OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Fool's dreams - 3. část



Fool's dreams - 3. částDalší část Tonyho života... Neměl to jednoduché, chudák, ale kdo má...

Po roce, když bylo Tonymu patnáct a něco, už se s Faith nemohli vystát v jedné místnosti. Tony už ve škole nebyl tím oblíbeným, černovlasým chlapcem se spoustou dobrých hlášek a vtipů. Všechno se bortilo, a ačkoli mu to všichni slibovali, od té nehody se nezlepšilo vůbec nic. Stále stejné noční můry, zhoršující se atmosféra, žádné zájmy po škole…

Byly pouze dvě věci, které držely patnáctiletého chlapce jakž takž při životě. Bez malování a hudby by to nevydržel. Dokázal hodiny strávit nad jedním obrazem, neustále jej opravoval, dokud se nepodobal jeho představám. Říkal sestře tolikrát, že by chodil radši na uměleckou školu než na matematicky zaměřené gymnázium, ale bylo to k ničemu. Vždy jen podotkla, že malováním se nikdy nemůže uživit, že je ještě mladý, a tak ho musí v tomto ohledu poslechnout.

Jednou v noci, když už byli Dean i Emily dávno uložení, a Tony měl konečně klid na učení (málokdy bylo v domě takové ticho), přišel Louis - Faithin manžel - z práce opilý. Blonďatá žena se mu právě chystala volat, kde se tak moc zdržel. Říkal přeci, že do devíti bude nejpozději doma kvůli jakémusi náročnému vyřizování čehosi v práci. A bylo už půl jedenácté.

Na první pohled bylo vidět, že je něco opravdu špatně. Zaprvé se Louis nikdy neopíjí a za druhé když řekne, že je nejpozději do devíti doma, přijíždí většinou několik málo minut před zmiňovanou hodinou. Nikdy ne později!

„Stalo se něco, drahý?“ zkusila to Faith na manžela jemně, i když ho znala a věděla, že když je opilý, moc toho nenamluví. Většinou neodpovídal na otázky vůbec, a když ano, jeho odpovědi nedávaly smysl.

„Ne, nic se neděje. U mě je přece normální, že jdu přímo z práce do hospody, tam se opiju a přijdu domů později,“ odpověděl Louis tónem, ze kterého bylo zřejmé, že se hnusí sám sobě. Jeho manželka na něj jen vykulila oči. Tohle se přece nikdy nestalo. Louis je vždy vzorný! Jak v práci, tak i jako otec. Deprese nejsou nic pro něj, a když se něco nedaří, většinou to prostě přejde s klidem a slovy: „Však ono bude líp.“ Tohle chování absolutně neodpovídalo.

„Právě, že to normální není, tak mi, prosím tě, řekni, co se stalo, nebo za sebe neručím,“ řekla teď už naprosto znepokojená a zároveň naštvaná Faith. Děsilo ji, že neví, co se děje. To ona byla vždy ze všeho vystresovaná a ztrácela nervy. Co se tedy muselo stát, aby Louis reagoval takto?!!

„Jak říkám, neděje se vůbec nic zvláštního, jen je toho prostě moc a už jsem to nemohl vydržet,“ sdělil konečně hnědooký muž manželce. Vypadal, že se za chvíli zhroutí a ještě navíc, že se stydí jaký je slaboch. Připadal si k ničemu. Šéf na něj teď v poslední době neustále řval, Faith a děti skoro neviděl, navíc ty její neustálé hádky s Tonym, málo peněz, stálý stres… Měl pocit, že se za chvíli zhroutí, a tak zkusil alkohol, který nejenže nepomáhal, protože on na žádný ze svých problémů nezapomněl, ale navíc ho nutil, aby se cítil jako ještě větší troska.

Blonďatá žena se na něj něžně usmála. Chápala to. I ona se cítila vyčerpaně, a to ještě nemohlo být nic oproti tomu, jak se cítil její manžel. Pak ale jako by jí to v hlavě nějak špatně secvaklo, začala mávat rukama a křičet na Louise.

„Já té sociální pracovnici, nebo kdo to byl, říkala, že další dítě nezvládneme. Že u nás být prostě Tony nemůže a ať ho dají nikomu jinému, ale neposlouchala mě. Mluvila na mě tak dlouho, než jsem musela souhlasit. Řekla bych cokoli, aby už konečně zmlkla a přestala mi vyprávět jeho politováníhodný osud. A tady to je! Nezvládáme to! Ty ses opil, ačkoli to normálně neděláš. Lituješ toho! A já jsem z něj na nervy od začátku. TAKHLE TO PROSTĚ DÁL NEJDE!!!“ Faith byla jako smyslů zbavena. Nikdo ji teď nemohl zastavit. Vyječela do světa vše, co už ji žralo od začátku. Ten kluk ji prostě systematicky ničí rodinu.

Celý barák se vzbudil. Emily i Dean začali ve svém pokoji brečet. Báli se toho řevu. Nikdy neslyšeli rodiče, jak se hádají. Faith a Louis ani nezvyšovali hlas, nato takový jekot. Tony se přestal snažit soustředit na učebnici a jen s bolestným výrazem a slzami na krajíčku poslouchal rozhovor o patro níž. Takhle to ale přece nikdy nechtěl! On přece nemůže za to, že se jejich rodiče zabili při nehodě. Nemůže za to, že ho dali k sestře, která ho očividně nemá ráda, ani za to, že je prostě všem neustále na obtíž, ačkoli se snaží, aby to tak nebylo.

Tony toho měl právě akorát tak dost. Nechce rozvracet žádnou rodinu, nechce neustále poslouchat, jak je k ničemu, nechce, aby byla kvůli němu sestra naštvaná. Ničilo ho to, vyrůstat v něčem takovém. V místě, kde je nechtěný a navíc! Přešel tedy celý svůj drobný pokoj, který sloužil dřív Louisovi jako pracovna, vzal jednu ze svých větších tašek a téměř bezmyšlenkovitě do ní začal házet různé kusy oblečení. Hlavně teplé a nějaké ty slušnější kousky. Hned poté si zabalil svůj notebook, všechny své věci na malování a vlastně vše, co ho napadlo, že bude potřebovat.

Když už to bylo všechno, sedl si za stůl, vyndal jeden ze svých ručně malovaných dopisních papírů, které už dlouho neměl jak využít, a začal psát svým úhledným krasopisným písmem:

Nejdražší sestřičko,

vlastně jsem ti tak nikdy nemohl říct, tak to alespoň teď mohu napsat. Ačkoli nevím proč, nemělas mě nikdy moc ráda. Odešla jsi, když mi byly čtyři roky, ale my k vám s Louisem nikdy s rodiči nejezdili, i když jsem o to několikrát žádal. Nikdy mi neřekli proč, jen že jsem na to ještě moc malý. Mrzelo mne to, opravdu! Doteď nevím, co se mezi vámi stalo, a už po to nehodlám pátrat. Bylo by to zbytečné – rodiče jsou mrtví, tak proč oživovat staré rány. Stačí, že vidím jejich autonehodu každou noc ve svých nejhorších nočních můrách.

Nikdy ses mě nepřišla zeptat, co se děje, přestože jsi mne dozajista slyšela, jak křičím ze spaní. Chápu, bylo toho moc a já jsem jen tvůj neoblíbený mladší bratr. Kdybys věděla, jak jsem občas záviděl Emily i Deanovi tu péči. Ono by se možná mohlo zdát, že ji patnáctiletý chlapec nepotřebuje, a možná je to dokonce pravda, ale já po ní toužil. Nebyla to nutnost, bez rodičovské či sesterské péče se přece dá žít, ale bylo mi to proboha tak moc líto.

Už takhle dál nemůžu. Nebudu ti dál rozvracet rodinu. Nebudu ničit tebe ani Louise, připravovat vás o váš čas, vaše nervy i peníze. Odcházím zpět do města, začnu si vydělávat a už nebudu na nikom závislý. Ještě mám nějaké peníze od rodičů, najdu si bydlení a práci. Jen, prosím, řekni ve škole, že tam končím. Něco vymysli, ať nemám problémy ani já, ani ty.

Děkuju moc za azyl v uplynulém roce i za všechno, co si pro mě kdy udělala. Nikdy na to nezapomenu.

Sbohem,

Tvůj bratr Tony

Drobný chlapec nedokázal udržet slzy. Za chvíli byl jimi promáčený celý papír, ale to bylo fuk. K přečtení to určitě bude a o nic jiného mu nešlo. Pak se rozhlédl kolem sebe, zaposlouchal se do zvuků domu, a když usoudil, že dole už nikdo není a všichni už klidně spí, potichu seběhl dolů po schodech, nechal na stole klíče a odešel pryč.

Ihned se vydal směrem k vlakovému nádraží, kde si zakoupil lístky do svého rodného města. Nechtěl zde být už ani minutu. V noci ale žádné vlaky nejezdí, a tak musel čekat na první ranní vlak ve 4:41. S povzdechem se uvelebil na lavičce v nádražní hale, co možná nejdál od všech bezdomovců, a přemýšlel, co bude ty tři zbývající hodiny dělat. Nakonec si vyndal svou oblíbenou knihu a začal číst. Nesmí v žádném případě usnout!

Vlak vyjel nakonec s desetiminutovým zpožděním, avšak jinak bez problémů. Černovlasý chlapec už se těšil na nový život. Měl před sebou velmi mlhavou budoucnost, ale nějak to zvládne. Cožpak teď není čas na nějaké radostnější období? Nevytrpěl si už dost?  Jen se musí rozhodnout, co bude dělat, až přijede, a hlavně kde bude bydlet.

„Thomasi? Tome?“ snažil se dobušit na dveře jednoho z bytů v paneláku, o kterém věděl, že tam bydlel ještě před rokem jeho nejlepší přítel, který by mu snad mohl pomoct. Jeho rodiče jezdili často do zahraničí za prací, a tak býval doma sám. Kontrolovala jej jen občas babička. Měla to však docela daleko.

Dveře se otevřely. Opravdu tam stál Thomas, který se asi divil, co tam někdo tak brzo dělá, když on se teprve chystá do školy. Vlastně, co tam vůbec dělá.

„Tony? Jak ses tady vzal, proboha!“ řekl užasle a hned svého někdejšího nejlepšího přítele objal. Jak moc mu chyběl ve třídě ten věčně pozitivní ksichtík plný energie. Jeden řekl nápad a ten druhý ho vylepšil, začínaje ho okamžitě realizovat, ať už byl sebešílenější. Tak moc byl naštvaný, že mu osud vzal černovláska z života a dal ho někam, kde se trápil. Kde mu on nemohl pomoct!

„Já-já bych potřeboval pomoct,“ ozval se nejistě Tony. Neviděli se přece s Tomem tak dlouho. Vůbec mu nemusí pomáhat. Takový ale Thomas nikdy nebyl. Hned se zatvářil starostlivě a konečně pustil vyhublou postavičku dovnitř do malého útulného bytečku.

„Tak povídej, co potřebuješ? A jak ses tady vůbec vzal?“ zajímal se samozřejmě ihned blonďatý svalnatý chlapec, který byl snad až na věk Tonyho pravým opakem. Tony si tedy sedl na sedačku v obýváku a začal vyprávět všechno, co se dělo po té nehodě. Vynechal jen věci, které věděl, že jeho kamarád zná z chatu a z toho, kdy si psali.

Thomas při vypravování zvážněl a pomalu si začínal uvědomovat, co všechno vlastně musel Tony prožít po ztrátě rodičů. Bylo mu ho tak líto a zároveň si uvědomoval, že ať požádá chlapec o cokoli, on se mu to pokusí dát.

„No a tak jsem se chtěl zeptat, jestli bych u tebe nemohl alespoň na chvíli být, než si najdu nějaký malý byt na pronajmutí. Nějaké peníze na kartě mám, spořili mi je rodiče, ale nevím, kde mám hledat tak narychlo…“ dokončil černovlásek své vyprávění a nejistě se podíval po kamarádovi, kterého tak dlouho neviděl. Ten se zamyslel a…

„Zůstat tady můžeš, to je jistý. Rodiče odjeli teprve někdy před týdnem. Jen tak se nevrátí, ale myslím, že ti dokonce můžu pomoct i s tím pronájmem. Zrovna někdy před týdnem říkala Claire ve třídě, že její brácha má problém sehnat spolubydlícího do bytu, protože to nějak nemůže sám zaplatit, tak se jí můžu zeptat na číslo,“ usmál se vítězně Tom a nasadil takový ten výraz říkající, že všechno bude zase dobrý. Ve skrytu duše však věděl, že by asi nedokázal být tak ohleduplný k sestře, která ho nemá ráda. Že by se nedokázal rozhodnout pro něco takového. Pro něj bylo těžké starat se sám o sebe, když měl finance jasné a taky velmi bohaté.

Ohledně zařizování bytu měl Tony opravdu štěstí. Štěstí, že alespoň někdo mu ze starého života snad zbyl a dokáže mu pomoci. Jen s tou brigádou si to moc nedokázal představit. Po dvou dnech už seděl na své posteli, dohodnutý s Ericem o všech podrobnostech ohledně jejich bydlení a k vyplnění jeho představ o novém životě ve starém městě chyběla jen ta práce, respektive peníze.

Tento problém však dokázal odstranit velmi rychle. Ukázalo se, že vysokoškoláci vědí velmi dobře, kde shánět peníze, a když se Eric přimluvil v jednom obchodním domě, kde dřív sám pracoval, měl Tony i brigádu. Nebylo to moc, ale na nájem to stačilo. S penězi, kterých měl zatím na účtu ještě stále poměrně dost, by měl snad vystačit minimálně půl roku, a to je přece dostatečně dlouhá doba na vymýšlení záložních variant.


Ramien se hlásí s novou kapitolou! Můžu vám říct, že taková chřipka je občas opravdu k nezaplacení (myslím, že zrovna v tomto týdnu, by mi to spoustu lidí dosvědčilo). Snad jste si tedy kapitolku užili. Za komentáře budu samozřejmě vděčná :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fool's dreams - 3. část:

2. Toito_Wear
01.03.2015 [12:31]

Úplně jsi mne vtáhla do děje, krásné !
Tonyho mi je líto, zažil si toho moc, a nebylo to nijak zvlášť pěkné...
Těším se na pokračování.

- Toito_Wear

1. Sweetly přispěvatel
07.02.2015 [21:20]

SweetlyHezké. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!