OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Death in the fire - 11. kapitola

20.03.2013 (09:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 717×

11. kapitola

„Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme. “

- Williame Shakespear

Abigail seděla u stolu v jídelně, lokty se opírala o stůl a v dlaních držela skleničku, ze které pomalu upíjela čerstvou vodu.

Ještě se celá třásla a bylo jí nevolno od žaludku, když si vzpomněla na krvavý prst v krabičce. V první chvíli, když uviděla nechutný dárek, myslela, že bude zvracet. V druhé chvíli zapracoval chladný mozek doktorky a hned tušil, kdo je strůjcem tak ohavného dárku.

Jejich vrah. Spasitel!

Proč ho poslal jí? Možná, protože zabil její matku, a on ví, že se o něj zajímá? Chce snad upoutat pozornost? Nebo dokázat, jak je nepolapitelný, když se pohybuje tak blízko? Vysmívá se policistům?

Alex se mezitím pomalu vzpamatovával z prvotního šoku, zašel za Sofií, jestli ji náhodou neprobudili, a Rick obhlížel okolí domu, zda náhodou vrah nezůstal někde poblíž. Při tom zavolal technikům, kteří přijeli pro důkazní materiál a ofotili si místo, kde byl prst nalezen.

Když se vracel dovnitř s pytlíkem na důkazy, Abi už seděla na pohovce v obýváku a koukala někam do neznáma. Byla hodně bledá a bylo vidět, že se její drobounké tělo chvěje.

„Jsi v pořádku?“ sedl si k ní.

Pokývla několikrát hlavou. „Lidi nenachází často lidské ostatky na svých schodech, takže je jasný, že jsem otřesená. Za chvíli budu v pořádku.“

Vzal její chvějící se ruku, kterou měla na stehně, do své. Byla hodně chladná. „A nechceš ještě trochu vody? Možná by ti bylo líp a dostala bys tu správnou barvu.“

Znovu zakroutila hlavou tentokrát do stran. „Ne, dík. Nedělej si zbytečné starosti, jsem v pohodě.“

Prohlédl si ji, jako by se měla složit na místě. „Tak dobře.“ Vytáhl z kapsy pár latexových rukavic a podal jí je. „Tohle je dopis adresovaný přímo tobě od Spasitele. Našli jsme ho nalepený pod tou krabičkou.“

„Nevím, jestli mám sílu si ho přečíst.“ Přesto si nasadila rukavice, vzala dopis do ruky a začala číst.

Byla zvyklá číst dopisy sériových vrahů, byla to její práce, ale tohle bylo docela jiné.

V dopise stálo:

Když dopis dočetla, měla chuť ho zmuchlat. Kruci! Všechno se jim to vymyká z rukou. Celý profil je na nic.

Úplně se změnil. Spasitelovi už nejde hlavně o oběti, ale o to, aby byl slavný. Prostě jsi jediná žena, která mi může porozumět. Vím, že mě určitě pochopíš. Tahle slova napsal.

Hledá snad pomoc? Uvědomuje si, že vraždění nevinných žen je špatné?

Tenhle vrah byl opravdu zvláštní. Nepatřil k typickým vrahům z učebnicových příruček.

I Rickovi se dopis vůbec nelíbil. Jak mohl vědět, co napsala do profilu? Byl s nimi v zasedačce a všechno slyšel? Je policajt? Docela možné ale je, že se za policistu mohl jen vydávat.

Tím by se dostal do zasedačky. Rozhodl se všechny prověřit, i když svým mužům věřil. Vzal si dopis od Abi a ještě několikrát ho přelouskával, jako by tam něco hledal.

Do obýváku vešel Alex a připojil se ke dvojici. „Sofie spí jako špalek. Naštěstí jsme ji neprobudili.“

„To je dobře. Aspoň někdo z nás má klidné spaní.“ Zvedla se z pohovky a začala přecházet po místnosti. „Nevím, jak vy, ale já dneska rozhodně neusnu.“ Bude totiž myslet na ženu, které patří uříznutý prst. Žije ještě? A pokud jo, kolik má tak času?

Alex pohlédl na Ricka. „Co to máte?“

„Dopis adresovaný Abi. Byl nalepený pod krabičkou.“ Podal dopis Alexovi.

„Hm… zajímavý. To bych od tohohle vraha nečekal.“ Na čele se mu vytvářely vrásky, jak četl jednotlivé řádky. „No, myslím, že mu jde hlavně o pozornost. Na to ale psychologa nepotřebujete,“ ukázal na jeden řádek. „Koukni, Abi. Tady se přiznává k několika vraždám, když si to spočítáš,“ začal počítat nahlas, „tak ti nakonec vyjde, že zabil okolo stovky obětí.“

„To není možný, ne? Sám by to nedokázal,“ ozval se Rick.

„Taky si myslím. Jen se nás snaží vyděsit. Mohl za svůj život spáchat tak polovinu vražd, o kterých tu píše,“ Alex se zamyslel. „Tahle monstra začínají vraždit okolo dvaceti sedmi let a jejich vražedné choutky se poté stále zvyšují, anebo naopak úplně přestanou vraždit, ale pak jejich choutky může obnovit nějaká situace, která by je mohla nějakým způsobem vyprovokovat.“

Abi na jeho monolog rázem navazovala. „Ano, to je pravda. Myslím si, že když se poprvé objevil v New Orleans, zabil Sáru Warenovou. Nejspíš to byly jeho začátky. Tu noc se tam objevil Curtis, a tak zpanikařil a hodil to na něj. Přesunul se na jiná místa, ale tam nemohl vraždit tak intenzivně. New Orleans byl jeho domov. Možná tu má rodinu, a proto se i vrátil, a jeho choutky zabíjet ho tu znova popadly. Curtise pustili a on si mohl vraždit podle libosti. Možná proto má na svém kontě už tolik obětí.“

Rick přikývl. „Bavíme se tu o vrahovi, ale vůbec nás nenapadlo, že ten zakrvácený prst někomu patří. Jaký vidíte šance na přežití další oběti, Alexi?“

„Moc velké ne. Nejspíš bude už mrtvá.“

„Anebo taky ne, tati. Ránu jí mohl ošetřit. Klidně může ještě žít. Ricku, mohli byste zjistit, komu prst patří?“ Aby se uklidnila, zkřížila ruce, jako by jí byla zima.

„Jo, to dokážeme. Technici na tom už pracují. Naštěstí vraha nenapadlo obrousit jí lůžka s otiskem prstu.“

„To ale má taky nějaký význam,“ ozval se Alex. „Nejspíš chce, abychom přišli na to, jak se oběť jmenovala. Ví, že nemáme šanci ji najít, protože je pro ni už pozdě“

Abi dala svému otci za pravdu. „Mě by zajímalo, jak si vrah vybírá své oběti. To by mohlo jít taky nějakým způsobem zjistit. Možná patřily do nějaké skupiny týraných žen, nebo nakupovaly ve stejném krámě, nebo jejich děti chodily do stejných školek a škol.“

„Pokusím se něco zjistit,“ řekl Rick a už se zvedla z pohovky. „Teď ale musíme zařídit jednu důležitou věc. Bylo by dobrý zajistit ti nějakou ochranu.“

„Cože?“ vystrčila obranně bradu. „To není potřeba. Nejsem v nebezpečí. Spasitel mi nechce ublížit. Nepředstavuju pro něj ženu s hříchem.“

Rick ji vzal za ramena a pohlédl jí do očí. „Abi, vrah byl u tvého domu. Nějaký šílenec ti poslal dopis a k tomu krvavý prst. A ty si myslíš, že nejsi v nebezpečí?“ Poslední větu řekl trošku víc nahlas. Ta ženská byla fakt magor. To se nebojí o svůj život? Jemu na ní záleželo a vážně se bál, že by vrah na ni mohl zaútočit. Bylo mu jedno, že v dopise o ní napsal, že si jí váží. Abi kdykoliv mohla udělat něco, čím by vraha naštvala, a on by si ji zařadil mezi svoje hříšnice. To nemůže dovolit.

„Vlastně má Abigail pravdu, detektive.“ Z mističky na stole v obýváku si Alex vzal bonbon a vložil si ho do pusy a pokračoval. Trošku šišlal, jak převaloval bonbon v ústech. „On jí nechce ublížit. Sám to potvrdil v dopise. Je pro něj jedinou ženou, která mu může rozumět, která se o něj zajímá. Nepřekáží mu, neudělala žádný hřích.“

„Alexi, moc nevěřím na psychologické žvásty.“ Pustil Abigail, ta začala zase přecházet po místnosti a zastavila se u francouzského okna. Rick si frustrovaně přejel rukou za krkem.

„A přesto jste přišel za Abigail, aby vám vypomáhala s případem.“ Chvíli přemýšlel. „Zítra ráno odjíždím do Francie s mým týmem, takže dneska se o Abi postarám. Zítra byste mohl pověřit nějakou hlídku, aby hlídala dům. Vrah se možná vrátí a já nechci, aby tu byla Abi sama, i když vím, že je v naprostém bezpečí.“

Aspoň, že její otec uvažoval rozumně. Pomalu, ale jistě si ho oblíbil. „Dobře. Už musím jít. Zítra odpoledne se tu stavím a podívám se, jak jsi na tom.“ Otočila se na něj, když promluvil, a přikývla. Rick se pozdravil s Alexem a i s Abi vykročil ke dveřím.

U dveří se zastavil a otočil se na ni. „Slib mi, že na sebe budeš dávat pozor.“

Byla opřená o dveře. „Říkala jsem ti, že mi nic nehrozí.“

„Přesto na sebe dávej pozor. Vůbec se mi to nelíbí.“ Sklonil se k ní a znovu ji políbil. Tentokrát byl jeho polibek naléhavější, jako by se bál, že už ji neuvidí.

Jakmile Rick odešel, Abi si šla lehnout. Její spaní vůbec nebylo klidné. Pořád se převalovala v posteli. Musela přemýšlet.

Nejdříve myslela na Ricka, poté na vraha a pak na minulost i na tu ženu, které patřil uříznutý prst.

Když konečně usnula, hlavou jí probíhaly nejrůznější sny. Nejdříve byla zase tou malou holčičkou, která měla rodinu. Poté se přesunula do noci, kde zemřela její matka.

Hleděla na její hořící tělo, na vraha, který to spáchal. Neviděla jeho tvář. Postava vraha vypadala jako stín.

Čím více se snažila odhalit ho, tím více se jeho postava vytrácela do neznáma. Byla z toho zoufalá.

Pak byla i ona obětí. Nejdříve ji vrah přivázal na židli a snažil se jí uříznout prst. Stejně jako poslední oběti. Vůbec mu to nešlo.

Téměř cítila vroubky nože, které se hltavě zakusují do jejího prstu. Ke konci snu byla přivázána k provizorní hranici. Chtěl ji upálit, jako všechny oběti. Čekala, že zemře. Nic takového se nestalo. Vrah nestačil zapálit hranici, protože vtom se rázem celá udýchaná probrala.

Uslyšela na okně ránu, a tak se otočila tím směrem. Tam stála mužská postava s rukama na okně. Rozbušilo se jí divoce srdce. Mužská postava ji pozorovala, ale ona ho nemohla vidět. Vyděšeně vykřikla a postava zmizela jako ve snu.

Věděla, že tohle nebyl sen. Někdo určitě stál u jejího okna.

Druhý den ráno udělala svému otci snídani. Jeho oblíbené toasty se slaninou. Stejně tak Sofii, která vstala výjimečně brzo.

To malé zlatíčko si sedlo k televizi a opět si pustila pohádku Scooby - Do. Usmívala se při tom. A to bylo dobře. Konečně byla zase jako dítě a ne tělo bez duše.

Dokonce se i rozmluvila. Alex vyběhl z pokoje pro hosty. Snažil se uvázat kravatu, ale nešlo mu to. „Sakra! Kterej blbec vymyslel něco takového? Nejdřív to nejde uvázat a pak, když to konečně uvážeš, začne škrtit a dřít.“ Naštvaně trhl kravatou, aby se neposlušný uzel rozvázal. Pak hodil kravatu na zem.

Abi její adoptivní otec připomněl neposlušného kluka. Zvedla kravatu ze země a dokonale mu ji uvázala. „Prosím tě, jak sis ji mohl vázat beze mě? Určitě máš nějaký objev.“

Usmál se a Abigail věděla, že má pravdu. „Tak, kdo je ta šťastná dáma, která podlehla kouzlu mého milujícího tatínka?“ žertovně ho štípla do tváře.

„Kolegyně, Metie Savanová. Zatím to není vážný. Neboj, když budou nějaké novinky, hned se ti svěřím. Mám v plánu ti ji co nejdříve představit. Co kdybych ji sem přivezl? Možná tak za pár týdnů?“ Prohlížel si uzel kravaty a přemýšlel, jak mohla dokázat tak dokonalý uzel. Určitě použila nějaké kouzlo, protože zavázat kravatu je nemožný úkol. Aspoň pro něj.

Abi se upřímně usmála. „To by bylo fajn. Už si ani nepamatuju, kdy jsi naposledy s někým chodil.“

Nandala otci toasty na talíř. On si sedl na židli ke stolu a s chutí se do nich dal. S plnou pusou začal mluvit: „Ty máš co říkat. Poslední vážný vztah jsi ukončila před dvěma roky.“

Postavila se ke kuchyňské lince. Ve vzduchu byla cítit vůně toustů a bylo slyšet syčení mastnoty, která se škvařila v toustovači. „Nemluv s plnou pusou, tati,“ pokárala ho jako malé dítě a on se na ni zašklebil.

Alex polknul sousto a začal znova mluvit: „A jakýpak byl včerejší večer?“ Další toasty byly na světě. Abi je podala Sofii, která seděla hypnotizovaná u televize a pozorovala pohybující se postavičky.

„No, až na ten malý dáreček u dveří, tak všechno proběhlo v klidu,“ prohodila, jako by mluvila o nějaké obyčejné věci. Už z toho nebyla vůbec roztřesená.

„Řekla jsi Rickovi, že jsi biologická dcera Curtise Warena?“ Znovu se zakousl do toustu.

Rozhodila rukama a nechápavě se podívala po otci. „Děláš si srandu, tati? Jasně, že ne. Je ještě moc brzo.“ Nadechla se a bouchla rukou o linku. „Ale něco tuší. Vyzvídal, a tak jsem nakonec byla nucená mu říct, že jsem adoptovaná.“

Položil zbytek toastu na talíř. „Ne, zlato. Je právě ta pravá chvíle, kdy bys mu měla říct pravdu. Čím déle budeš lhát, tím horší to bude. A pokud si s ním něco vážnějšího začneš, tak to bude ještě horší. Bojím se, že bude dost naštvaný, až zjistí, že mu lžeš do očí.“

„Ještě nevím, jestli s ním chci mít vážný vztah. Na to je podle mě ještě brzy. Zas tak dlouho ho neznám.“

Soustředila se na poslední várku toastů. Když na ni úpěnlivě zíral, povzdechla si a řekla: „Bude z toho průšvih. Já vím.“

Alex vážně pohlédl na svou dceru. „A to ještě nemluvím o tom, že by sis neměla začínat s detektivem, kterému pomáháš s dopadením vraha. S tím si ale zahráváte oba.“

„Já vím.“ Tentokrát zakroutila očima.

„No jo, ty víš, ale nejednáš podle toho. Konečně začni něco dělat. Řekni mu, že jsi biologická dcera Curtise Warena. Určitě to pochopí, ale chvilku bude naštvaný. S tím počítej.“

Měla v plánu se přiznat ke své lži. Jenže to nebylo tak jednoduché, jak si její otec nejspíš představoval. „Udělám, co budu moct, ale bojím se, že nebudu dál pracovat na případu. Chci chytit toho vraha.“

Alexova tvář se zkrabatila zlostí. „Už jsem ti jednou řekl, že by si na případu neměla vůbec dělat. Sekni s tím, dokud je ještě čas.“ Sice nekřičel, ale svým hlasem si vždycky vydobyl autoritu. Stačil i jeho pohled, kterým na ni koukal, když byla malá a udělala nějakou vylomeninu.

„Nemůžu,“ zakroutil hlavou.

„Jsi tak strašně posedlá chycením vraha a odhalením pravdy, co se té noci stalo. Vůbec nehledíš na důsledky, které by tvoje lži mohly způsobit.“ Vstal ze židle. „Jedno ti řeknu, Abi. Doplatíš na to, až soudce smete všechny nasbírané důkazy ze stolu. Nakonec zjistíš pravdu, ale vrah bude běhat na svobodě, protože ho díky důkazům, které nepůjdou použít, nebudou moct odsoudit do vězení. To chceš?“ mrkl jedním okem na hodinky. Sakra! Vůbec nestíhá. Už měl být dávno na letišti.

Abi zamířila za svým otcem, který si to štrádoval ke dveřím. „Samozřejmě, že ne.“

„Tak s tím něco udělej.“ Rozloučil se s ní a odjel na letiště. Nechal Abigail přemýšlet o rozhovoru. Snad se zachová správně.

Alex odjel a ona začala hodně přemýšlet. Měl pravdu. Měla by všechno Rickovi říct.

Ale co se stane, když mu řekne pravdu a nepochopí to? Bude moct dál pracovat na případu, nebo ji stáhne z případu a ona bude nečinně čekat, kdy se jim povede Spasitele chytit? Sedla si k Sofii na pohovku a prohlížela si obrázky, které nakreslila.

Všude na papíře byly na kreslené plameny oranžovou i žlutou barvou a černá šmouha, která nejspíš představovala hořící oběť. Sofiinu matku. I Abi kreslila stejné obrázky, když byla malá. Vypadaly téměř stejně, až na to, že Abi měla obrázky více propracované, protože byla starší.

Došla pro ně do malé pracovničky a srovnávala je. Sofie jí tolik připomínala samu sebe. Prožila si úplně to samé.

I ona si zaslouží vědět pravdu. Každá rodina obětí si zaslouží znát pravdu, zaslouží si vidět vraha jejich manželek, matek, sester, potrestaného a zavřeného ve vězení.

Ráno se Sofií zašly ven. Abi pracovala na zahradě a aspoň zaměstnala svou mysl. Překopala několik kytek, zalila lomikámen mechový, který se zdál hodně suchý, a sundala ceduli na prodej.

Tenhle dům měla v plánu prodat, ale teď si ho spíš chtěla nechat. Už jí nezáleželo na tom, co tu prožila. Vždyť tu může prožít nádherné časy a k tomu si tu vytvořit útulný domov.

Ceduli dala do malé garáže, když si oprašovala ruce o sebe, za zády se jí ozvalo: „Ty už ten dům nechceš prodat?“

Otočila se za známým hlasem. „Ne. Rozhodla jsem si ho nechat. Stejně o něj není žádný zájem.“

„Možná by se našlo pár divných lidí, co by chtěli bydlet v domě, kde se vraždilo.“

„Možná jo.“ Sundala si pracovní rukavice. „Jak to jde s vyšetřováním?“

„Pěkně bídně. Zatím neznáme identitu oběti. Bude to chvíli trvat.“ Otočil se za smějící se Sofií. Chytala chudáka motýla, který létal jak o život. Zřejmě mu o život šlo, protože Sofie by ho rozhodně nechtěla pustit znovu do světa. „Patolog akorát zjistil, že prst byl uříznut pilkou na dřevo a ještě zaživa.“

„Takže velká pravděpodobnost, že oběť ještě žije.“ To jí dalo velkou naději. Kdyby našli v případu nějakou stopu, která by udělala do celého případu velký průlom. Mohli by ji najít ještě živou.

„Jo. Max teď s kolegy prověřují všechno, co jsme zatím našli.“

„A ty bys neměl být v práci?“

Usmál se. „Mám dneska volno, ale jsme pořád v pohotovosti.“ Ukázal na mobil a odznak za opaskem kalhot. „Víš, chtěl jsem s tebou strávit chvilku čas. Do New Orleans přijela pouť, co kdybychom vytáhli Sofii? Dali si zmrzlinu a cukrovou vatu?“

Sofie je nejspíš slyšela, protože přiběhla, chytila Abi za ruku a jemně za ni začala táhnout. „Abi, prosím. Půjdeme na pouť?“

Usmála se na dívku, která na ni dělala psí oči. Nešlo tomu dítěti říct ne. Navíc neměla důvod, proč nejít. Aspoň se odreagují. „Dobře. Nejdřív se ale převlečeme.“

Otočila se i se Sofií k odchodu. „Když počkáš pět minut, hned tu budeme.“

Jelikož bylo teplo, oblékla si na sebe džínové kraťásky, tílko s modrými pruhy a vlasy si svázala do ohonu.

Sofii oblíkla do růžovoučkých šatiček, které jí přivezli z místa činu.

Všude byla slyšet jazzová hudba. Pouť se konala za centrem města, kde byl velký plac, na který se vešly všechny atrakce a stánky. Mohli jste vidět řetízkové kolotoče, obyčejné houpačky pro malé děti v podobě kačerů, autodrom, lavici, ale i daleko atraktivnější atrakce doprovázené různými efekty jako světly, mlhami, bublinkami a tak dále.

Hned na začátku se zastavili u Mickey Mouse, kde Rick koupil pro Sofii balónek v podobě Sněhurčiny hlavy. Její tvářička se hned rozzářila.

„Je pěkný ji takhle vidět.“ Pořád pozoroval Sofii, která poskakovala vedle nich.

„Jo, to je. Poslední dobou se směje čím dál víc a to je dobře.“ Sluníčko jí zasvítilo do očí, a tak si zastínila obličej rukou, aby viděla do Rickovy tváře. „Myslím si, že prožije normální dětství. Kdyby byla starší, myslím, že by smrt matky vnímala hůře. Možná by se s tím nevyrovnala.“ Potom zakroutila hlavou. „Je tak zlatá. Nechápu, proč si ji nikdo nemůže vyzvednout. Chápu, že jsou její prarodiče na dovolené, ale kdybych byla v jejich situaci, tak bych neváhala a nasedla do prvního letadla jen proto, abych si ji vyzvedla. A co její otec? Nezvedá telefon. Abych řekla pravdu, tak u něho jsem ráda.“ Prošli okolo stánku, kde prodávali trička s různě vtipnými nápisy. „Pokud je naše teorie, podle čeho si vrah vybírá oběti, správná, otec Sofie by měl být tyran, který mlátil svou manželku. Nerada bych mu ji svěřila do ruky.“

Vzal Abi za ruku. „Jo, ale musíš vědět, že podle zákonů na ni má právo. Její matka nepodala trestní oznámení z domácího násilí. A vůbec se neprokázalo, že by měl bít i jejich dceru.“

„Kašlu na zákony i všelijaký předpisy,“ zavrčela. „Ve své práci se setkávám s takovými lidmi často. Jsou nepolapitelní, dokud na ně někdo nepodá trestní oznámení. Nechci, aby u něho Sofie skončila. Co když jí bude ubližovat?“ Toho se nejvíc bála. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by otec Sofii bil nebo ji předtím týral. Takového zvěrstva se dopouštěl jen na své ženě.

„Možná bil svoji manželku, ale o dítě se může starat.“ Pochyboval o tom. Tyran vždy zůstane tyranem. Chtěl Abi uklidnit, protože oni před zákony nic nezmůžou. Doufal, že se Sofiini prarodiče ozvou dřív než její otec.

Dál už se o tomto tématu nezmiňovali. Nechtěli si kazit den volna a náladu.

Jak Rick slíbil, každému koupil zmrzlinu. Dali se do ní a během pár minut ji měli snědenou. Byl to úžasný den plný smíchu a dobré nálady.

Abi i Sofie si to pořádně užívaly, ale nejvíc si toužila Abi, když Ricka porazila v atrakci, kde stříkala vodu z pistolky do pusy barevnému klaunovi a nad hlavou se mu naplňoval balónek vzduchem, dokud neprasknul.

Sofie jí se smíchem fandila. 

Abin balónek prasknul jako první, začala se smát. „No, detektive, to byl slabý výkon na poldu, který střílí z opravdové pistole.“

Rick položil plastovou pistolku do držáku a opřel se o pult, kde čekali na Abinu výhru. „Nechal jsem tě schválně vyhrát. I Sofie to viděla.“ Otočil se na ni, ale malá holčička nesouhlasně kroutila hlavou.

„Sofie nejspíš viděla něco jiného.“ K pultu přišel obrovský potetovaný chlapík s náušnicí v uchu a podal výhru Abi.

Byl to hnědý plyšový medvěd, kterého přenechala Sofii. Rick ho vzal, aby se s ním nemusela ani jedna tahat.

V tom nejlepším zazvonil Rickovi telefon. „Promiň, musím to vzít. Je to z práce.“ Abigail zůstala celá zkoprnělá stát. Bála se, že má vrah na kontě další oběť. Srdce se jí roztlouklo. Ať to není pravda.

Když Rick dovolal, jeho tvář jí připomínala pokerového hráče. „Ozval se otec Sofie.“

V další kapitolce se můžete těšit na myšlenky vraha. Navštíví Abigail u ní doma.

Nebo se můžete těšit na další brutální vraždu...

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Death in the fire - 11. kapitola: