Deník neobyčejného psa - Merry Christmas • OurStories.cz ~ naše povídky

Poslední kapitola mé krátké povídkové řady o Archiem je tu. Díky za vaší přízeň :)

22.12.2012 (13:00) • Lenis • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 976×

z minulé kapitoly:

Obě dívky se urychleně zvedaly a se dvěma malými nalezenci cupitaly do domu, kde už Connie s Archiem leželi na svých místech u vyhřátého topení. Když psi zavětřili cizí hosty doma, tak vystartovali ze svých pozic honem se mrknout, co jim to tu čerti nesou. Valérie pevněji sevřela vzpírající se kočku v náručí a okřikla Connie, která se k nim snažila čuchat, což se kočce evidentně nelíbilo. Connie si jen ublíženě odfrkla a gecla si zpátky na zem.

VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ !

Léňa zmateně pobíhala po domě a hledala nějaké teplé deky, aby měly do čeho zabalit čičiny. Vítězně se usmála, když narazila na kostkovanou pokrývku, schovávající se na poličce v garáži. Přinesla ji nahoru do obývacího pokoje, rozložila na zem a opatrně pomohla Valérii přesunout tvorečky, aby neprochladli ještě víc.

Zvedla se ze země a rovnou zamířila do kuchyně, kde vyhrabala z nepřehledné skříňky mističku, do které dala vlažné mlíčko, a ještě jednu, která sloužila jako miska na žrádlo Connince, dnes se skvěle hodí pro mamču. Lenka mezitím odsypala trošku granulek ze psích zásob a postrčila je i s miskou před jistě hladovou kočku. Juniorovi bylo přiřazeno mléko, protože v jejím věku ještě nemá ani zuby.

„Měly bychom jim dát nějaký jména,“ prolomila Valérie ticho, při kterém obě kočky hladově hltaly žrádlo.

„Spíš by se hodilo, aby mohly dostat nějaký domov. Za týden tu budou Vánoce a ani zvířata nemají být na tyhle svátky o samotě. Každopádně jména by byla fajn, už mě neba jim říkat Juniore a Seniore, neboť ta velká zase tak stará není.“

Valérie se uchechla a položila si ukazováček zamyšleně pod bradu. Chce to jména, která naprosto vystihují je samotné…

Obě dívky chvíli pozorovaly nyní již očistěné, najezené a spinkající dva malé tvorečky, kteří se rozvalovali na dece. Krásný pohled na ně byl. Koťátko lehce vrnělo a pohupovalo bílým ocáskem s černou špičkou.

Hlavičku mělo položenou na svých sněhových packách s nepravidelnými černými flíčky, zdobícími celé její tělíčko. Ten okouzlující vzhled malého andílka s ďáblem v těle však zaručovala jedna pouhá hvězdička přímo uprostřed čela. Vlastně to bylo spíš kolečko, ale z trochou představivosti by to hvězda klidně mohla být. Val si vzpoměla, jak kotě kulilo oči, když je našla. Ty krásné zelenkavé oči…

„Mám to!“ zaradovala se Valérie

„No, povídej,“

„Bude se jmenovat Kulíšek,“ odvětila pyšně.

„To je hezký. Ta větší bude Minda.“

„Nojo, když myslíš,“ usmála se Val

Obě číči stále sladce spinkaly na dece, tak holky skočily pro Archieho a Connie, kteří byli schovaní ve vedlejší místnosti. Vesele vrtěli huňatými ocasy, když se vraceli zpátky do obývacího pokoje spojeného s kuchyní. Nejdřív se oba vydali zkontrolovat narušitele, ale když si je očuchali a zjistili, že žádné nebezpěčí nehrozí, tak se zase spokojeně smotali do klubíčka u topení. Valérie donesla z mikrovlnky krásně voňící pop-corn a skočila na pohovku, přistála těsně vedle Léni, která už ladila nějakej dobrej program na koukání. Po Nově, kde dávaly nějaký trapný reklamy na šampony proti lupům, se na ně usmálo štěstí a narazily na primu cool, kde zrovna dávali Survivor. Pop-corn mizel stejně rychle jako energie, proto po čtvrtém filmu v řadě na pohovce ležely dva ospalci, co se sotva dopotáceli pro spacák na spaní. Vypnuly televizi, na zem rozložiy karimatku a zavrtaly se do teplého spacáku. Connie rychle přiskočila za Lenkou, aby mohla dát „pusinku na dobrou noc,“ a uložila se ke spánku hned vedle ní. Celou noc panovalo domem krásné ticho, občas narušené mňouknutím nebo tlumeným štěkem do černočerna.

Za pár dní…

Probudila jsem se a zrovna koukla na budík. Pání, asi mám novej osobák, už je 10:54! Rychle jsem na sebe hodila nějaké rifle a svátečnější tričko, učesala si rozevláté vlasy a vydala se do kuchyně, kde už se linula vůně zelňačky, kterou míváme každé Vánoce. Archie se proti mně nadšeně rozběhl a hupl mi přímo do náruče, aby mi mohl olízat celý obličej. I Archie chápal důležitost tohoto dne, takže víceméně celé ráno ze sebe dělal andílka. Teda kromě tří spadených baněk ze stromečku, snahy chytit vánočního kapra ve vaně, umyslného sfoukávání adventních svíček z věnečku nebo rozbalování vánočních dárků pod stromečkem dřív, než je nutné. Prostě zlatíčko, jak se patří…

Valérie se spěšně pozdravila s mámou, sebrala dárky z pokoje a pomalu se rozběhla i s Archiem ke kamarádce. Po cestě popřála jedné staré paní krásné vánoční svátky a udýchaná zastavila u domu. Krátce zmáčkla na zvonek a vyčkávala, než Lenka příjde otevřít. Za necelou minutu už opravdu stála u dveří se dvěma dárky v ruce a nakažlivých úsměvem Vánoc na tváří.

„Tenhle je pro Connieska,“ poukázala na kulatou věc zabalenou v červeném balícím papíru s bílou uvázanou stužkou, „a tenhle je pro tebe,“ podala mi stejně zabalený dárek. Já jí podala mé dárky pro ni a vydala se znova domů, kde už určitě máma čeká s polévkou. Celou cestu mi nešla dostat z hlavy jedna hrozně nakažlivá písnička, takže návrat domů utekl ve velice tanečním rytmu.

Hned co došla domů, sundala si bundu a přesunula se do kuchyně, kde, jak předpokládala, Rose již seděla na kuchyňské židli a zrovna nalévala polévku. Usedla vedle ní a spolu obědvaly. Než uběhlo celé odpoledne, Valérie, Archie i Rose spolu koukali na tolik různých pohádek, spořádali tolik různých druhů cukroví (kromě Archieho samozřejmě) a naprosto nasáli tu omamnou vůni Vánoc. Večer přišel dřív, než všechen sníh stihl zmrznout, takže tu byly další blátivé Vánoce, což v tuhle domu nikomu nevadilo, neboť všichni tři se vyhřívali pěkně vevnitř a zrovna dojídali rybu.

„Mělas to výborné, mami," utřela si ubrouskem Valérie pusu a koukla na Archieho, který zrovna olizoval zbytek ryby z misky.

„Díky, zlato, teď, když je dojezeno, se můžeme konečně podívat, co nám to tu letos Ježíšek přinesl," zasmála se Rose a vyšla z kuchyně, aby mohla symbolicky zazvonit zvonkem.

Místností se ozval krásný zvuk cinknutí, tak Valérie v patách s Archiem došla ke stromečku a vyndala zpod něj šest balíčků s dárky. Tři byly pro Archieho. Jeden on Léni, ve kterém byl oranžový balonek, který po stisknutí pískal a dal se naplnit i jakýmkoliv pamlskem pro Archieho. Druhý vybírala sama Valérie, tak si zavolala svého nejvěrnějšího přítele a nechala ho sama rozbalit si jeho dárek. V dárečku byla nová deka s motivy kostiček všech velikostí i druhů, zabalená společně s hovězími kapsičkami a krabičkou vepřových žebírek, které ukrutně páchly, ale Archie je zbožňoval. Poslední dárek obsahoval hrací suk a nové vodítko, neboť to staré už nevydrželo nápor jeho silných a neúprosných zubů. Hafan nadšeně pročichával svoje dárky, nakonec si lehl na deku a vedle sebe schraňoval nasbírané hračky jako jeho nejnovější poklad. Mezitím už Valérie podala mámě dárek, díky kterému strávila hodinu svého života v obchodě, neboť nemohla rozhodnout, co koupí. Nakonec vybrala červené naušnice a zlatý náramek, na kterém bylo vyryto R jako Rose. Máma se zářivě usmála a poděkovala za dárek, ihned si nasadil svůj dárek na sebe a ohnula se ke stromečku, aby mohla podat zbývající dva dárečky Valérii. Jeden dostala ráno od Lenky, takže ten rozbalila jako první, a nadšeně se usmála, když objevila maličké album plné fotek! Letem světem zalistovala v této malé knížečce a na těch stránkách našla tolik krásných vzpomínek, na které nikdy nezapomene. Většinu místa zabíral jeden malý, trošičku otravný tvoreček, který jí tolik změnil život k lepšímu - Archie. Opatrně se k němu přivinula a asi už tak posté v tomhle krásném roce děkovala vesmíru, že jí dovolil narazit na toho nejlepšího kamaráda, jakého kdy mohla dostat. Po nemalé chvíli se od něj odtáhla a rozhodla se rozbalit si poslední dáreček - od své mámy. Opatrně protrhla zelenkavý balící papír a pod ním se rýsoval srdíčkový tvar náhrdelníku, který měl zavírání, takže vevnitř zjevně něco je... Jemně jej otevřela a na tváři se jí usadil naprosto upřímný úsměv, když v medailonku uviděla foto jí, Rose a Archieho. Pravá rodina společně, ať se děje, co se děje. Navždy...

A zajímá vás, co se dělo s Mindou a Kulíškem?

Odpověd je vcelku jednoduchá. Hned jak se teta dozvěděla o nějakém nevinném zvířátku v nouzi, okamžitě jej brala pod svoji ochranu ke zbytku její zvířecí rodinky. Vánoce slavily jak se patří, se svými novými kamarády fenkami Amy a Lisou, roztomilou želvičkou Božkou, morčátkem Jimmym, kanárkem Terrym a andulkou Alenkou. Našly domov, stejně tak, jak jej našel před necelým rokem Archie. Šťastný domov...