OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Hiteriho seznam - 3. kapitola



Hiteriho seznam - 3. kapitolaPříběh o třech kamarádech unuděných obyčejným životem. Vymysleli si úplně jiný druh zábavy - nebezpečné zábavy, ovlivňující lidské životy.
Jak by se vám líbilo ovládat vše pouhým joystickem?

Hiteriho seznam se jmény je opět kratší...

........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... Autobusová hromadná doprava byla ta nejlepší možnost, jak být co nejblíže katastrofickému dění. Sice u toho vždy EWE riskuje svůj život, ale je už na to zvyklý…

 

Ewe nastoupil do autobusu a posadil se co nejvíce dozadu. Vytáhl nepozorovatelně joystick a zapnul ho.
V autobuse s ním jelo jen pár lidí, to mu vyhovovalo. Navíc jel s řidičem, který jezdí jako hovado, takže se bude hledat viník nehody snadněji.

Autobus právě přejížděl kilometrový most nad malou částí moře. Přesně věděl, kdo před ním jede v černé dlouhé limuzíně. Sice byl muž jeden z nejmocnějších ropných magnátů světa, ale i jeho čekala už jen jediná cesta. I jeho čekal stejný osud jako ty předešlé. I jeho chtěl zabít. Teď hned!

Ještě chvíli Ewe počkal, nebyl si oblastí moc jistý.

Autobus přejel dále za most. Blížil se k vlakovému přejezdu. Začalo to.

Autobus přestal řidiče poslouchat. Stále zběsile dupal na brzdu, ale rychlost se zvětšovala.
Ewe měl vozidlo už zcela pod svou kontrolou. Těch pár lidí v autobuse si toho po chvíli všimlo a začalo nervózně pokřikovat.

„Pane, řidiči! Zpomalte!“

„Zastavte! Chci vystoupit!!!“

On s tím ale chudák nemohl nic dělat.
Pot mu stékal po celém těle.
Všichni byli vystrašení, až tedy na Ewa. Vše mu vycházelo. Neztratil černou limuzínu ani na chvíli z dohledu.

Ewe zmáčkl na joystiku šipku nahoru a na pravé straně křížek.

Autobus prudkým nárazem odhodil limuzínu na koleje, před právě projíždějícím vlakem. Vlak už nemohl nehodě nijak předejít.
Ozval se veliký výbuch… plameny byly všude kolem. Krajinu kolem zahltil šedý kouř. Ozvalo se ještě pár výbuchů, potom jen ticho.

Ewe se probral o několik desítek sekund později. Neplánovaně i je vlak odhodil jemně na stranu. V té rychlosti to mohl předvídat, ale v afektu si to neuvědomil.

Všichni pasažéři byli bohužel - až na Ewa - mrtví.

Ewe se vyhrabal za odtrženým sedadlem na nohy a vykopnutím polo-rozbitého zadního skla vylezl ven. Zaběhl za nejbližší možnou skálu a schoval se. Vše mu vyšlo.
Jak vlak, tak i celá limuzína byla v plamenech. Byl by zázrak, kdyby kdokoli přežil.

Ewe očistil zaprášenou obrazovku joysticku, schoval jej do mikiny a zavolal mobilem Sydowi.

„Sydo?“

„No?“

„Při-přijeď pro mě… sejdeme se na Williho ranči…“

„Cože? Co tam děláš?“

„Jeď už!“ odseknul a položil mu to. Vyrazil nepozorovatelně přes dvoumetrovou kukuřici k opuštěnému ranči.

„Jak to vypadáš? Co se stalo?“ zeptal se kamaráda, když uviděl, jak je jeho kůže odřená.

„Naneštěstí nic. Jedeme!“ Nastoupil do auta a rychle odjeli.

Cestou bylo ticho, ale Sydow byl zvědavý. Chtěl vědět, s kým že to měl dnes ´schůzku´.

„Koho si zabil?“

„Roye Woodse.“

„Cože? Jeho?“

„Jo. Už bylo na čase.“

„Jak ale -“

„Jel jsem v autobusu a on před námi. Prostě jsem to do něj v plné rychlosti narval před přijíždějícím vlakem.“

„Hmm… a lidí? Kolik jich s tebou jelo?“

„S řidičem šest. Všichni jsou mrtví.“ Sydow si oddechl.

„Ještě že tak. Svědek by nebyl dobrý!“ Ewe souhlasně přikývl.

 

O několik desítek minut byli doma.

„Proboha!“ vzkřikla Kirsten, když otevřela. „Co se ti stalo?“

„Menší nehoda.“

„Posaď se. Ošetřím ti to,“ nabídla.

„Děkuju.“

 

„Takhle nebudu moct vyjít ven – mezi lidi?!“ zabručel Ewe, když uviděl v zrcadle před ním jeho tvář. Nos, rty i čelo měl odřené. O jiných místech na sobě nemluvě.

„Ewe, pojď sem rychle!!!“

„… je to obrovská katastrofa nejen pro město, ale i pro rodiny zesnulých…
 Hasičům se podařilo vyprostit jednoho tělo.
Muž je ve velmi kritickém stavu. O sledu událostí vás budeme informovat…“

„A kurva!“ vzkřikl Sydow. „Vždycky je v něčem háček!“

„Pokud je ve velmi kritickém stavu,“ začal Ewe. „umře do pár dnů. Pokud ne, zařídím to.“

Na stanici komisaře Thingse

„Opravdu si myslíte, že je to ten samý vrah?“

„Ano, stoprocentně!
Budeme si ale muset počkat, až se náš jediný svědek probere. Pokud si bude alespoň zčásti pamatovat všechny pasažéry, budeme zase o krůček blíž k polapení toho hajzla, ne-li dokonce k jeho úplnému zatčení!!!“

........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ........... ...........  


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hiteriho seznam - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!