokdo vsadí svůj vlastní život kvůli blbosti někoho jiného. I kvůli tomuhle si Jareda tolik cením jako člověka. Jeho schopnost překonávat sám sebe je neskutečná…

Bylo by bláhové se domnívat, že tyhle vzpomínky na mě nijak nezapůsobí. Totálně mě přemohla nostalgie a já jsem vyměkla ještě víc než odpoledne, když jsem se snažila se Jaredovi nějak podbídnout v zástěrce přátelství. Lituju čím dál víc, že jsem zmařila všechny jeho naděje a sny ohledně nás… Vážně…

„Jayi? Jsi v pohodě?“ zajímala jsem se o jeho pohodlí, protože bych byla ráda, aby dnešní večer přežil. Poněvadž se mi nazpět neozýval, osmělila jsem se vejít do koupelny, abych ho tam se zaskočením spatřila s obličejem ponořeným v umyvadle plném vody. Dlaně měl zapřené na obou hranách a zdálo se mi, že nijak nereaguje. Zbláznil se snad, nebo co?!

„Dios mío, Jarede! Co to děláš?!“ Zasáhla jsem bez zaváhání a popadla jsem ho za obě ramena, abych ho z té vody vytáhla, ačkoliv jsem při pohledu na vodu viděla, že se hladina čeří pod náporem bublinek vzduchu. Jared se na mě zděšeně zadíval, když jsem ho tak vytrhla z jeho šíleného počinu.

„Střízlivim,“ objasnil mi a civěl na mě, jako bych byla já ta praštěná, když ho vyrušuju v jeho podivném rituálu střízlivění. Tak jo, každý na to má nějakou jinou metodu, ale snažit se utopit se? To jsem ještě nezažila.

„Topíš se tu,“ upravila jsem jeho tvrzení a pozorně jsem ho sledovala, jestli ho to nějak nepoznamenalo. Pouze mu ale z vlasů crčela voda po proudech a máčela mu jeho havajskou košili, která byla už i předtím průhledná, takže jsem měla o to lepší výhled na jeho vypracovaný hrudník. Páni, páni, páni…

„Cítím s-se líp,“ namlouval mi, když si všimnul toho mého vyděšení, které pocházelo z čisté starosti a péče o něj. Vážně mi na něm moc a moc záleží.

„To jsem ráda, ale teď běž do postele,“ kázala jsem mu, ale tušila jsem, že tomu moje rysy ve tváři nijak dvakrát neodpovídají, jelikož mě, kdoví proč, najednou jeho společnost těšila. Za to může ta jeho podnapilecká rozkošnost, určitě. S mým proviněním to nijak nesouvisí.

„J-ještě si mu-sím vyčistit zu-by,“ poručil si nanejvýš tvrdohlavě, takže mi bylo hnedka jasné, že dokud si ty zuby nevyčistí, tak ho pod peřinu nedostanu. Slabě jsem si povzdechla, ale z dobroty srdce jsem mu poskytla pomocnou ruku, která mu na štětiny kartáčku nanesla zubní pastu. On si ode mě kartáček s mimickým poděkováním převzal a já ho tam opět zanechala o samotě, aby zahnal chuť pití v ústech. Zatím jsem mu připravila přistýlku, aby si do ní pak mohl akorát zalehnout. Jenomže vtom se z koupelny ozval zvuk hodně podobný elektrickému strojku nebo tak něco. Znovu mě atakoval pocit úleku, takže jsem znovu zběsile vběhla do koupelny, abych se přesvědčila o svém podezření. Ten jeliman se rozhodl, že se oholí. Tohle nemůže být pravda, že?! Chtělo se mi smát se a brečet zároveň, ale nakonec jsem se rozesmála.

„Co to zase vyvádíš, Jayi?“ řehtala jsem se mu, protože se mu krásně povedlo zajet mezi vousy a vyholit si tam takovou cestičku, jelikož se mu vybila baterie a strojek přestal krátce nato fungovat.

„Ty vousy mě š-škrábou,“ vymýšlel si další nesmyslný příčiny oddalování nevyhnutelného, když mi došlo, že tady vůbec nejde o to, že se mu nechce jít spát. Pořád to bylo o tom samém! Jared se prostě zařekl, že mě dnešní noc dostane. Moc dobře ví, že nesnáším tu pachuť alkoholu a že z přerostlých vousů taky nijak nejásám. Hm, bohužel v tomhle případě nebudu tolik vstřícná jako v jiných ohledech. Jednou bych povolila a spadla bych do toho zase. A to nemůžu… No, ale musím uznat, že je jeho nezištné snažení opravdu milé. Nejspíš by mi to tolik milé nepřišlo, kdybych si taky něco málo nepopila a nezavzpomínala si, ale… V Jaredovi přeci žádná chyba není. To ve mně. Takže tyhle moje myšlenky o tom, jak je skvělý, přeci nejsou vůbec nesmyslné.

„Jarede, mi amigo, ani když se oholíš, ani když si vyčistíš zuby a budeš se omlouvat za svý praštěný kamarády, nic to nezmění. Všechno, co jsem ti řekla, jsem myslela naprosto upřímně,“ osvěžila jsem mu paměť, která byla zjevně dosti zamlžená. Jak je to možné, když jsem na jeho citlivé srdce pustila odpoledne přímo obří bombu? Takovou emoční Hirošimu…

„Já… když j-já už bez tebe ne-neumím žít. Nevím j-jak. Potřebuju tě, Rio…“ doznal se mi bez zastíraného zoufalství a dlouze se na mě podíval. Každý milimetr jeho tváře vyzařoval tu otřesnou bezmoc pramenící z těch komplikací v našem vztahu. A hlavně ty jeho bezelstné oči. Odráželo se v nich tolik drásavých emocí, které mě akorát více obměkčovaly.

„Jak můžeš tohle říct po tom, co ses ode mě odpoledne dozvěděl?“ vypadlo ze mě konsternovaně, jelikož Jared právě totálně zmařil veškerá moje očekávání, ačkoliv jsem na něj použila takový kalibr. Já vím, lidská psychika je extrémně složitá a třeba ta Jaredova se rozhodla popřít realitu. Nebo je za tím něco jiného…

„Pro-tože já… slyším, co ří-říkáš, ale… pro mě je důleži-tější to, jak se cho-ováš,“ objasnil mi jeho pohnutky k tomu, že ho ani moje krutá přímočarost neodradila. Jared na mě sklesle koukal a bezradně vyčkával na nějakou moji přiměřenou reakci. Až na to, že já žádnou takovou neměla. Prostě mě tou odpovědí dočista odrovnal. Je to neuvěřitelné, jak dobře mě zná. Jak moc dobře ví, že jsem schopna jednat proti své vůli, avšak pro vyšší dobro.

„Jayi, ale to…“ umlkla jsem, poněvadž mi v krku uvízl ohromný knedlík dojetí z toho jeho doznání. Nějak jsem se přestala ovládat a přistoupila jsem k němu blíž. Dala jsem průchod svým pocitům, které byly ohledně Jareda neustále jako na houpačce, ale vždy nefalšované. Neovládla jsem se a moje dlaň přistála na jeho pravé líci, kde se tak nešikovně holil. Několikrát jsem mu přes ni přejela palcem a nesmírně jsem si užila ten moment, kdy jsem se ho mohla dotknout. On to vnímal snad stejně, protože jsem chvilku nato pocítila tlak na moji ruku, jak se mi do ní se zalíbením opřel. Abych kápla božskou, tohle mi bylo milionkrát příjemnější, než ta naše žhavá chvilka před pár dny. Tohle bylo teprve intimní a důvěrné…

„Ty musíš být asi blázen, když mě ani po tomhle nepošleš do háje,“ otitulovala jsem ho unešeně díky té jeho schopnosti na mě pohlížet stále v tom lepším duchu, než v jakém jsem se sama dobrovolně ukazovala.

„Ne-e asi. Já jsem blázen a dokonce-ce dvojitej, titu-lo-lovanej. Jsem t-totiž blázen do tebe a jsem i blá-zen z tebe,“ přitakal mi bez okolků a odvážně mi přikryl dlaň tou svojí. Tak krásně mě hřála a byla snad ještě něžnější než kdykoliv předtím. Zvláštní, když je jinak  opilý jako hrom do police. Při tom si mě neustále sklíčeně prohlížel, jakoby již nedoufal v dobrý konec v jeho prospěch, a tím nemíním jeho dnešní pokus mě svést. Hádám, že to byl ale jen bláznivý opilecký nápad.

„Není už na čase to bláznovství ukončit?“ navrhla jsem mu s mlčenlivým sebezapřením, protože bych se mu nejraději vrhla do náruče. Hrozně mi chybí…

„Pro mě to tak je-jednoduchý není,“ konstatoval a jako první přerušil náš kontakt právě on. Tohle bych měla považovat za důkaz toho, že to vzdal a veškeré jeho pokusy pramenily nanejvýš tak ze setrvačnosti. Anebo mu tahle těsná blízkost činí stejné potíže, jako mně. Přestávám myslet rozumně a nechávám se unášet svými city.

„Pro mě taky nebylo jednoduchý se rozhodnout, ale udělala jsem to, a ty bys to měl respektovat,“ doporučila jsem mu, avšak poněkud žadonivě, protože jestli ke mně bude i nadále takový, tak asi dlouho odolávat nezvládnu. Tyjo, já jsem z něj zase úplně mimo! Jared se na to pouze tak nějak opovržlivě ušklíbnul, že se mu moje podmínka evidentně příčila, ale nijak to neokomentoval.

„Jdu spát,“ oznámil mi suše a vratkou chůzí se odebral do hlavního pokoje. Nechal mě tam stát s nepatrně povolenou čelistí, takže jsem neměla přehled o tom, kam se hodlá uložit. Až velice pozdě jsem se dovtípila, že by tu svoji vyžádanou přistýlku nemusel využít. Samozřejmě se tak stalo a Jared se nakvartýroval do mé postele, a jak jsem si všimla pohozené košile na zemi, tak polonahý. Ale ne! Ale ne…

Já na té přistýlce teda spát nebudu! K tomu se prostě nedonutím. Mám s tím problém už odmalička, skoro z toho mám až psychický blok bych řekla. Maminka s tatínkem se brali, když jsem byla v očekávání, a byly to hodně těžké časy. Tatínek nečekaně přišel o práci a většina jejich úspor od mých prarodičů padla právě na svatbu, takže když se naši stěhovali do svého domu, o žádném přepychu se naprosto nedalo mluvit. A z toho se proklatě dlouho nemohli dostat, takže jsem zažila časy, kdy jsem spala téměř na zemi, jenom na takové provizorní postýlce, s čímž jsem se nejspíš nikdy podvědomě nevyrovnala. Jedinou výjimkou je, když jsem někde v přírodě a třeba kempuju. S tím překvapivě potíž nemám. Sama tomu nerozumím, ale ne všechno se dá přece vysvětlit. No, a spát v jedné posteli s vysvlečeným Jaredem?! To je ještě stokrát horší!

Jared se duchapřítomně zavrtal pod peřinu a celkem rozšafně se tam uvelebil. Doslova zabral tři čtvrtě plochy postele a v tom polospánku se tvářil totálně spokojeně. Zatraceně! Co mám teď jako dělat?

„Jayi?“ oslovila jsem ho jemně, abych ho nevyděsila. Doneslo se ke mně akorát neidentifikovatelné zamručení a navíc se v posteli trochu zavrtěl. „Jayi, lehni si dolů na tu přistýlku,“ promlouvala jsem k němu a pro lepší efekt jsem do něj obezřetně dloubla, abych ho nenásilně probrala. Jenomže on už byl napůl v limbu a s tím se těžko něco udělá, když do něj jednou upadl. Zkusila jsem s ním znovu zalomcovat, načež opět cosi nesrozumitelného zabručel a vtom mě reflexivně popadl za ruku a stáhnul mě velice snadno dolů na postel, protože jsem to skutečně nečekala. A kdyby to nestačilo, zajal mě do svého pevného a nahého náručí, jako bych byla nějaký měkoučký plyšák, a cosi si tam se zalíbením mrmlal, což přesně odpovídalo tomu jeho předchozímu výrazu. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se nějak pohodlně uložit vedle něj a pokusit se usnout, ačkoliv to při jeho sálajícím těle, které mě konejšivě objímalo, šlo proklatě těžko. Jestli se takhle ráno probudíme, bude to nemálo divný… 


Ja


Taková kapitola na odlehčení, ať ta povídka není jen o tom, jak se ti dva dohadují. Příště ty dva čeká výlet na moři i s ostatními a opět dohady. Ale všechno se to začne pomalu lámat a rozmotávat :) Ještě nás v povídce čeká nějaká ta zlomová situace, možná i dvě, které rozhodnou, co s nimi bude dál. Sice tahle řada není tolik našlápnutá, jako ta první, ale ono ani nebylo v plánu psát něco "epického" :) 

Moc všem strašně děkuji za přízeň! :3 Všem vytrvalým a trpělivým čtěnářům patří můj neskonalý vděk! El, které bych chtěla věnovat tuto kapitolu plus animaci! :) Moc ti děkuju!! :) :3 

Mars


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lost of the Love - 21. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!