Člověk by si řekl, že když uvidí pár koleček a šroubováček, tak je nechá na místě. Málo lidí je zvídavých. Ale těchto pár kolečka šroubovák můžou v nesprávných rukách napáchat hodně škod. Hlavní hrdinka v nebezpečí. ;) Příjemné počtení a jestli to není příliš troufalé, tak i nějaký ten názůrek by se hodil. :)
21.07.2012 (08:00) • Niki311 • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1044×
1. Vynálezcova dcera
Služebná stoupala s těžkým tácem po schodech. Ztěžka lápala po dechu, když se její korpulentní postava v šatech snažila vyšplhat k cíli. Tác se mírně zachvěl, ale hned ho uchopila stabilněji.
„Zpropadené schody! Ještě do hrobu mě dostanou!“ zamumlala a loktem otevřela dveře.
Do přitmí proudil malý pás světla a osvětloval jinak totálně zatmavenou místnost. Těžké temné záclony se se vláčely až po zemi. Šatní skříň byla úhledně zavřená, ale to nebylo to, co přilákalo pozornost dámy.
Na nočním stolku dřímala vedle svíčky nová knížka. Věděla, že ji nekupoval pán domu, o tom by měla tušení hned první den. Usmíval by se jinak celý den jako sluníčko přes jeho kulaté malé brýle na nose.
Přesunula knihu ke knihovně a položila místo ní tác. S povzdechem sledovala malou postavu v posteli. „Zase byla, holka nezbedná, v noci venku. Dívky v jejím věku už jsou vdané...“ I přesto byla pro služebnou tou nejrozkošnější holčičkou. Bodejď by ne! Starala se o ni jako o vlastní – po smrti matky.
Černé vlnité vlasy jí vypadávaly nezbedně z drdolu na polštář. Prsty pevně svírala deku k hrudi, jako kdyby se bála, že by jí mohl někdo vzít a zpod vykoukávala nožka. Žena zavrtěla hlavou. Místo šatiček, kterých měla plnou skříň, otcovy staré kalhoty. Nohavice jí byly širší a ponožky na prstech z chůze děravé.
Nebohá její matka, škoda, že to nevidí! V hrobě by se otáčela! Pomyslela si.
„Bonjour Mademoiselle,“ nasadila zpátky tvrdý tón.
Z postele se ozvalo nesouhlasné zabručení.
„Medvědí sezóna ještě není,“ pokračovala přísněji. „Mladá dáma by měla vstávat za úsvitu a tóny, které by měla vyluzovat, musí být jemné jako tichý vánek na poli.“
„Pffff,“ zafičela dívka z lůžka.
„Téměř jste se přiblížila tomu vánku, slečno. Tu máte snídani, zavolejte mne, až se budete snažit převléknout. Věřím, že svému otci chcete ukázat tu roztomilou dívenku, která je tam někde uvnitř.“
„Jdu na to, Theresso,“ vyhoupla se do sedu a neposedné prameny jí lítaly okolo hlavy. Pokusila se je uhladit a připlácla dlaně na vlasy. Ne zcela nadšeně se navlékala do šatů. Theressu se jí volat nechtělo. Zápasila s tkaničkama od korzetu a když se jí to konečně povedlo, sehla se pro boty. Zkousávala si ret, když uvazovala tkaničky. Než vyšla do chodby, ještě se zastavila před zrcadlem.
Nuže, po třičtvrtě hodiny tvrdé píle navléknout se do všeho bez pomoci a upravit účes, to nebylo špatné. Zastrčila pár vypadávajících vlasů za ucho. Papá bude na mě ještě pyšný! Pomyslela si, když uchopila kliku, ale zvuk několika těžkých nohou běžících nahoru ji zamrazil na místě.
***
Na první pohled nenápadný domek v ještě nenápadnější ulici. Keříky lemovaly okraj, takže se většina špíny z koní a povozů uchycovala na nich. A ten domek? Jeden z těch řadových, pokud tušíte, co mám na mysli. Bylo jich tu celkově sedm na sebe naplácaných.
Jeden z těch domků nás zajímá! Vystoupali jste šest schodů a před dubovými dveřmi na Vás vykukuje ušmudlaná cedule. Hlásala něco ve smyslu: Přečti si mě!
DOKTOR ANDRÉ GREY
VYNÁLEZCE
RUE LOTTA PARIS
Byl to veselý drobný mužík. Knírek byl už nabělalý z přemýšlení a tváře mu radostí červenaly. Co mu ale ubrali na výšce, to mu vložili do rukou a vrásčitého mozku.
Seděl u stolu s klíčem v ruce a v druhé dřímal svůj další malý zázrak. Špička jazyka mu nezbedně koukala z úst a sklíčka kulatých brýlí měl zamazané olejem.
„Há!“ vydal najednou nadšeně. Napřímil se a zvedl do vzduchu drobnou brož. „Mrška malá!“ zasmál se sám pro sebe. „Tak a teď, kde je ta krabička?“ Zašátral v kapsách saka. „A voila!“
Nadšeně položil dárek do krabičky a v rukou se mu místo klíčů vystřídalo pero.
Byl tak zaneprázdněný svými myšlenkami a dalšími kolečky a drátky v hlavě, že neslyšel zaskřípění zadních dveří.
„Monsieur, půjdete s námi,“ zavelel neznámý hlas, který se za ním objevil.
Doktor vyděšeně upustil pero. „Co chcete pánové?“
„My nic,“ promluvil jeden z nich.
Doktor vynálezce se zamrači, ale to už ho několik párů rukou hrubě popadlo a vláčelo do neznáma. Z posledních slov, která slyšel od únosce než ho pohltila tma, mu ztuhla krev v žilách. „Zbytek v domě pozabíjejte.“
***
Říční hladinu prořízla černá hlava. Markus se zalápáním po dechu se chytl schodu, který byl u břehu. Černé vlasy se mu lepily k hlavě a přerývavě oddechoval.
„Viděls to ty prašivej pse! Na Markuse nemáš! Hej! Charlesi! Viděls to? Lesi?!“ zakřičel na svého bratra, ale odpověď nepřišla. „Bastard jeden! Nechám ho na dvě minuty bez dozoru a zdrhne!“ zavrčel mezi zuby a vyhoupl se na schody. Nebyla to už taková sranda, když se nemohl vytahovat před Charlesem. Utřel si obličej do rukávu, jako kdyby se mohl usušit. Dal by krk na špalek, že tu ještě před chvílí byl, než ho ta chobotnice démonská stáhla pod hladinu.
Rozhlédl se po tichém městečku a uvažoval, jestli vstát, nebo čekat. První varianta mu vyhovovala víc. Sezení na místě mu nikdy nešlo.
Vydal se do první uličky, která mu padla do oka. Bílé prádlo spících obyvatel viselo nad Markovou hlavou a všiml si, že se v dálce ulička zužovala. Byl tam ale jasný náznak světla. Ze žádného okýnka se nesvítilo. Všichni spali.
Přes otvor na konci uličky mohl vidět siluety lodí. Pokryté malou vrstvičkou sněhu, houpající se na vlnách. Okolo nich plno stožárů různých výšek, které připomínaly lipové sady, jen bez koruny a větví. Loďky ve vánku vrzaly při každém zhoupnutí a vyzívaly k projetí.
Vůně ledového moře ho zalechtala v nose. Ách, jak jsou Benátky krásné. Nejlepší vína, nejlepší slavnosti a ty ženy! Nemohl se Itálie nabažit. Škoda jen, že tu není na furt. Za těch pár dní si to tu oblíbil.
„Lesi!“ zvolal do ticha. „Kde seš ty podvraťáckej hajzle?“ zamumlal už o poznání tišeji.
„Tady!“
Markus se rozběhl za hlasem. „A mám tam i kábát?!“ Zahl se smíchem do uličky, odkud slyšel Charlese. „Kams zdrhl ty neloajální pse? Propásls tu největší prdel když mě ta potvora vtáhla do vody a-“ zarazil se, když se přiblížil ke svému společníkovi.
Oba byli v temné uličce, kterou osvětlovala jen malá lucerna. Charles si potrpěl na alespoň drobné světýlko. Klečel na špinavé zemi. Jeho tvář byla bledá jako stěna. Bylo to zvláštní, obvykle je sice velice bledý, ale tohle byl extrém. Zlatavé vlasy měl v rozcuchu, nebyly slepené k obličeji jako Markovy. Ostře řezané rysy a plné rty měl stažené do linky. Blankytně modré oči se do něj zarývaly a na bělostné kůži a košili měl podezřelé červené fleky.
Markus ztuhl, když si uvědomil, co ty fleky jsou. „Krev?“ vyškytl ze sebe a snažil se uklidnit se.
„Není moje,“ zašeptal Charles. „Je její,“ pokyvnul hlavou k dívce kousek od něj.
Markus naklonil hlavu a až pak si všiml v tmavém koutě divně pokrouceného tvaru na zemi. Osvětlována byla jenom drobná hubená ručka, která byla s určitostí dívčí. Drobný načervenalý pramínek dřívě světlých vlasů jen potvrdil, že to byla slečna.
„Nemusels ji oddělávat,“ pokusil se Markus uvolnit situaci. „Viděls toho hazla, co to udělal?“
„Vždycky jsem obdivoval, jak jsi slepý.“ Pohodil Charles rukou a pak ji zvedl a ukázal na protější zeď.
Markus zamžoural očima, než rozeznal krvavý nápis. Valeria Grey.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Černý havran - 1. kapitola:
Ty jo konečně jsme se k týhle povídce zase dostala. moje lenost je prostě svině mizerná a taky se musím učit, ale teď mám nyní čas tak jsem si řekla, že to přečtu je to super moc se mi líbí, jak popisuješ. Má to hodně temnou atmosféru tohle kdybych uměla. Bezva jdu na další 
Jenom doufám, že ta dívka ze začátku kapitoly stihla utéct (pochopila jsem doufám dobře, že žije u toho vynálezce), je mi sympatická. A ta chůva - až se budete snažit převléknout 
. Jinak píšeš krásně 
Sorel: kéž by to mělo potenciál, jaký si představuju! Stále mám pocit, že tomu něco chybí! Ale ten nepříjemný pocit má asi každý, kdo píše nějakou povídku... Tak snad to budou pevné řetězy! 
Máš u mě velkou omluvu, že kometuji až teď. Kapitolku mám přečtenou už dlouho, ale nenašla jsem čas na komentář, který se dá srovnávat se psaním, dávám si na něm záležet.
V téhle povídce je potenciál, tím jsem si jistá všemi deseti a pokud čtenáře odrazuje počáteční nejistota a ne příliš prozrazování skutečností, asi není čtenářem náročným, což není tak běžný druh a já se do něj pokouším počítat, protože já ráda složitý děj a propracovaný, z počátku méně pochopitelný, ale všechno se člověk dozví později, až mu to začne zapadat do jednotlivých míst skládačky.
Černý havran je tajemný příběh z dob starého Lodýna, čím sis mě k sobě přitáhla hodně silným řetězem, protože Lodýn mám v žebříčku oblíbených míst.
Mám dojem, že na nějaké závěry je ještě čas, a já ten čas do čekání klidně investuju, tahle povídka mi za to stojí.
Sorel 
Nemáš vůbec zač :). A chápu to. A taky se těším na další díl! :D
Oh, ehm... 
Milá Vogel. Předem převelice děkuji za tvá slova. Potěšily, zahřály, donutily mne se snažit - no zkrátka vše! Omlouvám se, že jsou tam rušivé částečky v textu... jak to napsat? Experimentuji, zkouším, co by se dalo ještě použít. Často mi vypadává správný výraz, který by se možná více hodil do věty, jindy mi tam nesedí jejich význam (a to, jak bych si je vyložila). Je to složité. Každopádně velice děkuji :) Je mi ctí psát pro takové čtenáře! 
Vždycky, když mám komentovat, se mi nějak vytratí smysl pro nějaký hezký začátek, takže začnu tak hrozně nahlouple - bylo to skvělý. Prostředí mám úplně před očima. Za ten nápad tě upřímně obdivuju, zatím se toho sice odkrylo málo, ale už teď to nabývá celkem zajímavýho rázu. (Hm, mohla bych chválit i drobnosti, třeba se mi hrozně líbilo, jak otevřela kliku loktem - malý, ale geniální! :D) Přeci jen mám pár výtek, ale opravdu malých :). K ději, poutavosti, živosti, k tomu vůbec nic mít nemůžu, to je skvělý, jen mi tam chybí celkem často čárky, který by tam být měly 
. A pak malinko výteček přímo zase k textu, myslím, že třeba 'uchopit stabilněji' šlo napsat příhodněji, to samý 'totálně zatmavená místnost' a ještě tam možná něco bylo, ale to ti tu radši už vypisovat nebudu, stejně na tom tolik nezáleží - myslím tedy, nesnižuje to určitě dojem, a pokud tyhle obraty tak byly postavené naschvál - sice mě to tam opravdu trochu ruší, ale možná to je jen má chyba - tak se omlouvám . Každopádně jsem opravdu napnutá, umíš to tak hezky useknout jak konec seriálu :):D. Těším se na další.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!