OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent: Guilty 4.díl

11.12.2009 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1152×

„Lexie, rozmysli si to!“ prosil ji její bratr, když šla k Aston Martinovi, ve kterém už seděl řidič.

„Už mám zbaleno!“

„Můžeš si vybalit!“

„Kevine!“ naštvaně se na něj otočila. Měla na sobě vyjímečně volné džíny,s větlé barvy, které byly na kolenách prošoupané, tmavě fialovou mikynu s kapucí, pod kterou bylo bílé tílko na ramínka.

„Lexie, prosím!“
„Kevine, chci vědět pravdu! Netrap mě!“

„Nebudu moct v noci spát!“
„Vezmi si prášky!“

„Dobře, pojedu tam s tebou!“

„Máš na dnešek dané schůzky, které si zrušil včera! Jdi do limuzíny, všechno si zařiď a o mě se neboj!“ mluvila naprosto klidným a pevně rozhodnutým hlasem.

„Kdyby se cokoli dělo...“
„Já vím, pan Smith nebo Sára. Já vím.“

„A nezapomeň na to co jsi udělala!“
„Jo to vím taky zpaměti! Neboj se o mě!“ obejmula ho a potom se vydala k autu, aby ji ještě nakonec nezastavil.

Do kufru hodila sportovní tašku, kterou vezla sebou a usadila se na zadním sedadle, ale přesně tady na ni všechno najednou dolehlo.

Doteď byla naprosto klidná a skoro si neuvědomovala co dělá, dalo by se říci, že jednala v afektu, který přišel po zjištění, kde se Daniel nachází, ale taky po šokující pravdě o Calebovi.

Na chvíli ji zachvátila panika, že tam nechce, že nebude moct podívat do očí Calebovi, bude mít chutě vyrvat Gabrielle vlasy a nebude schopná promluvit s Danielem aniž by na něj byla hnusná nebo by se hned nezačala vyptávat.

Věděla, že jestli chce, aby se všechno podařilo, tak jak plánovali, musela být trpělivá a přesná, ale bohužel to ji v tuto chvíli nešlo.

Začal ji bolet žaludek, což se jí často stávalo ve vypjatých situacích a chvíli si myslela, že pozvrací nohé potahy, ale když zastavili před oplocenou budovou, vše z ní opadlo a teď se soustředila jen na to, že je zpátky.

Na místě, které ji od základů změnilo její život a pohled na celý svět. Na místě, kam se chtěla vrátit a přesto se část jejího Já zuby nehty bránila.

Vytáhla si z kufru tašku, rozloučila se s řidičem a zamířila ke vchodu, kde už na ni čekal pan Smith.

„Znovu se setkáváme.“

„Dobrý den.“
„Jsi si jistá, že tu chceš být znova?“
„Jo. Potřebuju zjistit, jestli za to doopravdy může on.“
„Nikdy bych neřekl, že ty budeš mít tolik odvahy jít do něčeho takového. Čekal bych spíš, že sem tvůj bratre pošle policii, FBI, CIS a nevím ještě koho.“
„Jo, taky to chtěl udělat, ale nic by nevypátral.“

„Jsi připravená?“

„Ano. Jsem.“

„Víš co jsi udělala?“
„Ano.“
„Máš sebou diktafon.“
„Jo.“

„Tak není na co čekat. Víš co máš dělat?“

„Ano.“

„Tak jdeme za Sárou.“

„Ahoj Lexie!“ žena ji usměvavě přivítala. „Slyšela jsem do čeho jdeš! Neboj dáme na tebe s Davidem pozor!“

„Kdo je David?“
„Dělá dalšího dozorce. Minule tě vyváděl ven, jestli se nemílím!“

Lexie se vybavil muž, kterého znala jen od vidění.

„Jo! Už vím!“
„Skvěle, takže... nastav ruce!“
„Cože?“

„Pouta!“ Sára ji před obličejem zamávala želízky a Lexie se sevřel žaludek, podle toho taky musel vypadat její výraz.

„Promiň, je to nutnost. Měla jsi je i minule a to si nedělala problémy!“
„Já vím... ty Sáro... vím, že sem nechtěla nic extra nebo tak, ale nemohla bys je nechat povolené!“ zaškemrala blondýnka a nahodila psí očka. „Minule jsem měla hrozné modřiny!“
„Jasný! Ale prosímtě nevyvleč se z nich! To by spoustě lidem přišlo podezřelé!“

„Neboj se!“

Lexie na zem pustila tašku s věcmi a nastavila ruce. Nepřátelským pohledem pozorovala železné kroužky spojující její ruce.

Sára ji podala do rukou tašku.

„Nezdála se mi tak těžká!“ konstatovala Lexie, když těžce držela tašku. „Nedokážu si představit, jak tu scénu mám sehrát, když se asi sama zabiju o tu tašku!“

Sára se jen usmála.

„Připravená barbínko?“ ušklíbla se.

„Jasně! Jako nikdy!“
„Tak jdeme na to!“

Sára stiskla tlačítko, které rozevřelo dveře a druhou rukou popadla Lexie za paži.

„Okamžitě mě pusť! Nic sem neudělala!“ Lexie sebou začala prudce zmítat. „Nemám tady co dělat! Okamžitě mě pusť! Hej! To bolí!“ Lexie sebou trhala a škubala, že k sobě se Sárou svolaly veškerou pozornost.“

„Davide! Potřebuju pomoc!“ zavolala Sára, která hrála jak s blondýnkou nemůže hnout a dostat ji dovnitř.

Rychle k ní přispěchal namakaný muž, který dívku popadnul za druhou paži, a i když se snažila vzepřít sebe víc nedělalo mu žádný problém vtáhnout ji do chodby.

Podržel ji, když jí Sára sundávala pouta.

„Pokoj máš tam, kde minule! Víš jak to tu chodí! A jestli takovou scénu zopakuješ ještě jednou, tak tě trest nemine!“ zakřičela na ni Sára a potom ji ona i David opustili.

Cítila na sobě přilepené všechny pohledy. Mezi některými poznala lidi, které už znala nebo, které tu viděla, jiní tu byli noví a taky ji neunikli poznámky typu: „Barbínka je zpátky!“ a bouřlivé šeptání.

„Co je?!“ zeptala se nahlas a pár pohledů se od ní odvrátilo. Popadla tašku ze země, ale znovu ji upustila, když k ní přišla dvojice jí známých osob.

„Lexie?“

„Do hajzlu co tu děláš?!“ před ní stál Daniel s Maxem. Chvíli nevěděla jak reagovat, ale potom se s oběma z nich přivítala a hrála milou.

„To je na dlouho! A co vy?!“
„Znáš to! Poliši si vždycky něco najdou!“

„No to mi povídej“ souhlasila s Maxem.

„Slyšeli jsme, že si tu už zkejsla před náma! Máš slušnou pověst!“ vložil se do toho Dan.

„Jo... Moc bych to nerozmazávala! Jak jste řekli... poliši!“

„Lexie?!“ ze zadu se ozval překvapený dívčí hlas.

„Ahoj Roxy!“

Holky se obejmuly.

„Co tady děláš? Včera jsem s tebou mluvila a nevypadala jsi na to, že by si se tu měla ještě někdy ukázat!“ řekla šokovaně.

„No to víš! Magnet na potíže! Řekli jste to vy sami!“

„Wow... Gaby není moc nadšená, že tě vidí!“

„O té mi ani nemluv!“

„Kluci, tak se ještě uvidíme! Musím si jít zabydlet pokoj!“ Lexie znovu a tentokrát doufala, že naposledy zvedla tašku ze země a zamířila známou chodbou ke svému pokoji.

Když k němu šla všimla si i osoby, u které ji píchlo u srdce. Jak moc si přála ho nepotkat, ale co jí zbývalo, něco obětovat musela.

„Lexie, radši s tím vybalováním moc nespěchej!“ radila jí Roxy, když Lexie šla ke svému pokoji.

„Brácha mě odsud znovu tak rychle nedostane!“

„To jsem nemyslela!“
„Tak o čem to sakra mluvíš?!“ tentokrát si tu Lexie nepřišla tak uťáplá jak minule, ale zdálo se jí, že si hraje na něco co není. Na drsňačku a stím hodlala skončit.

No a co, že tady už jednou byla, to neznamená, že z ní bude Gabriella.

Blondýnka prošla chodbou až ke svému pokoji, ale když otevřela dveře na její posteli už seděla usazená známá dívka, kterou Lexie opravdu vidět nechtěla mezi prvními.

S ní tu byla i její parta.

„Roxy, už chápu co jsi se mi snažila naznačit, ale rovnou si měla říct, že tu sedí zlý vlk! Došlo by mi to, protože mi o vlku a vlk tady! Ahoj Gabrielle!“
„Čau, jehňátko!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent: Guilty 4.díl: