OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krevní banka - 6. kapitola

15.10.2012 (16:00) • Aliska • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 602×

Katana – denní tvor

Byt je starý, ale přes nové tapety, koberce a nábytek to není znát. Nejsem člověk, co by byl často doma, nebo si potrpěl na designu, ale když jsem měla zápal plic, tak jsem se strašně nudila. Možná mám i trochu smysl pro design – byt se mi celkem povedl.  Vešla jsem do předsíně a zaklapla za sebou dveře. Byt byl provoněný novotou a skrze zatažené rolety se dovnitř draly miniaturní paprsky světla. Neměla jsem světlo ráda, tak jsem rolety nechávala trvale zatažené. Jsem sice dítě člověka a upíra, ale světlo je mi nemilé. Ovšem na rozdíl od vampýrů se dhampýři po delším pobytu na slunci nezačnou vypařovat. Klíč jsem pověsila na háček na botníku, skopla tenisky a otevřela dveře do prostorného obýváku. Dnes tu byla uklízečka, tak tu mám pořádek. Uklízečka uklízí všechny pokoje až na kancelář – tu mám zamčenou. Skladuji tam veškeré informace o mně, dhampýrech, vampýrech, misích a tak dále. Mám tam i trezor s dvaceti miliony dolarů v hotovosti. Dalších padesát milionů mám na účtě. V trezoru mám dále falešný pas, občanku, SPZ a další kravinky pro případ, že bych se musela vytratit. Sundala jsem si kabát. Otevřela jsem dveře do obýváku. Byl naleštěný, všechno srovnané, vypulírované. Ihned jsem si to zamířila ke kuchyňské lince a z lednice, zabudované vedle myčky, jsem vytáhla Zlatopramen Radler. Usadila jsem se do měkkého křesla a po dlouhé době si pustila televizi.

„Brutální vražda v Melloie. V městské bance byl brutálně zavražděn pan Gjulian Ferrari. Paní Ruby Starksová, která byla svědkem této tragické události: ,Byla to žena, dívka. Tak sedmnáct let, hubená, vysoká, blondýna… Bylo to strašné…“

Do prdele…

Richard – dhampýr

Seděl jsem na gauči a usrkával pivo. Kolem mě sedělo několik fotřínků, kteří vášnivě diskutovali o fotbale a z vedlejší místnosti se ozývalo řádění našich dětí. Zazvonil mobil. Pivo jsem položil na konferenční stolek, vstal a doklusal do chodby. Zavřel jsem se, abych alespoň částečně slyšel volajícího.

„Ano? Richard.“

„Richarde? Tady Angelina… Víš… Já jsem těhotná…“

„Gratuluji!“

„Richarde… Víš, jak jsme se tenkrát opili? To dítě je tvoje…“

Čtyři děti…

Do prdele…

Alisabeth – sukuba

Zase jsem prozvracela celou noc – Sebastian jen soucitně vzdychal a držel mi vlasy. Hned ráno jsem zase sežrala kyblík cukrové vaty a vypila tři Coca-Coly. A to mi nikdy nechutnalo lidské jídlo! Něco se děje… A těhotná nejsem, vždyť jsem si dělala těhotenský test! Co se se mnou sakra děje?

Stála jsem před zrcadlem a roztřesenými pažemi se opírala o umyvadlo. Bylo mi špatně, ale už jsem neměla co zvracet. A co bylo nejabsurdnější bylo to, že jsem pořád měla chuť na cukrovou vatu, a že sukuby prostě nezvracejí. Chtělo se mi brečet. Netušila jsem, co se děje, ale zato jsem moc dobře věděla, co se bude dít. K normálnímu doktorovi jít nemohu… Musím jít za tím jediným, co dokáže léčit sukuby. Za tím, co má hezkou vilu za řekou smrti, hned vedle Luciferova paláce… Musím se vrátit do pekla…

Do prdele…

Ahojky! Tak co? Jak se vám poslední díl této série líbil? Ano, je to poslední díl této série, ale nebojte se, povídka není zastavená! Jenom si dám na pár týdnů pauzu, abych se mohla věnovat povídce Lagbyth. Z jakého pohledu chcete, abych v příštím díle (z již druhé série) psala?

Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krevní banka - 6. kapitola: