OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Generations 4

26.03.2014 (20:00) • JanAnn • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1001×

OSTATNÍ OTÁZKY:

1. Zkusí něco Matt na Annie?

a) Ano

b) Ne

a) Beatrice, Lucy

b)

2. Koho Janie venku potká?

a) Nějakou stařenku

b) Tobiase

c) Nicholase

d) Bezdomovce

a)

b)

c) Beatrice

d) Lucy

3. Jak vypadá Annie?

a) Takhle!

b) Takhle!

a) Beatrice, Lucy

b)

4. Jak vypadá Janie?

a) Takhle!

b) Takhle!

a)

b) Beatrice, Lucy

Janie

Klidně opouštím pole a nechávám Annie samotnou s ohromujícím Mattem. Sakra, zapomněla jsem si klíče! Spěchám dolů a zastavuji se před zamřížovaným prostorem, kde jsou popelnice. Sakra! Co teď? Stavím se na špičky a snažím se pytel přehodit, ale místo toho se na mě sype celý jeho obsah. Zmoženě tam stojím a rychle se očišťuji.

„Fuj!"

„Nejsi pořád tak čistotná, vidím." Polekaně se otočím.

„Nicholasi? Co tady děláš?!" Přispěchám k němu a on se na mě vrhne jak na zvěř a začne mě vroucně líbat. Jsem v šoku.

Matt

„Doufám, že neruším," zeptám se opatrně. Přece jen nevím, jak se zachová.

„Ne, jenom jsem nečekala návštěvu." Začnu se ošívat, nevím, kam se vrtnout.

„Ahh... přišel jsem si promluvit o té roli," zářivě se usměje. Po chvíli ticha se jakoby rozhlédnu kolem. „Směl bych se posadit?"

„Jistě, udělej si pohodlí," ukáže na sedačku. S úsměvem si sedám na volné místo.

„Takže, Annie..." Náhle mě přeruší.

„Dáš si něco k pití nebo k jídlu?" zeptá se formálně.

„Klidně jen vodu, ale nevadí mi nic ostřejšího." Na chvíli přemýšlím, zda zatajím fakt, že jsem autem, a nechám se při té možnosti opít. Přece jen...

„Vodka s džusem může být?" vyruší mě z přemýšlení a jsem vlastně rád, protože i tak si musím poposednout, aby náhodou neobjevila novinku v mých kalhotách.

„Ano. Přemýšlel jsem, zda víš, co budeš hrát. Jako myslím přesnou roli. Ještě tu pro tebe nemám sice scénář, ale myslím, že bys chtěla probrat jisté... emoce a tak nějak, vše ohledně toho, jak by se tvoje postava měla chovat. Taky snad, o čem je celý příběh."

Nicholas

„Moc rád tě vidím." Sundám z ní jogurtový kelímek. „Vypadáš," zadržuji smích, „jsi to prostě ty!" 

„Budu to brát jako lichotku."

„Mohl bych jít nahoru?" optám se a zpoza zad vytahuji láhev šampaňského. „Něco jsem donesl," mrknu na ni.

„Oh, no, totiž... nemohl. Je tam Matt s Annie, a já je totiž nechci je rušit," vykoktá. Vyvlíká se? Zamračím se.

„Nechceš se jít projít? Třeba do parku, můžeme to vypít tam. Jako dva patnáctiletí. Pěkně z flašky," líbí se mi vlastní plán.

„Vlastně proč ne," usměje se.

„Tak se běž převléct. Počkám. Na tebe vždy. Lásko," uculím se.

Annie

Donáším mu vodku s pomerančovým džusem. Nechce mi snad tvrdit, že dojel autobusem? Jestli se opije a pojede tím svým fárem domů, já za něj nechci mít zodpovědnost. Podívám se mu do očí. Bože, jeho oči. Obličej. Vlasy. Zatřepu hlavou. Usadím se pohovku vedle něj.

„Tak tedy, jakou roli budu představovat?" optám se zvídavě.

„Milenku. Hlavní postavy. Totiž mě," zazáří na mě tím svým úsměvem. Smyslně zamručím.

„Milenka umím být dobrá," prohlásím. Lze v tom najít určitý dvojsmysl. Usměji se.

„Vážně? Tak to si budeme rozumět. Pokud toho trochu převedeš i do reality." Jeho ruka přistane na mé noze. Celé mé tělo zkoprní. Snažím se ji přehlížet a pokračuji v rozhovoru.

„O čem je tedy celý příběh?" Jsem nervózní, stále opakuji jedno slovo. Ano, tedy, tedy. Proč mě jeho přítomnost tak rozhozuje? Nestává se mi to často. Sakra. 

„Jde o malého kluka, co vyrůstal s rodiči. Normálka, řekneš si, ale jeho dva rodiče se vlastně neustále oddávali návykovým látkám a alkoholu. A to nemluvím o sexu. Jednou byl malí klučík poslán ven pro cigarety, a když je kupoval, povšiml si ho postarší pán. Ten dobře věděl, že jeho dcera chce syna, a poznal, že tento malý kluk je týraný. A tak ho vymohl u sociálky a adoptoval. Jeho dcera se brzy vdala. První díl bude končit právě smrtí onoho pána. Malý kluk časem vyrostl, a jak už to bývá u bohatých rodin, mohl hodně věcí. Jedna z nich byl sexuální život. A teď přichází tvoje role. Vaše rodina se přátelí s jeho rodinou po věky. Ty jako osoba nikam na společné večeře a tak nechodíš. Tedy od té doby, co ti bylo patnáct. Kluk si tě pamatuje jako malou obtloustou blondýnku, ale neviděl tě dva roky," vysvětluje mi.

Matt

Skončím s vysvětlováním její postavy. Prakticky se nejedná o seriál před desátou, což asi poznala. Zadívám se na ni a stisknu ruku na koleni.

„V pořádku? Neupadla jsi do šoku nebo tak?" usměju se a loknu si svého pití.

„V naprostém," zaujatě odpoví.

Pohodlně se usadím a sleduju ji, jak si chystá také pití. Velice pozoruhodná dívka. Snad to nebude trvat dlouho. Už se nemohu dočkat, jak budeme natáčet postelové scény, protože jsem souhlasil, že ji budu zaučovat sám. Asi jí to sdělím brzo. A nebo také můj rozkrok.

Janie

Vybíhám po schodech nahoru. Rychle ťukám. Potřebuji rifle... Přemýšlím, kde se asi nachází ty světlé, a taky přemýšlím nad trikem. K mému překvapení mi otevře Matt.

„Oh," hlesne. Mám chuť protočit panenky. Chová se hnusně.

„Děkuji," proklouznu kolem něj a hrnu se ke skříni. Vážně jsem se vyprdla na to, že je tady, a rychle si sundávám triko a tepláky. Oblékám si nakonec tmavé rifle, protože ty světlé nejsou k nalezení, a na to obyčejné černé tričko. Beru si pastelovou šedou mikinu a obouvám si zpátky boty. Ještě popadám klíče a mobil z nabíječky, a už si to šinu zase ven.

„Vem si budnu, ať ti není zima večer!" křičí na mě.

„Jasně, mami!" odpovídám Annie a už jsem venku z budovy.

„Tak kam jdeme?" zeptám se Nicholase.

Nicholas

Podívám se na ni. Nemusí na sobě mít bůhví co, a i tak mi krade všechen kyslík z plic. Oslnivě se na ni usměji.

„Lepší," zkonstatuji a nabízím jí rámě. Ona jej přijímá. Kráčíme směrem do onoho parku. Jsou tam různé houpačky. Popadla mě naprosto dětinská nálada.

„Kdo je vlastně ten Matt?" ptám se.

„Ten, co nám dohodil ten konkurz," podotkne.

„Aha! To je ten maník, pro kterýho jsi byla až moc dobrá, než aby tě obsadil," pozvednu koutky a pozastavím se. Přilepím svoje ústa k těm jejím. Nebrání se. V ruce svírám láhev. I přesto ji k sobě přitáhnu. Druhou si něžně pohrávám s jejímy lesklými vlasy. Odlepuje se od mě.

„Promiň," vysoukám ze sebe a smutným pohledem se na ni podívám.

„Asi bych se měla vrátit," otočí se.

„Nechoď, už tam budeme," stisknu pevně její ruku.

Dorazíme do parku. Usadím se na jednu z houpaček a Janie na tu vedlejší. Šibalsky se uculím, začnu třepat s lahví. Když přestanu, odstraňuji všechny otravné bezpečnostní věcičky a obaly ze špuntu. Pootočím špuntem. Ozve se rána a obsah začne nekompromisně pěnit. Liju si jej do pusy. S pocitem, že bublinky opustí mé tělo i nosem, předávám láhev Jan. Ta mi ji se smíchem rve z ruky.

Annie

„Kdy je první zkouška?" zeptám se, když před něj postavím třetí drink.

„V pondělí. Ale vlastně jsem chtěl něco zkusit už teď," přisune se blíž.

„Jak to myslíš, teď hned?" skousnu si spodní ret.

Přitahuje si mě na klín. Posazena obkročmo na něm sleduji, jak se vylívá sklenička s pitím. Pokrčím rameny. Jeho hnědé vlasy mě šimrají na čele.

„Myslím, že jsem pochopila," zavrním smyslně. Jeho ruce se usídlí na mém pozadí.

„Výborně. Věděl jsem, že jsi šikovná," začne mi vyhrnovat triko nahoru a pevně mě stiskne boky.

„Nechme si to na scénu," zašeptám. Jeho stistk se upevní. Ukazováčkem se dotknu jeho chmíří na bradě a mírně zatlačím. Zvedám mu hlavu. „Matthewe," koketně jej oslovím, „okamžitě mě pusťte," poslechne a já vstávám.

„Ale Annie."

Nijak nereaguji na jeho slova. Jdu pro houbičku, s jejíž pomocí utírám vodku z podlahy. 

„Takže kdy je oficiální zkouška?" zdůrazním slovo oficiální a ždímám houbičku.

„Jak jsem říkal."

Janie

Rychle se napiji. Potřebuju do sebe dostat alkohol. Spoustu alkoholu. Nevím proč, ale Nicholas mi přijde jako malý.

„Už máš tu práci?" zeptám se, abych zažehla téma, které není jen o lásce ke mně. To mě bohužel unavuje. Jo, jasně, je to pěkný, ale od něho mi to prostě přijde tak nějak dětinské.

„Ješte jsem ji nesehnal," přizná se.

„Aha. Takže pořád dostáváš kapesné od maminky?" řeknu hnusně. Jakmile si to uvědomím, zavřu oči a zhluboka se nadechnu. „Promiň."

„Ale já se fakt snažím," brání se. Stavím láhev zpátky mezi nás.

„Bože, Nicku! Jsi jak malý! Bude ti dvacet a stále se nechováš jako dospělý!"

„Ty mi nevěříš? Nemůžu za to, že některé věci..." nedokončí myšlenku.

„Fajn, tak se snaž."

„Podívej!" Obličej se mu rozzáří a zhoupne se. Mimoděk shodí láhev.

„Na tohle nemám. Zavolej, až vyrosteš. Ahoj," s tím se zvedám a odcházím pryč. Domů.

Matt

Otírám si ruce o kalhoty a u toho si všimnu, že mi pár kapek doletělo i na stehno kalhot. Když se to snažím utřít, zpozorní i Annie a podívá se mým směrem.

„Ukaž to," začne to utírat.

„Asi to radši sundám," řeknu se smíchem a stoupnu si.

„Přestaň!" osočí mě.

„Annie. Annie! Annie! V klidu. O nic nejde," rozepnu si pásek a stáhnu si kalhtoy. Světlo dopadne na moje černé trenky.Výborně. Tyhle mi padnou skvěle. Neboli - musí ji dostat na kolena, a to myslím doslova.

Nicholas

Odchází. Ztrácí se mi před očima. Já jsem nechtěl. Nesnažím se ji volat zpět. Vím, že to je marné. Dochází mi to. Dochází mi, jak moc jsem ji ranil. Ztratil jsem její důvěru, lásku, a teď na to doplácím. Bolí to. Svírá mi to hrdlo. Nikdy jsem netušil, že ji budu chtít zpět. S žádnou předtím se mi to nestalo. Nejlepší bude, když ji nechám být. Vezmu láhev a směřuji domů. Ano. To bude nejlepší. Pro nás oba. Ale... Možná kdybych byl pouze její kamarád. Ne. Nechám ji vychladnout. Až mě bude potřebovat, zavolá. Zhluboka se nadechnu.

Doufám.

Annie

Častuju jej pohledem. Lehce do něj strčím a on se usadí zpět. Vezmu jeho kalhoty a utírám z nich skrvnu. Snažím se ignorovat, že tady na mě hledí pouze v trenkách. Když dokončím svou práci, hodím po něm džíny.

„Prosím," sladce se usměji.

„Děkuju," znovu si je oblíká.

„Mimochodem," mám pocit, že se červenám, „pěkné trenky," decentně se zasměju.

„Měla bys vědět, co je pod nimi," pohodlně se roztáhne na gauči.

„Myslím, že bys měl jít." Stejně se brzy uvidíme. „Jan tu bude každou chvíli." Kéž by tady už byla. Chci ho, ano, chci, ale teď a tady.

„A já si zase myslím, že je brzy," pomalu si stoupne a přijde za mě.

Matt

Pomalu ji obejdu zezadu a odhrnu jí vlasy na bok. Můj pocit, že ji mám v hrsti, sílí, a tak se snažím dál. „Vidím, že se tak úplně nebráníš," přiblížím se a tváří se jí otřu o ucho.

„Musím to tady uklidit," vydá ze sebe. Mám pocit, že to zavrní.

„Vidím, Annie, ale to nevadí. Nepořádek přežiju," musím se pousmát. Stará se o takové maličkosti.

„Co když dojde Janie?" opravdu se toho obavá. Cítím, jak se pousměje.

„Jane pošleme pryč, myslím, že to pro nás ještě udělá." Najednou Annie odchází a já využívám situace a beru klíče a dávám je do boty, kterou vystrčím před dveře. Snad ta Jane nebude tak tupá, aby nepochopila.

„Zdravím," ozve se z rohu. Vzhlédnu. Nějaký hnědovlasý mladík.

„Oh. Dobrý den," šibalsky se na něj podívám. To já budu mít za tři sekundy sex. Ne ty.

Annie stojí zase uprostřed obýváku.

„Nepřesuneme se k tobě?" zeptám se koketně.

Janie

V dost naštvaném stavu si to šinu po schodech nahoru. Výtah už zase nejede. Sakra! Před sebou vidím starou paní Johnsnovou, jak zamyká. Asi jde s tím svým pejskem. Jak že se jmenuje? Lasie? Podle té kolie, myslím, i když tohle je moc pěkná černobílá borderka.

„Dobrý den, paní Johsnová. Věřila byste, že zase nejede výtah?" Skrčím se a pohladím malou Lasie. „Kolik jí už je?"

„Oh. Zdravím, Jane, už jí budou čtyři. Je to jako včera, když jsem ji dostala od vnučky." Stoupnu si.

„Je mi líto, že už tu dlouho nebyli. Určitě ještě přijedou. Na Vánoce a tak."

„Jak říkám. Jsou to tři roky, co tu byli, že ji potřebují pohlídat na týden, a podívejme se... Lasinka mi tady zůstala na krku další tři roky." Musím se pousmát. Tato stará paní je tak silná. Její syn se na ni vykašlal a prakticky ji o všechno obral. Loučím se a už jdu ke dveřím. Mám ruku na zvonku, když si všimnu boty dole. Vidím lesknoucí klíček. Naštvaně si odfrknu, popadnu klíček a zase se otočím. Sakra! Sakra, sakra, sakra! Naštvaně si to vykráčím z domu.

Sedám si na lavičku v parku před naším domem. Kousek ode mě je paní Johnsnová, ale už se asi nechce bavit.

„Vidím, že tě fakt vyšoupli," ozve se přede mnou. Zvednu zrak. Tobias. V ruce velká hnědá taška.

„Cože?"

„Viděl jsem toho playboye, jak tam dával tu botu. Ne že bych to Annie nepřál." Pousměju se. „Můžu si přisednout?"

„Jasně," poklepu vedle sebe na lavičku a sama si nohy složím do tureckého sedu.

Tobias

Přisednu si. Položím tašku vedle sebe.

„Jak jde život?" zvídavě se optám. „Dlouho jsem vás neviděl, dlouho jsme nepokecali."

„Kromě občasných pozdravení na chodbě. Ale máš pravdu. Nepokecali jsme si. Jak jde život? Zrovna teď není ničím nudný. Co ty?"

„Já," rukou si přejedu po týle, „můj život je docela fajn." Sklopím zrak. „Jak vlastně pokračuje tvoje herecká kariéra?" zazubím se.

„Vzhledem k tomu, že vzali jen Annie," jde vidět, jak se u toho tváří zvláštně.

„Však se pro tebe nějakej džob najde," mrknu na ni.

„Já doufám, jinak se za chvíli nebudeme vídat," vyhrkne.

„Hele," dotknu se jejího kolena, „tento víkend jedu já a pár kámošů na moji chalupu," nadšeně začnu. „Nechtěli byste se přidat? Ty a Annie? Vynahradil bych vám těch pár dní, co jsem s vámi nemluvil."

„Jasně! Teda, nevím, jak to Annie vleze do natáčení, ale myslím, že bychom mohli."

„Výborně! Domluv se s Ann a dej mi vědět co nejdřív," stiknu jí koleno a zvednu se. „Kdyby něco, víš, kde mě najdeš," otočím se k ní čelem a couvám do budovy. „Přijď kdykoliv," teď již čelem kráčím dovnitř a do svého bytu.

Annie

„Koho jsi to tam zdravil?" zeptám se, když se mi moje prsty zamotávájí do jeho hnědých vlasů.

„Nějakého namachrovaného týpka," mávne rukou.

„Tobias?" moje oči zajiskří při jeho jméně.

Nevadí. Ochutnávám Mattovi rty. Nemůžu se jich nabažit. Prohrála jsem vnitřní souboj sama se sebou. V duchu se okřiknu. Nechtěla jsem. Opravdu ne. Svalíme se na pohovku. Dravě ze mě strhává triko a líbá mě po celém těle. Nekompromisně vysvlékám jeho vrchní část oblečení. Odhazuji jej na podlahu. Zahákne si prsty o mé rifle. Rozepíná knoflík. Ústy stále putuje po mém těle. Hbitě ze mě strhne kalhoty. Za pár chvil na mně leží celou svoji silou nahý. Naprosto. Na moment chytím jeho hlavu do dlaní a lehce ho od sebe odtlačuji. Nechápe. Dívám se na něho v celé jeho kráse. Tělo. Pousměji se. Vtom se na mě opět vrhá a strhává ze mě zbytek oblečení.

Matt

Konečně se jí můžu dotýkat. Bez ostychu. Bez keců. Přejíždím jí palci přes bradavky, které pod mým dotekem tvrdnou. Miluju to! Líbu ji na krku a ve vlasech. Pomalu se usidluji v jejím klíně. Je to tu. Vyspat se s ní, pak uvidím, jak kvalitní je. Jestli vlastně stojí za to.

Trrrrr!!!

Trhnu sebou.

„Kurva, co to je?"

„Mobil," ukáže někam do obýváku.

„Sakra! Doprdele!" Bleskurychle se zvedám a běžím do obýváku. „Kde je, do prdele?!" Annie mě dobíhá.

„V klidu, je to jenom hovor," zakroutí hlavou a sbírá své oblečení, do kterého se začne soukat.

„V klidu?! Anne, může to být důležitý! V mým případě kurevsky důležitý! Kurva, nepleť se tu!"

Janie

Když odejde, povolím sevření svalů a uvolním se i na nepohodlné lavičce. Roztáhuju ruce. Něco šustne a já si všimnu, že jsem narazila na tu velkou hnědou tašku. Sakra. Rychle se otáčím, jestli si ze mě nestřílí, ale Tobias tam už není. Rychle beru tašku a spěchám nahoru. Co takhle se ještě... nebuď směšná, Janie! Ale možná jenom nakouknu, pro kolik vaří a co vaří... Sáhnu do tašky a první, o co zavadím, je malá krabička. Vytáhnu ji a hned zase odhodím zpět. A sakra.

OTÁZKY

1. Odejde Matt?

a) NE

b) ANO

2. Vrátí Janie tašku Tobiasovi s veškerým obsahem?

a) ANO

b) NE

3. Kdo pojede na chatu?

a) Janie

b) Annie

c) obě

4. Povede se Annie první natáčení?

a) ANO

b) NE

Autor: JanAnn (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Generations 4: