OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » High school - 18. kapitola

Oddálím se od davu. „Nyní, místo Hida, zahajuji pro vedoucí nepříliž hezký den – Den Kontroly. Jako své pomocnice pro tuto kontrolu jsem si zvolila Lilly a Veron,“ povzdychnu si, „bude to těžký den, tak se ho nám, ale zároveň i vám, snažte ulehčit tím, že vše budete plnit v co nejkratším časovém intervalu. Pohodlně se usaďte, hlavně vy, co jste na konci abecedy, a jako pokaždé tradičně začneme písmenem A,“ ukončuji svůj monolog. Dnes je to pátý den od zmizení Hida. Přesněji, máme tu krásné sobotní, poměrně brzké ráno. Všichni již byli informováni o postrádání dosavadního vůdce a jako zástupce jsem byla zvolena já.

Vyhlásila jsem den Kontroly, který Hide pořádá v čase, kdy se zdá, že mohly nastat nějaké ztráty. Také se upravují eventuelní změny v datech, rozdělují se funkce při případném útoku na Tygry a naopak při obraně, zjišťuje se zdravotní stav a podobobné věci. Zkrátka nic lehkého. Skrýš se proměnila ve velký prázdný prostor se třemi stolky. Veron bude vše pečlivě zapisovat, já a Lilly jsme si vybraly funkci takzvaných vyzvědačů. Naše ‚oběti´ čekají v baru, který je kvůli této události zavřen. Dole Patrick sleduje, jestli nikdo neodešel bez prohlídky. Zároveň nám sem nahoru volá postupně všech patnáct osob. Doufám v poklidný průběch.

„První je Leon Aal,“ zamumlám si spíše pro sebe. Dle mého názoru patří k nejkrásnějším klukům školy. Krémově hnědé delší vlasy, které nosívá v culíku, krásně doplňují jeho snědé tělo. Nemůžu tvrdit, že jeho svaly jsou rovny těm Hidovým, to opravdu ne, není ten typ kluka, co stále posiluje. Zato mu to pálí. Žiji s podezřením, že být takto chytrý není ani možné. Jsem neskutečně ráda, že si vybral nás a že mezi nás tak výborně zapadl. Je to můj nejlepší kamarád.

„Zdravím, dámy,“ jeho exotický hlas se rozléhá po skrýši.

„Ahoj,“ odpovíme všechny tři jednohlasně a stejně připitomělým tónem.

„Nějaké otázky?“ uculí se na nás.

Podívám se do folmuláře a naberu vážnosti ve svém výrazu.

„Takže,“ odmlčím se, „zdravotní stav?“ optám se.

„Více než dobrý,“ zasměje se. Pozitivní energie z něho jenom crší.

„Kouříš?“ podívám se na něj.

„Ptá se mě ta, se kterou téměř každý den chodívám po škole na cigaretu?“ lehce a nechápavě rozmáchne rukama, „pro tvou informaci, ano, kouřím, nezdravě,“ skloní hlavu na bok, „a do tvého folmulářku si to taky napiš, než se tě někdo bude ptát stejně hloupě, jako ty mě,“ zase se začne smát. Moje vážnost dlouho nevydržela a pod jeho náporem mě opouští a ze mě se line smích, podobný tomu dětskému.

„Dobře, dobře,“ odkašlu si. O alkoholu se raději nebudu zmiňovat a pěvně věřím v to, že Veron tam napíše správnou odpověd.

„Zbraně?“

„Však ty víš, že nejsem násilník,“ zatváří se nevinně, „pistole, ty, co mi dal Heath“ zamrká na mě Veron. Střelím na ni pohledem, ta vypadá, že o tom něco ví.
„Pomáhala jsem s výběrem Heathovi, takže vím, jak se jmenují," ujišťuje mne. 

„Funkce, kterou bys chtěl získat?“ opřu se lokty o stůl.

„Tak jako do teď, stratég.“

„Výborně,“ uculím se.

„Vztahy?“ Tato otázka padá od Lilly.

„No, takže, Susane, Britney, Amanda, Berta, Emma…,“

Pohledem to snad nemyslíš vážně ho zastavuji. Zatváří se provinile.

„Myslela jsem vztahy k našemu klanu,“ dodává Lilly, obracející oči v sloup.

„Jej,“ zasměje se. „Velmi dobré,“ chytá se zezadu za hlavu. „Tuto otázku bych pro další jedince poupravil,“ zastrčí si ruce do kapes. Raději se k tomuto tématu dál nevyjadřuji. Pokračuje Lilly.

„Nejaká zvláštní událost, která se udála za posledního čvrt roku?“

„Tygři mi ukradli moje bývalé zbraně. Stalo se to asi před dvěma týdny. Moje oblíbené, velmi dobré. Byli na mě dva, nějakej Matt a Mike,“ pokrčí rameny. Matt? Cože?

„Pokračuj,“ lpím na dokončení tohoto příběhu.

„Co bych měl ještě dodat?“ Dá si ruce za hlavu. „Byli asi dvě hodiny ráno, nebudu se obhajovat, byl jsem na srač...“ Zakroutí hlavou. „No, byl jsem namol, oni dva ne. Jeden mne uhodil do týla a druhý sebral zbraně, dál se, naštěstí, nic nedělo,“ pousměje se. „Nejspíš.“

Lilly s vytřeštěným pohledem těžce polyká.

„Nic dalšího?“ zeptám se dál.

„Ne.“

„Proč sis vybral tento klan?“ raději pokládám další otázku.

„Pro hezký ženský,“ vytasí svoje bílé zuby.

„To nám lichotí,“ pozvednu koutky.

„Kontakt, změnilo se tvé telefonní číslo?“

„Ne. Tvé milostné zprávy mi stále můžeš posílat na číslo, které ti bylo dáno původně,“ uchechtne se.

„Jsem ráda, že si je po večerech čteš,“ hraju jeho hru a vstávám ze židle. Stoupám si těsně před něj. Chce mi položit ruce na boky, střelím po nich pohledem, a tak se raději stahuje. Vztahuji ruku a pomalu se s ní přibližuji k jeho kalhotům. Druhou rukou mu zvedám bradu, a tak ho nutím dívat se mi do tváře. Zajíždím mu rukou do kapsy. Vtom sebou škubne a chytá moje ruce. Z kapsy jsem vylovila, to, co jsem si myslela. Kokain. Malý, na pohled neškodný balíček. Stisknu jej pevně do ruky

„Slíbil jsi to,“ trhnu pažemi, čímž si vysloužím svobodu. Rychle se přemisťuji ke stolku Veron a sáček ji vrážím na folmulář.

„Drogy, ano,“ zasupím.

„Ale Ann, já, já...“

„No, co ty? Něco jsi mi slíbil,“ zkřížím ruce na prsou. „Ten slib byl hlavně kvůli tvému zdraví, myslela jsem, že ti na mně záleží a že nebudu muset...“ nedokončuji větu a sedám si zpátky na židli.

„Ne, nedělej to, opravdu mi na tobě záleží,“ zatváří se provinile. „Omlouvám se,“ sklopí oči.

„Víš co, radši vypadni!“ zakřičím.

„A to už nemáte žádné otázky?“

„Ne,“ důrazně odpovím a ukážu na dveře.

Pokorně odchází. Zakláním hlavu a dívám se do stropu.

„Co musíš udělat?“ optá se mě Lilly tiše.

„To se dozvíš, budeš mým svědkem,“ zlostně vstávám a přecházím po místnosti. „Jdu si pro vodu a budeme pokračovat, ať to máme za sebou.“