OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Cesty osudu jsou nevyzpytatelné - 21. kapitola

11.01.2013 (10:00) • EleanorBrandst • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1014×

Rázovala jsem si cestu za Astrid a šla do hlavní místnosti. Podle všeho nejsilnější hlavy jejich království měly sraz u oběda. Byly jsme tam pozvané, a jakmile jsme vstoupily do místnosti, bylo mi jasné, kam celá situace směřuje. Místo jsme měly určené vedle muže, kterého jsem včera porazila. Jejich mentalita byla dost podobná jako v mém novém domově. „Vem si tu nejsilnější, co potkáš za ženu, a měj s ní děti.“

Astrid trochu znejistěla, když zavětřila, jak se na ni dotyčný dívá, ale rozdýchala to a asi se rozhodla hrát svou roli, protože si k němu naprosto svůdně sedla a začala na něj pomrkávat. Bylo komické pozorovat, jak on je na ni milý a ona si hraje vlastně tak trochu na nedobytnou, ale škádlící. Měla ho na háku a věděla to. Proto všechno probíhalo celkem hladce, dokud nepředvedli vězně. Chtěli projednat okolo nich některé věci a zároveň se domluvit na tom, kdy zaútočí na mé království.

Mezi vězni byl můj manžel. Jedna moje část se celá sevřela, když jsem ho uviděla vyhladovělého, jak zakopává o zem, a málem jsem se prozradila. Ale ta druhá část si odfrkla – je živý.

„Líbí se vám některý z nich?“ zeptal se Maldred, který se celý večer věnoval Astrid, protože s ní chtěl mít potomka. Asi zjišťoval, jak moc ji okouzlil.

„Ach, nikdo,“ zahrála na správnou stranu Astrid a já její krok vzad ocenila.

„Takže věnuješ jednoho z našich vězňů tvé otrokyni? Potomek z rodu královské by se mohl v rodině hodit?“ rejpnul si a Astrid začínala zmatkovat.

„Řekni ano,“ poslala jsem jí myšlenkou a viděla, jak zaváhala.

„Zajímavá nabídka,“ zabloumala před Maldredem a změřila si mého manžela. „Ulehne s ním pouze v případě, že bude čistý a budou mít nějaké soukromí. Své služebné si vážím,“ zasvětila ho a on pokynul někam dozadu. K Samuelovi se přihnala parta žen, která ho někam táhla.

„Jak často toho muže propůjčujete do služeb?“ zjišťovala Astrid a já najednou na její otázce visela.

„Je to poprvé. Můžeme ho bičovat, nechat hladovět, mučit. Ale máme zjištěno, že sex je jednou ze složek, která jeho tělo vyčerpá natolik, aby nám nedělal problémy. S jeho částí na oplodnění u mága odchází i část jeho moci, aby dítě získalo moc. A jelikož ho jednou budeme možná potřebovat, je nevhodné mu dělat něco, co ho bude hodně bolet. Krom toho si myslím, že z psychické stránky ho to bude trápit ještě víc. Má novou manželku a pravděpodobně s ní nestrávil dostatek času,“ vysmíval se Samuelovi veřejně a já najednou v očích Astrid viděla pochopení. Docvaklo jí, kdo jsem.

„Jeho manželka nebude nadšená,“ okomentovala.

„Možná to bude jediný potomek, kterého bude mít,“ zkonstatoval a Astrid polkla. Dále už mlčela.

Viděla moje vyhlídky budoucnosti až moc jasně.

…

Komnata byla hlídaná strážemi, ale i tak mě samotnou pustili do místnosti. A najednou jsem ho uviděla. Byl čistý a měl pouze roušku. Takový protiklad – on s rouškou a já celá zabalená podle zdejší etikety. Nemohl mě poznat.

Stál u okna a sledoval okolí, jako by přemýšlel, kudy může utéct. Došla jsem k němu a položila mu ruku na rameno a sjela mu po rameni až ke krku. Cuknul sebou a najednou se otočil.

„Já nemůžu.“ A já se jeho reakci usmála. Byla jsem z ní nadšená. Snažil se mi být věrný za každou cenu. Donutila jsem ho pohledět mi do očí.

Nepoznával mě. Neočekával, že bych se objevila na podobném místě. Proto jsem ho přinutila, aby víc zpozorněl. Nechápal. Když konečně uposlechl mému konání a pořádně si mě začal prohlížet, znova mě nezaregistroval, proto jsem si z pusy sundala roušku, která mi zakrývala tvář, a najednou jsem uslyšela zalapání po dechu.

„Jak?“ Přiblížila jsem se k němu.

„Jednou tě zasvětím. Ale teprve, až tě zachráním.“ A s tím jsem ho utnula a políbila. Poprvé, co jsem doopravdy na něj byla natěšená. Nebyla nervózní a užívala si každou sekundu, co jsem byla v jeho přítomnosti.

„Ne tímhle způsobem,“ zachraptěl a zastavil to, na co jsem čekala takovou dobu.

„Moc na výběr nemáš.“

„Chtěl bych, aby to probíhalo jinak. Chci ti dát víc.“

„Já vím. Můžeš mi všechno vynahradit, až budeme doma. Teď k tobě nechci pustit nikoho jiného. Takže svlékat a nekecat. Nechci, abys nás s Astrid prozradil.“

„A jaký je vlastně tvůj plán?“

„Samueli…“ začala jsem, ale pochopil a konečně se ke mně přiblížil.

„Skutečně to chceš?“

„Máš snad jiné řešení?“

„Můžeme utéct teď hned.“

„Jo, a dostanou nás oba. Pochybuju o tom, že bychom je všechny porazili. Opravdu jsem měla problémy i s Maldredem.“

„Tak to máme poměrně velký problém.“

„Ani ne.“

„Jen mě musíš zbouchnout a bude po problémech.“ Jeho oči vyletěly vzhůru a já mu položila prst na rty.

„Nic jsem neřekla. Nepřemýšlej. Prostě konej.“ A jakmile jsem to dořekla, viděla jsem, jak rezignoval.

…

Maldred byl milý, bylo na něm vidět, že se opravdu snaží, a já věděla, že kdyby tušil pravdu, vůbec si mě nevšimne. Ale uvažovala jsem nad tím, že bych situace mohla využít. Jednou bych mohla mít potomka, který by mohl mít moc a postarat se o sebe. Jenže nic jsem nechtěla uspěchat. Celou situaci jsem večer chtěla probrat s Megan. Zdá se mi celkem inteligentní a krom toho si myslím, že ona bude tou, která změní můj osud. Doufám, že mi dovolí jít s ní, až se bude vracet, odkud přišla, protože jinak budu pěkně v háji.

Možná jsem naivní, ale momentální situace je lepší než krást na ulici. Už teď bych totiž mohla být mrtvá. Mágové si zde s obyčejnými lidmi neberou servítky a když je třeba okradete, klidně vás zabijí. Nemají zde žádný zákon, který by je za to potrestal. Jsme pro ně jen podřadný druh, který jim slouží.

Maldred vzal hrozen do prstů a nabídl mi, abych si ho vzala od něho, a já přijala. Byla jsem jím omámená, ale dávala jsem si pozor, aby to na mně bylo poznat co nejmíň. Musela jsem být hodně ostražitá.

Trochu jsem byla nervózní z Megan. Překvapilo mě, že chtěla jít dobrovolně s tím mužem, ale když jsem zjistila, že je královské krve, usoudila jsem, že tohle by mohl být jeden z důvodů, proč jsme tady. Bohužel mě nezasvětila do svých cílů a plánů, protože se bála jakékoliv zrady či prozrazení, ale člověk si postupem času dá dohromady, jak se situace má.

Bylo na čase se také postarat o vlastní budoucnost a to bude první věc, kterou budu dnes řešit s Megan, jakmile se dostaneme do soukromí.

…

Ležela jsem v náruči Samuela a snažila jsem si zapamatovat jeho vůni. Byla jsem na moment opravdu šťastná, ale musela jsem ho každou chvíli propustit.

„Nechci tě poslat zpět.“

„Ale musíš.“

„Já vím.“

„Dostali jsme tak málo času.“

„Ještě ho bude hodně.“

„Slibuješ?“

„Slibuju. Z téhle patálie se dostaneme.“

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesty osudu jsou nevyzpytatelné - 21. kapitola: