OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Já a můj mustang - Prolog a 1. kapitola

28.11.2009 (19:00) • Cathshir • Povídky » Na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 2115×

Prolog

Psal se rok. 1879 a Catherine se stěhovala z rodného Londýna do Montany v Americe.

Catherine bylo 14 let a měla sestru Charlotte. Jejich rodiče byli hodně bohatí. Tatínek si vydělával jako právník a maminka se starala o domácnost a příležitostně učila děti ve škole.

Pak přišla velmi dobrá pracovní nabídka a už se stěhovali. Koupili statek nedaleko města Billings. Catherine se velmi nerada loučila s Londýnem a se svojí nejlepší kamarádkou Elizabeth.

Dne 23. července měli objednanou loď do Washingtonu D.C. a z něj měli jet dostavníkem do Montany.

A tak Catherine 23.července odjela z Londýna do Washingtonu. 28. července dojeli večer do Ameriky. Přespali v hotelu a druhý den časně z rána se vydali na pětidenní cestu na sever, do Montany.

Putovali už 5 dní, den se chýlil ke konci, když přejeli hranice.Jeli pak ještě celou noc než ráno dojeli do Billings. Statek, který koupili byl hezký, postavený ze dřeva s rozlehlými pastvinami. Byl v údolí u řeky podél, které se táhly louky a za nima byly vidět zasněžené vrcholky hor.

Do města to bylo hodinu chůze. Billings bylo té době největší město v Montaně, centrum obchodu a řemesla.Leželo v údolí na soutoku dvou velkých řek, a lidé tam často jezdili za obchodem nebo prací- tak jako otec Catherine a Charlotte. Jejich maminka začala učit malé děti ve škole. Catherine a Charlotte začaly chodit do školy v jejich vesnici Lockwood, kde měli statek.

V prvním týdnu koupili pár zvířat na statek, jenom ne koně, které měla Catherine nejraději.

To ale ještě nevěděla co se jí v Montaně stane.

1. kapitola

Přišel ke mně, sklonil hlavu a svou hřívou se dotkl mojí tváře. Podívala jsem se do jeho hlubokých, tmavých očí. Najednou prudce zvedl hlavu směrem k údolí. Ve vteřině byl pryč.

Otočila jsem se a chtěla se vrátila, ale něco mě začalo tahat za vlasy, chtěla jsem se otočit, abych zjistila co to je, ale nedovolilo mi to.

Zamrkala jsem očima a něco mě zatahalo za vlasy. Otevřela jsem oči úplně a zjistila jsem za na kraji mojí postele sedí Charlotte a tahá mě za pramen mých vlasů.

„ Charlotte,“ vzdychla jsem.

„ Mohla bys mě přestat tahat za vlasy?“ znovu jsem zavřela oči a přetočila se na druhý bok.

„Cathy vstávej přijdeme pozdě do školy.“ tahala mě znovu za vlasy. Podrážděně jsem se posadila. Charlotte už byla připravena, měla na sobě svoje nejlepší šaty, dlouhé špinavě blond vlasy snažené sponou a modré oči jí jiskřily.

 „ Fajn už jdu,“ zvedla jsem se a vydala se do koupelny.

„ Budu na tebe čekat v předsíni,“ zavolala zběžně Charlotte. Usmála jsem se. Škoda, že přerušila ten krásný sen. Byl v něm uhlově černý kůň, s dlouhou vlnitou hřívou. Přišel ke mně, ale potom odešel. A pak mě Charlotte začala tahat za ty vlasy. No nic.

V koupelně jsem si vyčistila zuby a učesala tmavě hnědé, dlouhé, vlnité vlasy. Na to, že jsme s Charlotte byly sestry jsme vypadaly každá naprosto jinak. Ona byla špinavá blondýna s modrýma očima,hubená a výškově malá. Já byla pravý opak. Tmavě hnědé vlasy, tmavě hnědé oči. Byla jsem sice hubená, ale za to jsem byla oproti Charlotte vysoká. Ale povahově jsme si byly podobné. Jako sestry jsme se párkrát hádaly, ale jinak jsme to bez hašteření přežily.

Šla jsem k sobě do pokoje a ze starodávné šatní skříně vyndala svoje nejlepší šaty. Temně modré s výstřihem a rukávy dlouhými po lokty. Byly koupené ještě v Anglii a pro zdejší módu se vůbec nehodily. Charlotte dávala přednost spíš modernějším šatům než já, která měla ráda šaty bez zbytečností jako je řasení a podobně. Proto sem lépe zapadala než já.

Vlasy jsem si nechala volně, nic jsem s nima nedělala. Popadla jsem z křesla tašku, dlouhý svetr a běžela do předsíně. Charlotte už tam čekala.

 „ Můžeme jít,“ zadýchávala jsem se.

„Kolik je hodin?“ optala jsem se. Moje snídaně na dnešek nejspíš zůstane zapomenuta.

„ Už musíme jít,“ tahala mě ven ze dveří. Toužebně jsem se zahleděla ke kuchyni. Vyšly jsme do sluníčkem prosvíceného chladného rána, to znamenalo, že odpoledne bude teplo. Tady v Montaně léto téměř nebylo a když, tak bylo chladné, chladnější než v Anglii.Dnes byl pro nás první školní den. Nejhorší na tom bylo, že Charlotte byla o dva roky mladší než já a chodila do jiného ročníku. Vydaly jsme se ke škole. Nebyla moc daleko od našeho domu, myslím tak 5 kilometrů. Trvalo nám to hodinu, ve škole jsme byly v 8.30 a zbývalo nám půl hodiny do začátku. Otevřela jsem prosklené dveře a vešla do školného ruchu. Otočila jsem se na Charlotte

„ Sejdeme se před dveřmi jen co skončí první hodina ano? Pak půjdeme nakoupit věci co budeme potřebovat,“ řekla jsem a snažila se,aby v tom byla cítit autorita. Nepovedlo se.

„ Neboj Cathy budu tady čekat.“ Mávala na mě a běžela do třídy. Docela jsem jí záviděla že nemá starosti s tím co jí ve třídě čeká. Mě bylo na omdlení, ale přesto jsem se v mrákotách vydala do učebny. Jak jsem se přibližovala ke třídě měla jsem čím dál větší podezření, že mě poslali jinam. Neozýval se z ní žádný zvuk. Neklamný důkaz toho že v ní nikdo není, ale vešla jsem dovnitř. Byla prozářená ranním sluníčkem, s okny na jih. Její stěny byly natřeny na světle žlutou a bylo tam několik lavic, které vždy měli místo pro dva lidi. Uvnitř seděla dívka v béžových, nařasených šatech s zrzavými vlasy a něco si psala. Šla jsem tedy k ní, její lavice byla volná jako všechny ostatní.

„ Ahoj,“ pozdravila jsem vesele „Je tu volno?“

„ Ano je,“ usmála se na mě a já si odsunula židli abych si mohla sednout.

 „ Jak to, že tu ještě nikdo není?“ podivila jsem se.

„ Oni přijdou, první den všichni přicházejí na poslední chvíli.“objasnila mi a začala zase něco psát.

„ Co to píšeš?“ zeptala jsem se.

„ Dopis. Můj tatínek odjel na nějaký čas do Texasu.“

„ Aha.“ Lepší odpověď jsem nevymyslela.
„Kde bydlíš? Nikdy jsem tě ještě neviděla.“ Vzhlédla od dopisu.

„ Ani jsi nemohla, v červenci jsme se sem přistěhovali z Anglie, a teď bydlíme na statku tady v Lockwoodu.“ Objasnila jsem a tím si možná všechno zkazila.

„ Ty jsi vážně z Anglie? Jak se jmenuješ?“ Chtěla hned vědět, Anglie ji nejspíš zajímala.

„ Ano, jsem opravdu z Anglie a jmenuji se Catherine.“ Napřáhla jsem k ní ruku. Vzala mě za ní. „

Já jsem Emily, těší mne Catherine.“

„ Mě taky a můžeš mi říkat Kate. Zní to víc Americky.“ Dodala jsem.

„ To je fakt. A odkud z Anglie jsi?“

„ Narodila jsem se ve Skotsku, ale než jsme odjeli sem tak jsme bydleli v Londýně. Krásné město.“

„ Tomu věřím.“ Zasnila se a pak dodala. „ Ale asi tam moc nesvítí sluníčko, nejsi vůbec opálená.“

A je to v háji. Věděla jsem že sem nezapadnu, jsem prostě jiná, holka z východu s bílou průsvitnou pletí, ze země kde prší, a nesvítí sluníčko.

„ V Anglii skoro pořád prší, a málo svítí sluníčko.A proto jsem se ani neměla kde opálit.“ Poučila jsem ji.

Pak už začali přicházet další lidé, většinou děvčata a chlapci v našem věku. A my vesele konverzovaly na téma Anglie a já.Třída se postupně začala zaplňovat a já si připadala víc normálněji. Nikdo se mě na nic neptal, ale všichni si mě zvědavě prohlíželi.

Pak poprvé zazvonilo a všichni utichli a byly zavřené dveře. S přehnanou starostlivostí jsem si už dnes po několikáté upravila vlasy a uhladila šaty. S rámusem se otevřely staré dveře a já se instinktivně obrátila dozadu kdo přichází. Podivila jsem se. Ve dveřích stál chlapec s dívkou. Oba dva byli v našem věku. Vypadali jinak než ostatní, hlavně co se týče oblečení. My všichni jsme měli slavností šaty, ale oni měli podivné kalhoty, a vůbec vypadali jinak než jsem byla já zvyklá.Byli úplně poslední, na ně zbyla dvě zadní místa. Já seděla ve čtvrté lavici u okna. Nikdo se na ně nedíval. Posadili se a začali si spolu potichu povídat. Zajímalo by mě kdo jsou. Emily se ptát nebudu. Takže jsem to nechala být. Hned na to vešel do třídy učitel, pan Baker jak mě bylo řečeno. Řekl nám jaké budeme mít hodiny a co budeme potřebovat k výuce. Když zazvonilo vstala jsem a šla před školu čekat na Charlotte. Než jsem se přes školu vymotala chvíli to trvalo, ale dav mi napovídal kudy mám jít a popostrkoval mě dál ke dveřím. Jak jsem vyšla ven udiveně jsem se zastavila a zírala před sebe a nevěřila vlastním očím. Dva lidi se zamnou zasmáli. Přímo u zábradlí byli uvázáni dva koně. Jeden hnědý a druhý se žlutou srstí, bílou hřívou a modrýma očima. A jejich sedla a uzdečky, hnědé pocvočkované a hrozně složité. Ne jako sedla v Anglii. Koukala jsem na ně jako na zjevení a pak jsem za sebou uslyšela hlas.

„ To je, co?“ otočila jsem se. Byla to Emily.

„ To jo, nikdy jsem nic takového neviděla. Čí jsou?“

„ Ty jsou Willa a Emmy Flamingových. Jejich otec má velký ranč a plno peněz. Můžou si tedy dovolit honácký koně, westernovou výstroj i džíny.“ Dodala. Vyvalila jsem oči:

„ Tak a teď mi řekni co je honácký kůň, westernová výstroj a hlavně co jsou džíny. Zní to podivně,“ zašklebila jsem se. Obrátila oči v sloup jako kdybych byla blázen a začala.

„ Honácký koně jsou koně, který můžeš použít na ranči, western je náš styl ježdění, máme jiná sedla a všechno a jezdíme i jinak. A džíny? Začínám si myslet že jsi žila v jiným světě. Džíny, jsou kalhoty vyrobené z denimu, hodně vydrží a neprodřou se tak rychle. Ideální pro western. Jsou teď úplnou novinkou, skoro nikdo je nemá.“ Zírala jsem na ní. Tolik informací najednou.

„ Promiň já už musím jít. Ahoj.“ Rozloučila se. Ani jsem se nezmohla na pozdrav když do mě někdo vrazil. Byla to Charlotte s nějakou holkou.

„ Cathy, nevadí když půjdu s Mary nakupovat? Řekni to doma, ahoj!“ a táhla tu neznámou směrem k centru. Výborný, hodinu se budu trmácet zpátky k nám na statek. Vyšla jsem abych byla co nejdřív doma. Jak se dostane domů Charlotte to už mě nezajímalo. Koně jsem nechala koňmi, a vydala jsem se domů.

Autor: Cathshir (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a můj mustang - Prolog a 1. kapitola: