Lonely rebel 3. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A máme tu třetí dílek. Konečně se na konci trošku projeví i Taylor.

30.12.2009 (10:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1383×

YOU ARE KIDDIN OF ME?!!

„Jacobe, Jasone!“ budili je šeptem Jese s Jeremym. „Vy jste usnuli!“

To už ale boty do tašky naházel Jeremy a kluci se mohli odebrat do svých vyhřátých postýlek aspoň na těch pár hodin, které jim zbývaly do odjezdu.

„Takže Jacobe nabereš Jasona, Jeremyho a potom přijede sem. To už tu bude stát Chris s dodávkou a bude nakládat nástroje společně s věcmi, které se do auta nevlezou. Až bude všechno zbaleno, tak vezmu ségru a odnesu ji do auta... Nakonec nám stačí jen zázrak, abychom ji vzbudili před hotelem... možná bude stačit vzbudit ji až v hotelovém pokoji. Co vy na to?“ zeptal se Jese na zakončení jejich plánu, ale všichni jen nezůčastněně pokrčili rameny. Bylo jim úpřímně úplně jedno jestli jeho sestra chytne záchvat hysterie a zuřivosti před nebo v hotelu, hlavně když nikomu z nich neublíží.

„Tak o šesti!“ Jese za nimi unaveně zabouchnul dveře. Byl tak unavený, že zvažoval uložení svého rozbolavěného těla u schodů, aby po nich nemusel stoupat do svého pokoje, ale vidina pohodlné matrace ho přemohla a on šel do svého pokoje.

Ráno mu o půl šesté začal vyřvávat budík, který rychle vypnul. Jindy by nadával nebo s ním hodil, ale tentokrát se pokoušel jednat co nejtišeji. Nechtěl pokoušet štěstěnu a vzbudit svoji sestru, protože pokoje byly přece jen naproti sobě.

Rychle proletěl koupelnou, kde vykonal to nejnutnější a obléknul se. Na snídani se vykašlal úplně a jen do kapsy si hodil čokoládovou tyčinku, kterou sní v autě.

Někde uvnitř sebe pociťoval nervozitu a vzrušení. Pojedou koncertovat! Oni to dokázali, zvládnuli to! Jsou tak blízko úspěchu. S euforickým pocitem začanal vynášet věci ke zkušebně, aby se rychleji naložily do dodávky. V tu chvíli přijel i Chris, vždy upravený a působící seriozním dojmem. Na to, že mu bylo přes třicet vůbec nevypadal, nosil moderní oblečení a stejně se i česal. Vždy měl na sobě džíny a rozevlátou košili, přes kterou v chladnějších dnech měl laicky dané sako.

Kluci s ním nikdy neměli problém a navíc spolu skvěle vycházeli, Chris byl pro každou „špatnost“.

Jese mu už v noci psal smsku, že se sebou bude muset vzít Taylor, ale ani to mezi nimi nevyvolalo žádné chmury, že si z toho dělá holubník. Právě naopak. Chris se nabídnul, že se o ni postará, aby kluci měli dost času na zkoušení, koncerty a fanoušky.

Tiše se pozdravili a Jese mu oznámil jejich plán, který se Chrisovi opravdu zamlouval. Dokonce mu v očích tančili malí ďáblící, když mu Jese líčil jak sestru plánují vzbudit až před hotelem. Z jejich rozmluvy je vyrušili přijíždějící kluci.

No vyrušili... to se přesně říct nedalo. Všichni vypadali přepadle a unaveně. Dokonce i Jason vždy plný energie jen tak držel oční víčka otevřené.

Bez vtipných řečí a narážek začali předělávat kufry ze zadního sedadla vozu do dodávky, kde už byly hudební nástroje. Poslední co se tam pokoušeli nacpat byly věci Taylor. Teď na Jeseho čekal nejtěžší úkol. Dostat svou sestru do auta aniž by ji probudil nebo s ní v náručí zakopnul na schodech.

„Jeremy můžeš jít semnou? Ať zamkneš a pozávíráš za mnou...“

„Jasně!“ jako vždy perfetkně upravený idol všech dívek šel za ním. Tiše vkročili do blondýnčina pokoje. Ona jen ležela schoulená na posteli, zakrytá dekou a neslyšně oddechovala.

„Dobře... já ji vezmu... mohl by si prosímtě vzít její mobil?!“ zašeptal Jese a opatrně vzal do náruče svou sestru, která něco zahuhlala, ale spala dál. V tu chvíli si uvědomil jak je rád, že je o hlavu menší než on a hubeňoučká, i když je schopná vyžrat celou ledničku během jednoho večera.

„Vezmi ještě tu hvězdičkovanou deku a ten polštářek, na kterém ležela!“ radil šeptem Jese, když už Jeremy držel černorůžové PDA. Rychle všechno pobral a otevřel Jesemu dveře do kořán. Ten pomaličku prošel a snažil se dívat pod nohy. Až ke schodům to šlo hladce, ale tady musel slízat jeden po druhém, protože na ně neviděl a neodhadoval jak dlouhé jsou.

Když už konečně přišel k autu snad všichni zatajili dech ve chvíli, kdy ji chtěl dát do auta, ale zadrhnul se.

„Jeremy, hlava nebo nohy?“
„Hlava!“ řekl bez rozmýšlení a zamknul dům, který ještě celý oběhnul, aby zjistil jestli je vše zajištěné potom přišel k autu a pomohl Jesemu.

Pod blonďaté vlasy ji dal polštářek a rozhodil přes ni deku. Ta holka měla jediné štěstí v tom, že si na sobě ze včerejška nechala rifle, triko a mikynu, protože kdyby ji museli oblíkat, tak by to nebyla jen její smrt.

Jason rychle skočil na přední sedadlo a Jacob nastartoval motor a oni konečně vyjeli. Z části se jim všem oddechlo.

Taylor klidně ležela na Jeremyho klíně, občas kopla do Jeseho nohy, který mohl nadávat jen v duchu a sem tam sebou neklidně mrsknula. Najednou všem připadla jako malý andílek, tak roztomilá a bezbranná. Ve spánku byla tak nevinná až bylo klukům líto, že ji tak „unášejí“. Nikdo z nich netušil proč je jinak taková mrcha.

Celou cestu jeli v naprostém tichu s občasným šeptáním až pozdě dopoledne přijeli k hotelu, ve kterém měli být ubytovaní, v městě, kde se odehrával začátek jejich životního snu.

„Já a Jason jdeme za Chrisem zjistit co a jak... vy dva se radši nehýbejte... šípková růženka by se mohla vzbudit...“ řekl rychle Jacob a oni mu na to nebyli schopni ani odpověď a on už upaloval ke Chrisovi.

„Konečně jsme tady...“ ulevil si Jese, který už měl okopanou celou nohu. „Teď už může protestovat jak chce! Už ji stačí jen dostat do pokoje!“

Jeremy pohlédl ke vstupu do hotelu a všimnul si, že se k nim přes silnici žene Jason. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby si všimnul auta, které jelo po silnici přímo k němu. Naštěstí Jason se pohotově zastavil, ale řidič i přesto zuřivě dupnul na brzdy, které hlasitě zaskučely.

V Taylor škubnulo a tiše zamručela. Potom se lehce protáhla a pootevřela jedno oko.

„Kterej debil...“ zašeptala a v tu chvíli oba dva kluci hlasitě polknuli, čela se jim orosila potem a krve by se v nich v tu chvíli nedořezal.

Taylor se znovu zavrtěla a najednou zatuhla i ona.

„Kde to sem? Tohle není moje postel.“ potom rozevřela oči úplně a zděsila se. První na koho pohlédla byl Jeremy, a když zjistila, že na něm leží, tak si sedla tak rychle, že se praštila o střechu auta do hlavy.

„Kurva, co tady dělám?! Brácha?!“
Jeremy na sourozeneckou hádku nečekal a rychle se vysoukal z auta, chudáka Jeseho tam nechal na pospas svému osudu.

„Jsi s náma na výletě?“ zkusil to šokovaný Jese, ale nijak si nepomohl.

„Kde jsou naši? Ví o tom? Zavolám policii a ohlásím únos!“ potom si chytla rozbolavělou hlavu, ale nepřestávala se tvářit vražedně.

„Uklidni se. Naši o tom ví, odjeli na služební cestu a řekli mi ať tě vezmu se sebou!“
„Ale to je podraz...“ řekla téměř zoufale. „Nic sem si nezabalila a nebudu tu trčet s tebou a tvýma jeblýma kámošema!“

„Věci jsme ti zabalili...“ začal Jese, ale Taylor ho přerušila. „Vy jste se mi hrabali ve věcech? Jak můžeš vědět co bych si vzala sebou?!“
„Uklidni sme! Vzali jsme snad všechno oblečení a boty, šminky sme ti taky shrábnuli! A prostě to tu vydržíš! Věř mi pro nás je to větší peklo! A pamatuj na to, že tady šéfujem my! Takže si buď vědoma toho, že jediný kdo tu bude mít peklo budeš ty!“ dodal téměř zle a Taylor z něho měla i chvíli strach. Takhle vytočeného ho ještě neviděla.

„Řekni, že si ze mě děláš srandu...“ pronesla téměř prosebně.

„Ne! Teď jdu za klukama! Dojdi do hotelu!“

„Nejsem učesaná ani pořádně oblečená...“ zkusila protestovat, ale Jese se na ni jen škaredě podíval a ona se trucovně usadila v autě a kopla do sedačky před ní.

„Sakra...“ nemohla uvěřit tomu co jí udělali. Kéž by si jen něco dala a byla zdrogovaná, ale tohle byla realita. Naštvaně se dívala za Jesem, který vešel dovnitř.

Chvíli tam jen tak seděla, ale když viděla, že se svět neboří tak si naštvaně přes blonďaté vlasy natáhla černou kapuci, ze které trčely dlouhé světlé prameny jejích vlasů. Mikynu zapla až ke krku, vzala polštářek, deku přehodila přes ruku a mobil ze sedačky zasunula do zadní kapsy obepnutých kalhot. Potom se sklopenou hlavou vylezla z auta a zamířila k hotelu.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování