OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Cesty osudu jsou nevyzpytatelné - 27. kapitola

17.01.2013 (18:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1193×

Četl jsem Astrid Maldredův zoufalý dopis a Megan se mi posadila na klín. Byli jsme v celé komnatě sami a užívali si společné chvilky. Problémy Astrid a Maldreda nás celkem trápily.

„Ať se sem Astrid s Maldredem vrátí,“ řekla najednou Megan.

„Proč? Myslíš, že to by bylo řešení?“ zeptal se Samuel. „Nemyslím si. Podle mě jí musí dát nějakou jistotu, že jeho slova nejsou jen slova, a měl by konat,“ snažil se jí ukázat správnou cestu, kterou vyhodnotil jako tu správnou.

„Co tím myslíš?“

„Lásko, běž se sbalit. Já zařídím zbytek.“ Viděl jsem, jak měla na jazyku milion otázek, ale můj pohled ji utišil. Rozhodla se mi věřit. Zvedla se mi z klína a začala dělat, co jsem po ní chtěl. Já šel odpovědět Maldredovi a bylo mi jasné, že můj návrh se mu moc líbit nebude, ale jak ho znám, přistoupí na něj. Pro Astrid se rozhodl udělat všechno. Napsal jsem dopis a šel si také sbalit.

…

Odpověď mi přišla rychleji, než jsem čekal, a musel jsem uznat, že Samuel má pravdu. Sice mě jeho nápad trochu děsil, ale asi jsem neměl na výběr. Musel jsem risknout vše a podívat se pravdě do očí.

Vždycky jsem si myslel, že až jednou budu muset něco takového udělat, budu si jistý každým krokem, který udělám. A najednou ve všem plavu jako úplný začátečník. Jsou prostě věci, na které se připravit nedá. Posadil jsem se na křeslo a začal plánovat. Čekal jsem, že do dne dorazí, a já musel být připraven.

…

Dnes se nikam nejelo. Překvapilo mě to, jelikož jsem dneska nevyváděla žádné vylomeniny. V noci jsem spala jako malé dítě a Maldredovi ani neublížila. Asi poprvé od doby, co si mě pro sebe unesl, jsem se cítila moc dobře. Jenže mi připadalo, že je něco špatně, protože Maldred na mě působil nervózně. Něco se dělo a já netušila co. Chtěla jsem se Maldreda na to zeptat, ale nedal mi příležitost, zmizel vždycky dřív z mé společnosti, než jsem stihla jakkoli otevřít pusu.

Bylo to zvláštní a já se začínala bát, že se Maldred rozmyslel a bude se mě chtít zbavit. Celý den jsem kvůli tomu byla nervózní, až jsem se musela jít projít. Přehrávala jsem si každou prožitou chvíli posledních dní a byla jsem dost špatná z toho, že jsem svoji sílu nebyla schopná téměř ovládat. Asi jsem se musela procházet už nějakou dobu, když jsem najednou uslyšela, jak mě hledají. Jakmile jsem zaznamenala, že se po mně shání, otočila jsem se zpátky do tábora a během několika dalších vteřin potkala vystrašeného Maldreda.

„Ježiš, tady jsi,“ oddechl si. Vypadal dost vyděšeně. „Lásko, nesmíš se takhle sama toulat po lese. Mohlo by se ti něco stát.“ Jakmile to vyslovil, měla jsem se mu chuť začít smát. Nějak jsem si představila, jak by s mojí mocí potencionální útočník dopadl.

„Myslím, že dokud je prcek ve mně, bát se o mě nemusíš.“ Viděla jsem na něm, že jsem ho mou štiplavou poznámkou trochu zarazila, a on zaváhal.

„Děje se něco?“

„No, to by zajímalo mě. Od včerejška od večera jsi se mnou pořádně nepromluvil.“ Zaskočila jsem ho. Asi neočekával, že jsem tolik vnímavá.

„Miláčku, nic se nezměnilo. Jen jsem se snažil najít nejoptimálnější řešení. Pojď, prosím, se mnou zpátky do stanu a hned tě zasvětím do toho, co jsem vymyslel. Budu totiž potřebovat tvůj souhlas.“ Z jeho slov jsem byla celá nejistá, ale rozhodla jsem se mu dát šanci a následovat ho.

Venku jsem musela být opravdu déle, než sem si myslela, protože se cestou zpět začalo stmívat. Maldred si mě vedl a přitom mě držel za pas. Asi tak jako by se bál, že mu zase vezmu nohy na ramena.

Došli jsme ke stanu a Maldred zvedl plachtu, abych vešla, a s tím mi spadla čelist. Celý stan byl vyzdoben svíčkami a uprostřed byl připravený stůl s večeří. Překvapeně jsem se otočila na Maldreda, jenže ten už byl na koleni. Najednou se mi spojovala všechna fakta a moje srdce se rozběhlo.

„Astrid, už nevím, jakým způsobem víc bych ti mohl dát najevo svou lásku a přesvědčit to prtě v tobě, že vám neublížím. Moc dobře víš, že tě miluju, proto bych tě chtěl požádat o ruku. Staň se, prosím tě, mou ženou.“ Jakmile domluvil, otevřel připravenou krabičku s prstenem a čekal na moji odpověď. A já zírala. Tohle byl jeho plán. Proto byl celou dobu nervózní! A já měla strach, že to se mnou vzdal. Pohlcovala mě celková radost a naprosto nekontrolovaně jsem se mu vrhla do náruče. Takovou reakci nečekal, protože poměrně zavrávoral, když jsem mu v ní přistála a začala ho líbat. Jakmile uviděl, jak reaguji, zamumlal:

„Beru to jako ano.“ A já se mu začala hrozně smát.

„Čekal si, že tě odmítnu?“

„Upřímně?“ Přikývla jsem mu, abych z něho dostala odpověď. „Od tebe nikdy nevím, co čekat. Jsi naprosto nepředvídatelná!“ Jeho odpovědi jsem se znova zasmála. Chápala jsem jeho nejistotu.

…

Ráno jsem se probudila šťastná a s úsměvem na rtech. Ale úsměv mi opadl, jakmile jsem zjistila, že Maldred vedle mě neleží. Oblékla jsem si župan a posadila se. Jenže v ten moment vpadla do stanu nějaká žena a zastavila mě v čemkoliv, co jsem měla v plánu dělat.

„Má paní, mým úkolem je vás připravit na dnešní obřad,“ zasvětila mě a já celá ztuhla se slovy:

„Už dnes?“ Ale dřív než jsem se stihla rozkoukat, do stanu vkročila Megan, a já úžasem otevřela pusu. Nebyla jsem schopná jediného slova.

„Co na to říct. Prostě to měl na tebe připravené.“ Najednou jsem nevěděla, jak reagovat. „Uklidni se a nezmatkuj. Myslí to s tebou dobře.“

„Opravdu?“

„Naprosto.“

„Tak jo.“ Megan se přestala ksichtit na mé dětinské chování a konečně začala jednat:

„Je na čase z tebe udělat královnu.“ A s těmi slovy se vrhla do práce.

…

Nemohl jsem tomu uvěřit. Za celý den jsem neměl u krku jedinou kudlu. Dobře, oprava. Kudlu od Astrid. To naopak Samuel mě hlídal jako ostříž, kdybych si náhodou ženění rozmyslel. Ačkoliv jsem ho neustále ujišťoval, že kdyby mi to nenaznačoval, ani na to nepomýšlím. Měl jsem z celé situace podezření, že on asi tenkrát opravdu podobným způsobem smýšlel. Ale on a Megan byli v jiné situaci.

Stál jsem před oltářem, který jsme přes den vytvářeli, a čekali, až přijdou. Doufal jsem, že si Astrid celou situaci nerozmyslela. Sice mě naopak uklidňoval Samuel, ale já ji znal lépe než on. Občas byla trochu jako neovladatelné tornádo.

A pořádně jsem si oddechnul, když jsem ji spatřil, jak jde ke mně. Usmívala se, vypadala šťastně, a mně bylo jasné, že ode dneška bude všechno v pořádku.

Epilog

Na svatební trochu soukromé slavnosti seděly dva páry. Smály se a vzpomínaly na každou chvilku, která je spojovala.

„Nevěděla jsem, že jste se sblížili natolik,“ prohlásila překvapeně Megan, když poslouchala mužské zážitky.

„Ale teď je otázkou, jak tohle všechno vyřešíme. Nemyslím si, že budou všichni schvalovat, že si přivezeš jen tak královnu a že chceš s námi navázat spojenectví,“ poukazoval na pár faktů Samuel.

„No, nebudou mít moc na výběr. Už jsem o tom mluvil s tvojí ženou. A potřebuji jen tvoje svolení.“

„Chceme oficiálně oznámit všem, že naše děti jsou zasnoubené,“ svěřil se mu Maldred. A to Samuel nevydržel a málem nerozdýchal jeho slova:

„Cože? Vždyť ani neznáte jejich pohlaví.“ Jenže to sklopila oči Megan a konečně promluvila:

„Samueli, budeme mít dceru,“ zamumlala, protože se bála jeho reakce. Od počátku věděla, že Samuel si přeje syna. Jeho reakce ji ale překvapila.

„Takže bude stejně silná jako její maminka, aby mohla svému budoucímu manželovi natrhnout zadek?“

„To se ještě uvidí!“

„Pochybuju, že budou nadšení ze sňatku,“ upozorňoval je Samuel.

„Jo, Megan říkala něco podobného. Proto jim tam připravíme i malou únikovou cestu.“ Na chvíli se utišil a pak spustil s rozmyslem dál: „Sepíšeme smlouvu o jejich předzasnoubení s malým dodatkem na konci. V den jejich osmnáctých narozenin budou mít právo se rozhodnou, jestli tak učiní. Dodatek, o kterém nikomu nic neřekneme a minimálně si zajistíme mír na osmnáct let.“

Jakmile si Samuel Maldredova slova doposlechl, rozesmál se.

„Koukám, že ses, lásko, za těch několik měsíců, co jsem tu pro tebe nebyl, přiučila pořádnému politikaření.“

„Sám život je nejlepší školou.“

„V tom máš pravdu.“ Potom na chvíli všichni rozjímavě seděli, dokud se Astrid trochu nezasmála.

„Připadá ti snad něco vtipného na tom všem, má královno?“ pustil se do ní Maldred.

„Já jen, že by bylo zajímavé, kdyby se ti dva do sebe zamilovali.“

„Co ty víš? Podívej se na nás dva,“ poukázala Megan na sebe a Samuela.

„Ano, co já vím.“

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesty osudu jsou nevyzpytatelné - 27. kapitola: