OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Innocent: Guilty 3.díl

09.12.2009 (19:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1047×

„Mám to! Je to Daniel! Tohle je Danův přivěšek!“ vypískla hlasitě a nevěděla jestli má skákat radostí nebo se bát.

„Který Daniel?“ nechápal Kevin a marně se v mysli pokoušel vybavit, kdo to vlastně je.

„Je to jeden kamarád.“

„Proč by sem někdo jako on chodil? Nezmizely žádné peníze ani cokoli jiného!“

„Já nevím... vůbec nic nevím, ale zjistím to!“ blondýnka se natáhla ke gauči, na kterém byla hozená sportovní mikyna.

„Kam jdeš?!“ vykřikl za ní, když se hnala ze dveří.

„Zjistit co se tu děje!“

„Počkej! Může to být...“ poslední slova přehlušilo prásknutí dveří. „Já ji přerázím! Roztrhnu ji jako hada!“ nadával pro sebe a z kapsy kalhot vytáhnul mobil, který mu sloužil i jako elektronický kalendář.

„Zrušte prosím dnes všechny moje schůzky!“

„Ano! Myslím to zcela vážně! Mám doma nějaké rodinné potíže, takže se dneska v kanceláři neobjevím!“

„To je mi jedno! Prostě to zařiďte!“ při poslední větě autoritativně zvýšil hlas a potom rozhovor ukončil.

Mobil hodil na koženou pohovku a zamířil k baru, odkud si vzal skleničku ledem a zalil to zlatou whisky, kterou potřeboval.

Lehce si loknul a měl napjaté uši, aby zaslechl jeho přicházející sestru.

Pár minut, které uběhly mu připadaly jako věčnost a on si dolil skleničku a začal přecházet z jedné místnosti do druhé a hlavou mu výřily samé hrozné myšlenky.

Když konečně uslyšel klapnutí dveří myslel si, že je opilý, protože tohle se mu zdálo už několikrát.

„Kevine!“

Volání jeho jména ho utvrdilo v tom, že asi bude při smyslech a vydal se k obývacímu pokoji, kde už stála jeho sestra a kriticky si ho prohlížela.

„Už zase whisky?!“ nespokojeně zakroutila hlavou a posadila se na kožené opěradlo křesla.

„Co jsi zjistila?“ naléhal Kevin.

„Něčeho se pevně chyť!“ radila mu Lexie. „Hádej, kde Daniel je!“

„Netuším! Nemohla by si mi už říct co víš?!“
„Fajn. Oba dva je před pár dny chytila policie a hádej kam je zavřeli!“

„Lexie!“
„Dobře... dobře... i s Maxem jsou zavření v naprávném centru, ze kterého jsem vylezla!“
Kevinovi spadla čelist.

„Ty si ze mě děláš srandu!“
„Ne, myslím to vážně!“
„Todle už fakt není možný! Jdu zavolat policii!“
„Počkej!“ Lexie rychle skočila po mobilu ležícím na gauči a sebrala ho do svých dlaní.

„Přemýšlel jsi co jim řekneš? Kde vezmeš důkazy? Nikdy se policii nepřizná! Ani kdyby si ho měl natočenýho na kameře! Pořád by zapíral!“

„Máš lepší nápad?!“

„To bych řekla!“
„Tak sem s ním!“

„Vrátím se zpátky do nápravnýho centra!“

„Lexie! Ty jsi vážně šílenec! Teď jsi z něj vylezla! Neštvi mě! Ty si myslíš, že i kdyby se ti přiznal, že ti to policie uvěří?!“
„Mě ne. Ale nahrávce ano!“

„Nikam nepůjdeš! Jestli tady tu noc byl a ublížil našim rodičům je to nebezpečné! A navíc ani nemá motiv!“
„Kevine, jestli to chceme zjistit tak mě tam musíš pustit!“
„Ne!“

„Mohlo by se o tom říct Sáře a panu Smithovi. Každý den by si mě navštěvoval!“

„Ne! Bylo by to moc velké sousto pro média!“

„Tak o tohle ti celou dobu jde?!“

„Lexie, jde mi o tvé bezpečí, jasný?!“
„Mě jde o to, abych zjistila, kdo a proč jim ublížil! Už tam mám přátele! Nic se mi nestane!“

„Nepustím tě tam!“

„Tak jinak! Já se tě neptám! Teď ti oznamuju, že se vrátím! Když nebudu moct dobrovolně a ty mi to nedomluvíš, tak někde něco rozbiju nebo prodám drogy a nechám se chytit! Vyber si co je pro média lepší sousto!“ její výraz byl naprosto vážný a Kevin v něm viděl stoprocentní odhodlání.

„Lexie...“

„Už jsem se rozhodla... tak mě prosím nenuť dělat nic protizákonného!“ její tvrdý výraz povolil a byl prosivý a zoufalý.

„Nedělej na mě ty psí oči!“

„Prosím...“

„Dobře, ale nechám ti tam vozit jídlo a...“

„Ne!“ Lexie ho prudce zastavila. „Nechci žádnou protekci! Budu mít normální režim, akorát v kapse budu mít něco co bude nahrávat zvuk... diktafon? ... Něco takového mi sežeň.“
„Lexie, ty všechno elektronické zničíš!“

„Já vím! Právě proto to scháníš ty!“

„Stejně si myslím, že je to šílený nápad!“

„Já ne! Zítra chci nastoupit, takže zavolej Smithovi, Victorii, sežeň tu nahrávací blbost a já si jdu sbalit!“
„Zítra je moc brzo!“
„Pozítřku bude moc pozdě! Dělej!“ na místě se otočila a zamířila za Luisou, o které byla přesvědčená, že bude v kuchyni a potom se vydala do svého pokoje.

V šatníku vyhrabala velkou sportovní tašku a hodila ji doprostřed pokoje. Chvíli se na ni dívala a vzpomínala, jak jsi tenkrát rychle balila věci a byla duchem úplně nepřítomna.

Teď měla aspoň trochu času se připravit a věděla co si vzít sebou.

Opatrně skládala oblečení do tašky a snažila se, aby se jí tam toho vlezlo co nejvíc. Nakonec si vzala stožek vytahaných tepláků, pro které poslala Luisu.

Celou dobu si balila automaticky a monotoně. Měla smíšené pocit. Tělem jí prostupovalo vzrušení, nervozita i strach.

Znovu zpátky.

Ozvalo se zaklepání na dveře a osoba za nimi nečekala na odpověď. Dovnitř vpadnul Kevin. V jedné ruce držel mobil a v druhé menší krabici.

„Co to je?“

„Tvůj diktafon.“

„Aha... A bude to slyšet, když to budu mít v kapse?!“
„Je to novinka! Jmenuje se...“

„Je mi jedno, jak se to jmenuje! Jen mi ukaž jak to funguje a to mi stačí!“ přerušila ho rázně a pozorně poslouchala, když jí vysvětlovala co má a nemá zmáčknout.

„Pan Smith, nebyl moc nadšený, ale když jsem mu vysvětlil co se děje a slíbil jsem mu nějaké to sponzorování tak souhlasil, ale kdybys viděla jakou scénu udělala Victorie!“

„To si živě dokážu představit!“ usmála se Lexie a v duchu si představila naštvanou právníčku, myslící si, že se úplně zbláznila.

„Začala šílet, že jsi blázen, že zpátky nemůžeš...“ Kevin jako by jí četl myšlenky, řekl přesně to co ona slyšela v hlavě.

„Jsi si jistá, že to chceš?“ zeptal se, když opouštěl její pokoj.

„100%!“ řekla rozhodně, ale v duchu váhala.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocent: Guilty 3.díl: