If you realy love me, let me go.....7.díl • OurStories.cz ~ naše povídky

A další dílek... vidím, že moc z vás už to nečte, tak se pokusím to trošku zkrátit...

12.10.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 689×

„Čau Angie, už jsi v pohodě?“ mohla počítat s tím, že Ryan bude první osoba, kterou potká.

„Ahoj, jo je mi fajn... až na hlavu... a včera na žaludek. Tobě nebylo špatně?“
„Ani ne. Jsem zvyklej! To víš trénink!“ zašklebil se a pokračoval ke svojí třídě.

Až do velké přestávky probíhal den klidně, ale o přestávce, kdy skoro všechny třídy měnily svá stanoviště, potkala někoho koho vidět nepotřebovala.

Znovu se snažila vyhnout jeho provinilým očím, podařilo se jí to, ale dostihl ji jeho hlas.

„Angie!“ byl neutrální a netušila co od něj čekat, ale zvědavost ji přemohla.

„Nemůžeme před sebou pořád utíkat!“

„Neutíkám před tebou!“

Podíval se na ni jako by právě řekla, že Angie a Amerika je jedno a to samé.

„Utíkáme před sebou! Já vím, že jsem udělal velkou chybu a ty si se taky nezachovala zrovna jako věrná, zrazená přítelkyně, takže si nemáme co vyčítat! Já potřebuji aspoň tvoje přátelství!“

„To sis uvědomil až teď?“

„Ne! Vím to už dlouho! Ale nemohl jsem se k tomu dokopat! Angie! Prosím! Nemá cenu se tu zabíjet pohledy!“
„Richie, ale já tě pohledem nevraždila... možná... i když... to je jedno! Ale doufám, že nečekáš, že se ti tu teď vrhnu kolem krku!“

„Ne, to opravdu neočekávám ani v těch nejodvážnějších snech...“
„To je dobře... Tak si mi řekl vše co si chtěl...“ už měla v plánu se otočit, ale on k ní napřáhnul ruku.

„Kamarádi?“ zeptal se. Angie chvíli těkala mezi natáhnutou rukou a jeho očima. Potom se, ale rozhodnula a stiskla jeho dlaň.

„Kamarádi!“ souhlasila s ním a jeho tvář se rozzářila. Chvíli tak jen tak stáli a dívali se na sebe.

„Moc dlouho jsme na sebe nevydrželi být naštvaní co?“ zasmál se.

„Ale jo... přes tři měsíce... je to dlouhá doba...“
„Jo, může se za ni hodně věcí změnit.“ podíval se jí pevně do očí a jí bylo jasné na co naráží.

„Může.“ pustila jeho ruku. „Musím do třídy, tak ahoj...“

„Ahoj...“

Rychle se vydala do třídy a okamžitě všechno převyprávěla Kris, ze které vypadlo, že mu přesně toto poradila.

Den utekl podezřele rychle a tak se za značného veselí vydala Angie i s Kris domů, ale když už od školy chtěly přejít silnici, Kris mírně zatrnula.

„Co je?“ zeptala se Angie a pohlédla k místu, kam brunetka civěla. Přímo naproti jim stál Dave a přecházel k nim cestu.
„Jdeme rychle!“ Angie se chtěla otočit, ale bylo pozdě.

„Chci s tebou jen mluvit!“ pronesl Dave. „O samotě...“ dodal při pohledu na Kris.

„Počkám naproti...“ navrhla Kris a než se Angie vzpamatovala už byla na druhé straně.

„Co ke všem čertům chceš?!“
„Víš, že čertů se dovolávat nemáš...“ usmál se.

„Jo vím. Na tebe jsou moc svatí!“

„Ty jsi dneska opravdu miloučká...“
„Jsem. Obzvlášť na lidi, který mám fakt ráda!“

„Nemůžeš mě až tak nesnášet...“

„Omyl!“

„Angie, promiň...“
„Chápu, že tě stálo hodně úsilí říct todle slovo, ale ne! Je pozdě! Nemyslíš? Zbytečná cesta! Můžeš se vrátit!“ vydala se k silnici.

„Já ti potřebuju něco říct!“

„Nech si to pro sebe!“ křikla naštvaně a přidala se ke Kris.

Flashback:

Unavená a rozlámaná zapnula icq. Pomaličku se blížil konec druhého týdne její práce v Looney tunes. Naplňovalo ji to a dělalo šťastnou, ale mrzelo ji, že se neviděla ani jednou s Richiem.

„Oou...“ ozvalo se icq a ona si rychle přečetla kdo ji píše.

Richie: cau

Angel: ahojky

Richie: jak se mas?
Angel: unavena, ale je mi dobře a co ty?

Richie: jo jde to. Co Dave?
Angel: vychazime spolu...

Richie: nerikalas něco jineho?

Angel: on je celkem v pohode

Richie: to ze zacatku rikaji vsechny!

Angel: vadi ti něco?

Richie: ne! Jen jsem slysel jak skvele se bavite

Angel: co?
Richie: ta vase „svatba“

Angel: potrebovali jsme zabavit decka na pul hodky! Je to jen hra!

Richie: a dala jsi mi pusu?
Angel: patri to ke svatbe!

Richie: takze je pravda, ze jsi mu tu pusu dala?
Angel: Byla to hra? Chapes?! Ja s nim nic nemam!

Richie: Jen pusa?
Angel: co se s tebou deje poslední dobou? Porad me jen podezrivas! Co se ti stalo kde je duvera?

Richie: promin....uz musim :-* pa

Angel: pa...:-* (zpráva bude doručena až uživatel bude online)

Skvělý! Pomyslela si v duchu. Nic neudělala! Je fakt, že děcka to trošku přehání, ale ona k Davovi nic necítí... nebo jo?

NE! Je to blbost!

„Děláme přes čas!“ nadávala Kris.

„Náhodou byla sranda!“ bránila práci blondýnka.

„Jo, ale chystat věcí na zítřek byla makačka! Byli jsme tam o čtyři hodiny dýl! Za chvíli se začne stmívat.“

„Bavili jsme se u toho! Tak hrozně sme nedřeli!“

„Ty a Dave jste se bavili! Rozházeli jste po sobě pytlík brambůrek a nakonec jste se prali jak malý děcka na zemi!“

„To není pravda! Maya a Claire se taky občas zapojili!“

„Jo, ale...“ Blondýnka najednou přestala kamarádku poslouchat a zaostřovala do dálky na dvě osoby sedící na vzdálené lavce.

„Gie?! Gie?! Posloucháš mě?“

Dívala se. A čím víc se přibližovaly tím zřetelněji viděla dívku s kudrnatými čokoládovými vlasy lepící se ke klukovi, který už na dálku připomínal jednu důvěrně známou osobu.

„Gie?!“

„Víš... víš... kdo sedí na té lavce?“

„Nevím brýle...“ Kris začala taky zírat k lavce, ale nemohla poznat, kdo tam je. „Ale podle tvého výrazu bych řekla, že někdo koho známe...“

Angie jen přikývnula a cítila jak jí těžknou nohy. Nechtěla tama jít.

„Panebože!“ vypískla Kris. „To je Richie...“

Angie jen přikývnula a stěží držela slzy v očích.

„Já ho zabiju! Zliskám ho!“ začala Kris.

„Ne! Kris, prosím... pojď...“ šeptala Angie, když kolem dvojice procházeli. Angie se snažila být silná, ale když odešli do bezpečné vzdálenosti, nekontrolovatelně se rozbrečela a nemohla slzy zastavit a ani její hnědovlasá kamarádka ji tentokrát nemohla pomoci.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování