OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 6. kapitola

22.10.2013 (19:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1232×

NERIA

Na tu párty jsem se nijak zvlášť nestrojila, protože se jednalo o takovou komornější záležitost. Navíc se konala opět na pláži, takže jsem tentokrát zvolila pohodlí nad sex-appealem. No dobře, připadala jsem si sexy i bez upnutého oblečení a večerního líčení. Protentokrát jsem si vybrala asymetrické azurové šaty s holými zády a délkou do necelé poloviny stehen. Není nad kompromis, pohodlné, ale přesto sexy. Do ruky psaníčko, jinak bez dalších zbytečností. Jednoduché, ale líbivé. Líčení jsem volila též v jemném stylu, aby mi to nezabralo moc času a Jared nemusel dlouho čekat. Jo, Jared…

Byla jsem z něj zmatená čím dál víc. Když se mi přišel omluvit na pláž, vážně mě tím vstřícným gestem nesmírně potěšil. Uznal svoji chybu a přišel ji odčinit, tedy… teprve se ji chystal odčinit, nejspíš. Nezdálo se, že by měl náladu na nějakou párty, ale asi mi chtěl udělat radost, a tu mi taky udělal. Na oplátku jsem se v tom našem dalším nepěkném konfliktu nehodlala rýpat. S jeho omluvou jsem to raději uzavřela a nechala jsem to prostě být. Věřila jsem tomu, co mi říkal, takže nebyl důvod se tím dál nějak zaobírat, ačkoliv se mi to pořád jevilo poněkud prapodivně. Nemohla jsem přestat myslet na ten jeho zvláštní výraz při tom mém focení a potom jak se sebral a odešel. No, a pak byl úžasně milý. Náhoda? Netuším… Možná jenom vidím někde něco, co tam vůbec není. Nechám to být a budu si užívat to, co je. Takhle já to totiž dělám.

Na pláži to probíhalo úplně stejně jako na každé jiné podobné akci. Přišli jsme a já jsem se hnedka pustila do vítání se se svými známými. Modelky, modelové, fotografky, fotografové, návrháři a návrhářky a spousta dalších lidí, kteří patřili k nim. Jared se nějakou dobu držel statečně při mně, ale když mu došly síly při tom nekonečném kolotoči představování a zdvořilostních plytkých frází, trhnul se a zabavil se sám. A zabavil se vážně nápaditě, protože jsem ho později spatřila, jak se baví s nějakou mně neznámou dívkou. Každopádně patřila do mojí branže, to jsem pochopila okamžitě. Vysoká, ideální míry a velice půvabná tvář. Dlouhé hnědé vlasy jí sahaly pod lopatky, měla uhrančivý pohled, roztomilý úsměv, snědou kůže a naditý dekolt. Sakra, ta holka byla fakt kus. I na tu dálku bylo jasně vidět, že to mezi nimi docela slušně jiskří. Zřetelně jsem ale viděla, že ona to celkem s tím svým nenuceným koketním přístupem docela přehání, ale Jared se k mému údivu dobrovolně chytal. Že by to byla ona? V tom případě bych měla mít radost, takže proč mám chuť tam mezi ně vlítnout a Jaredovi ji natvrdo vymluvit? Asi mě to prostě jenom zaskočilo. Jo, to bude ono. Zvykla jsem si, že z toho jeho seznamování nikdy nic není, ale tentokrát to vypadalo vskutku nadějně. Dost možná proto, že se přestal přehnaně moc snažit, no, a najednou to jde úplně samo. Mám z toho radost, vážně z toho mám obrovskou radost! A musím se na to rozhodně napít…

Zakotvila jsem s Erin na důmyslném místě, abych měla dobrý výhled na… cokoliv. Tak jo, hlavně na nenápadné sledování Jareda, který se zjevně zcela nechal pohltit, teď si nejsem jistá, jestli rozhovorem anebo hloubkou jejích pronikavých očí. Ha, těžká ironie. Sice je Jared mimo tabulkový příklad, ale furt je to chlap, že?

„Nerio, posloucháš mě vůbec?“ vyrušila mě z mého opatrného pozorování Erin s poněkud nevlídným tónem hlasu, jelikož jsem ji neposlouchala a ona mi určitě vyprávěla zase něco nesmírně důležitého. Dle jejího názoru, samozřejmě. Vrátila jsem se pohledem k ní a pokývala jsem hlavou, jako že jo. Bude po mně chtít zopakovat svojí poslední větu a jsem nahraná. Naštěstí mám patřičnou výmluvu.

„Promiň, Erin, já… jsem trochu mimo,“ zvolila jsem po krátké úvaze raději tu nekonkrétní omluvu, protože jsem uvážila, že do toho vlastně Erin nic není. A Jared ji beztak nikdy moc nezajímal.

„Děje se něco?“ starala se, když jsem jí přiznala, že nefunguju naplno jako obvykle.

„Myslim, že estrogenu bylo dost,“ usoudila jsem neoblomně, abych se z toho nějak vykroutila. Co mě zrovna teď žere, jsem jí říct nemohla, protože by si o mně myslela kdoví co. Já sama nevím, co si mám o sobě v tuhle chvíli myslet.

„No fajn, tak razíme za testosteronem,“ přijala můj náhlý návrh a ještě než se ode mě trhla, zakoulela okázale očima, jako že dneska to se mnou nestojí za nic. Já jsem udělala nucený mánevr kolem, aby to vypadalo, že něco dělám, ale zase jsem skončila na onom místě, ze kterého jsem měla nejlepší výhled. Jednoduše mi to nedalo. Ale proč, sakra?

JARED

Musel jsem si pogratulovat, že jsem s Neriou šel. Až když jsem sem vlezl a rozhlédl se po terénu, docvaklo mi to. Není lepší způsob jak vyhnat z hlavy ženskou, než najít si jinou ženskou. A že jich tady bylo. Bylo by se mnou něco hodně v nepořádku, kdybych si v tý široký nabídce žen všelijakých národností a původů nějakou nenašel. Nikdy jsem neměl nějaký vyhraněný typ, i když větší štěstí jsem měl na blondýny, no, avšak z nějakýho neznámýho důvodu jsem skončil se snědou brunetou s brazilskými kořeny. Snažil jsem si sám sobě vymluvit, že mezi ní a Neriou nevidím absolutně žádnou podobnost, ale po pár minutách zkoumavých, letmých pohledů jsem to vzdal. Sice vzhledově jsem podobu uzřel, ale povahově zatím vůbec. Pořád mě v mysli napadala jedna příšerně neodbytná věc, a to, že si hledám jenom za Neriu nějakou náhradu, což se mi neuvěřitelně příčilo. Tak zaprvé, Neriu nahradit nejde, a zadruhé, bylo to nepředstavitelně ubohý.

Snažil jsem se úplně vypustit Neriu a soustředit se pouze na Anahi. Jo, tak se jmenuje. Anahi, už i to jméno zní rajcovně, přesně jako je ona samotná. Každým kouskem jejího výstavního těla mě cíleně sváděla, takže jsem duchapřítomně přemýšlel, jak tohle nechám zajít daleko. Kdybych to dotáhl do konce, měl bych jistotu, že na nějakou chvíli Riu z tý hlavy dostanu. Ale na jak dlouhou dobu? Možná bych si měl nechat zadní vrátka… Uvidím, ale tahle Anahi měla rozhodně něco do sebe. Troufl bych si říct, že i za tu krátkou chvilku se mi stihla dostat pod kůži. Něco mě na ní děsivě přitahovalo. Krom teda toho dráždivého výstřihu, který dávala všem tak hrdě na odiv. Jasně, že jsem se rád podíval, to bych byl sám proti sobě. No, a jí to zjevně dělalo taky dobře, takže jsem se nemusel tolik hlídat.

Čím dýl jsme spolu mluvili, tím míň jsem pomýšlel nad Riou. Zabral jsem se s ní natolik, že jsem dokonce přestal vnímat i okolí. Ani nevím, jak dlouho jsme tam byli, než jsme se odebrali k ní do hotelového pokoje. Ne, rozhodně jsme tam nešli jen za jedním jediným účelem. Nikdy jsem moc nebyl pro jednorázovky, jenže tohle byla výjimečná situace. A když na to přijde, docela bych si i dovedl představit, že tímhle by to s ní neskončilo. Každopádně jsem neměl sex neúnosně dlouhou dobu a Anahi se zdála být hodně šikovná a vynalézavá.

NERIA

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. On s ní fakticky odešel pryč. Když jsem překonala prvotní údiv až šok, jelikož jsem od něj několikrát slyšela, že je proti známostem na jednu noc, protože je to podle něj prý zneuctění něžného pohlaví, hrozně moc jsem mu to chtěla přát, jenže to se bohužel nekonalo, takže jsem pro jistotu zůstala u toho překvapení. V důsledku jakéhosi mého vnitřního hnutí mě přešla veškerá nálada bavit se. Vydržela jsem tam asi ještě půl hodinu, když jsem se rozloučila s Erin a odebrala jsem se do pokoje, kde jsem se plně poddala svým myšlenkovým pochodům.

Opravdu mě poměrně hodně konsternovalo, že Jared našel takovou, jakou si představoval. Ne že by měl nějaké přehnané nároky, ale předtím… Vlastně nevím, čím to bylo. Prostě teď asi přišla ta správná chvíle. Do teď jsem se za něj téměř modlila, aby se přesně tohle stalo a on by přestal být takový, jakýho jsem ho zas tolik v lásce neměla, ale když na to došlo, proč se teda necítím líp? Žádná úleva, žádná radost. Akorát mě něco docela nemile tížilo v žaludku. Samotnou mě to štvalo, ale svoje pocity se mi nikdy moc nedařilo ovládat, takže jsem to vyřešila jinak. Zasedla jsem před televizi a sledovala nějakou romantickou komedii. Sice jsem zrovna o nějaké naivní pohádky nestála, ale hrál tam můj oblíbený herec, takže jsem to kvůli němu přetrpěla. Hned potom o něco přitvrdili a pustili nějaké psychologické drama. Jásala jsem, protože jsem si mohla alespoň namáhat hlavinku něčím jiným, než jak je možný, že se to Jaredovi povedlo.

Probudila jsem se rozvalená na té neskutečně pohodlné pohovce, která mě v té horké noci krásně chladila. Obří televize stále běžela a v ní nějaká ranní show s místními mediálními celebritami. Nejdřív jsem ji vypnula, aby si taky odpočinula, a pak jsem si šla dál menší rozcvičku, abych se nastartovala. Takový můj ranní rituál. Během toho protahování mi došlo, že jsem tu nejpravděpodobněji stále sama a že Jared je pořád u té krásné neznámé. Dokončila jsem strečinkové cvičení a se zvědavostí jsem se šla podívat do ložnice, jestli tam náhodou není. Jasně, že ne. Proč mě to vůbec napadlo? A proč mě to furt netěší?! Myslela jsem si, že když se na to vyspím, bude to lepší, ale omyl. Pořád jsem uvnitř sebe pociťovala něco, co se mi ani v nejmenším nelíbilo.

Odebrala jsem se do nablýskané koupelny, abych tam dokončila svoje ranní procesy a připravila se na další slunný den, poslední v Miami. Měla jsem tady z toho poměrně rozporuplné dojmy. Zejména díky Jaredovi, který všechno jako vždy aktivně oživoval. I tak bych tu nechtěla nikoho víc než právě jeho. Možná až na svého bratra, ale ten měl volný čas vyhrazený pouze pro svoji novou přítelkyni Anastasii. Vzala bych je sem s sebou, jenže Luca měl nějakou vernisáž a Ana přehlídku. Shann měl nějaký svoje plány, takže ten taky nemohl, navíc ve třech by to nebylo zrovna ideální, i když jsme všichni velice dobří kamarádi.

Vyšla jsem z koupelny zabalená v ručníku, abych se přesunula do ložnice k mému šatníku, když jsem se přesně mezi místnostmi i dveřmi zastavila. Před televizí seděl Jared a na stole před sebou měl dva ovocné saláty. Celý zářil. Hm, očividně se dneska dobře vyspal.

„Už si tady?“ divila jsem se, protože hodiny ukazovaly teprve něco kolem půl deváté. Myslela jsem, že když už u ní zůstal, že si pospí a dají si třeba snídani nebo něco takového. Aby se Jared nevypařil jenom tak. Nebo že by to mělo pokračování? Ještě že to od něj můžu všechno vyzvědět a ne se trápit nezodpovězenými otázkami.

„Jo, a s tvým oblíbeným salátem,“ culil se na mě vesele a rozhozením rukou poukázal na tu nejlepší snídani, kterou jsem si dopřávala každý den.

„Díky, Jayi,“ poděkovala jsem mu s úsměvem, když jsem přihlížela tomu jeho. Šlo to prostě samo. Přikývl, jako že za nic, a než jsem se rozhoupala, abych se konečně odebrala do ložnice, povšimla jsem si, že si mě letmo prohlédl a že mu ten úsměv na jeho dva dny neoholené tváři lehce ochabl. Instinktivně jsem si proto přitáhla ručník k tělu a odcupitala jsem kvapně vedle. Moc jsem se tam ale dlouho nezdržela, protože jsem se hrozně těšila na ten ovocný salát.

„Nezlobíš se, že sem…?“ nechal větu vyznít do ztracena, abych si to domyslela sama, jak uznám za vhodné, když jsme společně snídali na té úžasné pohovce. Vrtala jsem se jak vidličkou, tak pohledem mezi ovocem a zřetelně jsem cítila jeho pronikavý, tápavý pohled na sobě. Raději jsem si nic nedomýšlela…

„Ne, ne, ne, jasně, že ne. Vždyť… jsme o tom mluvili, že… si to tady užijeme, akorát jsem teda nevěděla, že to vezmeš až takhle doslova, ale to je v pohodě. Já… já jsem za to ráda,“ plácala jsem decentně rozpačitě, protože mě to jaksi uvádělo nečekaně do rozpaků. Nemám absolutně ponětí, proč to. Krátce jsem se na něj s takovým nenuceně vynuceným úsměvem podívala a hned jsem si zase pustila do jídla. Tohle je teda sakra divný… Co se to děje?

„No, já že jsem se vypařil, nic jsem ani neřekl, tak…“ nedokončil ani tuhle větu, spíš takovou variaci na omluvu.

„Já jsem si všimla, že ses tam s někým zdržel,“ přiznala jsem bez zaváhání, což ale okamžitě nemuselo znamenat to, co jsem doopravdy většinu večera dělala. Ani jednou mě nikdo z nich nenačapal, takže klídek. „Přes noc,“ dodala jsem vzápětí s drobnou štiplavostí v hlase mně vlastní. Jared se akorát ušklíbl, pozdvihnul obočí, jak jsem mu připomněla dnešní noc strávenou s ní.

„Tak mi o ní něco řekni, ne?! Je to ona?“ vyzvídala jsem, když jsem se zas dostala do svý kůže a přestala jsem si připadat… jinak. Pomohl mi k tomu samotný Jared, který fakticky vypadal spokojeně, takže jsem mu to v rámci možností přála. Poposedla jsem si tak, abych na něj líp viděla a mohla přitom normálně jíst a nezaprasit se.

„Ono ještě není moc co říct,“ pronesl zadumaně, když si to přebral v hlavě. Tomu jsem nevěřila, když se v nehlídaných chvilkách nepatrně přiblble culil.

„Něco určitě jo,“ vybízela jsem ho nenasytně, když jsem vyloženě prahla po nějakých informacích.

„Tak jestli tě zajímá, jak to má ráda, o tom ti můžu něco říct,“ navázal v žertu, přičemž mu v nebesky modrých očích pohrávaly ďábelské ohníčky. To mluvilo za vše.

„Neee, to zrovna vědět nemusím, ale… co třeba jméno?“ nasměrovala jsem ho na přijatelnější způsob poznání té jeho nové známosti. Jasný, že to nemyslel vážně, ale i tak mě okamžitě napadlo, že mi do toho nic není a hlavně že to ani nechci vědět. Sice jsme nejlepší přátelé, ale svoje sexuální zkušenosti jsme nikdy příliš neprobírali. Na to já mám kamarádku a on zase Shannona. Tohle jsme si jako jedno z mála témat ponechávali mezi sebou neodhaleným tajemstvím…

V další kapitole se příběh rozroste o další postavu, a to Shannona s poměrně hodně zajímavou zápletkou. Těšte se na to! :) Povídka se nám už konečně trochu rozjela, tak jsem moc ráda, že jste do té doby statečně vydrželi! :) Vy jste ale úplně nejlepší, takže jsem se ani neobávala, že bych čtenáře poztrácela, jak se mi to běžně stávalo. Jste vážně úžasní a já vám neskutečně moc děkuju!! Strašně se vždycky těším, co se mi zase objeví pod kapitolou za krásné komentáře, zajímavé postřehy či prostě vaše názory. Hrozně mě to baví! x)) 

Miluju vás prostě! :D :) 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 6. kapitola: