OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Cesty osudu jsou nevyzpytatelné - 26. kapitola

16.01.2013 (09:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 877×

„Já nejsem mág. A naše dítě, ačkoliv je velmi malé, je silnější, než by kdo čekal,“ vysvětlila jsem mu. Zpozorovala jsem, že Maldred celý zkameněl. Viděla jsem na něm, jak si v hlavě srovnává fakta a zhodnocuje celou záležitost. Byl zmatený. Hledal ženu, která je mág a čeká jeho dítě. Našel ženu očekávající jeho dítě, která není mág. „Jsi zklamaný. Vidím to na tobě. Nejsem tím, co jsi hledal.“ Ale on pořád přemýšlel. Skoro bych řekla, že měl něco za lubem.

„Říkáš, že dítě se už projevuje nyní?“ Nechápala jsem jeho otázku, ale odpověděla mu:

„Vždyť to vidíš.“ Jeho natvrdlost mě trochu překvapovala. Chápala jsem, že jsem ho trochu zaskočila. A on najednou udělal ke mně krok. Všechny zbraně se s ním hnuly ke mně. Podíval se na mě prosebným pohledem a vyslovil:

„Nechci ti ublížit. Chci tě obejmout. Je mi jedno, co jsi nebo kdo jsi. Jak vidíš, na nadanosti dítěte to neubírá. Hlavní je ho vychovat v lásce, protože člověk, který je vychován v lásce, umí milovat. O to je potom mocnější. A já tě miluju. Chci pro tebe a pro malé to nejlepší.“

„Ale někdo může brát lásku jako slabost,“ ohradila jsem se. Maldred se trochu vítězně usmál, jenže já stále neviděla jeho úspěch. Zbraně kolem jeho těla byly stále.

„Ne, lásku někteří mohou vidět různými způsoby. U nás jsou u žen důležité dvě věci. Jak moc je magicky nadaná, pak se o ně ihned ucházíme. Jenže tyto ženy často nemilujeme a máme zkušenost s tím, že si místo nich nakonec najdeme ženu, kterou milujeme, ženu nenadanou. Proto jsme otevření tomu mít ženy, jež nás milují, a jenž milujeme my. Můžeme potom od nich očekávat kromě lásky i důvěru, bezpečí.“ Na chvíli se odmlčel a pokračoval: „Moc dobře víš, že mé okouzlení tebou nebylo pouze tím, že jsi mě porazila. Takže se nad tím vším zamysli a podle toho, jak se ohledně mě cítíš, se zachovají i zbraně kolem tebe. Pokud mi nevěříš, zaútočí na mě, a pokud mi věříš, vrátí se tam, odkud se vzaly. Poddej se svým pocitům.“ První jsem ho chtěla poslechnout, ale nakonec jsem zaváhala:

„Co když si zvolím špatně?“

„Budu aspoň vědět, že mám u tebe co žehlit.“ A tak jsem zavřela oči a podala se vlastním pocitům.

…

„Lásko, co to píšeš?“ zeptal se mě Samuel, když se vrátil ze zástěny oblečený.

„Dopis Astrid. Chci si být jistá, že Maldred nelhal a hezky se o ni stará. Hlavně chci zjistit, jestli je šťastná.“

„Maldred se o ni určitě hezky postará. Není se čeho bát. Ale je mi jasné, že budeš klidnější, až ti přijde potvrzení i od ní.“

„Budu muset jít na zasedání rady.“ Otočila jsem se na Samuela a podívala se mu zpříma do očí.

„Samueli, když jsi byl pryč, věci se změnily. Teď mám na radě místo i já,“ řekla jsem mu. Viděla jsem, jak se Samuel zamračil. „Já vím, doposud žádná žena v radě nezasedala a nebylo jednoduché si tam místo získat. Ale pokud si budeš přát, s tvým návratem odstoupím. Byla jsem tam pouze jako tvůj zástup.“ Samuel se chvíli mračil, až nakonec došel ke mně a vzal mě do náruče.

„Je dobře, že jsi v radě. Jednou budeme vládnout spolu a měli bychom si být rovnocenní.“ Políbil mě znova a já cítila, jak si je jistý tím, co říká. Najednou jsem věděla, že jsem na správném místě.

…

„A zatraceně!“ zaklel Maldred a začal se bránit kouzly. Jedna zbraň za druhou na něj útočila. Ten pohled mě děsil a já se svalila postupně na postel a schoulila se do klubíčka. Cítila jsem se zoufale. Nevěděla jsem, jak útok zastavit. Vyzkoušela jsem všechno, co mi Megan v posledních týdnech říkala, ale nic. Měla pravdu, nedokázala jsem ani sama sebe ovládnout před tím, abych někomu ublížila. Tak moc mě zoufalost pohltila, že jsem se rozvzlykala a přestala vnímat své okolí, a po chvíli si mě vzal Maldred do náruče. Trochu jsem se lekla, podívala přímo na něj a zahuhlala:

„Jsi v pořádku?“ zjišťovala jsem starostlivě.

„Pár zbraní mi neublíží. To bys mohla vědět po tom, jak si viděla, co všechno musela Megan vykouzlit, aby mě porazila.“ A jakmile to dopověděl, dal mi prst na rty a řekl: „Teď hlavně, prosím, na to nevzpomínej. Byl bych nerad znova dostal na zadek.“ Musel vidět, jak se snažím na jeho narážku zapomenout, abych mu tentokrát opravdu neublížila. Bojovala jsem proti vlastním deroucím se vzpomínkám na povrch, ale moc se mi nedařilo. Jeho záchranou mi byly jeho rty, které se najednou spojily s těmi mými. Ani nevím jak, ale byla jsem v minutě na něm a sápala se po každém doteku. Asi mu začalo docházet, jak moje schopnosti fungují, a rozhodl se mě o to víc rozptylovat. Jenže tímhle způsobem mě nemohl ovládat věčně.

Oba jsme se museli zastavit a nadechnout se.

„Ani nevíš, jak moc jsem se na tuhle chvíli těšil,“ snažil se mi říct mezi nádechy. Potom jsem od něj získala další polibek.

„Slib mi, že tentokrát už mi neutečeš,“ šeptal mi mezi polibky a já byla najednou v euforii. V tu chvíli bych mu asi dala i svou duši.

„Slibuju.“

…

„Maldrede, já už nevím. Prostě v jednu chvíli mám chuť s tebou se pomilovat a ve druhé začínám váhat nad tvojí důvěryhodností,“ vysvětlovala jsem mu, proč momentálně nemůže ke mně přes mé šíty.

„Lásko, takové nálady jsi měla i před tím?“

„Ne, Megan mě hodně usměrňovala. Vždycky mě byla schopná uklidnit, když bylo potřeba.“ Viděla jsem, jak zvažuje každé moje slovo.

„Hm, dobře. Teď mě omluv.“ Potom se otočil a odešel ze stanu. Plácla jsem sebou do postele a vyvalila oči. To jsem teda zvědavá, co má v plánu.

…

Zasedl jsem ke stolu a trochu naštvaně, zároveň zoufale, se rozepsal do dopisu. Psal jsem Samuelovi. Rozhodl jsem se, že mu poreferuji o svých problémech. Celkem mi jako přítel chyběl a zároveň jsem doufal, že mi dá nějakou pořádnou radu. Začínal jsem totiž být trochu z Astridiných nálad zoufalý.

Drahý Samueli,

ačkoliv se snažím, aby mi Astrid začala věřit, jsem neúspěšný. Denně jí opakuji, co pro mě znamená, a kromě společných nocí se musím od ní držet dál. Náš potomek z nějakého důvodu odmítá naplno uvěřit, že jako jeho otec matce neublížím.

Proto tě, drahý příteli, žádám o radu.

Tvůj Maldred

Zapečetil jsem dopis a doufal, že odpověď přijde brzy. Kvůli problémům s Astrid jsme stále byli na cestě. Jen málokterý den jsme se mohli dostat blíže k mému domovu. Její těhotenské nálady zaměstnávaly každého v mém okolí.

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesty osudu jsou nevyzpytatelné - 26. kapitola: