OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Dirty 40 - 3. kapitola 1/2

27.03.2022 (10:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 396×

Plížila jsem se chodbou směrem z kuchyně, kde jsem si před ranní osvěžující sprchou nechala v kávovaru připravit kafe. V maximální tichosti jsem našlapovala a doufala jsem, že se nepozorovaně dostanu zpátky do své ložnice. V noci jsem se moc dobře nevyspala, vlastně téměř vůbec, protože mi moje myšlenky neustále odbíhaly k tomu vysokému pokušiteli, takže jsem to brzy ráno vzdala a raději jsem vstala. 

Dopoledne měl dorazit můj asistent, s nímž jsem začínala řešit předprodukci pro náš připravovaný snímek se Sandrou Bullock, která ho taktéž produkovala. Jako scénáristku jsme si přizvaly Sofii Capollu a dohodly jsme se na tom, že lokace pro film vyberu já osobně s Jacobem, mým homosexuálním asistentem režie, kterého jsem si vážila pro jeho neotřelý přístup. Plánovala jsem, že s ním naši schůzku natáhnu tolik, kolik bude potřeba, abych v domě nezůstala sama s Peterem, než Chris přiveze Rosie domů. Až tu bude zase Rose, bude komunikace s Peterem daleko snazší. Do té doby se mu pokusím pro jistotu vyhýbat, protože... co jiného mi zbývá? Není to dospělé, ale za to účinné. Ten včerejší trapas po té zatraceně žhavé líbačce jsem prozatím nevstřebala. Tu situaci jsem absolutně nezvládla, selhala jsem na plné čáře a netušila jsem, jaký k tomu zaujmout postoj. 

S velkým hrnkem kávy jsem se potichu a ostražitě kradla nazpět do své ložnice, poněvadž jsem si s sebou do koupelny zapomněla vzít oblečení. Nikdy jsem to nemusela nějak dvakrát řešit, žila jsem tu jen se svým manželem a dcerou, takže jsem se obmotala alespoň do velké osušky a mokré vlasy jsem nechala volně spočívat na ramenou. Počítala jsem s tím, že Peter bude vyspávat, protože měl rozhodně co dohánět. Zatím jsem ani v nejmenším nebyla připravená na to mu čelit tváří v tvář, rozhodně ne před tou kávou. 

Zrovna, když jsem se natahovala po klice, abych si otevřela, se zpoza rohu vyřítil Peter a neskutečně mě tím svým kvapný tempem vylekal. Bohužel tak moc, že jsem s sebou poměrně silně škubla, až jsem vylila značný obsah hrnku s tmavou tekutinou na zem. Polohlasně jsem zaklela a rozmrzele se zamračila.

Peter se zasekl v tom stejném okamžiku, kdy jsem promluvila, načež zvedl svou rozčepýřenou hlavu od špiček svých nohou, kdy si vykračoval bos, načež ve svém zorném poli spatřil mě. Obočí mu hned vyskočilo výš. Velmi rychle se vzpamatoval a pokračoval po své ose směrem ke mně, rozhodně a sebevědomě. Horečně jsem přemítala nad tím, jestli to kafe ležérně utřít hned, anebo raději zmizet v ložnici, ačkoliv to bude jednoznačně zbabělý útěk, ale můj mozek najednou úplně přestal fungovat. Byla jsem schopná vnímat pouze to, jak se ke mně děsivě rychle přibližoval. Instinkty mi radily uniknout, protože jsem v sobě zaznamenala neblahé tušení, že se může znovu snadno stát, že mě moje obyčejné lidské pudy zradí. 

„Dobré ráno,“ pozdravil mě dřív, než jsem se jakkoliv rozhodla, čímž přerušil tok mých scestných myšlenek. Zastavil se kousek přede mnou, na můj vkus až příliš blízko, a kradmo mě sjel svým bedlivým pohledem, kdy se mu záhy mírně rozšířily zorničky. Všimla jsem si, že nepůsobil úplně odpočatě, poněvadž se mu pod očima rýsovaly tmavší kruhy. Ne tak viditelné, jako když se tu v páteční večer objevil, ale zřejmě se moc dobře nevyspal.

„Dobré ráno,“ vrátila jsem mu a reflexivně jsem se volnou rukou chytila za ručník, abych předešla jakýmkoliv nehodám způsobeným zákonem schválnosti. „Dneska sis nějak přivstal,“ plácla jsem něco hlavně proto, aby dál nemlčel a nezíral na mě tak, jak na mě doposud zíral. Pátravě a okázale. Svým způsobem mi to připadalo zvláštně povědomé a velmi důvěrné, jen jsem nemohla přijít na to odkud. Sevřela jsem přitom prsty ucho svého oblíbeného hrnku o něco silněji, jak se ve mně náhle probudilo nepříjemné napětí. 

„Vůbec jsem nespal,“ řekl suše a prohrábl si svými štíhlými prsty tu hustou hřívu.

„Aha, hm, tak… je pořád docela brzo. Třeba ještě zabereš, když se vrátíš do postele,“ prohodila jsem dobromyslně, kdy ze mě možná víc mluvila starostlivá máma, která měla stoprocentně raději mlčet. Mluviti stříbro, že…

„Když půjdeš se mnou? Nemohl jsem na tebe přestat myslet, Rebecco,“ svěřil se mi takovým zastřeným hlasem a při své druhé větě sklopil bradu níž. Vrhl na mě velmi intenzivní pohled, ze kterého mě polilo takové nesnesitelné horko, hotové inferno, až jsem se nepokrytě podivila tomu, že ty kapky vody, co mi z konečků vlasů dopadaly na kůži, se rovnou se syčením nevypařily pryč.

„Petere, ne,“ oslovila jsem ho s důrazným varováním, přičemž jsem si uvědomila, že v obličeji postupně rudnu. Bože, to bylo tak potupné! Jenže to nešlo nijak ovládat, nemohla jsem si pomoct a o to víc mě to frustrovalo. 

„Co? To ty jsi po mně přece včera vyjela! To p...“

„To byla především chyba! Moc jsem toho vypila a...“ zasekla jsem se, naštěstí včas, než jsem na sebe omylem práskla, že mi jednoduše chybí nějaký ten tělesný kontakt. Nic víc v tom nebylo. Akorát vzbouřené hormony, i v mých pokročilých letech. 

„Chtěla jsi to, stejně jako já. Neříkej mi, že ne,“ prohlásil veskrze přesvědčený o své pravdě a já to bez zaváhání odmítla svérázným zavrtěním hlavy. „Já to vidím, Rebecco. I teď jsi v mojí blízkosti celá nesvá,“ argumentoval pomocí svých jedinečných pozorovacích schopností, které ho momentálně neklamaly. Jenže z úplně mylných důvodů, které mu pravděpodobně napovídalo jeho přebujelé mužské ego. V tomhle ohledu si mohli s Chrisem podat ruce. 

„No pochopitelně! Stojíš v mojí osobní zóně a já mám na sobě jen osušku,“ uzemnila jsem ho téměř lhostejným tónem, ačkoliv jsem se uvnitř celá chvěla. Nesměla jsem mu ukázat žádnou svou slabost vůči němu, přestože jsem se sotva držela na nohou. Popravdě jsem nebyla schopná udělat nic proto, abych ho od sebe odehnala, tak moc mě jeho těsná blízkost paralyzovala. Možná jsem to především ani nechtěla. 

„Třeba by ses uvolnila, kdybych tě jí zbavil, hm?“ navrhl mi provokativně a natáhl ke mně dlaň, načež mezi prsty stiskl látku ručníku. Bohužel jsem před ním neměla kam prchnout a otevřít dveře od ložnice jsem předtím nestihla, takže jsem akorát ucouvla asi tak o dva a půl kroku vzad, než jsem se zastavila zády o studenou dřevěnou plochu. Z jedné strany chladné dřevo a z té druhé horoucí maso, vražedná kombinace. 

„Tohle je naprosto nevhodné, Petere,“ upozornila jsem ho ostře a nejraději bych na něj ten hrnek kafe vrhla, což by byl asi jediný způsob, jak se z jeho nebezpečného dosahu úspěšně vymanit.

„Je mi úplně jedno, jestli to je, nebo není vhodný. Záleží jenom na tom, co doopravdy chceš,“ vychrlil ze sebe neochvějně a já jenom na sucho polkla, protože mi během toho okamžiku rozhovoru s ním dočista vyschlo v hrdle. Hrudník se mi zase kvapně zvedal a já se za to doslova proklínala. Nemluvě o tom, že mi tím podsouval zřetelné představy, které mi vůbec na klidu nepřidávaly. Propaloval mě svýma očima, momentálně barvy opravdu hořké čokolády a na svých širokých rtech těžko potlačoval pokřivený, přidrzlý úsměv.

„Vždyť jsem o tolik let starší než ty,“ zrekapitulovala jsem tenhle nepopiratelný fakt, na nějž jsem naivně sázela, že by mohl zabrat. On se tomu pouze blahosklonně usmál, až se mu na tvářích objevily drobné roztomilé ďolíčky, od kterých vedly směrem dolů výrazné linie. „A jsi syn mé nejlepší kamarádky.“

„Pořád jsem neslyšel jediný pádný důvod proč ne,“ poznamenal absolutně vyrovnaně a věcně, ale evidentně si tenhle triumf náramně vychutnával. Touhle poznámkou mě zcela vykolejil, že jsem se vzmohla pouze na bezděčný nádech a rezignovaný výdech. Poté se ke mně naklonil, přičemž jsem zcela nekontrolovatelně zatajila dech a přivřela oči, načež mi smyslně zašeptal do ucha: „Takže proč se bránit něčemu, po čem ve skutečnosti toužíš?“ Poté přesunul svou ruku z ručníku vedle mě, aby mi gentlemansky pomohl otevřít dveře a já se tak mohla konečně dostat pryč z jeho podmanivého vlivu, ale zatím ji záměrně držel pevně sevřenou okolo kliky a mě tím tak trýznivě v šachu.

„Ne všechno po čem toužíme, je pro nás vždycky dobré,“ zamumlala jsem opovržlivě, ale on se schválně ještě o pár centimetrů přiblížil, až se mě svým hrudníkem, který se zdaleka nevzdouval tolik bouřlivě jako ten můj, dotkl. Měla jsem pocit, že nejspíš vyletím z kůže, ale navenek jsem nedala vůbec nic najevo, což mě stálo veškeré mé úsilí. 

„Věř mi, Becco, že tohle bude mnohem víc než jenom dobré,“ slíbil mi lákavě a otřel se lehce rty o mou tvář. Z úst se mi následně vydral podivný zvuk. Částečně jako bych se mu tím mínila vysmát, ale spíš jsem bezmocně zaúpěla, protože mě jeho ožehavá slova doslova mučila, což se umocnilo také tím, když ke mně nechal jen v takovém nepatrném náznaku zhoupnout své útlé boky. Z toho se mi zkroutily palce u nohou a volnou ruku jsem sevřela a v pěst, až se mi dlouhé nehty bolestivě zaryly do pokožky. V podbřišku, ve kterém doteď planul nevídaný žár, doslova explodoval menší výbuch vzrušení. 

„Ty si ale fandíš,“ procedila jsem skrze zaťaté čelisti, což se na hony vzdálilo mé původní představě, že ho co nejlaxněji odpálkuju. Ta nestoudná sebejistota pochopitelně šla ruku v ruce s jeho věkem, ale bohužel mi myslí projela nejprve glosa ohledně toho, že bych se o tom vskutku chtěla přesvědčit, než jsem si to zděšená svou vlastní zvrhlostí zakázala. Podlehnout tomu pokušení jednoduše nepřipadalo v úvahu. A o to to asi bylo těžší definitivně zavrhnout. Když si člověk něco odepře, vždy po tom o to víc dychtí. Zakázané ovoce...

„Až se o tom budeš chtít přesvědčit, a to zaručeně budeš, tak víš, kde mně najdeš,“ přislíbil mi, s nemravným úsměškem a opět skálopevně, skoro jako by mi četl myšlenky, a velice uvolněně, zlouhavě se ode mě vzdálil. Teprve v ten moment jsem si uvědomila, že jsem se oproti němu nacházela v opravdu vyčerpávající křeči. Strašně mě vytáčelo, že zatímco on se tím vším zřejmě bavil a užíval si to, já jsem mezitím sváděla úmorný boj obyčejných animálních potřeb s uvědomělým hlasem rozumu. 

„Sebevědomí ti teda nechybí,“ zmínila jsem kousavě, protože to byl asi jediný způsob, jak se jeho troufalému svádění adekvátně bránit. Nikdy jsem nebyla ten typ, že bych vyloženě nechávala volný průchod svým emocím, ale naopak jsem se snažila si zachovat určitou masku důstojnosti. Nicméně moje posturika, kdy jsem se vůči němu chovala jako nějaká náctiletá naivka, mluvila sama za sebe, a on to nepochybně intuitivně vnímal, takže se mými řečmi nedal nijak oklamat. Na jednu stranu to bylo absolutně tristní, co se mnou a mým tělem prováděl, ale na tu opačnou mě nesmírně bavilo si tyhle dávno zapomenuté pocity zase takhle nostalgicky osvěžit. S Chrisem jsem pochopitelně něco takového v začátcích našeho vztahu prožívala, ale to bylo již proklatě dlouho.

„Svět patří těm, kteří se z něj nepodělají,“ řekl vyzývavě, přičemž mě usadil pohledem s jedním obočím tázavě pozdviženým a v očích mu přitom vyloženě ďábelsky zajiskřilo. Pak se na mě napůl dychtivě pousmál a napůl drze ušklíbl, načež se vydal na svou původní cestu. S vyjeveným pohledem jsem ho vyprovodila až za roh, než jsem si konečně mohla dovolit hluboce vydechnout. Tak tohle bylo i na mě moc... Očividně má fakt velkou kuráž a nebojí se jít si za tím, co chce. To se mu bude v životě rozhodně hodit. U mě ale nikoliv. Nemůžu si dovolit se s ním jakkoliv zaplést, to by zákonitě neskončilo dobře, když je jeho matka má nejlepší přítelkyně, a to v řádu desítek let. Takhle nezodpovědná prostě nemůžu být. I když každá moje buňka na mě křičí a prosí mě o to, abych protentokrát, alespoň pro jednou, byla…

* * *

Seděla jsem u sebe v ložnici a brouzdala jsem na googlu po možných lokalitách, které by se hodily pro náš nadcházející film. Chystaly jsme psychologické drama o manželském čtyřúhelníku, o jejichž protagonistech jsme taky měly již konkrétní představy. Naneštěstí jsem pouze tupě zírala na displej notebooku a nedokázala jsem se soustředit. A to jako že vůbec. Neustále jsem se totiž v mysli vracela k Peterovi. K tomu dnešnímu ránu i k včerejšímu večeru, díky čemuž jsem se cítila úplně jako na trní. Tížil mě uvnitř takový zvláštní tlak, se kterým zaručeně dlouho fungovat nevydržím. 

Nerada jsem si to přiznávala, protože jsem to považovala za příšerně povrchní, ale doopravdy mi slušně masírovala mou měsíce zkušenou ženskou pýchu ta bizarní skutečnost, že o mě měl zájem takhle mladý, pohledný a charismatický kluk. Že mě opět někdo shledával jako atraktivní ženu, jelikož o tom jsem poslední roky u Chrise nemálo pochybovala. Možná, nebo spíš pravděpodobně, mě podváděl i s dalšími ženami, kterým se věnoval tak, jak mně tak uboze zoufale scházelo.

Co jsem se stala mámou na plný úvazek, hodně věcí se mezi námi změnilo. Pochopitelně jsem se také s vysokým nasazením věnovala své práci, kterou jsem zbožňovala a která mě skutečně naplňovala. Trestuhodně pozdě mi došlo, že jsem svou roli manželky odsunula až na třetí místo, a to našemu vztahu hodně uškodilo. Chris nejspíš strádal, ale nikdy mi to nedal přímo najevo, protože jsem byla tak moc vytížená, ale pouze se mi víc a víc odcizoval. Zprvu mi to nijak nevadilo, mít Rosie mi vynahrazovalo všechny ostatní druhy lásky, a když jsem si uvědomila, že mi můj muž skutečně chybí, mezi námi bylo vše jiné. Pokoušela jsem to zachránit, ale bylo pozdě, protože Chris už neměl zájem. Stali jsme se dvěma spolubydlícími, kteří společně vychovávali dítě, ale to bylo vše. Přesto mě to zjištění, že mě Chris podvádí, naprosto odrovnalo. A to natolik, že jsem skončila na dlouhé týdny pod vlivem utišujících prášků, kvůli nimž se vrátit zpátky do reality bylo o to složitější. Ale nevyhnutelně jsem musela, kvůli malé Rose. 

A zničehonic se tu zjevil Peter, kterému se asi jako vůbec prvnímu podařilo, abych upozadila to vše s Chrisem a ve všech volných chvílích mě přiměl myslet na něj. Ve všech možných a nemožných souvislostech. Stačilo mi jen vidět jeho obnažené tělo a nemohla jsem ho ze své mysli vypudit. Nejprve mi to připadlo poměrně zvrácené, že jsem nad ním takhle nemravně smýšlela, ale ve své podstatě to přece bylo naprosto přirozené. Chemie mezi námi zafungovala v plném rozsahu, a ta na nějaké věkové rozdíly absolutně nehledí. Moje tělo po něm evidentně prahlo, chtělo naléhavě ochutnat to, co mu to jeho nabízelo, ale nešlo to. Jednoduše to nebylo morálně správné, a to jsem považovala za jediné směrodatné. Kdybychom vždy podlehli svým nejnižším pudům, nebyli bychom lepší než zvířata. 

Každopádně jsem poměrně obdivovala, že on si s ničím z tohohle nelámal hlavu. Znal mě od dětství, říkal mi teto a najednou se tu objevil s tím, že po mně touží a zatvrzele si zatím šel. Něco si usmyslel a hodlal toho dosáhnout, nehledě na to vše okolo, co zřejmě vnímal jako naprosto nedůležité. Neřešil nic z toho dilema, které mi solidně pomotalo mysl. Na tom něco bylo, ne že ne. 

Zrychlovalo mi prudce tep jenom to pomyšlení na to, jak chtivě se na mě Peter díval, jak provokativně si mě prohlížel. A doslova se ve mně vařila krev, když jsem pomyslela na to, jak se mě Peter dotýkal a líbal mě. A co teprve pak, kdyby si dovolil víc. Sice mi dooopravdy nešlo na mysl, co ho ke mně přitahovalo, když mohl mít daleko mladší ženy, ale o to víc mě to těšilo. Vskutku jsem ve vší ženské zvídavosti, dlouho přehlížené potřeby blízkosti a neukojeného chtíče toužila poznat, jaké by to bylo. A taky jak moc zničující, pro moje tělo a především mysl, kdybych mu skutečně podlehla.

Bylo to neskutečně vzrušující jenom koketovat s tou ideou, že bych se nechala svést. Čím víc jsem nad tím přemítala, tím víc mě to lákalo. Navíc měl pravdu v tom, že moje chabé argumenty se nedaly považovat za relevantní. Sice mezi námi vězel značný věkový rozdíl, ale on byl dospělý a naprosto svéprávný, tudíž bych měla jeho rozhodnutí akceptovat jako zcela příčetné a ne ho takhle shazovat. Další zádrhel jsem spatřovala akorát v tom, že byl synem mé nejlepší kamarádky, jenže ta se dlouhodobě nachází na úplně jiném kontinentě než aktuálně my dva. Takže tomu vlastně nic a nikdo nebrání, pouze moje zastaralá morální dogmata, která v téhle pokrokové době působí zcela směšně. Mám právo se občas trochu odvázat. Nebýt pořád jen ta starostlivá, zodpovědná matka, která nepřetržitě přehlíží svoje tužby. 

Nebyla bych zdaleka jediná, která by se spustila s mladším mužem. Osobně jsem znala několik žen, které si vydržovaly zajíčka. Některé jich měly dokonce víc, i takový byl život v Hollywoodu. V této době se to nedalo považovat za nic neobvyklého a už se na to dávno nepohlíželo ani jako na něco nevhodného. Sice jsem já sama byla vychovávána pro tradiční model soužití muže a ženy, ale po tom obřím zklamání kvůli Chrisovi se ve mně tyto vžité základy pořádně otřásly. Vlastně bych si nějaký nezávazný románek po tom všem zasloužila. I kdyby to měla být jenom jednorázová záležitost, u čehož bych ostatně taky zůstala. Jen podrbat, co mě svědí, a pokračoval dál. 

Co by se stalo tak hrozného, kdybychom si my dva trochu užili? On by dostal to, co chce, a já to, co mi už proklatě dlouho schází. Win-win situace pro oba, čistě z praktického hlediska. A když to zůstane pouze mezi námi, což je nepochybně v zájmu nás obou, tak co by ne? Proč to celý tolik řeším a hrotím? Čemu tím prospěju? Akorát se tím budu víc zaměřovat na to, co nemám a potřebuju, a tím pádem se nebudu moct soustředit na to, co je důležitější. A možná se mi tím povede alespoň na chvíli zalátat tu prázdnou díru, která ve mně zůstala po Chrisově zradě a odchodu. Tak trochu využiju Peta jako náplast, jako převozníka. Hlavně žádné zbytečné city, které by všechno akorát zkomplikovaly. 

 První část této kapitoly je za námi a tu druhou přidám co nevidět. Zdá se, že Becca svoje morální dilema asi vyřešila, že? A nejspíš na to měl vliv ten Peterův svobodomyslný postoj, který ji zlákal také projednou vyzkoušet. Což po těch letech, kdy sekala latinu, není až tak velké překvapení. Navíc Peter se s tím fakt moc nepáře, že. 

Mockrát děkuji za tu úžasnou podporu, jste báječní! <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dirty 40 - 3. kapitola 1/2: