Bullet for my wolf - 4. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak jste si asi všimli, nepíši po kapitolách, ale po částech. Takže dneska jedna trochu kratší část, abyste měli i zítra co číst :)

07.08.2009 (12:32) • RosalieHale • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2934×

Teď když jsem ležela v posteli sem nemohla uvěřit tomu, že před ani ne pěti hodinami se stalo něco tak děsivého a zajímavého zároveň. Myslela jsem, že to bude nejnudnější měsíc v životě, kdy se mě zas rodiče chtěli zbavit a najednou se objevil on. Dominik.. Měla sem chuť to jméno vyslovit nahlas, ale raději jsem mlčela. Zavřela jsem oči a samozřejmě se mi před němi hned objevil. Jeho svalnaté opálené tělo, které jsem viděla dost důkladně. Jeho hnědé, ale i tak fascinující, oči. Kdžy jsem nad tím tak uvažovala, byl jako anděl. Nebo spíš jak padlý anděl. Takový hezký kontrast. Anděl – blon, modrooký, světlý a proti němu Dominik – jedním slovem dokonalý. A ten dokonalý archanděl zrovna ležel v posteli deset kroků od chaty v karavanu na zahradě. Kdybych byla chytrá, nastěhuji ho rovnou do chalupy, abych se mohla alespoň dívat jak je krásný. Byla jsem přesvědčená, že když spí a nemůže mi odporovat a dohadovat se se mnou, je ještě krásnější.

Najednou jsem byla donucena otevřít oči. Zvenku jsem uslyšela divné zvuky, které mě odtrhávali od mých představ. Znělo to jako dusot koní. Jako když někdo běží. Ani sem ten zvuk neuměla popsat.

Sedla jsem si a jak se říká, napla uši. Zvuk nepřestával. Nejdřív mi přišlo, že utichá, ale pak se najednou zase zesílil. Několikrát dokola. Bylo to jak když někdo na koni objíždí chalupu. Zvedla jsem se, rozsvítila světlo, popadla baterku a šla ke dveřím.

Zatraceně jsem se bála, ale víc jsem se bála toho, že spím a nevím co mi pobýhá kolem domu, než že bych se bála toho, že najdu nějaké splašené zvíře nebo poblázněného sprintera.

,,Dnešek je asi vážně plný bláznovin,“ povzdechla jsem si a s tím vyšla ven. Nejdřív jsem v šeru, a za slabého světla vycházejícího z baterky, nic neviděla. Ale jakmile si oči alespoň částečně přivykli na tmu a já namířila světlo na správné místo, hrklo ve mně.

Autor: RosalieHale, v rubrice: Povídky » Na pokračování