OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krutá realita 13. kapitola

28.10.2010 (15:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 957×

13. Kapitola

Domů mě odvezla Lea a já se večer ještě připravovala chvíli do školy. Byla jsem nabitá energií a těšila se na další den. Ve škole nám tenhle týden měly začít odborné předměty s názvy: Porozumění květinám, Jak funguje magie?, Všechna stvoření na Zemi jsou rozumící bytosti a tak.

V prvním týdnu jsme probrali spíše samé úvody a základy chování. Teda kromě ekonomie, která se hned od začátku stala mým strašákem. Doufám, že více předmětů mě děsit ve spaní nebude.

Jak už se stalo u nás doma zvykem, tak taťka mě stále ignoruje a ani se nezajímá, co vyvádím. Připadá mi poslední dobou bledší a bledší. Když jsem se ho zeptala, jestli je všechno v pořádku, tak mě uzemnil a já se radši neptala. Taktika neviditelné mi přišla velmi dobrá. Částečně mi to sice bylo líto, ale taťka po mámině smrti prostě takový byl. Jednu dobu jsem se mu dokonce snažila najít babu, ale všechny rychlostí blesku poslal fuč a já to prostě po nějaké době vzdala. Rozhodla jsem se zapracovat na svém životě. Chtěla jsem být jednou tak šťastná, jako vypadá Lea s Damienem. Jediné, co bych tomu přihodila, jsou děti. Do budoucna bych si moc přála mít nějaké. Jen je podle mě docela makačka poznat pana Dokonalého. V tomhle světě mi připadá každý falešný, všichni se přetvařují a málokdo mi připadá šťastný.

Nechtěla jsem být taková jako ostatní, a proto jsem se snažila nepřetvařovat a mít ze všeho radost. Snad mi jednou tento můj elán někdo neutne. Nikdy nemůžu totiž vědět, co všechno se mi může přihodit.

Když jsem si šla lehnout, tak jsem ještě přemýšlela o celém víkendu. Byl proti ostatním víkendům velmi záživný. Ani chvilinku jsem se nenudila. Už teď jsem se těšila na další. Cristal mi připadala naprosto úžasná a já se nemohla dočkat, až ji více poznám. Snad mi to umožní. Neměla jsem tušení, proč zrovna k sobě pustila mě, ale měla jsem z toho obrovskou radost.

V noci jsem usnula ani nevím jak. Celý víkend byl náročný a upadla jsem asi hodně brzy do zapomnění. Ráno jsem se probudila plná energie a šla do práce. Johny vypadal trochu strhaně, ale protože jsem spatřila, že nemá nejlepší náladu, tak jsem ze sebe zase radši dělala neviditelnou. To je hrozný, když chlapi mohou náladu menstruačního období pořád. Aby se jim pak člověk vyhýbal pořád.

Uklidila jsem určené pokoje a stihla to dneska dříve než normálně. Doma jsem se rychle převlíkla a rozhodla se jít do školy hned. Lea říkala, že když přejdu celou školu v dolním patře, tak se dostanu ke knihovně. Hodlala jsem ji omrknout a podívat se po něčem, co by mi více řeklo o Tallensech a dracích.

Vešla jsem do školy a šla rovnou ke knihovně. Přesně tak, jak říkala Lea, byla na konci chodby. Vstoupila jsem do ní a zůstala ohromeně stát. Vepředu byl jeden stoleček, kde asi byla nějaká registrace a za ním spousta polic, které končili jak výškově, tak délkově, někde v nedohlednu. Z mého rozjímání mě vyrušil až hlas někoho za mnou.

„Dobrý den, co si přejete?“ Za mnou byl pravděpodobně trpaslík s dlouhými šedivými vousy a zamračeně si mě prohlížel.

„Dobrý den,“ odpověděla jsem mu slušně, „chodím sem na školu a ráda bych se tu porozhlédla po nějakých knížkách.“ Trpaslík na moji odpověď jen zamyšleně kývnul.

„Vy asi budete Anna Okely, že? Jediný člověk na škole.“ Bohužel jsem mu musela kývnout na odpověď. Prohlížel si mě a pak dodal:

„Myslel jsem si, že vás nikdy nespatřím, ale koukám, že máte více odvahy než rozumu.“ Jeho narážka mě trochu urazila, ale nechala jsem to být. Přece si ho hned na začátku nezprotivím. Pokračoval.

„Nejprve mi vyplníte tento informační formulář a pak vám vysvětlím co a jak, abyste věděla, kde co najdete.“ Poslušně jsem vyplnila formulář a pak si vyslechla, že každý regál má na začátku napsáno, co obsahuje, a že je vše rozdělené podle abecedy. Pokud prý nebudu moct něco najít, tak se ho mám zeptat. Pochopila jsem, že je něco jako chodící katalog knihovny. Potom, co mě trochu provedl knihovnou, tak mě nechal samotnou a já měla ještě hodinu do začátku vyučování. Vydala jsem se do oddělení magie. U písmene T jsem narazila na knížky o Tallensech. Bylo jich tam spousta, a tak jsem se rozhodla, že si nejprve o nich přečtu ze všeobecného hlediska. Prostě abych znala základy. Vybrala jsem knihu s názvem „Základy vědění o Tallensech“ a vydala se k oddělení mýtických zvířat. Neviděla jsem totiž nikde oddělení draků, tak jsem usoudila, že bych informace o nich mohla najít tam.

Došla jsem až na konec regálu a tam bylo celé oddělení o dracích. Byly tam psané knihy anglicky, ale i jazykem, kterému jsem nerozuměla. Vzala jsem knížku s názvem „Úvod o dracích“ a vydala se směr registrační stolek.

Trpaslík si díla prohlédl a poznamenal. Ničím můj výběr nekomentoval a já akorát včas mohla jít do třídy. Vstoupila jsem a posadila se vedle Ley.

„Čau,“ pozdravila jsem ji. Zpátečně mi taky odpověděla a začal hned vyzvídat, jaký byl den. Vyprávěla jsem ji, že jsem navštívila knihovnu, a že mi úžasem spadla čelist. Hrozně se tím bavila a nakonec dorazil učitel, který nás měl učit o porozumění květin.

V úvodu rozebral základní informace o elfech a vílách, abychom věděli, jak se o květiny starají. Pro Leu to byla zívačka. Já si zapisovala a snažila se pochopit spojení bytostí mezi rostlinami a různými bytostmi. Nechápala jsem, jak někdo může oddělit část svého já a prostoupit tak rostlinami. Prý se s nimi dá normálně bavit. Nakonec náš učitel prohodil něco o tom, že vše, co nám říká na hodinách, si budeme moct vyzkoušet na vlastní kůži. Upozornil, že pro některé to bude zívačka, a že některým bude muset dát známky založené pouze na znalosti o rostlinách. Připadalo mi to, že se v tomto případě kouká hlavně na mě.

Pak vytáhl sáček se semínky a začal je rozdávat.

„Tohle jsou semínka pokojového ibišku. Vaším úkolem je ho vypěstovat. U některých z vás budu rád, když se jim podaří vypěstovat alespoň stonek.“ Tentokrát jeho pohled probodával třeba Willa. Will se tvářil jako boží umučení, ale vypadal se svým úkolem smířený. Všiml si, jak ho pozoruji. Usmála jsem se na něj, ale on na mě hodil výraz typu: „Si jako myslíš, že na tebe teď budu milej, jo?“ Jen jsem si povzdychla a pozorovala své semínko. Lea se ke mně naklonila a pověděla:

„Z toho si nic nedělej, snad ho to jednou přejde,“ snažila se mě utěšit. Radši jsem to neřešila a věnovala se dál mému semínku. Bude makačka ho vypěstovat, když mi naposled umřel i kaktus. Lea mě pozorovala a pak dodala.

„Budu se ti snažit s tím semínkem poradit, co dá. S mou pomocí to zvládneš. Nelámej si s tím hlavu,“ povzbudila mě.

Nikdo z mých spolužáků, kdo nebyl víla nebo elf, z tohoto úkolu nebyl nadšený. Ti, co byli mágové nebo čarodějnice, tak měli alespoň menší výhodu v tom, že věděli, jak své já propojit s rostlinou, ale i tak se Fiona šklebila, protože říkala, že nikdy nepochopila mluvu rostlin.

„Má kouzelná moc mi je na nic,“ prohodila, když jsme vycházely ze školy. Lea byla tak hodná, že nám sepsala, jak máme správně semínko vypěstovat, a že nám mailem pošle pár rad o pěstování a pokusech, jak si promluvit s rostlinou. Mně prý přidá i nějaká meditační cvičení, které mám zkoušet pro oddělení svého já. Poté také navrhla, že o víkendu můžeme být u nich i s Fionou a snažit se se semínkem promluvit. Fiona pozvání přijala a se mnou se hned počítalo, protože tak jako tak tam budu kvůli Cristal.

Druhý den ve škole jsme měli předmět „Jak funguje magie“. To zase ve svém živlu byla Fiona. Machrovala na nás, co všechno už umí. Tentokrát se mluvilo o tom, že každý z nás v sobě má jakýsi druh vnitřní energie, a že magické bytosti mají prostě této energie více, a proto mohou čarovat. Naším úkolem bude najít v sobě tuto vnitřní energii. Tentokrát se i Lea tvářil jako boží umučení, protože z ní takové energie vycházela a nemusela nikdy hledat její jádro. Takže do plánu na víkend jsme zařadili i to, jak najít vlastní jádro energie. Myslím, že tyhle předměty budu muset dát teoreticky. Prakticky to bude asi pěkná makačka a podle toho, jak se na mě tváří ostatní učitelé, tak nikdo z nich nečeká, že by se mi něco z toho povedlo.

Ale zdaleka to nevypadalo, že jsem na tom tak jediná. Will se tvářil znova zoufale a s dalším zoufalým výrazem se k nám přidal i Mel a zbytek třídy. Uvědomila jsem si, že další v pořadníku na mé nápadníky je Mel. Zatím se o nic nepokoušel. Asi věděl, co jsem řekla Willovi, a chtěl mi dát čas. Byla jsem mu za to vděčná, teď jsem byla ráda, že se můžu věnovat škole a ne nějakým mužským. Už mi z toho totiž začínala jít hlava kolem.

Ve středu nás čekal předmět „Všechna stvoření na Zemi jsou rozumící bytosti“. Tak to jem zase ve svém živlu byla já. Díky tomu, že můj taťka o různých bytostech učil a já se v létě věnovala studiu bytostí, tak jsem byla na tom lépe než všichni ostatní. Chápala jsem základní podstaty a nebyl tu žádný úkol, který by pro člověka byl téměř nemožný.

Ve čtvrtek a v pátek už jsme zase jeli to samé, jak minulý týden. Měli jsme ekonomii a základy chování ve společnosti. Mým favoritem se prozatím stala středa.

V pátek ve škole jsem už trpěla nedočkavostí. Měla jsem hned po škole odjet k Lee. Mohla jsem tak kus večera strávit s Cristal a ráno být připravena na doučko od holek.

12. kapitola 14. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krutá realita 13. kapitola: