OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Can´t break a broken heart 10. díl

14.01.2011 (13:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 899×

„Vstávej!“ Dveře se s rachotem otevřely. „Budíček.“

Brunetka jen nespokojeně zamručela.

„Abby, vzbuď se!“

„Nech mě spát…“ Abby se po něm ohnala rukou, kterou chytil.

„Nejsi tu na dovolené. Pohyb!“

„Bene!“

Hnědovláska si obtížně sedla a shodila ze sebe tenkou přikrývku. Všechny svaly v těle ji bolely. Už dlouho nic náročného nedělala, a proto její tělo odvyklo veškeré námaze.

„Jak bych si potřebovala učesat vlasy,“ povzdechla si Abby a rychle je projela prsty.

„To vyřešíme jindy. Tady máš snídani!“ Ben ji podal tác s jídlem.

„Dík.“ Brunetka se po něm natáhla, ale Ben ucuknul. Nechápavě se na něj podívala, ale radši nic nedělala.

„Co to máš na sobě?“

„To mi včera donesl Drew. Vzal moje vojenské věci, abych nebyla nápadná.“

„To vím, ale…“
„Ale co?“ Abby mu vyškubla tác a usadila se na zem.

„Ta mikina. Není náhodou Drewa?“
„Jo, je. Vzal moji bundu a jediný co tu mám, je tamten kus hadru, takže mi tu na spaní nechal mikinu.“

„Měla jsi mi říct, že potřebuješ něco teplejšího! Sehnal bych ti deku!“
„Drew řekl, že to zářídí!“

„Fajn, hlavně si pohni s tím jídlem!“

„No jo, člověk se tu ani v klidu najíst nemůže!“ Abby polknula poslední sousto a vstala. „Takže, kde budu?“

„Budeš se mnou!“
„Vážně?“
„Jo! Teda nebudeš jen se mnou… Budu se u tebe střídat já, Drew a Allan.“

„To je ten, který tu kromě vás dvou taky hlídkoval docela často?“
„Přesně ten. Aspoň malá jistota, že tě nezabije.“

„Uklidňující, vážně uklidňující.“ Abby šla za ním. „A co teda budu dělat?“
„To co já!“
„Včera mi bylo řečeno, že asi skončím v kuchyni.“
„To jo, ale v kuchyni jsou většinou ženy a…“

„A je mi to jasný, kdyby mě, jakožto labilnímu vojákovi s narušeným mozkem, ruplo v bedně, tak by se mi ty nebohé ženy nemusely ubránit.“

„To taky a ještě…“
„Počkej! Počkej, nech mě hádat.“ Brunetka na chvíli dělala, jako že se zamýšlí. „Kuchyň, vaření, krájení, nože… ostré předměty.“

„Právě jsi vyjmenovala dva hlavní důvody, proč nemůžeš dělat snadnou práci.“
„Radši budu dělat náročnou práci, nejsem holka do kuchyně!“
„Toho už sem si všimnul,“ procedil Ben skrze zuby spíš pro sebe.

„Nebyli jsme tady včera?“ Abby ukázala na velké dveře.

„Jo. Byli.“
„Tak co tu budeme dělat dneska?“
„Vytahovat věci z krabic a strkat je do polic.“
„To jako vážně?“

„Jo!“
„Máte vážně nudný dny.“
„Potřebujeme přežít.“ Ben jí džentlemansky podržel otevřené dveře a Abby napochodovala dovnitř.

„Takže co mám dělat?“

„Všechny stejné věci nacpi do jedné z polic.“

„To je celé? Žádný systém?“
„Ne.“
„To je dobře!“ Brunetka se zářivě usmála a pustila do práce.

„Takže, co mi povíš dneska?“
„Hm?“ Ben se na ni jen letmo podíval s otazníky v očích a vyskládal na polici nádoby s lepidlem.

„Jsme tu už celkem dlouho, celkem hodně dlouho a ty mlčíš. Jindy pořád něco říkáš. Dneska mlčíš.“
„To je problém?“

„Ne, není, ale já jen… možná tě něco trápí nebo tak. Nebo sem si možná zvykla, že konečně s někým můžu mluvit, nevím…“

Abby se natáhla na špičky, aby dosáhla na krabici, kterou někdo strčil na horní polici. Pořád se jí nemohla dotknout ani konečky prstů. Trochu povyskočila a podařilo se jí bednu posunout na kraj. Už jen kousek.

Brunetka se natáhla ještě víc a zatáhla. Bohužel nečekala, že krabice bude tak těžká a neunesla ji. Bedna spadla s hlasitým rámusem přímo na ni.

„Jau.“ Abby schytala ránu přímo do hlavy, neudržela rovnováhu a dopadla na zadek.

„Jsi v pořádku?“ Ben okamžitě nechal všeho, co dělal. „Žiješ? Mluv se mnou.“
„Žiju… byla to pořádná pecka.“ Hnědovláska si dlaň tiskla nad pravé oko a podívala se na krabici, z které se vysypaly baterky.

„Ukaž.“

„Budu v pohodě.“
„Ukaž mi to!“

Ben si přidřepnul naproti ji a oddělal její ruku.

„Nemáš to rozražené, ale boule tam asi bude. Donesu ti led.“
„Bude to dobrý.“
„Nebude. Budeš tam mít moncla zatraceně dlouho.“
„Přežila jsem horší.“
„To, že jsi přežila horší, neznamená, že to tu musíš taky trpět.“

„Moc se o mě staráš. Možná až moc…“ Abby se mu zkoumavě podívala do očí. Byl kousek od ní. Pár centimetrů od jejího obličeje, ale už nezkoumal její zranění, ale hleděl do jejích očí.

Stačil kousek.

Nevěděla, jestli ona hypnotizuje jeho nebo on ji.

Kousek a…

Dveře se rozevřely.

„Střídání strá..“ Drewův hlas se zaseknul v půlce věty a prořízl tím to ticho, které tu nastalo. „Ehm, pardon jestli ruším…“

Abby s Benem se od sebe odsunuli, jako když do nich střelí.

„Nerušíš, spadla na ni jedna krabice. Chtěl jsem se podívat, jestli jí něco není.“
„To vidím. Očividně je jí dobře, takže to tu můžu vzít za tebe, jestli něco nenamítáš!“ pronesl Drew až s přehnanou jízlivostí v hlase.

„Tak zatím Abby.“ Ben se prosmyknul ve dveřích kolem Drewa a odešel.

„Nová bojová strategie?“

„Vážně na mě spadla bedna.“ Na důkaz svých slov začala ze země sesbírávat baterky a strkat je do police.

„Vždyť jo. Jedna bedna, to si zaslouží důkladné lékařské ošetření.“
„Mysli si co chceš!“
„Taky, že budu! O to se neboj!“ Nejradši by mu ještě něco řekla, ale mlčela. Nechtěla se s ním hádat, když měl znovu tu jeho úžasnou náladu.

Zajímalo ji, jestli byl tak náladový odjakživa nebo si plánuje vztek vybíjet na ní.

„Vracím.“ Abby k němu natáhla ruku s poskládanou mikinou.

„Můžeš si ji nechat.“
„Je tvoje.“
„Už není. Nosilas ji ty, takže si ji vezmi.“ Říkal to s naprosto chladným hlasem.

„Klidně ti ji osobně přeperu!“ odsekla mu drze.

„To by bylo bez efektu. Navíc jsem nenašel nic pro tebe.“
„Řeknu Benovi.“
„Myslíš si, že jsem se já dost nesnažil?“ Drew upustil od jeho práce a významně se na ni podíval.

„Ne. Myslím, že jsi nehledal vůbec. Zvládnu to i bez tvojí mikiny!“

„To si děláš srandu, ne?“
„Jediný, kdo si tu dělá srandu, můžeš být leda tak ty!“

„Co?!“
„Slyšel jsi! Nikdy nemůžu vědět, co z tebe zrovna vypadne! Nikdy nevím, jestli nedojdeš s náladou, kdy bys mě nejradši zabil! Nevím, co jsem ti udělala! Je mi líto, co se stalo s Melanie, ale za to já nemůžu! Dokonce ani nemůžu za to, že jsem skejsla v téhle proklaté díře!“

Brunetka po něm mikinu hodila, ale tím její běsnění neustávalo.

„Neprosila jsem se o to být voják, ale stala jsem se jím. Neprosila jsem o to, abych skončila tady. Jsem tu! Tak mi ještě ty nedělej ze života peklo! Už takhle je to dost strašný a já se tu jenom snažím přežít!“

„Uklidni se!“

„Nevidím důvod, proč bych se měla uklidnit, když ty v klidu být nemusíš!“ Rupnuly jí nervy. Nemohla si pomoct, nemohla se ovládat.

„Nech toho!“ Drew k ní přišel a pokusil se ji chytit, ale začala kolem sebe kopat. „Uklidni se do prdele!“ Drew ji natlačil ke zdi a chytil ji za ruce. „Dýchej! A uklidni se!“

„Ne!“ Abby sebou škubala. „Pusť mě!“
„Pustím, až budu mít jistotu, že jsi v klidu!“ Brunetka se mu, ale vyškubnula a podkopla mu nohy.

„Dokážu se ti ubránit!“

Drew moc dlouho nečekal a srazil ji na zem taky. Obkročmo si na ni sednul a držel ji ruce, když sebou zuřivě mlátila.

„Jestli toho okamžitě nenecháš, tak budu muset někoho zavolat a zpátky zavřít nechceš!“

Prudce ho ze sebe shodila.

Oba dva vyskočili na nohy a vrhli se na sebe. Drew, ačkoli kolem sebe mlátil celkem obstojně, tak ji zasáhnul jen párkrát a za chvíli skončil na zemi.

„Můžu tě přeprat, kdykoli se mi zachce, pokud u sebe nemáš zbraň! Já mám totiž výcvik a mozek! Ty máš jen sílu! Takže mě jen nech přežívat! Nic jinýho nechci! Jen mi dej pokoj! Mohla bych odsud utéct, rozumíš?! Mohla bych, ale do háje nevím, proč nejsem schopná to udělat! Takže mi dej pokoj!“

Drewovi se chvíli zdálo, že se možná i rozbrečí, ale to jen na malý okamžik.

Konečně se vyběsnila. Nevěděla, co to do ní vjelo a až teď jí došly možné následky jejích činů, ale Drew nic neudělal.

Jenom se posadil a díval se na ni. Znal ten pocit, který prožívala, moc dobře. Po tom co je odvedli sem, zažívala většina lidí to samé. Pocit stísněnosti, bezmoci, nemohli ven, museli být tady.

„Všechno v pořádku? Slyšel jsem nějaký hluk.“ Dovnitř nakouknul Allan.

„Jo. Všechno v pohodě.“

„Proč ti teče krev?“ zeptal se zvědavě při pohledu na Drewa.

„Spadla na mě krabice.“

„Příště bys měl dávat větší pozor,“ pronesl významně Allan. „Už je hotový oběd, takže jestli chceš, tak byste měli jít,“ řekl ještě a potom odešel.

„Promiň,“ šeptla Abby. „Nevím, co to…“

„Už to nikdy nedělej! Nebo někoho zavolám!“ zasyčel Drew a vyhoupnul se na nohy.

„Vážně nevím, co to…“

„Zapomeň na to! A tu mikinu si vem!“ Drew sebral kus látky z podlahy. „Prostě si ji nech. Mám ještě dvě!“

„Díky,“ pronesla přiškrceně a došlo jí, že možná některé „přátelské“ projevy náklonosti nedokáže udělat bez toho, aniž by je maskoval svojí ironií a jízlivostí, jako třeba věnování mikiny.

„A teď se pojď najíst!“

„Jako s tebou?“
„Jo!“
„Ty mi jídlo nepřineseš jako normálně?“
„Tady nejsi na hotelu!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Can´t break a broken heart 10. díl: