OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Královský písař XV.



Královský písař XV.Faraon ve válce

Královny se stejně jako faraonové mohly v mnoha ohledech řídit jen svou vlastní vůlí. Pokud byla Satiah odhodlána odehnat svého manžela a naučit ho, aby ji nenáviděl, potom jí v tom obyčejný sluha a osobní strážce nemohl nijak zabránit.

Za této situace by se faraon nezachoval nijak zvlášť nečestně, kdyby jí vypověděl válku. Ale Thutmose dal přednost jiné válce. Rozhodl se zmenšit moc říše Mitanni, která ohrožovala přístup Egypta k libanonským cedrům a nerostným surovinám (nalezištím mědi a cínu). S krajní cílevědomostí shromáždil co nejrychleji své vojsko, nadchl muže pro svou věc a s obdobím záplav, právě když hladina řeky začala stoupat, se vypravil s vojskem do Levanty, aby tam dobyl město Megidda (na území dnešního Izraele).

Satiah, jak se na královnu slušelo, zůstala v Thébách a vládla místo svého manžela. Dny a měsíce pomalu ubíhající do porodu dědice snášela se vzdornou trpělivostí. Koneckonců neměla po svém boku manžela, který by ji rozčiloval. Zprávy o jeho vítězstvích vítala s dojmem upřímné radosti a prostřednictvím poslů mu blahopřála. Současně mu poslala tolik zlata, zásob i posil, kolik si žádal. Chovala se jako naprosto dokonalá královna.

Svou velkomyslnost si mohla dovolit, faraon si s sebou nevzal žádnou z konkubín. Ostatně, byl to on, kdo řekl, že válka není místo pro ženu. A možná se Satiah postarala, aby na to Thutmose nezapomněl. Jisté bylo, že při jeho odjezdu stály všechny jeho konkubíny se zbytkem služebnictva a sledovaly, jak odjíždí. Tváře měly suché, protože plakat pro muže odcházejícího do války přinášelo neštěstí, ale jejich oči stejně tonuly v neuroněných slzách.

Faraon nic z toho neviděl. Zapomněl dokonce i na nejoblíbenější ze svých konkubín, v jejíž společnosti naházel největší úlevu od bolesti způsobené královniným chladným srdcem. V duchu se soustředil na válku a na cestu, která ho do války přivede.

Během královnina těhotenství ji Sekani poznal možná lépe, než na to měl vůbec právo. Satiah neupadla do onoho lenivého klidu, prý tak typickém pro těhotné ženy, ale byla méně jízlivá. Projevovala více trpělivosti pro přesnost psaní a ochotněji přijímala opravy, pokud byly zapotřebí.

Sekani ji za to obdivoval. Její těhotenství nepatřilo k těm jednoduchým a nezlepšilo se to ani v pokročilejším stadiu. V královniných komnatách se neustále zdržovali lékaři. Nejraději by jí úplně zakázali vstávat z lože, ale Satiah přistoupila pouze na to, že zkrátí veřejná slyšení a prodlouží jednání v soukromí, kde mohla ležet na pohovce, aniž by se to nějak zvlášť dotklo její důstojnosti.

Měla na starosti správu Dvou zemí i manžela, který plýtval jejich bohatstvím ve válce. Sekaniho učili, že válka je vznešenou záležitostí a řádným zaměstnáním faraonů, ale teď ji viděl z pohledu královny – byla zdlouhavá, nákladná a starosti s ní spojené ji v jejím stavu vysilovaly.

Satiah měla písařů a úředníků celé tucty, ne-li stovky, ale postupem času si navykla, že se jejích vyjednávání s nejrůznějšími vyslanci či porad s vysokými šlechtici Dvou zemí účastní i Sekani. Ten zapisoval, co bylo řečeno, což byla práce písaře, ale poté ho královna občas zdržela u sebe, často jen v přítomnosti strážce a několik služebných, a ptala se ho, co si o zmíněných věcech myslí.

Zpočátku jí Sekani neměl co říct. Neměl totiž čas přemýšlet. Byl jen nástrojem, který perem popisuje svitky papyru, aniž by si na zapsané dělal vlastní názor. Ale královna ho k tomu vyzvala. Chtěla, aby kromě psaní také poslouchal. Vůbec ji nezajímalo, jak je to složité. Jednoduše to vyžadovala a očekávala, že to zvládne.

Sekani se v Amónově chrámu naučil, že pokud si jeho pán žádá nemožné, nemá smysl ho za to nenávidět. Buď mu dokázal vyhovět, nebo si to odpykal. A protože měl dobré učitele a svou hrdost, naučil se dělat dvě věci najednou – nejen psát, ale psané také vnímat. Bylo to ale náročné. Večer co večer se vracel domů s hlavou na prasknutí. Ale vytrval. A také uspěl. Královna mu nevzdávala díky či obdiv, už se ho však na to, co by na jejím místě učinil nebo co si myslí, neptala jen příležitostně, ale každého dne po slyšení.

Po trapně dlouhé době si Sekani uvědomil, že když ho Satiah nutí k učení, sama se tím vlastně učí. Byl nejmladší z těch, k nimž měla důvěru. Svým věkem a zkušenostmi jí byl nejblíže. Už samotná královnina důvěra znamenala nesmírně mnoho. Satiah nedůvěřovala téměř nikomu. Snad jen Núbijci, několika málo služebným, knězi Kahotepovi z Amónova chrámu a možná ještě pár dvořanům a poradcům, ale před těmi se měla vždy na pozoru a neřekla nic, co by pečlivě nezvážila.

Po veřejných a soukromých slyšeních se odebírala do svých komnat k odpočinku a občerstvení před večerní hostinou v hodovní síni. Časem si zvykla brát s sebou několik společníků – mladého písaře, kněze a Núbijce, který byl jako její stín. Patřilo se, aby těchto setkání byly přítomny také služebné, ale vždy jen těch pár vybraných. Čekalo už na ně víno, koláčky, datle pro Sekaniho a další ovoce, které v tom čase právě dozrávalo.

Seděli nenuceně a hovořili v klidu, jemuž v průběhu dní a měsíců přivykli. Královna, která se už pro mohutné břicho nemohla téměř hýbat, o to usilovněji lpěla na bystrosti svého ducha. Sekani si později vybavil, že toho dne přijala posly z Libye a hovořila s vůdcem karavany obchodníků, který se odvážil na cestu do pověstmi opředené země Pvénetu. Přinesl jí dary, z nichž většina skončila v pokladnicích. Královna si nechala jen větvičku z myrhovníku, uschlou, ale stále silně vonící. Sekanimu vůně myrhy zase tolik nevadila, ale všiml si, že Núbijec a Kahotep zadržují dech. Satiah jako obvykle na nepohodlí jiných nedbala. Vůdce karavany ji svým vyprávěním nadchl.

„Jen si to představte!“ řekla. „Jsou tam celé myrhové háje a pole s kořením. Co to musí být za zemi! A ti lidé... černí jako Núbijci, jen menší postavy, a oblékají se do leopardích kůží.“

Panshji, který údajně spával v kůži leoparda, kterého sám ulovil, se zatvářil přezíravěji než jindy. „Jsou to jenom divoši.“

Kahotep odložil prázdný pohár a se smíchem se natahoval po plném. „To říká ten, který by o tom měl něco vědět! A ty, pane, ve kterém lvím doupěti ses narodil?“

„V královských Thébách,“ odpověděl knězi důstojně, „u faraonových Núbijců. Jsem civilizovaný člověk.“

Umlčet Kahotepa ale bylo nemožné. S širokým úsměvem namítl: „To mohou být civilizovaní i lidé Pvénetu. Jsem zvědavý, jak chutná jejich víno, pokud nějaké mají.“

„Měli bychom zavolat zpátky toho obchodníka,“ ozvala se královna, „ a na všechno se ho vyptat.“

„Ano, to bychom měli,“ souhlasil nadšeně Kahotep. „A co ty, vznešený písaři, nemáš žádnou otázku?“

Sekani pomalu upadal v dřímotu. Byl nevyspalý a rozhodně ne z důvodu, o kterém by se těmto lidem mohl zmínit. Mladšímu bratrovi bylo celou noc špatně a zvracel, takže, chtě nechtě, musel zůstat vzhůru s ním, jelikož ho matka před nedávnem nastěhovala k němu do pokoje. Ale ať si klidně ostatní myslí, že strávil noc s nějakou ženou, bylo mu to jedno.

Rychle se vzpamatoval a řekl: „Nač bych se měl ptát? Lepší by bylo, kdybychom se tam mohli vypravit a vidět všechno na vlastní oči.“

Královna tomu nápadu zatleskala. „Ano!“ Ale potom její nadšení opadlo. Vidět, jak se její radost mění v zarputilost, bylo téměř bolestné. „Ano. Někdy. Možná. Až zaplatíme tuto válku.“

„Války se platí z kořisti, kterou s sebou vojáci přivezou,“ podotkl Panshji.

„Pokaždé tomu tak není,“ odvětila královna. „Dokonce velmi často. Nesnáším války. Je to plýtvání.“

„Tohle raději svému muži neříkej,“ poznamenal jako vždy veselý Kahotep. „Mohlo by se ho to dotknout.“

„Oh, dotknout,“ vydechla Satiah s výrazem odporu. Pohnula se ve snaze najít na pohovce co možná nejpohodlnější polohu pro své těžké, neohrabané tělo. Na pomoc jí okamžitě přispěchaly služebné s polštáři, opěrkou na nohy a vějíři, ale ona je mávnutím ruky odehnala. Z ničeho nic byla podrážděná, více než obvykle.

Sekani nebyl natolik ospalý, aby mu ušlo, co bylo očividné. Ostatní snad museli být úplně slepí. Ale možná neměli matku, která by po celé jejich mládí rok co rok rodila, a o své poslední dítě přišla právě loni, proto Sekani už dobře znal příznaky blížícího se porodu.

Když Satiah strnula a pokoušela se to skrýt, nabyl jistoty. Zatleskal stejně velitelsky jako jindy královna.

„Přiveďte lékaře. Rychle!“ přikázal vyplašeným služebným. Ty na něj zíraly jako na psa, který se najednou napřímil a promluvil. Takhle rozhodně se dosud nezachoval. Zamračil se a upřeně se na ně zadíval. Jedna z dívek se rozběhla. Sekani doufal, že utíká správným směrem.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Královský písař XV.:

7. Ver přispěvatel
07.08.2015 [13:36]

VerJuhů… faraon prchnul z paláce, královna má pré… no, tak to tady sic nefunguje, ale nevadí. Místo toho královna dělá něco užitečného, mezitím, co její manžílek zbytečně plení pokladnu… hm… takže už budeme mít mimčo? Konečně nám prozradíš, jaké přízni se Satiah od bohů dočkala? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Neytiri přispěvatel
31.07.2015 [10:15]

NeytiriMockrát vám všem děkuju za tak úžasné komentáře! Jsem ráda, že se vám líbí a že se tu sešlo víc čtenářů. Hrozně mě to potěšilo. A nebojte, do Pvénetu se podíváme. ;) Bude to vedlejší, i když kratší, příběh, který budu uveřejňovat po dokončení KP. :)

5. Carol1122 přispěvatel
25.07.2015 [22:23]

Carol1122Neříkám, že je faraon tak krutý, ale jsem ráda, že tam aspoň chvíli nebude Emoticon Ta země musí být fakt moc pěkná, třeba by pak Satiah ukecala manžílka, aby se tam jeli podívat? Emoticon Jinak příště děťátko? Emoticon Emoticon Moc se na to těším, hlavně ať jsou v pořádku maminka a syn/dcera... nevím čím to, ale tak trošku mám podezření, jestli to nebude děvče... i tak - byla by to krásná princezna! Emoticon Emoticon
Těším se moc na další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. vw
25.07.2015 [8:43]

Vďaka za pisárov návrat. Veľmi rada sa na palácové udalosti dívam jeho očami a opäť raz to bol zážitok. Rozhovor o bájnej zemi hájov myrhy, polí korenia a drobných černoškov nadchol aj mňa, naozaj by tam mali zájsť. Satiah obdivujem, že napriek všetkému nepohodliu sa aj naďalej snaží dôkladne plniť všetky kráľovské povinnosti. Dúfam preto, že jej pôrod príliš neskomplikuješ. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Egg
25.07.2015 [8:18]

A jéje. Toto bude ešte napínavé. Kapitola bola fantastická a veľmi ma potešila Sekaniho prítomnosť.Páči sa mi, ako ho kráľovna postrkuje k premýšľaniu o politike a ako sa takto navzájom učia. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. UV
21.07.2015 [22:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Valeriee přispěvatel
21.07.2015 [22:07]

ValerieeDneska jsme k tomu přes to horko nějak nemohla dostat Emoticon jsem ráda, že ej Sekani zpět. Scházel. No a královna to má jasný. Teď co to bude, že jo? Emoticon ono se to díky tomu taky může pěkně zamotat Emoticon díky za kapču a budu vyhlížet další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!