OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In the rain (3. kapitola)



In the rain (3. kapitola)3. kapitola: Přesouváme se do jiné dějové linky. Proč má Akio své zvláštní sny? Kdo je Ame? Co znamená vyzvídání Nakahary-sensei? Tato kapitola snad začne příběh malinko osvětlovat. Přejeme příjemné čtení...

Nakahara-sensei se s trhnutím probudila. Cítila prolomení zámku, kterým uzamkli Akiovy schopnosti. Ale proč? Co se stalo? Jedině přímá síla jiné andělské bytosti mohla uvolnit pečeť. Venku se zablesklo. Stočila pohled k oknu. Za oknem skučel vítr a ohýbal koruny stromů. Rval jim listí a vrhal ho s deštěm v prudkých vlnách proti všemu. Po silnici se valily proudy vody. Nesly s sebou všechno smetí města. Povzdechla si. Snaha, kterou vynaložili, aby skryli jeho syna, byla v mžiku pryč. A on teď zuřil. Ač se to k vážnosti situace nehodilo. Nakahara se pousmála. Smutný úsměv se rozlil po hezké tváři. Čekání ji už unavovalo. Počasí bylo stejné jako tehdy. Stejná bouře, jako před tisíci let. Nemohla to být náhoda. Konečně nastal správný okamžik.
           

Jitřenko," vydechla s úsměvem k oknu, „náš čas nadešel."

 

***


Noční oblohu křižovaly blesky. Poryvy větru rvaly stromům zelené listí z větví. Právě ten vítr skučel, když se proháněl mezi ulicemi. Proletěl snad každou skulinku. Zvedal papíry poházené po znečištěné zemi. Skučel, kvílel. Pro lidské uši snad zněl jako meluzína. Ti vnímavější, zasvěcení slyšeli jekot bolesti... Zemi zkrápěly dešťové kapky, snad slzy mučeného anděla. Mezi nimi poletovala jako sněhové vločky bělostná prachová pírka. Jakmile se dotkla země, zmizela, rozpustila se. Pro lidi byla jen obyčejnými sněhovými vločkami. Nemělo po nich zbýt ani památky...

 

Jsi ze všech nejkrásnější. Jitřenko.. moje hvězdičko...“ zašeptal muž, v jehož náručí ležel schoulený malý chlapec s křídly na zádech. Nebylo krásnějšího archanděla. Nikdo neměl bělostnější perutě, krásnější tvář, laskavější pohled... a tak čistou duši. Bez poskvrny. Byl milován celými nebesy i Bohem, který jej stvořil. „Jsi tak krásný...“ Jak často tato slova slýchával. Jak rád je sám šeptal. A neměl pocit, že by bylo něco v nepořádku. Celá nebesa byla ještě mladá jako on sám. V srdcích žádného z andělů nebylo místo pro nenávist, žárlivost. Byla jen láska. Nehynoucí, čistá. Bytosti, které v netělesné formě bytí existovaly v bezprostřední blízkosti Světla, které my tak často nazýváme Bohem. Jenže nebyl neomylný. Miloval. Jeho láska brzy přerostla v posedlost. V posedlost ve vlastní výtvor. V archanděla Lucifera. Krásného chlapce se stříbrnými vlasy, obestřeného tím nejčistším světlem samotného Pána. Chlapec byl lehkomyslný a sám se do Boha zamiloval.

„Je to chyba, Pane, nemyslím si, že-“

„Neříkej mi tak,“ zašeptal světlovlasý muž a ovinul své paže kolem příchozího mladíka, který měl ve tváři vepsanou starost.

Na tohle není čas! Musíte se opět začít zajímat o to, co se děje. Andělé přestávají být takovými, jakými jsi je stvořil. Hřeší, ubližují lidem i svým bratrům!“ mluvil naléhavě, neboť na vlastní oči viděl krutosti, kterým on sám nedokázal zabránit. On ne, ale ten muž, který se na něj právě nepřívětivě mračil, ano.

„Nezajímá mě, co oni. Zajímáš mě jen ty. Jitřenko, nestarej se o ně. Můžeme být spolu. Nevěnuj tomu pozornost. Pojď ke mně...“ šeptal do ouška chlapce a odhrnul dlouhé stříbrné vlásky z šíje, aby ji mohl obdarovat jemným polibkem. Jenže Lucifer se jen odtáhl.

„Rae, prosím!“ zvedl k muži oči. „Nemůžeš to tak přece nechat! Pak bude stále místo pro naši lásku. Pomohu ti, jen-“

„DOST! Mlč!! Říkal jsem, že je mi to jedno! Je mi jedno, co se děje,“ okřikl ho světlovlasý, až se vzduch kolem něj naplnil elektrickými výboji, až jeho milý zasykl, když jich několik spálilo bělostnou pokožku, která se následně zbarvila do červena a pálila. Opatrně se zranění dotkl. To bylo poprvé, co se něco podobného stalo. Nebyl zvyklý cítit bolest. Oči se zalily slanými slzami. „Můžeš si za to sám,“ odfrkl si Bůh a zlobně pohodil vlasy. „To ale neznamená, že mě to nemrzí...“ zašeptal už smířlivěji. Chtěl se Luciferova poranění dotknout. On ale ruku odtáhl.

„Tohle nic není. Mnohem víc bolesti je tam,“ ukázal do prostoru. „Prosím...“ zaškemral se smutným pohledem.

„Jdi pryč! Nechci tě vidět!!“ štěkl po něm bůh. Nechápal, proč jeho Jitřní synáček nechápe, že mu nezáleží na ostatních. Chce být jen s ním. Zarmouceně se odvrátil.

„Je to přece tvá povinnost, Rae!“

„Neříkej mi tak! Ne! Už pro tebe nejsem... Jen když se omluvíš, zapomeneš na to, co se děje. Buď tu jen se mnou...“ To ale Lucifer sklonil hlavu. Copak by mohl zapomenout, co se mezi jeho bratry děje? Jak si vzájemně rvou křídla. Bez lásky obcují s lidskými ženami. Jen využívají jejich těl. Pod srdci nosily jejich děti, které nevědomky stvořili. Staly se památkami po jejich hříchu.

Za několik desítek let už nebesa byla jedním velkým chaosem. Andělé, kteří se nebáli odporovat nové, samozvolené vládě nebes, byli zabiti nebo uprchli dolů na zem, kde byli nuceni se skrývat. Jediným, na koho si nikdo neodvážil vztáhnout ruku, byl Lucifer. Ačkoliv jeho láska k Bohu ochabla, neboť ho jeho úmyslné nicnedělání odradilo, stále nechtěl, aby se jeho bratři chovali tak. Ještě přece nemůže být pozdě, ne? To, co se chystal udělat, bylo téměř to samé, co udělaly skupiny andělů, jež za tento chaos mohly. Ale on věděl, že to, co činí, je správné. Nebylo to jen jeho přesvědčení. Archanděl Michael byl zabit, když se pokusil postavit se Camaelově skupině. Samael, Gabriel, Raphael, ti všichni za ním stáli. Ačkoliv jejich moc nebyla dávno taková a ze strachu se neodvážili otevřeně proti Camaelově skupině vystoupit, ujistili Jitřenku ve správnosti jeho počinu.

„Camaeli..?“ oslovil opatrně nejsilnějšího z archandělů.

„Ach, Lucifere, bratře!“ rozpřáhl ruce a chtěl stříbrovláska pevně obejmout. Ten však o krok ustoupil. Camael se zatvářil zklamaně. „Co tě se přivedlo?“ povzdechl si znuděně.

„Chci tě o něco požádat. Bůh, on - on propadl posedlosti. Prosím tě, Camaeli, jako už tolikrát předtím. Přestaň s tím, co děláš. Je to špatné, velmi špatné. Rovnováha bude ztracena. Ještě je čas, ještě není pozdě.“ Kolem tváře mu prolétlo jedno z ostrých pírek, jak Camael zlobně rozvířil prach svými mohutnými křídly.

„Není to špatné! Nic jiného si lidé nezaslouží...“

„Neubližuješ jen lidem, ale všem! Svým bratrům a sestrám tady na nebesích. Všichni trpí. I tví přívrženci! Přestaň s tím, žádám tě o to.“

„Proč tady oroduješ ty?! Je to snad tvoje starost?“ zvedl Camael hlas. Jitřenka sklopil pohled. Řekne-li, že boha už nezajímá, co se děje.

Poslal mě...“ zašeptal. Camael se ušklíbl.

„Proč ti to nevěřím...“ broukl pobaveně.

„To není tvoje věc!“ utrhl se na něj stříblovlásek. „Jestli s tím nepřestaneš. Hned teď! Já ti nedám na vybranou!“

„A co mi uděláš...?“ Ten Camaelův úsměv Lucifera dokonale vytáčel. Proč z toho má legraci? Copak nechápe, co se děje? Kolik životů, ať už andělských, lidských nebo kříženců obou ras, bylo zatraceno. Jen z rozmaru jediného z nich. Toho, kdož si hraje na boha. Všechno se to událo tak rychle. Camaelova křídla se roztáhla do své majestátní velikosti, až Lucifer odstoupil. Kdy Camael tak zesílil?! On sám se nechal obestřít andělskou aurou. Ačkoliv jeho rozpětí křídel a celá jeho postava byly menší, světlo, které kolem něj zářilo, bylo mnohem jasnější, čistší, než jaké kdy Camael mohl mít.

„Camaeli, prosím! Nechci s tebou bojovat. Nechci, aby ses čehokoliv vzdával. Jen přenechej svoji vládu...“

„Komu, tobě? O to ti jde? Chceš moc? Proto s ním-“

„Camaeli, mlč! Nevíš, o čem mluvíš! Nešlo mi o moc. Jsem... Byl jsem zamilovaný,“ opět sklopil pohled k zemi.

„Zamilovaný?!“ Druhý anděl se rozesmál, téměř mu z očí tekly slzy. Lucifer mohl jen skřípat zuby. „A už nejsi? Copak se stalo, odkopl tě?“ podíval se na něj hraně lítostivě. Jedovatá slova Jitřence ubližovala. Neodpovídal „Jak dojemné. Už jsi ho zřejmě nebavil. Nechceš teď být...!“ Lucifer to už nevydržel.

„Camaeli, prosím,“ zažadonil hned po tom, co se v jeho levé ruce zjevil elegantní úzký meč.

„Nepros, nevzdám se své moci!“ ušklíbl se. Rudé vlasy hrály nebeským ohněm a i jeho meč a aura byly krvavě rudé.

„To, co děláš, je mimořádně špatné. Ještě pořád můžeš zachránit svá křídla. Jestli zaútočíš, už nebude cesty zpět. Padneš. Camaeli, jsi můj bratr...“ upíral na něj Jitřenka zoufalý pohled. Nesměli proti sobě bojovat. Byla to chyba! Jedna velká, nesmazatelná chyba. Camael se jen zašklebil a s výkřikem na svého bratra zaútočil. Byl rychlý. Lucifer tak tak vykryl úder. Setrvačnost Camaela hodila o kus dál. Toho Lucifer využil. Byl připraven zaútočit, ale vyčkal, až se druhý archanděl otočí tváří k němu. Hned mu zasadil ránu tupou stranou meče, až Camael zasupěl a byl nucen se kolenem opřít o zem. Z nebe se sneslo několik prvních kapek. Nebesa uronila několik slz...

Oba dva už byli zadýchaní. Boj nebral konce, ačkoliv Jitřenka moc dobře věděl, že druhý má navrch. Držel se... Doufal, že někdo si boje všimne, dá vědět Bohu... Stačila chvilková nepozornost, aby těsně kolem jeho tváře prosvištěl ohnivý meč. Spálená kůže překrásné tváře se seškvařila, několik kousků se odlouplo. Pálilo to a bolest opět vehnala slzy do očí stříbrovlasého. Jemně se prsty dotkl zranění.

„Vzdej to, moc dobře víš, že mám navrch! Dot eď to byla jen hr-“ Camael ani nestihl doříct, úzký meč mu projel křídlem skrz na skrz. Bolestně zařval.            

„JITŘENKO!“ ozval se hromový hlas. Jmenovaný pookřál

„Reo?" promluvil zadýchaně. Otočil se do Boží tváře. Avšak to, co v ní viděl, ho nepotěšilo. Naopak. Pohled plný zloby a hlubokého žalu. Nechápal. Camael jako na povel poklekl na jedno koleno. Meč odhodil a sklonil hlavu.

„Všemohoucí, odpusť, že jsem zkřížil zbraň se svým bratrem. Avšak on,“ ukázal na nic nechápajícího stříbrovláska. „On tě zradil, můj pane! Celé ty roky jsme mohli jen nečinně přihlížet, jak se spolčuje s ostatními anděly, kteří jsou slabší na duchu. Chtěl vytvořit armádu a Tebe zbavit veškeré vlády nad nebesy,“ nařkl ho klečící anděl.

„To je přece lež!“ snažil se obhájit chlapec, který taktéž poklekl. Meč nechal zmizet, ale ránu na Camaelově křídle ne. „Ano, bojoval jsem se s ním, ale nic není tak, jak říká! Dlouho jsem se ti snažil říct, co se děje. Tak dlouho a-“

„Mlč!“ okřikl ho Pán, což bylo další překvapení. Snad byl Bůh jen rozmařilým dítětem, neboť po hádce, která se mezi ním a Jitřenkou udála, mu věci začaly dávat smysl. Ač byl špatný a mnoho důkazů, které na Camaela jasně ukazovaly, nebyly brány v potaz. Věřil zraněnému, na druhého byl stále nazlobený.

„A-ale... vždyť...“ zakoktal se mladík.

„Nechci nic slyšet! Nevěřím ti!“ osočil se na něj. Místo, aby přemýšlel a nejednal v afektu, se Rae dotkl Camaelova zraněného křídla, které se ihned uzdravilo. Rudovlasý anděl jím zkusmo zahýbal, než je pokorně složil. Byla mu dokonce nabídnuta pomocná ruka, aby se mohl zvednout. Tohoto gesta se však druhému archandělovi nedostalo. Bodlo ho u srdce.

„Svolejme tribunál. Zrádce ve svých řadách trpět nebudeme!“ zašeptal úlisně Camael Bohu do ucha. Ten se na něj podíval podezřívavě, ale nakonec kývl, snad proto, že ho anděl ještě několika slovy plnými jedu přesvědčil, že Jitřenka je ten špatný.

„Pane! To je omyl! Naprostá hloupost! Dlouho jsem vás žádal, abyste proti Camaelovi zasáhl. Všude na nebesích vládne jeden velký chaos! A já v tom nemám prsty. Já jen chtěl... chtěl jsem...“ ani nestačil doříct, nikdo mu nevěnoval pozornost.

„Nemůžeme dál vyčkávat. Není čas! Musí být potrestán ihned!“ naléhal rudovlasý na Boha. Věděl, že kdyby se tribunál opravdu sešel, bylo by možné, že Jitřenkova nevina by byla dokázána a on by byl souzen a svržen z nebes, nebo dokonce zabit.

„Nemůžeme soudit bez-“

„Vy můžete!“

„Rae!“

„Pane!“

Dobrá, ať je po tvém, Camaeli... Ty sám vyber trest,“ zlomeně zašeptal Bůh. Jeho Jitřenka, hvězdička, byl celou dobu tím, kdo mu chtěl ublížit. Nedbal proseb, byl hluchý k jeho vysvětlení. 

„Svrhněme ho z nebes. Seberme mu svatozář a utněme křídla!“ pravil vážně.

Lucifer nemohl uvěřit vlastním uším, když bůh jen dodal: „Křídla ne. Navždy mu budou připomínat jeho zradu. Budou černá, stejně jako jeho hřích, protože zrada bratra je tou největší..."

Jitřenka se chtěl bránit, ale když ho nikdo neposlouchal... Ten, co mu říkal tak líbivými jmény. Ten, jehož náruč byla vždy tak hřejivá, ta slova vyřkl tak chladně, bez citu, až ho zamrazilo. Zlomeně se zadíval do Raeho očí. Se zoufalou prosbou o vyslechnutí a naplnění spravedlnosti.

„Vy sám vykonejte trest, Pane,“ poklonil se mu Camael a poodstoupil od klečícího. Lucifer nevěřil, že tohle může být pravda. Ale když se Boží prsty dotkly jeho hrudi a začaly se propalovat skrz, neskutečná bolest projela tělem stříbrovlasého. Ta nejbělejší křídla bez jediné poskvrny začala černat. Každé prachové peříčko bylo temné, letky černější než noc bez hvězd. Křídla pohlcovala veškeré světlo. Hořce se podíval na milovaného, který teď z jeho nitra vyrval darovanou svátost. V srdci cítil zradu. Oba ji cítili, avšak ta Luciferova byla oprávněná. Padal. Zahlédl ještě dvě tváře. Camaelovu, která se vítězně šklebila, a tu Raeho. Ten však tu svou odvrátil a zničeně zavřel oči.

„Jitřenko!“ zaslechl ještě výkřik. Nepodíval se. Nechtěl už nikdy vidět tu tvář. Po tváři mu skanula slzy a následovalo ji množství dalších. Čekal ho jen tvrdý pád...

Bůh hleděl na své ruce. Žalem mu pukalo srdce. Proč ho zradil? Jeho jasná hvězdička s úsměvem, který uměl naplnit světlem všechny kolem sebe, je pryč. Nenávratně pryč.

„Pane?“ ozval se za ním Camael.

„Svěřuji ti vládu...“ zašeptal zlomeně Bůh. Camaelovi chvíli trvalo, než pochopil význam těch slov. Zdráhal se, ale nakonec přijal. Veškeré rozpaky byly jen hrané. Jen co Bůh odešel, na tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Poslední nepřítel byl poražen, jediný, kdo mu byl schopen vzdorovat, leží v prachu na zemi. Jemu teď už nic nebrání...

Bouře ustala, noc byla tichá, temná. Jen stromy, které tiše šuměly, jako by šeptaly slova samotného boha. „Jitřenko.. hvězdičko moje...“

 

***

 

Raphael vyšel z honosných dveří do panského sídla ven na zahradu. Déšť zcela okamžitě promočil jeho oblečení. Z křídel, která na území sídla nechával viditelná, stékala voda. Zakládal si na jejich čistotě a bělosti. Za ta staletí, kdy byl nucen opustit nebe, neztratila nic ze své zářivé bělosti. Poté, co Lucifer padl, jeho povaha začala méně zářit. Zahořkl, ačkoliv zlým se nestal. Pouze už nerozdával úsměvy a radost každému, koho viděl. Stáhl se do sebe. A kdo se mu mohl divit? Bělovlasý anděl si povzdechl. V proudech deště se snažil očima najít postavu Jitřního synáčka. Konečně! Zahlédl postavu s velkými křídly poblíž vysoké túje.

Lucifere! Bratře!" volal, ačkoliv nedoufal, že ho druhý zaslechne. Doběhl pod rozložitou korunu stromu.

Jsi tak vyděšený z té bouře, Raphaeli, nebo z prolomeného zámku?" Hlas anděla s černými křídly se chvěl rozrušením. Zvedl půvabnou tvář z dlaní a prohlédl si druhého. Oba to cítili, a bouře byla důkazem, že se nemýlili.

Co myslíš, že se stane teď? Nikdo z nás netušil, že by pouhá míšenka mohla prolomit pečeť..."

Cožpak neslyšíš, že to je nesmysl? To dítě je silnější, než si my můžeme myslet. Vyrůstalo nahoře... Celá staletí, pokud vím.  A stejně prý má vzhled osmiletého děvčátka. Raphaeli, přemýšlej! Proč by se jí Camael tak najednou chtěl zbavit? Není tak hloupý ani opilý svou mocí, aby si nevšiml, že to dítě není čistokrevné." Lucifer se postavil a na chvíli roztáhl svá černá křídla. Zamyšleně si prohlédl silné černé letky. Ze začátku ta křídla nenáviděl. Schovával je, snažil se žít mezi lidmi, ale utrpení kolem něho bylo příliš mnoho, než aby se kvůli vlastní zrazené duši a bolesti uzavřel. Potom by Camael vyhrál, a to nemohl dopustit.

Řekni bratrům, čeká nás návštěva Tokia... Musíme si promluvit se strážkyní chlapce," pronesl po chvíli směrem k Raphaelovi. Po nebi sjel další blesk. Prořízl ho a ozářil svou studenou září. Na tváři stříbrovlasého to vyvolalo škodolibý úsměv. Camael zuřil. Nu, proč ne.. Po staletích klidu a míru mu trocha rozrušení neublíží.

Hra začala, Camaeli. Co s tím uděláš?"

__________________________________________________________________________ 

 

Zdravím,

prvně bych vám chtěla poděkovat, že jste dočetli až sem. In the rain se před dloouhou dobou zasekla, stejně jako celé moje psaní. Ale je zpátky, a já věřím, že od teď budou přibývat kapitolky pravidelně. S oživením mi pomohla Torriel, jejíž tvorbu obdivuji. Dostala úžasný nápad a z obyčejného příběhu vytvořila něco krásného, zvláštního a zajímavého. A já jí moc děkuji, že je ochotná se mnou psát. (*-*) 

Abych to moc neprodlužovala.. Jako vždy vás žádám o komentáře. Dojmy, připomínky (chválu :3 )... Cokoliv, co byste nám chtěli sdělit. 

                                                          Ryuu


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek In the rain (3. kapitola):

5. Nemo
18.03.2015 [22:06]

Nebe? o.O Andělé? o.O Lucifer jako hodný anděl? o.O Nečekané nečekané a ještě jednou nečekané. o.o Ale super moc se mi tale kapitola libi. :) Mužu jen chvalit. :)

4. MJ5
19.06.2014 [10:48]

Moc hezkí povídka. Emoticon Emoticon

3. Misaki
11.06.2014 [19:39]

To je úžasně napsané *-* měly byste psát víc věcí dohromady, moc se vám to povedlo! :3

2. Torriell
06.06.2014 [14:42]

Tady,tady! Eh... Já se dobrovolně přiznávám, že i/y mám nepochybně na svědomí já! Za to se moc omlouvám, ale jsem přes gramatiku hrozný poleno .____.
Každopádně :3 jsem ráda, že se ti příběh líbí, uvidíme jak moc se odchýlíme od plánů :D a jak to celé vlastně dopadne ;)

1. Poisson admin
06.06.2014 [8:57]

PoissonJů, jsem moc ráda, že se povídka vrátila, moc se mi líbila a po téhle kapitolce ještě víc! Jen pár technickcýh připomínek - dávej si pozor na dolní uvozovky, zhruba v polovině textu byly místo nich dvě čárky vedle sebe, což jsem musela všechno opravit. A také i/y a čárky, ale to už je oproti uvozovkám takřka vedlejší Emoticon Každopádně jsi mi udělala moc velkou radost, kapitola byla Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!