OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvespřísežníci - 3. kapitola



Krvespřísežníci - 3. kapitolaZasvěcení je velmi bolestivý proces, který vás dovede až na hranici smrti, kde se rozhodne, jestli se stanete Krvespřísežníkem nebo členem Černé gardy. Gabriel doufá, že rozšíří řady vládnoucí elity, protože už nechce být tak k politování jako jeho dárce.
Pro martinexu, děkuju ti.

   Mladá blondýnka seděla na kamenné stoličce před znakem Krvespřísežníků. Chvějíc se, sledovala nádherného muže před sebou. Blonďaté vlasy se mu vlnily kolem nepřístupného obličeje s tvrdým pohledem, který upíral někam za dívku. Otočila se, aby věděla, co pozoruje, ale její pohled se střetl s mužem s temně hnědýma očima, jehož zvrácenost z něj přímo sálala.

Dívka škytla a tiskla si ruce k břichu. Chránila ho z jediného důvodu. Rostl v ní nový život, který chtěla ochránit před Krvespřísežníky a jejich rasovým zákonům. Moc dobře si byla vědoma, že míšenci měli své vlastní město, které znamenalo jediné: smrt. Nedokázala si ani představit, že by její dítě vyrůstalo s vědomím, že může každým okamžikem zemřít.

Gabriel konečně shlédl na dárce před sebou. Podíval se jí do uplakaných očí a necítil vůbec nic. Poslední roky svého života se učil, jak ignorovat lidské emoce, být vůči nim imunní a necítil soucit.

Pomalu si ji prohlédl a poté vyčkával, co mu řekne mistr. Byl plně připraven. Odhodlán splnit poslední svůj závazek.

Mistr pomalu přešel za zády vyděšené blondýnky. Položil jí ruce na ramena a cítil, jak se dívka třese. Lehce se k ní sklonil a tiše naslouchal. Nepatrně se usmál, když poznal z řeči jejího těla z čeho pramení ten strach. Což ho potěšilo ještě víc.

„Nuže, má drahá,“ zašeptal jí do ucha. Dívka se roztřásla ještě víc a sepjala ruce na břiše ještě intenzivněji. „Ty i tvé dítě posloužíte vyššímu záměru.“ Mistr zdvihl pohled ke Gabrielovi, který při jeho slovech trhnul hlavou a na kratičký okamžik se v jeho očích zrcadlilo překvapení, které nakonec přemohla ignorace. Vystrčil bradu vpřed a vyčkával.

***

   V dálce zazněly hodiny a oznamovaly jedenáctou hodinu. Duté zvonění se neslo do širokého okolí. Maki se přitiskla k zemi, jen asi dva metry od prvních stromů blízkého lesa a vyčkávala. V tu chvíli byly její instinkty ještě více oslabené. Ještě dlouhé minuty musela ležet, až jí zvonění doznělo v uších a opět si sluch zvyknul na okolní zvuky a mohl ji tak upozornit na pohyb gardistů.

Přesto si únava vybrala svou daň.

Bylo to zvláštní, že se pohybovali tak klidně a s odstupem. V jejich povaze byl prudký útok, který povětšinou znamenal pro oběť dozajista smrt, pokud Mistr nepřikázal jinak. I když se Maki snažila přesvědčit, že to gardisté nejsou, něco jí napovídalo, aby se i přesto měla na pozoru. Nemohla věřit nikomu, v některých chvílích ani sama sobě.

Uplynulé minuty od celé hodiny se zdály jako věčnost, ale Maki nakonec přemohla vlastní strach a doplazila se trávou až k lesu, jehož začátek byl hustě zarostlý. Krytí v něm bylo dokonalé a když v předklonu zaběhla hlouběji, na kratičký okamžik se cítila o něco klidněji.

Ohlédla se za sebe a kolem sebe, nic však neviděla ani neslyšela. Srdce se jí uklidnilo a dech se zdál opět normální.

Nastražila uši, jestli náhodou neuslyší auta od silnice. Jezdily tam. Byl to příjemný zvuk a s úsměvem vyrazila za zvukem.

Pocítila nepříjemné mrazení v šíji. Zastavila se a opět se ostražitě ohlédla, pořád nic, ale překvapením zalapala po dechu, když ucítila na krku krátké štípnutí.

Ruka jí vylétla ke krku, ze kterého si vytáhla malou šipku se žlutým peřím na konci.

Dívala se na uspávací šipku naprosto nechápavě. Ohlédla se kolem sebe, ale stále nikoho neviděla, když připočítala, že se jí začal rozostřovat pohled.

Šipka jí vypadla z ruky. Sama klesla na kolena a dál se snažila dostat k silnici. Jenže malátnost jí téměř nedovolovala se pohybovat rychleji. Strojeně natahovala ruce před sebe, ale kolena se tomu nehodlala podřídit. Setrvávala na místě až to Maki nedokázala ovládat a ruce jí povolily a tváří padla do vlhké hlíny.

Mrkala, aby alespoň viděla útočníka, ale uspávací sérum bylo silné i na ni. Už nedokázala odolávat.

Propadla se do temnoty.

***

    „Dnes!“ zvolal Mistr, když se narovnal a rozhlédl se po přítomných. „Jsme tu proto.“ Odmlčel se a došel až ke Gabrielovi. Položil mu ruku na rameno a lehce stisknul. „Abychom přivedli Gabriela Moora mezi nás!“ Jeho mocný hlas se vznášel sálem a proudil kolem ostatních Krvespřísežníků, kteří se obřadu zasvěcení už nemohli dočkat, na rozdíl od blondýnky, která se měla stát případným dárcem.

„Zde!“ Vytáhl z hluboké kapsy svého černého saka krátkou dýku, jejíž rukojeť byla bohatě zdobená rubíny a diamanty. „Odkaz našich předků. Prvních Krvespřísežníků, jejich krev a slzy ozdobily rukojeť přísežné dýky, která nás všechny přivedla k jejich odkazu, k jejich dlouhému životu!“ Krvespřísežníci sborově přikývli a společně zvolali heslo Krvespřísežníků.

„Na život!“ Mistr se usmál a vstoupil do oválu ve tvaru vejce, kde stál Gabriel na symbolu Krvespřísežníků. Na Linii života.

„Podej mi pravou ruku, Gabrieli,“ pokynul Mistr mladému muži a on udělal, co chtěl. Natáhl ruku před sebe.

Mistr zdvihnul dýku do vzduchu, aby ji každý přítomný viděl, pokochal se její krásou a vzpomněl si na chvíli procitnutí po zasvěcení.

„Bratři a sestry, svolal jsem vás z jednoho důležitého důvodu.“ Mistrova tvář se roztáhla do širokého úsměvu a jeho spokojené oči nabraly sytě hnědý odstín. Očima projížděl po všech zúčastněných. Zbožňoval tahle setkání. Dokonalé místo pro demonstraci své silné sugesce. Svého přesvědčovacího talentu. Jeho síly stáhnout lidi na svou stranu. Dosáhl první části svého snu, ale cesta k jeho cíly byla ještě dlouhá a Gabriel, který před ním stál, byl dalším schodem. Dalším člověkem, kterého přetvoří podle svého snu. Musel díky tomu překonat dlouhé roky, ale trpělivost mu nechyběla. Byl trpělivější než ty krvelačné zrůdy, které mu braly ty lidi, co se měli stát jeho učedníky, tak je nechal gardou nemilosrdně vyhladit.

Zaměřil se na Gabriela, byl si skálopevně jist, že on je ten pravý, že bude dalším jeho dítětem, jeho učedníkem, který mu vydal všanc svou ruku a vlastní život. Vložil svůj život do rukou jeho. Mistra Krvespřísežníků, aniž by tušil, že je něčím víc, že se za jeho zasvěcením skrývá i další věci, které se dozví teprve tehdy, až on, Mistr, dokončí svůj sen.

„Jsme tu kvůli zasvěcení!“ Celý sál hřměl silnými hlasy dlouhožijících. Nemohli se dočkat. Obřad byl krvavou záležitostí, ale měl v sobě sílu zrození.

„Gabrieli Moore,“ pohlédl na mladého muže před sebou, „přísaháš při své krvi, že dobrovolně vstupuješ mezi Krvespřísežníky a za tento dar se jim zavazuješ věčnou věrností?“ Mistr otočil Gabrielovu ruku dlaní vzhůru a k zápěstí přiložil bohatě zdobenou dýku. Gabrielovy modré oči ani na malý okamžik neuhnuly z Mistrova pohledu.

„Přísahám při své krvi věčnou věrnost Krvespřísežníkům.“ Zatnul zuby, když Mistr silným vodorovným tahem na zápěstí prořízl kůži až na žílu od palce směrem k malíčku, značící první řez v Linii životů. Tento řez znázorňoval neměnnost lidského života a jeho zranitelnost. A krev to dokazovala, řinula se z rány velmi rychle. Gabriel bolestí zamrkal, ale ani se nehnul. Ještě zbýval druhý řez.

Mistr odtáhl dýku do vzduchu a Gabriel se na ni fascinovaně díval. Po čepeli stékala jeho krev přes zdobenou rukojeť až na Mistrovu ruku.

Ještě druhý, říkal si v duchu. Ještě jeden a bude to za ním.

Mistr se lehce pousmál a provedl druhý řez příčně přes ten první a hlavně aby žíly přeříznul napodruhé. Tento řez znázorňoval nejen ukončení lidského života a ukázku jeho zranitelnosti, ale hlavně znamenal nadvládu nad smrtelností.

Gabriel upnul pohled ke stropu a snažil se nevnímat nevolnost, která ho pomalu zachvacovala. Tak dlouho dobu se na to připravoval, až tomu nevěnoval žádnou pozornost a namlouval si, že to nic nebude, ale ve skutečnosti ho to zasáhlo. Počáteční nevolnost se rychle měnila v malátnost a prudkou bolest hlavy. Tepalo mu ve spáncích, v uších slyšel hučet vlastní krev a bušení srdce.

„Pohlédni smrti do očí, synu,“ přikázal Mistr chladně a Gabriel se snažil zaostřit pohled na muže před sebou, který kývnul směrem k jeho zápěstí.

Byl to hodně náročný výkon, po kterém se mu zvedl žaludek. Krev mu nikdy problém nedělala, ale ztratil jí už poměrně dost. Nastal problém se na ránu dívat, protože se mu začalo rozostřovat vidění a motat hlava. Kolena se mu, i přes snažení, rozklepala.

Divil se, že se stále drží ve stoje. Za to mohl Mistr. Pevně ho držel pod levou paží.

Mistr Gabriela držel ve stoje proto, aby vykrvácení urychlil. Volnou rukou držel od svého těla Gabrielovu podřezanou ruku a díval se na vytékající krev. Zažil to už tolikrát, že nevěnoval pozornost tomu, že právě tím z Gabriela uniká život.

Krev s hlasitým kapáním pokrývala symbol Linie životů, razila si cestu po obvodu symbolu, než začala stékat řezy k jejich průsečíku, kde byla v prohlubni malá bílá lesklá perla znázorňující změnu v Krvespřísežníka.

Jakmile bude perla pohlcena krví, Gabrielova lidská část zemře.

Mistr si v duchu předříkával jednotlivé body zasvěcení. Dělal to tolikrát, že se nemohl splést. Výsledek byl přesto nejasný. Nikdy si nemohl být stoprocentně jist, že kandidát je ten pravý. Mohl v něj vkládat veškerou svůj důvěru a získané informace, ale v poslední fázi pak nastal obrat a místo Krvespřísežníka přibyl další gardista. Proto měl raději přijímání nových gardistů. Jejich proměna byla jednodušší, rychlejší a bylo snadnější vycítit, jestli je kandidát na gardistu pro to místo stvořený, ne jako obřad zasvěcení. Tam si Mistr nemohl být nikdy jist.

Přesto byl nervózní, od doby kdy Krvespřísežníci převzali moc nad vládami světa, provedl jen pár zasvěcení, které mohl spočítat na prstech jedné ruky a ještě snadnější byly počty úspěšných zasvěcení, dokonce na to nemusel ani umět počítat.

Gabrielem si byl tak jist, ale když se díval do jeho nebesky modrých očí, zapochyboval. Nechtěl z něho mít gardistu, na to byl příliš dokonalý. Za celou historii Krvespřísežníků byl první, koho na zasvěcení připravovali. Ostatní si prostě vyhlédl, zjistil si o nich co nejvíce, a pak jim předložil nabídku dlouhého života, kterou žádný z kandidátů neodmítl a Gabriel byl jediný, komu vysvětlil obřad. Tolik vložené naděje, která by se měla změnit v neúspěch. To si Mistr nechtěl připustit.

„Ještě chvíli,“ konejšil Mistr Gabriela šeptem, jenže ten ho příliš neposlouchal, hlavu měl zavrácenou dozadu, oči zavřené a jeho mírně opálený obličej byl popelavě šedý. Plné rty měl lehce pootevřené a zmodralé. Jeho srdce bilo velmi pomalu, blížil se konec.

Mistr kývnul na ženu, která byla výjevu nejblíže. „Polož ho,“ přikázal chvatně. Žena okamžitě přispěchala a lehce položila Gabrielovo tělo na zem vedle znaku. Vzhlédla a čekala. „Přiveď tu holku.“ Přikývla.

Mistr poklekl vedle svého oblíbence. Pevněji sevřel dýku v levé ruce a pravou přiložil na Gabrielovu hruď, která se téměř nepostřehnutelně zdvihala. Mistr cítil jak srdce zpomaluje. Konec se blížil. Rázem byl celý rozechvělý. Po smísení krve mohly nastat pouze dvě věci. Buď se nemýlil a z Gabriela bude nový Krvespřísežník anebo se mýlil a Černá garda bude mít o jednoho člena víc.

Pohlédl na vyděšenou blondýnku, kterou přitáhla k nim jedna z Krvespřísežníků a donutila ji pokleknout ke Gabrielovým nohám. Tiše vzlykala a vyděšeně zírala na všechnu tu krev kolem sebe, už před chvíli ji slyšel zvracet, ale jemu pach krve nevadil.

Otočil svůj pohled na Gabriela. Dlaň stále držel na jeho hrudi. Srdce vynechalo úder a přesně o půlnoci se rozhostilo v Gabrielově hrudi mrtvolné ticho.


Pokud vás symbol Krvespřísežníků zajímá, a nedokážete si ho přesně představit, napište mi do komentářů a já jej v některé další kapitole přidám.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvespřísežníci - 3. kapitola:

2. martinexa přispěvatel
23.02.2013 [14:42]

martinexaJen jsme si tu krev představila a udělalo se mi krapet nevolno, takže ten text splnil, co měl. Nevím nikdy mi krev nevadila, ale poslední dobou to na mě nějak působí. Rozhodně zajímavý díl. Těším se, jak to bude dál, hlavně je to strašně napínavé. Jo, jinak se omlouvám, že píšu koment až teď, ale včera jsme byla tak unavená, že jsme nebyla schopná ani číst. Jinak děkuji moc za věnování, vůbec nemáš zač děkovat, já jsme jen ráda, že jsi zpět:)

1. steel
21.02.2013 [19:36]

super kapitola ale chúďa to dievča a ten symbol môžeš pridať Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!