OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » If you realy love me, let me go.....6.díl

05.10.2009 (17:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 791×

Flashback:

„Pátá skupinka jmen, které jsem četla budou mít za vedoucího Dava a s ním i usměvavou Angie!“ oznámila Eliz a děti se nadšeně rozběhly, každé ke svému vedoucímu.

Byli ve velké hale, kde bylo postaveno několik stolů uprostřed místnosti. Stoly byly do elka a každý oddíl usedl k jedné části stolu.

Už za sebou měli poučení a seznamování s vedoucími. Teď už jen chyběl název oddílu a barva.

„Zvolíte si zástupce z oddílu a ten půjde vylosovat, jak se budete jmenovat a jakou barvu budete mít!“ překřičovala ruch rozrušených dětí Claire.

„Ať jde Angie...“ napadlo jednu malou holčičku, rozpačitě houpajícími nožkami ve vzduchu, i když židle byly vcelku malé.

„Jo! Aspoň se nebudeme muset dohadovat my...“ souhlasili ostatní.

„Jdi Angie...“ usmál se Dave. Buď se pokoušel ignorovat její nevraživosti k němu nebo si toho ještě nevšimnul.

Potichu se zvedla ze židličky a zamířila ke Claire, která v ruce držela sáček s lístečky.

„Tak jeden vytáhni...“ vybídla ji a napínavě se sáčkem zatřásla.

Angie zalovila uvnitř. Ani se dětí nezeptala, co by chtěli být. Teď už bylo pozdě se na něco ptát. V ruce svírala jeden malý lístek.

„Náš oddíl se jmenuje: Tazmánští čertící, náš maskot je tazmánský čert Taz a naše barva je červená...“ pronesla hlasitě, aby to slyšeli i ostatní.

Od jejich části stolu se vzneslo několik námitek, ale taky spousta radosti převážně ze stran dívčí populace a Davového jásotu.

Podobně pokračovali ostatní oddíly. Maya a Julia byly žluté a za maskota jim byl kanárek Tweety, Zoe a Rachel, které si vylosovaly králíka Bugse a s ním zelenou. Kačera Duffyho a oranžovou barvu si vytáhly Mary a Aubrey a nakonec zůstaly Claire a Kris, na které zůstal kocour Silvestr a modrá barva.

„Do pytle! Jsem alergická na kočky, nesnáším kočky a toho debilního kocoura sem neměla ráda v žádné kreslené pohádce!“ nadávala tiše Kris, když se prosmíkla kolem Angie. „Jediná klika je, že ta blbá kočka má modrou barvu!“

Angie se zasmála, ale hned potom se šla věnovat dětem, které uťáple seděly u stolu.

„Co kdybyste se představili? My bysme si vás s Davem chtěli zapamatovat!“ usmála se mile.

„Já jsem Damien!“ hlásil malý oplácanější klučina těsně potom co to dořekla.

„A ty se jmenuješ jak?“ drcnul Dave do malé holčičky vedle něj, která předtím narvhla Angie na losování.

„Annie...“ pípla.

„A moje jméno je Tom!“ hlasil se další. Nakonec se představili i ostatní: Chris, Heidi, Bill, Camilla, Daniel a Holly.

První den proběhnul víceméně v klidu, ale jak je Eliz varovala, za pár dnů dětem otrne a budou zlobit, nemají se nechat uspat jejich anděls kými výrazy.

„Udělal na mě dobrý dojem!“

„Co?“ Angie Kris skoro neposlouchala.

„Dave! Zdál se v pohodě. Rozumněl si s dětmi....“
„Mě tímto neukolíbá!“
„Nemyslíš si, že když na sebe budete hnusní a nebudete spolu mluvit, že si toho děcka nevšimnou?“
„Tím myslíš, že bysme spory mezi námi mohli přenést na ně?“
„Jo. Nějak tak... Nic ti neudělal.“

„To, že ubližuje mojí kamarádce je nic?!“
„Dobře, dobře, ale Monik je i moje kamarádka a nic nedělám.“

„Ok, fajn, jak chceš. Budu s ním vycházet, ale jen kvůli dětem.“
„Tak se mi líbíš! Tento tábor si ještě užijeme!“ výskla si Kris po cestě k domovu.

-----------

„Ježiši, mě je blbě...“ byla první slova, která Angie napadla i další den. „To není možný...“ nadávala v duchu, když se ráno kradla ke koupelně a začala si čistit zuby.

Celý včerejší den jen proležela s kbelíkem u postele a myslela, že snad vyzvrací i žaludek a i dneska ji bolela hlava.

Nebyla zvyklá na alkohol v takové míře a nebyla zvyklá na to, nepamatovat si co se dělo.

Poslední co věděla bylo, že se na té párty objevil Dave a i Richie.

Netušila, že by jejich setkání mohlo být tak bolestivé. Nemělo být vůbec bolestné! Jen plné zášti a nenávisti.

Angie přemýšlela tak ukrutně, že ani nepostřehla jak usilovně si drhne zuby. Štětinky u kartáčku byly silně zkroucené.

Otráveně se podívala na kartáček a hodila do koše, rozhodnutá, že si musí pořídit nový.

Z domu zamířila nadopovaná paralenem a v batohu měla ještě jeden, aby den ztrávený ve škole nějak vydržela.

Nemusela ani zvonit u Krisina domu, protože kamarádka už jí šla naproti.

„Chci slyšet všechno!“ hlásila kamarádka aniž by blondýnku pozdravila.

„Ahojky Kris, netuším co chceš slyšet...“
„O víkendu!“

„Co je s víkendem?“

„Jsem tvoje nejlepší kamarádka a ty mi to nechceš říct?“ hrála uraženou a překvapenou Kris.

„Když mi ty řekneš odkud máš, že se něco dělo...“

„Psal mi Richie, že jsi tam byla a pak se ozval i Ryan jak ti je.“
„A říkal něco Ryan?“
„Ne!“
„Fajn.“

„Tak co se stalo?“
„Víceméně nic. A nekřič tolik bolí mě hlava.“ Kris se na Angie podívala přísným pohledem, který říkal: Všechno mi vyklop a hned, protože takový křik si jinak ještě nezažila.

„Dobře. Byla jsem s Patrickem u Ryana na akci a objevil se tam Dave...“ snažila se použít lhostejnost v hlase, jako by to bylo úplně normální.

„Dave?!“ vykřikla Kris a Angie se zkřivila tvář bolestí, kterou její reakce vyvolala. „Víceméně nic? Dave? U Ryana?“
„Kris....“šeptla Angie, ale ta pokračovala. „Kris!“okřikla ji.

„Jééjky promiň, já zapomněla na tvoji hlavu.“

„To by bylo fajn, kdyby si ji aspoň chvíli respektovala!“

„Dobře...“ stišila hlas Kris. „Ale co tam dělal?“
„Bavil se?“
„Neukázal se tady v okolí delší dobu. Možná sem tam u Ryana, ale nikde, kde by ho nežádaní lidé mohli potkat.“

„Já vím...“

„Tak proč teď? Mluvila si s ním?“
„Ne, nemluvila a tuto otázku sem si pokládala od toho okamžiku co jsem ho tam zahlídnula.“
„A dělo se ještě něco?“ zeptala se zvědavě.

„Nevím.“

„Nevíš?“
„Nepamatuju si to.“ pronesla Angie andílkovsky.

„Ty?! Ty... ty... ses opila tak, že si nic nepamatuješ?!“ vykřikla znovu.

„Jau! Jo! Přestaneš už s tím křikem?“

„Jasně, promiň...“ pípla omluvně a vešli do budovy školy.

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek If you realy love me, let me go.....6.díl: