Já, upíři a vlkodlaci 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek. Meg je na cestě do práce a přemýšlí o svém snu. V práci ji čeká překvapení, když zjistí, kdo si ji na práci najal.

28.05.2010 (15:00) • Annabelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1602×

Taxík uvíznul v zácpě, hm skvělý, jestli příjdu pozdě, šéf bude zuřit. Pořád řikam, že tenhle den stojí za ho... houpacího koně. Seděla sem v taxiku a neustále jsem myslela na ten sen. Jak se Nathanielovo studené svalnaté tělo tisklo k mému rozpálenému tělu, jak mě líbal, jak mě hladil, ach, no tak Meg, uklidni se. Opakuj si, je to otravnej krvecuc, je to otravnej krvecuc, je to otravnej a sexy krvecuc, sakryš. Skusim myslet na práci. Takže, co víme o novém klientovi? No skoro nic, akorát, že si klient výslovně přeje, abych se případu ujala já. Asi to bude nějakej muj fanoušek. Naše detektivní kancelář má hodně klientů, protože jsme jediná detektivní kancelář, která pracuje pro upíry a vlkodlaky. Ostatní kanceláře nechtěj mít s upírama a vlkodlakama nic společnýho, dokonce ani policie. Náš šéf Alfred Stowe ale řiká, že ať jsou prachy od vlkouše nebo od krvecuce, pořád platej stejně. Muj šéf Alfred Stowe je plašatej obtloustlej padesátník a ze všeho nejvíc miluje prachy, proto se taky nebojí naúčtovat upírům a vlkodlakům nehorázný penize, ale nikdo nic nenamítá, protože upíři a vlkodlaci jsou docela bohatý, no proč by nebyli, když si penize šetřej dvě stě let, nebo i dýl.

Zácpa se konečně pohnula a taxik pokračoval v cestě, za chvíli sem dojela před kancelář. Zaplatila jsem, vystoupila jsem a zamířila jsem do kanceláře. Jen co sem vstoupila dovnitř, vítal mě pan White, náš recepční.

"Dobré ráno Meg, tak jak jste se vyspala?" Skvělá otázka.

"Dobrý pane White, ani se neptejte."

"Copak, zlé sny?" Taky se tomu tak dá říct.

"Jo, ty nejzlejší." No, zas tak strašný to nebylo.

"To vás lituji, já spal dobře, ty nové prášky na spaní zabírají výborně."

"Asi si taky nějaký koupim."

Usmála sem se a vyrazila jsem do svý kanceláře. Jsme tu tři vyšetřovatele, já, Tom Steward a James Arbugs. Každej máme svoji kancelář, ale já sem si vybrala tu nejlepší. Mám velkou prostornou, hnědě vymalovanou kancelář s velkým oknem. Alfred mi ji dovolil zařídit, tak sem se na ni vyřádila. Koupila jsem si ten nejdražší starožitnej stůj a dvě nádherný starožitný židle, Alfred tenkrát zuřil, jeho účet se pěkně provětral. Dělam to ale pro dobro kanceláře. Protože ty starožitný věci přece na upíry působěj dobře, připomíná jim to jejich dobu a cítí se tu jako doma.
Jen co jsem zasedla za stůl, tak do mý kanceláře vtrhnul šéf.

"No to je dost, kde si byla?!" Takový přivítání jsem nečekala.

"Sorry šéfe, byla zácpa."

"Máš štěstí, že tady klient ještě neni, nemůžem si ho nechat dovolit čekat, platí velký prachy." No jo no, prachy.

"A kdo to vůbec je?"

"Moc o něm nevim, akorát, že je to upír a posílá sem svýho lidskýho služebnika." Upír? Náš novej klient je upír? Neřikal sem, že když někdo řekne slovo upír, že budu vraždit? Já se tech upírů snad nezbavim. Někdo zaklepal na dveře.

"Dále!" zařval Alfred.

Do kanceláře vstoupil vysoký hubený muž s prošedivělými vlasy.

"Dobrý den, jsem Richard Newton, mám tu mít schůzku se slečnou Meg."

"Dobrý den pane Newtone, nechám vás osamotě." Alfred se vypařil z mojí kanceláře.

"Takže, pane Newtone, posaďte se, přejdeme rovnou k věci, co můžeme pro vás udělat?"

Newton si sednul naproti mě.

"Můj pán Nathaniel mě posílá, protože..." Slyšela jsem dobře?

"Cože?! Nathaniel?!"

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování