Innocent: Guilty 10. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Další dílek...

30.12.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1139×

„Tak a je to v háji, ten nás zabije!“ pronesl Blake a podíval se ke dveřím, ze kterých přímo k nim mířil Caleb.

„Nemůže to být tak horký!“ pronesla s klidným hlasem Lexie, ale uvnitř vyčkávala co se bude dít a chytla se větve, která působila pevně, aby se o ni opřela.

Caleb jen klidně přišel a stoupnul si pod strom, opřel se o tlustý kmen a založil ruce na prsou.

„Ahoj Lexie...“ pronesl až s téměř ledovým klidem a ani se nahoru do koruny stromu nepodíval.

„Ahoj...“ blondýnka se lehce přesunula na další větev.

„Ty nenadáváš?!“ zeptal se opatrně Sam.

„Proč bych se zrovna kvůli princce jako je ona měl rozčilovat?“

„My jsme ti to říkali pořád!“
„Calebe, Victorie je trošku přecitlivělá a mě už je skvěle, takže už se o mě nemusíš starat ty ani Roxy... jasný?“
„Jak chceš...“
„Takže seš naštvanej?“

„Nejsem. Měl bych? Nemám proč!“
„Jsi! Seš vytočenej! Uvnitř tebe to vře!“

„Ne! Jsem naprosto v klidu. Už se o tebe nebudu starat! Seš dost velká holka...“ stále ani nepohlédl nahoru.

Lexie napadl perfektní nápad jak ho dostat. Natáhla ruku k malé větvičce, která trčela z jedné velké a sevřela ji v dlani.

„Křuplo to! Áááá!“ a současně trhla s větvičkou, která se v půlce zlomila a zatřepala s listy.

„Lexie!“ Calebova poza okamžitě skončila a on se zděšeně podíval nahoru. Lexie se jen andělsky usmívala a házela nevinné kukuče.

Kluci z party se mohli potrhat smíchy.

„Ty si ze mě děláš srandu, že?!“ vybuchnul.

„Ale no tak... Calebe...“
On už byl na odchodu a stále nadával.

„Calebe! Počkej! Byla to legrace!“ Lexie slezla až ke spodním větvím.

„Blondýna! Fakt bloncka jedna!“ nadával Caleb. „Úplně blbá!“
„Počkej! Nezlob se!“ Lexie se podívala dolů a najednou zjistila, že neví jak se dostat na pevnou zem. „Teď si srandu nedělám! Calebe, pomoz mi dolů! Kluci!“ ti se začali smát ještě víc a Lexie kolem sebe házela bezmocné pohledy a vrcholem všeho bylo, když na dvůr přišla Gaby.

„Že by se nám naše Barbínka uzdravila?!“ provokativně si stoupla pod strom, kde Lexie přemýšlela jak se dostat dolů a na chvíli dostala i chuť na Gabriellu skočit a rozplácnout ten její hloupý úsměv.

„Lexie, pojď chytnu tě!“ Blake vyžduchnul Gabriellu a nachystal si ruce.

„Ále ovečka v nouzi!“ rýpala dál.

„Blaku, slezu sama, ale díky!“
„Lex, neblbni!“ začal jí to rozmlouvat Jake.

„Jo! Něco si zlomíš!“

„Ještě sem si nikdy nic nezlomila!“
„Ještě jsi nikdy neležela dva dny v horečce!“ oponoval jí Sam.

„Zvládnu to!“
„To chci vidět. Blondýnka si nám srazí vaz...“ pronesla jedovatě Gaby.

„Aspoň si vlk bude moct nechat pozůstatky!“

„Ale vypadá to, že se nic dít nebude! Jen malá ustrašená holka! Tví rodiče na tebe musí být opravdu pyšní!“
Toto Lexie stačilo jako poháněcí motor. Ať se klidně naváží do ní, ale její rodiče do huby brát nebude. Kdyby byla dole tak jí jednu ubalí! A možná, že to ještě i stihne.

Přidřepla si na nejspodnější větev a chytla se jí rukama, i když si to nechtěla připouštět, musela uznat, že se jí klepou kolena a uvnitř jí je jen malá dušička.

„Kdybyste mě tak viděli, jaký blbosti tu dělám...“ probleskla jí hlavou myšlenka, patřící jejím rodičům.

Lehce se zhoupla a držela se rucemi větve, ale zuřivě kopala nohama. Čekala, že bude aspoň trošku níž, ale pořád se jí zdálo, že je strašně vysoko. Myslela si, že to bude pár centimetrů od země a doskok nebude náročný, ale teď se její mínění změnilo.

„Já si tu nohu fakticky zlomím!“ napadlo ji, ale tuto myšlenku hned zahnala.

„Na tři... jedna... dva...“ a tři si v duchu neřekla. Tak znovu: „Jedna... dva...“ potom co několik dnů proležela byla tak unavená, že její ruce do tří nevydržely. Její svaly ochably a její dlaně uvolnily sevření kolem větve a ona padala k zemi.

Teď se nesmí zesměšnit. Docela ji šokovalo, když skončila na nohách. Stála a Gabriella zlostí rudla v obličeji.

„Hračka...“ usmála se škodolibě Lexie a pohodila blonďatými vlasy.

„Skvělý!“ Pyro ji poplácal po rameni a ona se pyšně usmívala kolem sebe.

„Ty! Ty jedna malá hnusná...“ z Gaby sršely blesky a už to vypadlo, že blondýnku uhodí, ale kolem ní si stoupnul Blake s ostatními. „Máš štěstí, mrcho!“ zasyčela a chtěla se dát k odchodu, ale to jí Lexie nedovolila.

„Ne! To ty máš štěstí! Už nikdy nemluv o mojí rodině, když o ní nic nevíš! Nic!“ řekla zlověstně, že z ní chvíli šel strach, potom odešla ze dvora.

Když vešla do budovy, zjistila, že u dveří stojí opřený Caleb.

„Promiň...“ špitla tiše.

„Nemáš se za co omlouvat!“
„Ale mám!“
„Princko, kašli na to. Oba dva jsme to poslední dobou trošku přeháněli!“
„Trošku?“
„Dobře. Hodně...“
„Ooo... velký mistr Caleb přiznal svoji chybu?!“ Lexie se ramenem opřela o stejnou zeď jako on.

„Ty se vážně chceš hádat?!“
„Ne! Já akorát říkám, že si přiznal chybu!“
„Já své chyby na rozdíl od někoho přiznat umím!“

„Nechápu o kom to mluvíš!“
„Ty seš vážně mrška...“
„Zvykej si. Všechny blondýny jsou takové!“
„Tak to, abych šel za Roxy... ta má vlasy hnědý!“
Lexie jen naštvaně otevřela pusu a rukou ho pleskla po ruce, což Caleba rozesmálo.

„Jasný, že za ní nepudu! S blondýnama je větší sranda...“

„Vážně?!“

„Jo! Řekni mi, kdo z tmavovlásek tady dělá stejně velké problémy jako ty.“

Lexie se jen usmála, takových asi fakt moc není a chvíli nad tím přemýšlela. Tohoto okamžiku využil Caleb a políbil ji.

Lexie ze začátku napadlo, že by se mohla aspoň trochu bránit, protože mu nemůže přiznat, že na tohle čekala dlouho, ale nakonec jí její touha překonala.

„Do háje...“ ozvalo se za nimi, kde stála vyhukaná Roxy. „Promiňte, že ruším, ale Lexie všude tě hledá Sára, protože došla Victorie...“
„Do hajzlu!“ ujelo Calebovi a Lexie se jen ďábelsky usmála.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování