OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Deník neobyčejného psa - Záchrana



Deník neobyčejného psa - Záchrana4. kapitola obyčejného deníku neobyčejného psa Archieho. Prosím o komentář :)

 


Zvířata při nás stojí v dobrém i ve zlém a nepotřebují k tomu žádné přísahy.

Berou nás i s našimi vadami.

Nikdy nás nekritizují a jsou ochotna nám nekonečně odpouštět.

Je to přízeň, kterou si nezasloužíme." (Robert T.Sharp)


 


Záchrana


 

Uplynuly dny, týdny a měsíce od nalezení toho rozčepýřého malého štěněte uprostřed lesa, hledajícího jakýkoliv kousek jídla. Do dnešního dne se Archie změnil k nepoznání, od toho špinavého ťuldy až po majestátního, vychovaného a milujícího rodinného psa. Jeho srst volně vlála ve větru a vlhké packy dopadaly lehce na sněhovou pokrývku.

„Archie, poběž!“ pobízela ho Valérie oblečená do teplé kombinézy, zimní čepice a palčákových rukavic. V rukou svírala šnůrku od bobů a hned za ní nadšeně poběhávala Léňa, snažíce se vyhnout Connininým cvakajícím zubům. Oba psi radostně vrtěli ocasem, když jim byli na postroj navlečeny lehoulinké boby spolu s pohybujícím se nákladem. Ani za mák jim nevadilo, že náklad vážil pětačtřicet kilogramů…

„Už je mi zima!“ zacvakala Valérie zuby a protřepala své ztuhlé konečky prstů. Na to, že je začátek prosince a ještě před týdnem se na zemi nenacházela jediná sněhová vločka, nyní sem z nebíčka seslali hotovou sněhovou nadílku, takže se jako obvykle můžeme těšit na Vánoce na blátě, doprovázené hnusnými lijáky. Ach jo!

„Taky se celá třesu. Co takhle jít k nám, připravit si teplý čaj s kopou cukru, něco si ukuchtit k jídlu a mrknout na nějaký DVDíčko?“ zkusila první návrh Lenka. Kupodivu nikdo neměl nic proti, tak se skupinka zmoklých slepic vydala zpátky po původních stopách bot. I když nešly ani polovinku jejich obvyklé procházkové trasy, trvalo jim to s boby a nasáklou vodou všude na oblečení téměř dvojnásobný čas. Valérie se pouze zastavila doma, aby pozdravila mamku a měla kam zaparkovat boby. U dveří stála nachystaná její taška z věcmi, jako kartáček, pyžamo a další, co bude potřebovat na víkendové přespání u její nejlepší kamarádky. Lenčiny rodiče totiž zrovna celý týden lyžují někdě v Tatrách a tak si domluvila přespávačku, aby nemusela celý víkend tvrdnout doma sama.

 

Archie vesele ťapkal s vodítkem omotaným v puse, následoval Valériiny neomylné kroky, které vedly přímo k rodinnému domečku Lenčiny rodiny. Tohle místo vážně zbožňoval, vždy tu dostal nějaký ten piškotek i teplé místečko na lehnutí, když se zrovna počasí na procházku nevyvedlo. Dokonce stihl i pochytit, že s největší pravděpodobností se dnes u Brookových i kempí, což je fajn.

Všech dvanáct nohou stálo na prahu domu, který svým zevnějškem připomínal spíše letní chatičku s drobnou, ale krásně vyzdobenou zahrádkou. Dokonalé, až na skutečnost, že nyní je několik stupňů pod nulou a slunce ne a ne vylézt ze svého místečka za mraky. Květiny mrazem uvadaly, hlína se lepila na podrážky bot, nekonečné cvrkání cvčků ustalo.

 

„Nahoď klíče,“ pobídla ji šťouchnutím do ramene.

„Já se snažím! Prostě mi jednoduše přimrzly prsty, takže se úkol najití klíčů v kapse značně komplikuje,“ zazubila se Lenka a dál se věnovala své práci.

 „Slyšíš to?“

 „Co bych jako měla slyšet ?“

 „No přece to mňoukání!“ 

„Hurá, mám klíče! A žádný mňoukání teda rozhodně neslyším. Asi se ti jenom něco zdá…“

„Ne, nezdá. Počkej chvilku tady, jenom se tu porozhlídnu,“ nechala Lenku stát na schodech a poodstoupila o několik kroků doleva, odkud se ozývaly ty zvuky.

„Asi?“ optala se zmateně.

„Asi určitě. Je tu nějaká kočka s malinkým koťátkem a vypadá, že je na tom dost mizerně," zděšeně zírala na ty dvě kočičky, krčící se za kontejnerem.

Lenka pustila Archieho i s Connie do domu a zabouchla za nimi dveře. Okamžitě se vydala k Valérii, která už v ruce zahřívala zuboženou kočku. První pohled na ni byl dosti katastrofální. Maminka koťátka vyděšeně mňoukala a snažila se ochránit svým tělem svoje malé mláďátko. Krev jí zasychala na sněhově bílém kožíšku, který značně zchudl. I její packy se pří pouhém stání podlamovaly.

„Pane bože. Jaký kretén jí to mohl udělat? A ještě když má malé koťě! Co budeme dělat?“ pípla Lenka a rychle začala prohlížet číču juniora.

„Rozhodně jim pomůžem,“ zněla odhodlaná odpověd. 

Obě dívky se urychleně zvedaly a se dvěma malými nalezenci cupitaly do domu, kde už Connie s Archiem leželi na svých místech u vyhřátého topení. Když psi zavětřili cizí hosty doma, tak vystartovali ze svých pozic honem se mrknout, co jim to tu čerti nesou. Valérie pevněji sevřela vzpírající se kočku v náručí a okřikla Connie, která se k nim snažila čuchat, což se kočce evidentně nelíbilo. Connie si jen ublíženě odfrkla a gecla si zpátky na zem.

„Rychle přines něco na ty rány a taky něco pro tu malou, vypadá, jako kdyby měla každou chvíli odejít na druhý břeh, a to rozhodně nechceme!"

 

Věřím, že kočky jsou duše vrácené na svět. Jsem si jist tím, že kočka by se dokázala procházet po obláčku, aniž by se propadla.
                                                                                                                                                                                                  (Jules Verne)



 Věnováno Hejly za její milé smajlíky ;)

Moc bych chtěla poděkovat za čtení téhle povídky, a moc prosím o komentář. :)

Tak co si myslíte o nových nalezencích? Dostane se jim pomoci? A jestli ještě pořád někdo čte, tak se těště. Příští kapitola (až ji napíšu :D) se ponese ve vánoční náladě.

Lenis.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Deník neobyčejného psa - Záchrana:

2. Hejly
16.12.2012 [16:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Hermionka251
15.12.2012 [21:18]

Hezká kapitola! Jé příští je Vánoční? Tak to se těším..! Rychle ať už je tady.. ! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!